LenkaCechova komentáře u knih

Kniha se mi moc líbila, je to románový příběh zasazený do skutečného historického pozadí. Autorka si s knihou musela dát velkou práci. Nestačilo jen psát, psát a psát tok svých myšlenek, ale jak sama zmínila v doslovu a poděkování- součástí byly rozhovory s pamětníky daného místa, studování kronik apod. Autorce tleskám, skvělé dílo.

10 28.09.2020

Popis historie Zlína byl bezva, zaujalo mě, že vnuk Huga Vavrečky byl Václav Havel. Ale románový příběh byl pro mě moc strojený, přeslazený, příliš dokonalý. Neumím přesně popsat, co mi na knize vadilo, chyběla jí prostě ta “jiskra. Hlavní hrdinové se chovali tak hezky a dokonale, vůbec jsem k žádné postavě nepřilnula, byli bohužel příliš vyumělkovaní.

7 01.02.2024

Knihu jsem četla poměrně dlouho, asi 2 měsíce. První půlka se mi četla obtížněji, zato ta druhá mě neuvěřitelně vtáhla a já si říkala, co se to tu všechno děje?? Magický realismus v krásné podobě. Lepší než u současného Dědictví od Miguel Bonnefoy, která je také psaná o rodokmeni jedné rodiny, ale pocit po přečtení není zdaleka tak hluboký jako u Márqueze. Litovala jsem, že jsem si nepsala od začátku rodokmen, je opravdu rozvětvený a jména Aureliánů a Arcadiů se dědí po tolika pokoleních, že jsem se někdy ztrácela. Je to typ knihy, o které po přečtení delší dobu přemýšlíte a kterou si přečtu znovu.

7 10.01.2024

Za mě veledílo! Opravdu propracovaná kniha a dojem z knihy veliký.
“Je lepší unce míru než tuna vítězství.”
“Jen málokteří chápou, že nežijeme, nýbrž že jsme žiti. Dávno jsem poznal, že nejsem rukou, která hází kostkou, nýbrž kostkou. Obávám se, že ty to nikdy nepochopíš. Ale právě proto tě miluji a jsem tvým přítelem.”
“Vědění je vždycky podezřelé.”
“Nejskvělejší korunou je pokora, nejvyšší obětí zkroušené srdce, největší ctností odevzdanost do vůle boží.”

5 11.06.2020

Typický novodobý bestseller. Kniha se čte lehce, avšak po přečtení Vám z ní žádný hlubší dojem nezůstane. Další díly určitě nepřečtu.

5 26.05.2020

Ach, tolik pocitů a zamyšlení, co od knihy obdržíte. Je to skvělé dílo. Pan Hardy je opravdu “pan spisovatel.

4 01.02.2024

Kniha, která ve mě zanechala obrovskou stopu! Je to moje nejoblíbenější kniha, prostě srdcová záležitost.

4 24.05.2020

Trochu jsem měla problém se ze začátku do knihy začíst, ale pak doslova nabrala na obrátkách a byla super! Dokonalé vykreslení postav, umělecké prostředí, skvělá dějová linka. Fresky jsem si představila tak naživo, že je mi až do pláče, že se na ně nemůžu mrknout opravdově :)

3 24.05.2020

Kniha se mi moc líbila. Jen malinká poznámka, všiml jste si taky někdo věty z 25. prosince ráno, Slovensko: “Když kráčela domů, ulicemi se nesly vzrušené výkřiky dětí rozbalujících vánoční dárky”, str. 123. To je tak, když o nás píše novozélandská autorka :). Ale jinak to zpracovala krásně a díky osobnímu setkání s třemi hlavními hrdinkami a jejich rodinami byl příběh opravdu autentický a vlezl člověku do morku kostí. Tolik hrůzy a utrpení, co tito lidé prožili, strašné.

Tahle kniha byla naprosto vynikající. Dlouho mě žádná kniha tak nepobavila. Groteskně napsaná, přesto na vážné téma války a obsazení italského města Santa Vittorie Němci, kteří se sem vydali za účelem zabavení vína, jehož větší část obyvatelé města schovali a Němci nenašli. Obyvatelé městečka mi úplně přirostli k srdci. Dojemné, jak je jim víno vším, celým životem a bohatstvím. Doporučuji!

2 18.10.2020

Knihu jsem horko těžko dočetla do půlky, ale bylo to spíše trápení, proto jsem ji odložila. Kunderův styl asi nebude nic pro mě. Jak bylo psáno níže na povídkách mi nepřišlo nic vtipného a nedaly mi ani závdavek k nějakému přemýšlení nebo přiblížení se k postavám, prostě mě to minulo.

2 30.09.2020

Kniha se mi četla celkem dobře, ale hlavní hrdinové jsou tak nějak uměle dokonalí až je to nudné a vlastně nezajímavé. Popis Kréty ale hezký.

2 29.05.2020

(SPOILER) Pro mě zatím nejkrásnější dětská kniha. Nádherně napsaná, opravdu vás chytne za srdce, a těch dobrodružství, co se tam odehrává. Je určitě impulsem ke čtení u dětí 10+, doporučuji.

“Mám teď několik pokladů: dopis od svých adoptivních rodičů, buzolu od Jorima, pěnkavu od tatínka, voňavku od Pepigomy, prstýnek od Alizée. Ty jsi, Tomku, můj živý poklad. Proto jsem ti vyprávěla, tobě a nikomu jinému, svůj dlouhý příběh. Teď, jak jsem slíbila, už budu mlčet. Příběh skončil. Víc už není co říct. Ale napíšu ještě poslední slovo, já, která tak ráda mluvím, vyberu nejkrásnější slovo ze všech. Naučila jsem se ho v poušti. To slovo zní “ticho. “

15.12.2023

Na “oddechovky” moc nejsem, mám ráda když kniha v člověku něco zanechá, ale tato byla fajn. Napínavá, nepředvídatelná, stojí za přečtení.

28.07.2020