Leome komentáře u knih

Musím říct, že Mario Puzo mě touto knihou trochu zklamal. Kmotra jsem četla několikrát, film viděla nesčetněkrát a vždycky se ráda podívám znovu, ale tahle kniha pro mě postrádala tu akci a napětí - většinu času se nic moc nedělo.

Další věcí je nepřeberné množství postav a jmen, která si čtenář musí zapamatovat, a že toho není málo, především co se filmu týče.

Abych ale jen nevyčítala, tak kniha je dobře napsaná, charaktery postav se vyvíjejí a nejlepší je střídání pohledů, takže čtenář má příběh jako na dlani. Tři z pěti hvězdiček.

4 21.06.2018

Šílené výčitky jsou již mojí třetí knihou od této australské spisovatelky, četla jsem ji nedlouho po Sedmilhářkách a Manželově tajemství, a rozhodně nelituji. Podobný příběh, ve kterém se k hlavní zápletce čtenář dostane až za polovinou knihy, se nevidí moc často a tenhle je rozhodně povedený. Hlavní postavy mi přijdou pro styl psaní Moriartyové docela typické: těžko říct, zda je nemáte nebo máte rádi. Je Pam špatný člověk za to, co kvůli ní musela Clementine udělat? A je Clementine dobrá matka? a další a další nezodpověditelné otázky. Pět z pěti hvězdiček, rozhodně doporučuji.

6 05.01.2018

Nečtu detektivky, nikdy jsem nečetla, ale rozhodla jsem se udělat výjimku, která se vyplatila. Výborně napsaná kniha, nemluvě o konci, který dostane snad všechny čtenáře, co se do příběhu vžili (a že to není těžké). Pět z pěti hvězdiček, i když nejradši bych dala šest. Snad abych si koupila další knihu od Agathy Christie...:)

2 30.12.2017

Opět další skvělá Flanaganova kniha. I tak ale musím říct, že děj mi přišel docela zkrácený, čtenáři by určitě ocenili více stránek. Vlastně ale nemám co vytknout: autor se ukázal, ostatně jako vždy.

26.09.2017

Na knihu jsem narazila náhodou při procházení recenzí na jednom z knižních blogů, kde autor/ka vychvalovala knihu do nebes. Proč si to tedy nepřečíst? Přeci jen, znělo to vážně zajímavě...

Nakonec ale musím říct, že kniha není nic extra. Není špatně napsaná, to určitě ne, ale zároveň není nijak výjimečná nebo zapamatováníhodná. Samotný námět je originální a příběh je psaný čtivě, takže čtenář má knihu přečtenou mrknutím oka, ale celkově je děj velice předvídatelný a silně mi připomíná klasické teen fantasy, kde už teď cítím nějaký ten milostný trojúhelník (Bůh mě ochraňuj!). Líbí se mi autorův svět s vlastními prvky, hlavní postavy nejsou nic moc, Gene se mi nezdál jako příliš velký sympaťák.

Pro nudné večery zajímavá četba, jinak ale nic překvapivého. Hodnotím třemi hvězdičkami (i když třemi a půl by to bylo přesnější).

1 03.09.2017

Musím říct, že tohle je první česká fantasy, která si ode mně bez zaváhání vyslouží pět hvězdiček. Začnu vůbec námětem: který je zcela originální. Tedy alespoň pro mě, nikdy jsem se s podobným námětem ještě rozhodně nesetkala.

Co se mi ale rozhodně líbí je hlavní hrdina. Terstegen "Sršeň" je tak skvělý v tom, že je to člověk racionálně uvažující. Není to vybájený hrdina který se nutně staví za práva slabších nebo klaďas se vším všudy. Naopak, jedná za něj pud sebezáchovy a tím lépe, rozhodně mu to dodává na reálnosti. Stejně tak občas dělá chyby, ale vlastně je svým způsobem docela sympatický.

