lennyd komentáře u knih

Arnie byl vždycky takový otloukánek. Možná to bylo jeho nesmělostí, možná jeho vzhledem - ale na škole měl jen jednoho kamaráda Dennise, a nebýt něj, možná by byl šikanovaný mnohem víc. Až do jednoho dne, kdy zahlédne v jedné zahradě ojeté auto na prodej (jeho slovy, "konečně jsem viděl něco ošklivějšího než já sám"), rozhodne se jej koupit a opravit. Tím se ale vše změní - co nakonec změní i jeho samotného...
Mám pocit, že tohle byla jedna z prvních knih mistra hororu, Stephena Kinga, kterou jsem četl, a kterou si mne King k sobě připoutal a zajistil nepřetržitý přenos financí z mé peněženky do jeho. I když už člověk od první stránky přesně ví, o čem příběh bude, stejně dochází vždy k mrazení v zádech, jak postupně stránky plynou...

1 20.04.2024

Známý futurolog Edmond Kirsch chystá oznámení velkého objevu, který může zásadně ovlivnit znalosti lidstva o jeho původu. Se svým objevem se pár dní před velkou prezentací svěří vůdcům několika světových církví, aniž by věděl (i když on možná ano), že si tím podepsal rozsudek smrti. Robert Langdom, jeden z jeho přátel a zároveň účastníků velkolepého odhalení, musí následně společně s budoucí španělskou královnou dokončit Kirschův úkol a objev zveřejnit ...
Dana Browna mám rád, (téměř) celou jeho tvorbu, a jeho knihy mohu číst opakovaně (aktuálně v originále), a vždy si v knize najdu něco, co mne nadchne. Ať už to jsou "konspirační" teorie, nebo jen úžasné lokace, kde se děj knih odehrává (Paříž, Řím, zde Bilbao a Barcelona). Tato kniha mi je ještě o chloupek bližší, protože technika, technologie a vůbec vše okolo mně baví a zajímá. A - i když dám této knize plný počet hvězdiček - mám s ní jeden osobní problém. Začnu trochu zeširoka - celé odhalení daného objevu, a objev sám o sobě, umělá inteligence, mi přijde tak úžasně podané, a kompletně ta myšlenka je tak boží (ehm, můžu v tomto kontextu použít toto slovo?), až mi na celém příběhu přišlo nejnudnější to co dělá Brownovy knihy Brownovými knihami. Akce, Robert Langdon, vraždy, konspirace, církve a celé to divadlo - na mne působilo v kontextu "velkého objevu" tak rušivě, že jsem při opakovaném čtení některé pasáže přeskakoval - a jen si vychutnával ono "odhalení" a místopisné popis Guggenheimova muzea v Bilbau, uměleckých děl Gaudího a Barcelony...

3 20.04.2024

Potkali se první den v novém zaměstnání ve výtahu, a od toho okamžiku bez sebe nemohou být. Horší je, že být spolu také není jednoduché - zvlášť když je život úplně nešetří. A nebo oni nešetří život? Závislost na alkoholu, postižené dítě, život na odlehlé vesnici - to vše vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti, které se ani jednomu z nich nedostává....
Když si chci odpočinout od "svého" žánru (scifi, fantasy, krimi), tak poprosím ženu, aby mi doporučila nějakou ze "svých" knížek. "Chci Tě mít ve skříni" řekla, možná tím myslela něco jiného, ale já chňapl po této knížce od - mně úplně neznámé - autorky. Do knihy jsem se začetl docela rychle, na její styl psaní jsem rád přistoupil (i když mám pocit, že si střídáním postav trochu usnadňovala práci - vždy když se příběh dostával do nějaké nesnadné situace - blik, přeskočilo pár měsíců, let a vyprávění se posunulo dál). Zhruba do poloviny knihy mně to ukrutně bavilo, ale pak už mi přišlo, že autorka měla spoustu nápadů, a všechny chtěla v knize uplatnit - a počet stran byl dán. A hlavně jsem tu chtěl napsat, že mi celá kniha připadala jakoby inspirovaná jednou knihou od Patrika Hartla, než jsem zjistil, že ta konkrétní byla napsána o několik let později. Takže se paní autorce za tuto nevyřčenou myšlenku omlouvám :)

