Liilith komentáře u knih

Zajímavý, čtivý, historický román. Ze sedmnáctého století, z Prahy Rudolfa II. Kdyby se dalo cestovat v čase, ráda bych sem zavítala. Hned po první zastávce v Přemyslovských Čechách. Cestovat v čase zatím nejde, tak cestuji formou knížek. A s Mefistovým rukopisem to jde krásně. Je tu tajemství, dějiny, drama, vše, co má taková kniha mít.

3 05.02.2020

Krásně napsaný melancholický příběh, který vám umožní se alespoň na chvíli odpoutat od reality...

3 16.10.2019

Pro milovníka knih bude čtení hlubokým zážitkem. Ti, kteří se zajímají o historii, si doplní obraz několika dekád naší historie o téma, na něž se velmi často zapomíná. Zloději knih nejsou románem, přesto mají sílu strhnout čtenáře do víru historických událostí, jako by šlo o velký románový příběh.

3 11.05.2019

Mě Brown baví. I když je to pořád dokolečka jedno a to samé akorát v jiném městě a s jinou slečnou. Ale je to čtivé, popis reálií mi vyhovuje, už několikrát mě donutil si vygooglit určitou památku nebo umělecké dílo. Dozvím se nějakou zajímavost, která mi uvízne v paměti. Pro mě ideální oddechovka, když přijdu po náročném dni z práce. A opět mám chuť navštívit město, ve kterém se děj odehrává.

3 22.05.2018

Tahle kniha si zaslouží být milována už jen díky nádhernému zpracování a ilustracím. Příběhy jsou možná trochu slabší. Očas se stane, že dočtete a řeknete si: A to je všechno? No, ale jsou to prostě obyčejné příběhy z předměstí vnímané dětskýma očima. A když se maličko budete snažit vrátit se v mysli zpět do doby, kdy jste sami byli dítěm, možná se Vám prostě otevře ten jiný pohled na svět a Vy pochopíte...

3 22.05.2018

Kniha Příběhy ze staré židovské Prahy je poutavým souborem méně známých židovských legend propojených s básněmi a historickými fakty. Tyto příběhy spolu s citlivě vybranými uměleckými fotografiemi zajímavě vykreslují život pražské židovské komunity před mnoha staletími, rozněcují čtenářovu fantazii a umožňují mu, aby si lépe představil, jak zde lidé žili, jak spolu vycházeli, jaké měli starosti a co je těšilo.
Díky příběhům jakoby se čas na chvíli vrátil zpátky. Můžeme tak znovu nahlédnout do drobných přístřeší obyvatel pražského ghetta a dalších míst s nimi spojených. Poznat lidi, kteří zde žili, kteří každý večer rozsvěceli svíce a olejové lampy ve svých příbytcích a těšili se na nové ráno a na to, co zajímavého jim opět život v tajuplném ghettu přinese.
Magdalena Wagnerová je rovněž autorkou velmi pěkných černobílých uměleckých fotografií, které knihu ilustrují a přibližují atmosféru starobylého ghetta.

3 23.10.2017

Mám ráda literaturu faktu a tohle je její vzorový příklad.
Brilantně napsaný příběh o poslední ženě, která si vyslechla rozsudek trestu smrti.
Špičková analýza Olgy, díky její zanícené "upřímnosti" i popis mentálních pochodů, maximální čtivost, veškeré potřebné detaily včetně dopisů, psychologických, psychiatrických a právnických posudků ... Čtenář se tu dozví v podstatě všechno, co by ho k tomu mohlo zajímat.

3 19.07.2017

Takový obyčejný román o knihách. Dosti popisný. Není špatný, ale asi vám ani nic neujde, když si jej nepřečtete.

3 18.06.2017

Vynikající kniha a úžasný životopis velkého člověka. Jaký by byl kdyby mohl žít a pracovat v dnešní moderní době? Dokázal nepředstavitelné věci a přitom nezapomněl odkud pocházel. Uměl vydělat spoustu peněz, ale ty dokázal přímo krásně utratit a myslet i na tu nejubožejší ženu svého dětství. Co dodat?