Promyšlený je i Areston jako takový. Náboženství se svými přikázáními, otroctví, soudní systém; to vše příběh skvěle dotváří a dodává mu na reálnosti. Děj plyne lehce, i když je pravda, že někdy se čtenář dostane od poměrně nudné pasáže k rychlé akci.

Na další díl se rozhodně těším a doufám, že se k němu dostanu co nejdříve, protože tajemství tohohle umělého tělesa se teprve rozkrývá...

1 19.08.2017

(SPOILER) Pro mě šlo o první Pressfieldovu knihu a ačkoliv mě nijak vyloženě neuchvátila, zaslouží si minimálně ty tři hvězdičky. Největším problémem pro mě ale bylo začíst se: kniha je psána dost zvláštním způsobem, část v budoucím čase, část zase jinak... Téma je zajímavé, ale zpracované by prostě mohlo být daleko lépe. Lajk se navíc ve vojenské strategii a geografii tolik neorientuje, takže některé odstavce prostě čtenář jen tak prolétne - protože jim nerozumí. Vážně tam ale do očí bily výrazy jako "horští myslivci" a "tunely" - v té době to snad existovalo?

Hlavní hrdina je docela sympaťák, není nereálný, s jeho pocity (když už o nich autor výjimečně něco napíše) se čtenář docela ztotožní. I další postavy, jako jsou Lucas, Šínar, Elias, Ash, ti vši jsou něčím zajímaví. Šínařina smrt mě zase tolik nepřekvapila, podezíravý čtenář už většinou dopředu tuší, že pokud historický román přímo spěje ke šťastnému konci, nebude to tak světlé :).

Speciálně se mi líbí vylíčení afghánské kultury, o kterém bychom vlastně mohli říct, že přesně takhle to v některých částech střední Asie a Blízkého Východu vypadá stále stejně, například vraždy ze cti a další a další. Celkově jsem se rozhodovala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec spíše tedy ty tři. Není to nijak extra kniha, ale na nudné večery bohatě postačí a zabaví.

2 07.08.2017

K tomu snad není co říct. Dokonalá kniha, která je mimochodem daleko lepší než filmové zpracování (přiznává obdivovatel Marlona Branda) od spisovatele, který sám nikdy s mafií žádné zkušenosti neměl.

1 02.08.2017

Příběh se zpočátku trochu vlekl, velkou část celé knihy navíc zabíraly stále stejné věci, stejné povídání, pořád dokola. Naopak některé věci by si tam, dle mého, zasloužily daleko více místa. Příkladem je vztah s Tomem. Pro dívku, která byla od svých šesti let znásilňována otcem, přeci nemůže být lehké, začít fyzicky žít s nějakým mužem, tady by to možná chtělo trochu doplnit. Na druhou stranu, knížka se čte skoro sama, je poutavá, zajímavá. Hlavní hrdinka je sama o sobě docela sympatická, hlavně odvážná. Konvertovat ke křesťanství a pak o tom napsat knihu... to chtělo pořádnou dávku odvahy. Čtyři z pěti hvězdiček, doporučuji.

2 02.08.2017

Po dlouhé době jsem se dostala i k české knize a rozhodně jsem si vybrala dobře. Film jsem, abych se přiznala, neviděla, ale docela určitě bych měla. Pro člověka z jižního Plzeňska je navíc trochu zvláštní, číst o místech, která zná: Zelená Hora, Nepomuk, Blovice, Plzeň, Srní a x dalších... Skvělá oddychová četba.

1 22.07.2017

Kniha Zloděj ze Sevilly mě totálně uchvátila a maximálně nadchla. Po Parkánové je tohle rozhodně příjemná změna: čtyřhvězdičková změna. Proč jich tedy vlastně není pět? Jde o Sancha: chvílemi opravdu důmyslný a chytrý chlapec, jindy naopak až hloupý jinoch. Přiznám se, že jsem chtěla uvést i jeden konkrétní příklad, ale opět jsem si to zapomněla napsat, takže nic nebude... Každopádně, tohle je asi jediný nedostatek, který bych ke knize uvedla.