01.04.2024

Když jsem dočetl předchozí knihu, chtěl jsem ať mi žena zapůjčí něco "z její knihovny", něco odpočinkového. Čekal jsem (nejen podle růžového obalu) nějakou romantickou povídačku, a tak jsem byl hodně překvapenej, o čem vlastně knížka byla. Ze začátku na mně knížka působila tak nějak depresivně optimisticky (ruku na srdce, kdo z nás dostane možnost začít "nový život"), ale postupem příběhu se optimismus těžce vytrácel, až k (částečně) hořkému konci.
Nic to nemění na tom, že se kniha velmi dobře čte, autorka dávkuje příběh tak poutavě, že jsem knihu přečetl takřka "na posezení" (známe to všichni, teď to nemůžu odložit, ještě se musím dozvědět, co bude na další stránce, že ano)... K plnému počtu hvězdiček mi ale přece jen něco chybělo - možná happyend? Kdoví..

8 24.03.2024

Jiří Kulhánek a jeho knihy jsou moje srdcovka, většinu z nich mám už od pradávna, a čtu je opakovaně a vždy jsem z nich znovu a znovu nadšený. Stroncium jsem už kdysi četl, ale nějak mi to nesedlo, tak si z něj nepamatuji víc než prvních pár kapitol (dočetl jsem ho tenkrát vůbec?).
Tentokrát jsem se do něj zakousl - a mám z něj trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně je to Kulhánek tak jak jej máme rádi, se vším všudy - nepřetržitá akce, spousta krve, nábojů. Ale zde je toho i dost navíc - ať už virtuální realita, vesmírné lety (včetně vesmírného letu bez jakéhokoliv vybavení hlavního hrdiny), a hlavně spousta veletočů v příběhu - což ostatně dokazuje posledních pár stránek, kde hlavní hrdina celý svůj život shrnuje. Co ale musím rozhodně vyzvednout je několik velmi zajímavých myšlenek - ta která mi hloubá v hlavě úplně nejvíc je "virtuální realita v simulovaném režimu neustálého boje, kde vědci přicházejí s novými vynálezy, které jsou následně využitelné v real-life světě". Z pohledu roku 2024 a rozmachu AI - zde byl Jiří Kulhánek vyloženě vizionář, a mám pocit, že do pár let se podobného typu výzkumu rozhodně dočkáme....
Takže - když tak nějak uzavřu - pravděpodobně si Stroncium v budoucnu přečtu, ale nebudu se k němu vracet tak často, jak k ostatním Kulhánkovým knihám. Stále je to ale Jiří Kulhánek, takže méně než 4* to nebudou...

6 23.03.2024

Hlavní hrdina při jedné ze svých cest nalezne na opuštěném odpočívadle odhozenou kameru z auta, na níž najde záběry dvou rybářů, kteří se při jedné cestě začnou chovat velmi podivně - zničehonic začnou zběsile jezdit z jedné strany okresu na druhou. To mu přijde podivné, a do pátrání po tom co se děje, zapojí i svoji kamarádku a jejího manžela - čímž všichni započnou cestu, z níž není návratu ...
Od pana Kariky jsem četl Trhlinu, která se rázem stala jednou z mých nejoblíbenějších knih. Tajemno, které se vyskytuje nedaleko domoviny (tzn. není to něco "daleko v Americe"), a koneckonců i celá myšlenka byla úžasná. S touto myšlenkou jsem přistoupil i ke Smršti, a zhruba do poloviny knihy jsem byl podobně nadšený jako při čtení Trhliny (dokonce jsem si místopisné okolí připsal podobně jako Tribeč na seznam míst, kam se nikdy nechci podívat :) ). Jenže od půlky knihy se to celé nějak zvrtlo, toho tajemna bylo tak nějak moc, a šlo to trochu jiným směrem než u Trhliny. Takže jsem sice knihu dočetl ( - rozhodně se panu Karikovi nedá upřít čtivost - ), ale na rozdíl od Trhliny jsem si jistý, že po této knize již znovu nesáhnu. A pokud ano, tak pouze do její poloviny..

