ladyka komentáře u knih
Plný počet bez zaváhání! Mám slabost pro autory,kteří do svých knih kromě poutavých příběhů zakomponují i kus našich dějin...a k nim nyní nadšeně řadím i paní Lednickou. Knížku rozhodně doporučuji a nemohu se dočkat dalších dílů!
Naprosto rozumím tomu, proč se Farma zvířat v žebříčcích na DK umístila tak vysoko. Přečetla jsem ji na jeden zátah a žasla, jak je i přes "stáří" aktuální, jak je jednoduše srozumitelná, jak je děsivá...Geniální podobenství o zlu v nás, v garniturách. Nelze než doporučit k přečtení!
Musím přiznat, že dojem z knihy u mě vygradoval až nějakou dobu po přečtení. Jako by potřeboval uležet,snad doznít...ač styl paní Mornštajnové není úplně můj šálek kávy (navenek na mě totiž působí stroze,ale chápu,že to je záměr a nevyřčené si každý musí najít mezi řádky a v sobě), nemohu nedat jinak než plný počet. Bylo mi líto té jisté promarněnosti..vztahů, pocitů i doby. Myslím, že autorka to vystihla dokonale a mnozí z nás v tom najdou některé ze svých blízkých nebo třeba i sebe. Tato knížka se mě z knih autorky asi dotkla nejvíce. Spolu s Hanou, samozřejmě.
Jako rodiče mě příběh Báry dost bolel..ta bezmoc byla nejhorší, co takové zacházení s dětmi může udělat a kam až zajít? Spousta znepokojivých otázek... Také přemýšlím nad některými kritikami knihy,které jsem zde v Recenzích četla-autorce je mj.vytýkána mělkost,nepropracovanost a až plytké pojetí. Já si však myslím, že dané téma ani hlubší zpracování nepotřebuje. Je tak děsivé samo o sobě, že není třeba konstruovat detailnější vazby, motivy či emoce. Mně to přišlo dostatečně úderné a jasné i v tomto pojetí. Takže za mě plný počet a další slova k tématu nemám...na toto temné téma jsou totiž všechna slova krátká.
Brilantní silný román, další adept na kvalitní a bonusově navíc velmi záživnou povinnou četbu. Kdykoli jsem coby dítě jela s rodiči okolo kostela sv. Cyrila a Metoděje, tatínek mě vždy na smutný konec Hrdinů upozorňoval a i dnes se při každé cestě kolem nezapomenu podívat na jejich památník a z děr ve zdivu mě mrazí. Tenhle román by si měl skutečně přečíst každý a Hrdinům věnovat aspoň tichou vzpomínku, bůhví, co by bylo, kdyby k atentátu nedošlo...
Silný dojemný příběh opuštěné dívenky, kterou vychovala příroda, poetické popisy bažin a života v něm, citlivé a lidské pojetí - to vše dokládá vysoké hodnocení knížky. Já se k němu tedy jen přidávám, myslím, že toto vysoké skóre a skutečnost, že jsem knihu přečetla za jeden den, jsou všeříkající.
Nemohu nesouhlasit s nadšenými reakcemi ostatních čtenářů, i mne Noční pták svými drápy chytil a nepustil. V daném žánru rozhodně patří k tomu výrazně lepšímu!
Jsem na rozpacích...I když styl AM není úplně mým šálkem kávy, u předchozích knih mi zásadně nevadil a zejména Hana s Tichými roky pro mě byla čtenářským potěšením. Listopád ale vnímám jako pád, do dočtení jsem se musela nutit, vůbec mě to nechytlo (jsem "Husákovo dítě", takže doba pro mě není neznámou). Nápad alternativní historie nevnímám jako vyloženě špatný - svobodu mnozí berou jako samozřejmost a zapomněli nebo neví či ani nechtějí vědět, co se dělo během komunismu. Zde se tedy jeví bohulibé to připomenout nebo netušící obeznámit. Ale to provedení! Mě vyloženě nudilo :o( místy až bezduché líčení mě nechávalo chladnou, osud hrdinů mi byl lhostejný (přiznávám to téměr s hanbou, protože to se mi stává velmi zřídka, natož u takových příběhů!). Nemohla jsem se prostě zbavit pocitu jisté prvoplánovitosti a vzaní to zkratkou. Vím, že jsem v menšině a jsem ráda, že jiní jsou z knížky nadšení, jenže já se k nim nedokáži řadit a skoro až s lítostí dávám jen 2 hvězdy.
Jsem ráda, že jsem předem nečetla žádné komentáře (některé totiž prozrazují stěžejní téma knihy) ani informace o probíhající kauze. O to víc jsem byla v šoku, když mi asi v půlce knihy docvaklo, kde je jádro oné temnoty... Slovy těžko mohu okomentovat ono nepochopitelné čiré zlo i jeho krytí. Knížka určitě stojí za přečtení,ale počítejte s tím, že vám z ní bude značně úzko.
Doporučuji si o knize předem nic nezjišťovat a možná dokonce ani nečíst komentáře, jinak přijdete o "moment překvapení". Pro mě to byla lehká rána na solar, ale klobouk dolů, jak to autorka uchopila a umožnila tento úhel pohledu...Velmi sugestivní a skvělé, ostatně jako i další knihy autorky.
Knížku jsem si vybrala do ČV - autor novinář (jsem předtím ani nevěděla, že MK je i touto profesí). Dávám plný počet pro sympatický nekomplikovaný a přitom nikoli nudný styl a vyváženost, ráda si přečtu i další díly Bergman série.