Gómez-Jurado píše opravdu skvěle a ačkoliv jde o úplně jiný žánr, trochu bych ho přirovnala k panu Flanaganovi (autor Hraničářova učně). Oba píší poutavě, těží z akčních scén a vymýšlí důmyslné plány. Navíc je vidět, že se v historické tématice opravdu vyzná a na knize je to poznat. Abych plně porozuměla, musela jsem si sice najít, co znamená útok v kvartě/kvintě/sextě, ale o to je zážitek bohatší a umocněnější. Ráda bych podotkla i to, že překlad pana Medka je povedený a skutečně dobrý.

Hlavní postavy jsou promyšlené, s hloubkou a sympatické. I když se u Sancha vyskytl jeden nehezký incident: když hospodskému vypustil veškeré víno. Jak se člověk ale dostává ke konci, sám Sancho toho lituje a jde tedy spíše o dokreslení postavy, které úmyslně mělo trochu narušit ty sympatie k hlavnímu hrdinovi. Josué je samozřejmě také sympaťák, o přítomnosti velikánů, jako je Cervantes a Shakespeare ani nemluvě. Claře se ke konci příběh nevěnuje tolik, ale jako hlavní postava rozhodně zazáří.

Knihu bych doporučila spíše těm, kdo historii holdují, protože je, přeci jen, dobré, mít nějaké základy a trochu se ve středověkém světě orientovat, aby si byl čtenář schopný představit některé situace.

1 04.06.2017

Tak, najednou už jsem na konci celé hraničářské série - z dvanáctiletého malého sirotka bez přátel je najednou čtyřicetiletý vdovec s depresí. Přesto ale není poslední díl ničím horší, než ty předchozí, záleží spíše na čtenáři: například a mě byly nejlepší díly první, druhý a šestý. Tenhle díl ale vlastně není ničím až tak výjimečný: stejně dokonalý a pětihvězdičkový jako ty předchozí.

Začátek byl, nutno říct, trochu depresivnější, ale rozhodně ne špatný, naopak, čtenáře navnadí a dostane "do nálady". Blíže se seznamujeme i s mladou princeznou Maddie, která se sice po prvním seznámení může zdát fajn a milá, po příjezdu k Willovi je ale situace docela jiná. Tady mě trochu mrzí, že tu není příliš rozvíjení toho vztahu mezi Willem a Maddie, jako to bylo s Willem a Haltem, kde bylo super to sledovat. To je asi ale jediný zápor, který dokážu najít. Jinak je kniha napínavá, s propracovaným dějem, skvělými postavami a prostě dokonalá. Prostě Flanagan, co na to říct. Prostě pět z pěti.

4 31.05.2017

Jedním slovem - zklamání. Maasová mě zklamala daleko více, než u jakékoliv ze svých předchozích knih: a to bylo Krvavé ostří vážně mizerné. Udivuje mě to množství pětihvězdičkových komentářů dole, protože tohle rozhodně nebylo nic extra a prostě se nemohu donutit dát tam více než ty dvě mizerné hvězdičky.

Začnu českým překladem, který mě zvlášť zklamal. Jelikož je příběh psaný v minulém čase první osoby, slovo "jsem" se na jedné straně vyskytuje nejméně 20x. Navíc jsem narazila na opravdu zvláštní, nebo spíše neexistující, výrazy. Jedno z nich bylo myslím "pozotvírat skříňky". A takových tam ještě bylo plno. Takže český překlad zklamal. I když mohu potěšeně konstatovat, že vyloženě hrubka tam nebyla žádná.

Hlavní hrdinka je další bod zlomu. Nepříliš chytré hlavní hrdinky jsou ve většině příběhů opravdu běžné, snad až na některé výjimky, ale Feyre to vážně nepálí. Ta hádanka od hlavní záporačky byla snad tou nejjednodušší hádankou, jakou jsem kdy četla. Jen co je pravda: kdyby to věděla hned, byla by to nuda. Přesto si troufám tvrdit, že odpověď na tuhle "záludnou" hádanku každý uhodl po prvních třech větách. Co se ale týče takového Luciena nebo Tamlina, tam mohu spíše chválit: zajímavé postavy s hloubkou, které mají svá tajemství a celkově jsou působivé.