3 23.02.2024

Strašně mě baví tento žánr (ať již v literární nebo filmové podobě). Tato kniha má kromě své zápletky ještě jeden doplněk, a to - že si většinu zdrojů můžete sami dohledat (pro případné odpůrce gůglení autor doplňuje odkazy přímo do knihy). A pokud máte zájem, tak si po dočtení knihy můžete prohlédnout desítky různých videí z oblasti Slovenské Tribeče (některé přímo od autora knihy), a nutno říct, že z nich opravdu ono tajemno úplně sálá.
Ale zpět ke knize - četla se mi náramně dobře, a i po několikerém přečtení, i když už člověk věděl tzv "wo co gou", stejně mi běhal mráz po zádech jako poprvé. A stejně jsem posledních asi 40 stránek přečetl na posezení (a znovu si řekl, že si ten konec budu muset přečíst znovu, pomaleji a v klidu, abych si pořádně užil všechny nuance autorova vyprávění). A jsem si jistý, že při dalším čtení to dopadne stejně. Pro slabší povahy bych doporučil raději shlédnout film, který je proti knize mnohem slabším čajíčkem..

Zuzana. Obyčejná mladá dívka, která touží život prožít stejně jako miliony jiných. Dokonce má ke štěstí našlápnuto o trochu více, neboť její otec je majitel cukrovaru, a ještě navíc se kolem ní motají dva dobří kamarádi. Jenže, to by nesměla žít v první třetině dvacátého století a nesměla by být židovského původu ...
Toto je jedna z nejsilnějších (nikoliv vazbou) knih, které jsem kdy četl. Postupné utahování smyčky, kdy očekáváte, že právě přečtená stránka je to nejdrsnější, co jste kdy četli (a hlavní hrdinka prožívá), a hned další strana vás přesvědčí, že může být mnohem, mnohem hůře. Brr - osobně bych doporučil přečtení této knihy všem, kteří vidí cokoliv pozitivního v tom, co se dělo začátkem 20 století (i těm, kteří obhajují to, co se děje v roce 2022/2023 na Ukrajině), možná by si uvědomili, že i Židé, Černoši, Ukrajinci a další rasy i národy jsou lidské bytosti..

15 08.01.2023

Jedna malá vesnička, která si částečně i v současnosti zachovává svůj nádech minulosti, ale zároveň se nemůže dnešku ubránit. Příběhy více či méně obyčejných lidí - které velmi pravděpodobně naleznete i ve svém okolí. Některé příběhové linie zaujaly více, jiné méně - asi tak jak to je i v normálním životě. Kniha se nečetla úplně špatně, ale přečíst si ji znovu nemám úplně potřebu..

Co má společného František, Adolf, Josef, Karlos, Dominik a další? A proč právě Dominik je vyvolený, který vídá každou noc tajemnou postavu. A jakou souvislost má jeho strýc s několik desetiletí starou událostí i s dalšími událostmi, které se odehrály ještě o pár desítek let předtím?
Ke knize jsem se připletl zcela nepřipraven (Ježíšek letos improvizoval, a mile překvapil). Zpočátku se mi kniha hrozně špatně četla, jednotlivé příběhové linie, které se mezi sebou přepínají (vždy v okamžiku, kdy se konečně čtenář zorientuje v postavách z oné linie) - ale jak se příběh více rozvíjel (a zároveň posouval více do současnosti), vše začalo dávat smysl, a posledních asi padesát stránek jsem přečetl jedním dechem - a ještě dlouho po dočtení knihy mi běhal mráz po zádech. Rozhodně jde o jednu z knih, na kterou hned tak nezapomenu. Chybějící hvězdičku bych připsal na vrub rozvláčnému začátku, kdy jsem se mezi postavami (s hlavním příběhem úplně nesouvisejícími) trochu ztrácel..