O knížce, která pojednává o bolavém tématu (navíc s dětským prvkem), se mi příčí napsat, že se mi líbila...tak raději jen napíši, že mě upoutala a zanechala ve mě hlubší dojem než běžná literatura. Co se stylu týče, přišla mi čtenářsky přívětivější než např. Do tmy, které ovšem hodnotím rovněž vysoce. A houbařské pojetí bylo originální a poučné, pro mě, která na houby nechodí, rozhodně. Má první, ale určitě ne poslední kniha od autorky. Pět hvězd bez zaváhání!
K této kultovní knize jsem se pořádně dostala až teď v rámci ČV, byť mi "princ" kolikrát prošel rukama..Určitě donutí k zamyšlení a určitě to není na jedno rychlé přečtení, takže se k ní jistě někdy vrátím. Jiný než plný počet dát ani nemohu.
Jak to autoři dělají, obzvlášť ti opačného pohlaví než jejich hrdinové, že dokáží tak zdařile vykreslit jejich vnitřní pocity a rozpoložení? Hájíčkovi se to dle mého názoru u jeho ženské hrdinky podařilo velmi věrohodně. Byť jsem o pár let mladší než Marie, jejímu tápání a otázkám (mj. i vůči rodičům) jsem rozuměla. Nečekejte rozřešení a odhalení tohoto tápání či otázek, to mnohdy neposkytne ani život. Právě i pro tuto neurčitost a neuchopitelnost se mi knížka moc líbila, spolu s Rybí krví řadím mezi mé nejoblíbenější počiny autora.
Opět trefa a plný počet, po vynikajících Sítích další skóre. Poslouchala jsem audioknihu a nestačila žasnout,jak se autorka dostala do hlavy mužského hrdiny. Neskutečné! Hynka provázíme krizí, a to nejen středního věku, která pomalu ale jistě eskaluje..Hynek mě chvíli štval, bavil, taky jsem ho litovala,ale nakonec mu asi nejvíc fandila. Byť měl máslo na hlavě..minulost prostě nikdo změnit neumí a život a jeho milníky se holt nedají cvičně odžít, všichni jedeme rovnou naostro. Takže Chirurga vnímám jako svědectví o životě, a to takovém, jaký je...
To by nebyla Jodi, aby si opět vybrala nějaké těžké, emočně tíživé téma, tentokrát a la "Sophiina volba". Vůbec si netroufám hodnotit jednání postav, zde nebylo jedno správné řešení a copak můžeme soudit my, kteří nejsme v jejich botách? Bolest kam se podíváš. Po přečtení jsem byla jak opařená, konec mi vyrazil dech. I když mě trochu rušily vztahové a jiné obtíže vedlejších postav (nějak mi nepasovaly do hlavního tématu), Jodi zatím neumím dát jiný počet než plný hvězdiček.
Ač osobitý, úsporný styl autorky není úplně můj šálek kávy, u Hany mi nakonec sedl. Teď čerstvě po přečtení stěží dokážu výstižně okomentovat, tak jen vstřebávám.. Silný a hutný příběh, místy krutý, ironický a syrový, příběh o nedozírných následcích našich činů/rozhodnutí, jež se stanou osudnými, o tíze těchto následků, o jiskřičce naděje... Pokud se chcete dozvědět o pozadí vzniku knihy a skutečných událostech, poslechněte si rozhovor s autorkou na YouTube - Dobrý rozhovor. Malá ochutnávka - Hana znamená i vina..
Nádherná knížka...hluboká,pohladí a pak zabolí. Čiší z ní láska -rodičovská,přátelská, stejně jako nenávist, závist,zlo..,to vše opojné a zároveň toxické...Srovnávám nesrovnatelné,ale Hana má velmi silnou (ne-li dokonce silnější) konkurentku..Rozhodně kandidát na knihu roku!
Selské baroko ode mě dostalo 4*a Rybí krvi dávám plný počet - přišla mi poutavější, čtivější a jaksi kompaktnější. Je to příběh o osudu vesnic a jejich obyvatel vykořeněných nuceným odstěhováním z důvodu výstavby Temelína. Je to i příběh o složitých rodinných vztazích, o odvaze, odpuštění, tíze politických událostí a jejich ničivém vlivu na generace,vyprávěný hrdinkou Hanou,která po letech cestování konečně najde odvahu vrátit se do rodného kraje, čelit bolestivé minulosti a vytáhnout kostlivce ze skříně své i té rodinné. Kniha ve mně stále doznívá a nějakou dobu jistě ještě bude. Cenu Magnesia Litera si zasloužila právem.
Tahle knížka a její hrdinka Eleanor je vážně skvělá. Skvělá svou atypičností - Eleanor je trochu potrhlá, hodně svá, ale jak jí nakouknete pod kůži a její jizvy, zjistíte, že se vám usadila v srdci. Bavila mě svým postojem, odlišností, trefnými hláškami a fixací na kožené vesty. Dojala mě svou odvahou, ryzostí a hlavně nezlomností, ať už vůči minulosti nebo okolí. Úžasný byl Raymond, který v Eleanor probudil její nezjizvenou část srdce. A to v žádném milostném klišé. Tento příběh není o ději, ale o niterním prožívání samotářů, o kouzlu a síle drobných laskavostí, které vám dají důvod žít a nikoli jen přežívat. Knížka by mohla být pro mnohé lekcí, že není zlato, co se třpytí, aneb jak ve knize napsáno a jak řekl Seneca: "Zlato se pozná v ohni, stateční lidé v neštěstí".