Hlavní zápletka není nic extra, kdo by od začátku netušil, jak to dopadne? Nicméně, musím uznat, že když se podívám na surový text, nějak si odmažu všechny ty hrůzy českého překladu, je to napsané dobře - poutavě, hravě. Kupodivu ani ne s tak malou slovní zásobou jaká je třeba zpočátku ve Skleněném trůnu.

3 20.05.2017

Historické romány mám ráda, ale samozřejmě mě zklamalo, že se nejedná o skutečný příběh. Přitom by stačilo Janet/Cyru přejmenovat na Cecílii a ze Selima I. Hrozného udělat Selima II. Ten si totiž vzal mladou Italku, kterou z její domoviny unesli piráti. Zajímavé: třeba se autorka inspirovala...

Každopádně, autorka píše opravdu dobře. Pro mě je to první kniha od Smallové a tak nemohu porovnávat s jinými jejími publikacemi, přesto bych řekla, že je vážně dobrá. Jedna z věcí, které mi kazily celkový dojem, bylo přespříliš popisu oblečení. Je fajn vědět, co na sobě daná osoba má, ale když se nedozvíte ani tu barvu vlasů nebo pleti, těžko se orientujete.

Zpočátku čtenáře (nemile) překvapí množství jmen: Zulejka, Janet/Cyra, Selim... Chvíli to trvá, než se v tom začne orientovat. Já jsem knihu četla v podobě e-knihy a nejsem si tedy jistá, jak je tomu u papírové knihy, nicméně mně mrzelo, že se někde v knize nenachází nějaký seznam postav s jejich postavením v knize. Hodil by se navíc i seznam všech Selimových dětí s jeho čtyřmi favoritkami, protože, přeci jen, čtenář v tom má čím dál větší hokej. U mnoha dětí se navíc objevuje jen taková malá zmínka a větší přehled by se hodil.

Celkově má tedy kniha u mě velice dobré skóre: ale jen do té doby, dokud se nad tím člověk nezamyslí. Asi třináctiletá dívka je unesena piráty, koupena na aukci agou z Turecka a je prodána do harému sultána. Když se stane favoritkou sultánova mladšího syna, rodí děti prakticky jako na běžícím páse a ještě se o něj dělí s dalšími třemi ženami a x konkubínami. Ano, to je skutečně romantické... Zpočátku se navíc zdálo, že Selim bude vykreslen jako skvělý člověk (ano, ten Selim I. Hrozný, který nechal vyvraždit všechny své syny kromě prvního), ale nakonec to autorka vyrovnala a přenesla do reálné linie, hlavně to s tím jeho častým střídáním velkovezírů byla zajímavá historická třešnička... Přesto bych ocenila více reálného základu, než byl do knihy vložen. Ale tak, má to být jen román.

Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, přesto nakonec dám jen tři. Každopádně ale nemohu litovat; dobrá kniha od autorky, která se zdá jako opravdu schopná.

11.05.2017

Ze všech příběhů jsem viděla televizní zpracování pouze jediného, Jiné lásky, a rozhodně to ničemu nevadí. K dotvoření základní představy o vzhledu postav bohatě postačí i fotky na konci knihy. Celkově je kniha čtivá, zajímavá, obecně dobře napsaná, i když jsem párkrát zaregistrovala špatně dané uvozovky („Nesouhlasně se na něj podívala“ jak ty to děláš?).

Příběhy se mi líbí všechny, i když Láska v moll je trochu vpředu před ostatními. Naopak co se týče DNA jako důkaz, tak tam jsem měla zpočátku problém se začíst, protože to bylo trochu obtížné na pochopení... Nejvíce na city asi zapůsobí hned první příběh: Něžný vetřelec.

Každopádně, pět z pěti, doporučuji ;).