2 07.01.2023

Stejně jako většina povídkových knih (od libovolného autora) se skládá z povídek lepších a povídek horších. U Stephena Kinga to znamená, že to lepší = naprosto dokonalý, a to horší = ujde. V knize jsem nenarazil na vyloženě špatnou povídku (a možná, pokud by byla ta horší samostatná, tak by mi ani nepřišlo, že je horší - ale v sousedství těch dokonalých to holt vyznívá takto).
Z těch které mi vyloženě uvízly v paměti:
Mlha - samozřejmě stěžejní příběh celé knihy (trochu nelogicky hned na začátku, ale na druhé straně až po jejím dočtení jsem si uvědomil, že kniha je vlastně souhrn povídek a ne samostatná kniha). Kdysi dávno jsem viděl na její motivy natočený film, a opět musím říct, že Kingovy filmy (kromě "nehororových") až tolik atmosféru knihy vystihnout nedokáží.
Jaunt - za mně nejlepší povídka z celé sbírky - dokonce mne zaujala natolik, že jsem se ji jal převyprávět manželce, horory a sci-fi nepolíbené.
Opice, Babička, Úžina, Prám - takřka klasiky hororového žánru.
Pozn. k Prámu se vyplatí přečíst i autorovu doušku.

7 30.12.2021

Daleko víc než životní příběh obou hlavních hrdinek mne zaujala představa autorky, jak by se vyvíjel svět po listopadu 1989, kdyby to nevyšlo. Musím říct, že mi dost běhal mráz po zádech, když jsem si uvědomil, že to možná viselo na vlásku a všechno tenkrát dopadlo úplně jinak, brrr. Zpátky ke knize - jak jsem už psal, příběh obou hrdinek mne trochu míjel, přišlo mi, že i autorka klouzala tak trochu po povrchu - mohla jít trochu hlouběji (navíc i zde několikrát zmiňovaná informace, že Magdalena=Lenka, mohla být zmíněna o něco dříve - sice jsem to začal po čase tušit, ale spíš jsem si myslel, že režim - v rámci utajení, dívky při umístění do domova přejmenovával. Každopádně toto určitě bude kniha, o které budu za 10 let vědět, že se odehrávala v "alternativní" historii po roce 1989, ale na postavy si téměř určitě nevzpomenu..

6 13.11.2021

Musím obsah knihy rozdělit na tři části. IT část - tak jak zde píší ostatní komentující, je nejvíce propracovaná - a pro někoho, kdo je na tom stejně (minimálně věkově) podobně jako hlavní hrdina, tak i velice poutavá - většinou fází, které Adrian prožívá, jsem si osobně také prošel - i když v nějakém bodě se naše cesty rozpojily (on se vrhl do spárů velké investiční společnosti, sexuálních eskapád, velkých peněz a příležitostných vztahů - a já na rozdíl od něj do rodinného života a "malého" světa it). Druhá oblast - milostné vztahy hlavního hrdiny je tak těžko uvěřitelná, ale kdoví, třeba když už jsou takový prachy, tak je možný leccos. A třetí oblast - je právě oblast peněz, investičních záměrů, mafiánských přístupů, atd, atd - tak ta mně úplně nebavila, i když nepochybuju, že ve světě velkých peněz to takhle chodí.
Jinak kniha se čte velmi dobře, a zhruba od poloviny jsem jí dočetl "na posezení", a všem, kdo prožili "devadesátky", vytáčený internet a začátky Google, Napsteru, Facebooku určitě doporučuji ..

3 23.10.2021

Knihy od Dana Browna mám rád (a asi všechny), a rád je čtu opakovaně - a tím, že to nejsou žádné útlé knížečky, tak mi to každý rok na pár týdnů vystačí.
Anděly a démony jsem ale četl naposledy před více lety, a nějak jsem stihl zapomenout vlastní zápletku, takže mne závěr dost překvapil (poněkolikáté).
Kniha se čte velmi dobře, Dan Brown se s tím nepárá, a oproti jiným autorům se nekoná žádné velké představování, a čtenář je hned na prvních stránkách vržen do děje (asi stejně jako Robert Langdon). Pokud máte možnost si projít v Římě jmenované památky, tak si klidně ještě jednu hvězdičku přidejte...

