LibriProhibiti komentáře u knih
Dlouhou dobu jsem měla za to, že japonská kultura se dělí na to pěkné staré a Pokémony. Tahle kniha mě přesvědčila, že tomu tak naštěstí není. Nádherné...
Nemam problém s tím, že je to vulgární, nebo přinejmenším kontroverzní, ani s tím, že hlavní hrdina je záporák... Mám problém s tím, že to se mnou nic nedělalo...
I kdybych jednou zapomněla o čem ta kniha byla, čemu jsem se smála a co mi třeba přišlo smutné, nikdy nezapomenu na termín resp. dokonalý fonetický přepis: "Hajtla!" Podle mě je to jedno jediné slovo, které dokáže definovat jak hloupost celé války, tak humor celé této knihy.
Jedna z mych skutecne oblibenych knih. Jiraskovi se casto vycita, ze psal zdlouhave, ze prekrucoval historii... Myslim, ze stovky lidi se dnes chlubi tim, ze precetli mnohem narocnejsi texty a ani jim to neprijde divne... Jiraska se proste clovek nesmi bat...Troufám si take tvrdit, ze za svuj zivot mozna napsal par pitomosti treba o stredoveku(za par let si mozna bude nekdo myslet, ze pitomosti o stredoveku jsme psali my), ale o dobe, ktera mu byla relativne casove blizka, psal pomerne presne.
Konečně se někomu povedlo popularizovat historii:-D Zmiki a “po bitvje u Dagobertů“ mě dokáže nahlas rozesmát kdekoli a kdykoli, i když už jsem to viděla snad stokrát. Za otpornou veřejnozt ďk!
Dlouhou dobu jsem měla pocit, že jen knihy, které jsou ve vaší mateřštině dokážou člověka skutečně dostat. Pak jsem přišla na to, že ale taky existují špatné překlady a věci, které se snad ani přeložit nedají...A tak jsem pro začátek aspoň autory pisici anglicky začala číst v originále. A časem mě pohltili a pak začali vyvolávat i nějaké emoce a začala jsem mít pocit, že to je skoro jako číst česky...ale až tahle kniha byla tou, která to u mě dokázala dovést až dokonce a totálně mě rozsekat a rozhodně to nebylo tím, že by se moje jazykové znalosti nějak extrémně zlepšily.
Musim rict, ze se mi vzdycky libilo "divadlo na divadle" a prave proto me tato hra velice zaujala...a idea toho,ze obycejnou divadelni zkousku narusi sest lidi, kteri tvrdi, ze jsou zive postavy,hledaji autora a reprezentuji ponekud prehnanou rodinou tragedii, je skutecne velice zabavna.
Jednou bych si chtěla něco od tohohle člověka přečíst a říct si, že to byla blbost... Takhle mě jen vytáčí, že někdo může psát tak geniálně...
Ten clovek ma tak neuveritelny humor, ze jsem se po dlouhe dobe musela u knihy smat nahlas...v tramvaji ponekud trapne, nicmene v tomto pripade snad odpustitelne.
Římanka, jedna z mála knih, která ve mně vyvolala skutečně silné emoce... Adriana je jedna z mála postav, kterou jsem kdy v životě skutečně nenáviděla. Vážně, celou dobu jsem jí chtěla profackovat. Ale po literární stránce je to velmi dobrá kniha.
Tahle kniha mi po dočtení dosti zamotala hlavu. Ráda bych o ní řekla, že jsem byla nadšena, ale...má to hned několik ale....Nadšená jsem totiž byla příběhem Capy a Taro...nadšená jsem byla Cartier-Bressonem, Chimem...Hemingwayem...no vlastně skoro každým, kdo se tam mihne. Na téhle knize je silný příběh, ale příběh není autorčin, příběh je pravdivý (pro člověka, kterého fotografie jen trochu zajímá i důvěrně známý). Takže dokonalé by to bylo, jen pokud by to bylo dokonale napsané. Což podle mě bohužel není. Občas jsem měla pocit, že čtu červenou knihovnu, občas trapný pokus o Hemingwaye (asi kvůli tomu, aby to působilo “dobově“), občas umělecko-vědný spisek na téma “co chtěl básník říci“(věřím autorce, že jí fotky inspirovali, ale když je člověk zná, trochu ho ubíjí, číst jejich zevrubný popis). Věcné chyby neřeším...nebyla by asi jen jedna... Prostě mě to nenedchlo, ale oceňuji výběr tématu .
Chvílemi z té knihy velmi nepřijemně mrazí. Autor mistrně ukazuje, co je skutecná osamělost, i když když se v podstatě o nicem takovém celou dobu nikdo ani nezmíní.
No... tak vypadá to pěkně... jen si nejsem jistá, jestli to i někomu pomůže, aby taky vypadal pěkně... nebo žil pěkně... nebo se pěkně procházel po Paříži...
Pro studenta historie bestseller. Prostě odpočinková literatura ideální na zkouškové období, když už člověk neví, co by toho seznamu literatury ještě rychle dopsal.
Kdyby to bylo bývalo skončilo nějak úplně jednoduše asi bych byla nadšená... Nemám prostě ráda "velké" věci a konec téhle knihy mi připadal přímo obrovský... Tak obrovský, že jsem měla nutkání se po dočtení jen ušklíbnout a sdělit mojí imaginární představě autora něco jako: "UFO! Proč na konci raději nepřiletělo UFO?" Na druhou stranu to prostředí, ta atmosféra, ta Praha! Tím si mě Urban získal.
Jako vždycky výborné. Kniha, ktera se sice da srovnat a Indiana Jonesem, ale ktera zároveň obsahuje ohromne množství historických faktu. Skvělé!
Lehce kyčovitá groteska, asi by mě tolik nezaujala, ovšem nový rozměr získala, když jsem si uvědomila, že je z roku 1923, kdy byl prezidentem USA onen lidový a žoviální Warren Harding:)