12.04.2017

100% akce jménem Výkupné Eraka si rozhodně zaslouží, alespoň ode mě, pět hvězdiček. Je sice pravda, že je možná trochu naivní, jak vše končí šťastně, ale vlastně mi to vůbec nevadí. Celkový příběh rozhodně nezní kýčovitě nebo ohraně, naopak, je to další nečekané dobrodružství. Děj je navíc jen stěží předvídatelný: to, že Cuk Willovi uteče se předvídat nedá a přestože čtenář tuší, že jej asi nakonec najde, nikoho by nenapadlo, že to bude v táboře Bedullinů a Will bude muset o svého poníka soutěžit. Rozhodně je tady vidět i to, že Will je starší a starší a už to není ten malý chlapec, který se učil u nevrlého hraničáře Halta.

U předchozích dílu jsem psala, že mými nejoblíbenějšími jsou první dva, především pak ten první, ale pokud bych měla zvolit třetí místo, tak je to Výkupné za Eraka. Akcí nabytý díl plný zvratů a zákoutí, zajímavých postav... Navíc, je to i poslední kniha, kdy je Will ještě učněm a nemá vlastní léno.

Počet knih této série rozhodně může být trochu děsivý, a to že jsem na tohle fakt alergická, ale prakticky nejde nečíst sérii dál - vždyť je to tak zajímavé! Jednoznačně pět z pěti, bez váhání :).

5 08.04.2017

Celá Hraničářská série je skvěle promyšlený a dotažený svět, vlastně už jsem téměř celou sérii (krom posledního dílu) jednou přečetla, ale proč nezačít znovu? Tak to dopadá, když nemáte co číst...:)

Po Ledové zemi je tohle určitě příjemná změna, protože právě předchozí díl se spíše tak trochu vlekl. Nebyl úplně nudný, ale oproti jiným neměl tempo, zlomy a všechny, co k tomu patří. Nositelé dubového listu, to je ale něco úplně jiného: akci střídá akce, jeden zlom za druhým. Kniha se čte úplně sama i těm, kdo mají problémy se začíst nebo nečtou tolik - už proto, že se čte sama a než si to čtenář uvědomí, je najednou na konci. A pak už sahá po Výkupném za Eraka... Právě Erak se v tomhle díle hodně projevuje, především kladně, a celkově je to zajímavá postava. Nechybí ale ani Evanlyn, i když po prvních třiceti stránkách už pomalu ztrácí vliv.

Nezbývá mi, než dát pět z pěti hvězdiček, co jiného si vlastně tahle série zaslouží?

4 01.04.2017

Třetí díl Hraničářské série je trochu odlišný od těch předchozích i těch následujících. Když opomenu to, že je to poslední díl s nádhernou obálkou od Paola Barbieriho, tak je tento díl trochu pomalejší a celkově uvolněnější. Není tam akce na každém kroku, jako v předchozích dílech. Zároveň ale nejde tenhle díl nečíst, přeci jen, konec druhého dílu dožene každého čtenáře k tomu, aby si následující díl přečetl - protože otevřené konce nikdo nemá rád :). Tenhle díl sice také končí otevřeně, ale zároveň více optimisticky, než druhý díl.

Děj se dělí na dvě linky, plus občas se najde i pohled další postavy: Eraka. Právě ten se přidal ve druhém díle a ač by se nemusel zdát nějak významnou postavou, ve třetím a čtvrtém (a pátém) díle je prakticky jeden z hlavních tvořitelů příběhu. Evanlyn je stále Evanlyn, tentokrát si ji ale čtenář oblíbí mnohem více. Během Willova a Evanlynina dobrodružství jsou navíc na cestě Halt a Horác - jak jinak - kteří je hledají. Zážitek a konečný souboj s jedním z baronů v Galice je opravdová chuťovka.

Jenže přes to všechno si myslím, že tenhle díl je slabší, než všechny ostatní. Není úplně nudný, ale rozhodně není na úrovni zbytku knih, ať už té první, nebo poslední. Proto se nakonec rozhoduji pro čtyři z pěti hvězd: i když to není úplně 100%.