7 03.04.2021

Na knížku jsem byl docela zvědavý (zvlášť po předchozí Mediaci jsem si říkal, jak se autor porve s krátkými povídkami). Musím říct, že jsem ji přečetl na jeden zátah, a docela litoval, že povídek bylo relativně málo. Vím, že to není úplně jednoduché, ale takovéto povídky (s trochou tajemna, s trochou zápletky i nečekaného rozuzlení) bych mohl číst furt. Díky :)

1 21.02.2021

Ideální čtení pro dospívající dívky na dlouhé zimní večery - a i když nejsem dospívající dívka, tak se mi jako ostatní Lanczovky i tato četla docela dobře. Sice mi konec přišel až příliš idylický, ale i takové věci se v životě možná stávají..

3 28.02.2016

Tato kniha se od ostatních knih Lenky Lanczové liší v tom, že hlavní hrdinka tentokráte není kladnou hrdinkou, ale naopak potvorou, které to - co se jí nakonec stalo - dokonce přejete. Sice by se toto varování mohlo dotáhnou dál (protože když se to vezme kolem a dokola, tak se jí toho zas až tolik nestalo), ale i tak by to mohlo být pro některé čtenáře (ehm... čtenářky) ponaučením. Mně, starému pardálovi, už to tolik nedá :)

4 06.02.2016

Už prohlášení na zadní straně obálky čtenáře naláká - co všechno by se dalo s knihou provádět, pokud bychom ji nechtěli číst. Ale to by byla jistě škoda, protože byste se pak nedozvěděli odpovědi na spoustu zajímavých (a ve většině případů zcela nesmyslných :) otázek). Třeba co by stalo, kdyby si všichni lidé na světě zakoupili laserové ukazovátko, a namířili jej na měsíc (vůbec nic :). Ale co kdyby si místo laserového ukazovátka koupili nějakou laserovou megazbraň (to už je jiný kafe). A tak dále a tak dále - dozvíme se co by se stalo, kdyby se přestala Země otáčet, zda se dá plavat v bazénu ve kterém se chladí vyhořelé palivo z reaktorů nebo podobně důležité otázky. Doplněno kresbami, které vše perfektně dokreslují. Rozhodně jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četl..

2 20.12.2015

Mark Stone je na několik měsíců suspendován, a tak jen uvítá, když jej jeho přítelkyně Elza pozve na výlet. Starý miliardář Jack Owen pozval několik dalších bohatých byznysmenů, ve kterých by chtěl najít svého nástupce. Připravil pro ně test přežití na své planetě, ale to netuší, že brzy se i on sám stane jedním z ohrožených. Naštěstí je zde i Mark Stone a jeho robot Ray.. Z nějakého důvodu je v českém podání tato kniha jako první - v originále je jako první Astronef Merkur, ale to vůbec nevadí - i tato kniha se čte docela fajnově (byť po desítkách přečtených Stoneovek už je to všechno na jedno brdo). Zde snad jen drobná část originality v podobě rostlinného obyvatelstva planety a jejich staletí trvající války mezi sebou...

20.12.2015

Skeeve a Tananda se vydávají najít dárek Aahzovi k narozeninám. Ze všech možný i nemožných dárků se shlédnou v trofeji, kterou mají pouze na Maču. Jejich malý zlodějský kousek je odhalen, a jedinou šancí je vyhrát obávaný Mač... Ani třetí díl série se zábavností od prvních dvou moc neliší, ba možná mne bavil i o chlup víc. Spousta slovních hříček (viz třeba název dimenze), a _fotbalový_ zápas, který nemá v dějinách obdoby. Asprinovky se dobře čtou i proto, že se autor nesnaží děj zbytečně natahovat a nafukovat, aby napsal pětisetstránkovou knížku, ale naopak postaví docela pěkný příběh na pár stránkách...

1 23.08.2014