3 11.06.2017

Kniha nemá prakticky žádný děj, přesto ale zaznamenala úspěch přímo fenomenální. Čím to? Protože se jí daří oslovit skrytá přání přecivilizovaného člověka a touhu po vyrovnaném životě, radosti z venkova, z přírody - a také z dobrého jídla. . Čtenář má pocit, že při čtení sám cítí vůni čerstvě natrhané bazalky, máty a saturejky a po otočení stránky mu za nehty zůstávají hrudky hlíny z čerstvě sklizených brambor.
Američanka Frances Mayesová, vysokoškolská učitelka popisuje, jak si koupila dům v Toskánsku, jak jej rekonstruuje a jak se jí v Itálii žije. Vypráví s nadšením a láskou; ať už mluví o potížích s řemeslníky, namáhavém čištění zanedbané zahrady nebo sklizni oliv, vždycky vás atmosféra vtáhne. Kapitola sama pro sebe je jídlo. Stejně jako v životě, i v knize zabírá velký prostor. Autorka v knize popisuje stovky kuchařských receptů. Pokrmy líčí tak barvitě a do detailů chutí a vůní, že knihu nelze číst s prázdným žaludkem. Tento aspekt knihy ocení především kuchařky a ti, kteří si oblíbili italskou kuchyni. Pokud ale právě držíte dietu, půst či protestní hladovku, pak si nechte knihu na později! Kniha je doslova útokem na smysly a byla by pro vás nestydatým pokušením. Mayesová pohrává si se slovy. Přísloví, citáty slavných filosofů a spisovatelů, bonmoty či popisy obyčejných věcí a dějů vyjádřené brilantními slovy dodávají knize jedinečné kouzlo.
Jestliže máte rádi Itálii, krajinu, podnebí a jedinečné lidi, kteří zde bydlí po celé generace, pak je to kniha pro vás.

3 26.04.2017

Čtivě napsaná kniha oceňované autorky, chtěla jsem se ke knize vracet, abych ji dočetla.Klevisová se stejnou měrou věnuje všem postavám, které uvede na scénu. Vypráví ve třetí osobě, což jí umožňuje střídat vypravěčské perspektivy, a čtenář je tak trochu nucen sympatizovat i s takovými typy, kteří by u línějších autorů zůstali jednostrannými padouchy ( třeba mladá vyděračka, kterou máme tendenci chápat, když se více dozvíme o jejím strastiplném životě ).
Autorka své postavy vysílá do střetu šancí.Většina z nich se brzy v průběhu děje ocitne v naději na dosti významnou změnu života (k lepšímu), většina těchto nadějí však není navzájem slučitelná, ba některé jsou přímo protikladné.Klevisová jako by si stejnou měrou oblíbila všechny své postavy včetně vraha. Všem věnuje náležitou pozornost, do všech se vžívá. Vinou toho může část čtenářů postrádat postavu hlavní.

3 26.03.2017

Slepí ptáci patří mezi čtivé a svižné thrillery ozvláštněné tématikou sociálních sítí a poezie. Zbožňuju propojení detektivního vyšetřování s problematikou moderních technologií, tak jsem si čtení Slepých ptáků báječně užila.
Kniha se zabývá z velké části poezií, protože celý děj se točí převážně kolem poetické skupiny. Musím říct, že jako nečtivec básní jsem v tomhle autorku celkem hodně obdivovala, protože zvládla zakomponovat do textu úryvky různých básní tak, aby doplňovaly děj příběhu a nějak jej rozvíjely dál. Aby člověk zvládl něco takového, musí mít přehled v poezii, ale i tak to muselo dát hrozně moc práce a času, dohledat potřebné úryvky, vložit je na správná místa v textu a „dostavět“ k tomu ten příběh, a to všechno tak, aby z toho vznikla napínavá a úžasná detektivka na skvělé úrovni.
Příběh svižně plyne, stránky vám doslova ubíhají pod rukama a vy čekáte, kdo bude vrah. Upřímně, byla jsem blízko, ale nakonec se ukázalo, že případ je mnohem zamotanější, než jsem si myslela, a autorka mě pěkně převezla. Nechybí ani lehký náznak romantiky. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení.