31.03.2017

Prakticky neexistuje žádný důvod, proč bych neměla dát pět hvězdiček. Ani jediný - a že jsem na slovo vzatý rejpal. První knihu Hraničářova učně jsem četla již podruhé, poprvé jsem ji četla někdy v době, kdy mi bylo třináct nebo čtrnáct, a má pořád své kouzlo. Krom posledního, dvanáctého, dílu mám přečtené všechny knihy z této série a tak mohu s klidem říct, že první a druhá kniha patří k mým nejoblíbenějším. Na třetí místo bych pak zařadila knihu desátou. Rozhodně se ale nedá říct, že by snad některá zaostávala, všechny jsou krásné. Celý Flanaganův svět je promyšlený do detailů, se skvělými postavami a ještě skvěle napsaný.

První díl je takový hodně "rozjížděcí" - pár hlavních postav, Will, Halt, Horác a Gilan, základní zápletka, jednoduchý úvod do samotného světa. Někomu to možná přijde až příliš jednoduché, ale pro první knihu si myslím, že je to ideální. Postupně se přidávají další a další postavy, a zároveň jich tam nikdy není přespříliš, takže se snadno pamatují.

Obálka samozřejmě krásná a skvělý je i český překlad. Gramatická správnost by sice měla být u vydaných knih samozřejmostí, ale po přečtení takových knih jako jsou "Kořeny růže Tudorovců" si myslím, že je vždy správné ocenit i to. No prostě pět z pěti, tečka.

1 26.03.2017

Sedmilhářky jsou mojí druhou knihou od Liane Moriarty a musím říct, že její styl psaní v Manželově tajemství mi přišel téměř nezaměnitelný a vyloženě specifický, tehdy jsem ho přirovnala k Bábovkám Radky Třeštíkové. I u Sedmilhářek byl styl psaní tak trochu odlišný od normálu, avšak obecně mi přišel lepší, krapet čtivější, jednodušší.

Co ale zůstalo naprosto stejné a totožné jako u Manželova tajemství je prostě téma a styl odkrývání. Moriartyová má ve stylu nakousnout věc, ze které vám odhalí minimum a pak vás nutí knihu číst a číst prostě jen proto, abyste se dostali k tomu, co se skutečně stalo. Čtenář celou knihu už od začátku ví, že někdo na kvízovém večeru zemře, ale dozvídá se to až na posledních dvaceti stránkách, což je možná trochu deprimující, protože člověk se k tomu tak moc chce dostat, až ho kniha začne nudit. Se začátkem druhé poloviny knihy jsem se začínala nudit, vše to bylo prakticky o tom samém: dvojčata Max a Josh zlobí, Celeste je vynervovaná, Madelaine hloupá a Jane prostě jen nezajímavá. Tady už to s knihou začíná jít z kopce. Je to prakticky pořád o tom samém, zajímavé je to až ve chvíli, kdy Jane vypráví Madelaine, co se před pěti lety stalo - a pak zase přijde ta obrovská nuda. Ta končí až se začátkem večírku, kdy to samozřejmě začíná být zajímavé.

Jinak opět musím na autorce pochválit postavy a hlavní hrdinky. Celeste je sice vynervovaná a Madelaine ztřeštěná, až to někdy zabolí, ale takhle to působit má. Rozhodně to nejsou žádné ploché a nicneříkající ženské postavy, ale opravdu ve čtenáři vyvolávají dojem normálního člověka, který má své problémy - každý jiné a každý svým způsobem závažné. Konec je vlastně také logický: každý z nás by řekl "já neviděl/a, jak padá", málokdo by to řekl a byla jsem docela překvapená, že se Bonnie přiznala, čekala jsem, že to bude něco jako v Manželově tajemství, kde si nakonec Rachel nechá pro sebe i to, že našla vraha své dcery...

Nakonec, s těžkým srdcem, dávám tři z pěti hvězdiček - i když bych nejraději dala 3,5 hvězdičky, to by příběh více vystihovalo... :)

3 12.03.2017