3 28.02.2017

Druhý díl ze série Sirotčinec slečny Peregrinové je rozhodně lepší než díl první. Vážně mu nemám co vytknout. Od začátku je to nabité akcí, napětím a dobrodružstvím a hlavně se čte rychle. Mnohokrát mě také vývoj událostí překvapil, i když třeba bylo „jasné“, jak to bude pokračovat. Autor prostě umí čtenáře držet v pozoru. A ty výjimečné fotografie příběh skvěle doplňují....
Uvidíme co přinese třetí díl :-)

3 24.02.2017

Za mě, skvělá kniha. Děj se odvíjel bez zbytečného protahování.

3 12.02.2017

Bylo to pěkné, čtivé.Doporučuji přečíst a zamyslet se...

2 27.12.2022

Knížku bych ráda doporučila všem malým čtenářům a to nejen těm, kteří se o tituly Zuzany Pospíšilové zajímají.
Jde o nenáročný, jednoduchý příběh bez složitých částí, který ale pro své lehké napětí zaujme každého malého čtenáře. Titul je opět doprovázený celou řadou ilustrací, tentokrát z barviček Hany Pavlatové. Její obrázky jsou moc hezké.
Prvňáčkové jistě ocení větší písmenka, krátké věty i kratší kapitoly, které jsou skutečně ideální právě pro malé čtenáře.

2 11.07.2020

Pro mě, pro zahradnického amatéra, to je velmi přínosná kniha. Konečně taková, kde je vše přehledně členěno a kde lze načerpat dostatek inspirace, i když máte vcelku nulové odborné znalosti. Možnost vybírat rostliny podle stanoviště, které vyžadují, podle barev, podle zahradních stylů, k tomu s poměrně kvalitními fotografiemi, bylo to jako procházka zahradnictvím s příjemným výkladem. Kniha ke které se budu ráda a často vracet.

2 29.03.2020

Myslím si, že tato kniha je příkladem toho, že jméno dělá více užitku než-li obsah…nebo snad děj. Kdyby tuto knihu napsala nějaká neznámá pisatelka tak by se podle mě neprodal ani jeden kus…ano, tak moc je špatná. Paní Nesvadbová až přehnaně používá slovo „kooperace“ a celkově působí nedostatkem slovní zásoby. u mě palec dolů se vzkazem: méně je někdy více a jedna úspěšná kniha nezaručuje další.

2 12.02.2020

Na první pohled P. S. zaujme bezkonkurenčním designem: pevné desky, nazelenalé kulaté okraje stránek, pestrobarevná obálka a to vše přepásané gumičkou. Fejetony mají téměř stejnou délku a každý je doplněný obrázkem od Aniny sestry Lely. Autorka píše převážně o jídle, lásce, dětech, půvabech jednotlivých ročních období a vzpomíná na dětství, především na své povahou protikladné babičky a na tatínka. Daleko častěji než konkrétní vzpomínky a postřehy ovšem narazíme na vážná i nevážná přemítání nad životem, která jsou prodchnutá osobitým nadhledem a lehkostí. Žádné hluboké filozofické myšlenky ale nehledejte. Ačkoliv je P.S. kniha odpočinková, doporučuji si i od ní dávat menší pauzy. Pokud ji budete číst na jeden zátah, neomylně se dostaví pocit, že se fejetony trochu podobají. Osobně bych knihu označila za takové „ženské počtení“.

2 17.01.2020

Pokud pracujete s knihami (a také s lidmi), je pro vás tato knížečka milou povinností, u které můžete získat pocit, že v tom nejste sami. A i vy ostatní se rozhodně pobavíte a příjemně strávíte hodinku svého času...

2 16.12.2019