ladyba
komentáře u knih
Jak porozumět řeči psího těla
Rosie Lowry
Tato kniha k tématice řeči psů je opravdu slabší, až na pár postřehů z praktické výchovy nepřináší nic moc nového oproti jiným titulům.
Pět tajemství šťastného vztahu člověka a psa
José Arce
Jako první jsem četla týmovou spolupráci a tak mi tahle kniha přišla jak jen jiné vydání téhož. Očekávala jsem, že se budou spíše doplňovat.
Týmová spolupráce mezi člověkem a psem
José Arce
José Arce poukazuje na fakt, že výchova psa může být velmi snadná, pokud respektujeme jeho přirozenost a stanovíme jasná pravidla, což není o přísnosti, ale důslednosti. Náprava psa, že je možná, pokud respektujeme jeho přirozenost a stanovíme jasná pravila...
Agility - Od první překážky k velkému parkuru
Viviane Theby
Kniha mi přijde moc stručná na problematiku. Pokud se chcete dozvědět konkrétnější popis co a jak, bude lepší sáhnout po jiné příručce.
1001 reklamních tipů
Luc Dupont
Ve své době to byla jistě velmi inspirativní kniha, ale teď už je přežitá a reklama jako taková už má jiné priority a též nové mediální prostory.
Jak to ten pes myslí?
Arden Moore
Snahou je přehledně a stručně popsat určitá psí gesta a projevy chování, ale není vždy úplně jasné, co je pozitivní a co opravdu nežádoucí a burákové máslo bych asi do psů jako pochoutku a pamlsek zrovna necpala. Je hodně příruček, které nabízejí chovatelské rady, ale málokterá opravdu nabídne něco nového či opravdu poučného.
Jak mluvit psí řečí
Sarah Whitehead
Tato knížka cílí na děti jako čtenáře, ale poučí se z ní i dospělý. Obsahuje ale jen primární základy a je spíš poučkou o první péči o štěně, než že by podrobněji osvětlovala specifika psí řeči těla.
Síla MLM
James Lee Valentine
Inspirativní kniha pro ty, co to s mlm myslí vážně a hledají v něm uplatnění.
Jak prodloužit život vašeho psa
Evžen Korec
Tuhle knihu by si měl přečíst hlavně každý, kdo si prvně pořizuje štěně. Nejde totiž o líbivou knížečku s štěněti, ale opravdu o to, co nás čeká a čeho je třeba se vyvarovat při výchově psa.
Bláznivý génius
Randy Gage
Zajímavý pohled na věci, které vnímáme jako samozřejmé a ne jako manipulační tah, v němž se silnější protihráč snaží nás vehnat tam, kam úplně nechceme.
Škola pro štěňata
Petra Führmann
Tahle knížka je poučná a kvalitní příručka na rozdíl od mnoha tenkých brožurek o štěňatech všeho druhu. Ujasníte si představu, co péče o štěně fakt obnáší a co dělat a nedělat, aby se pes dobře psychicky a emočně vyvíjel.
Tma
Bernard Minier
Tentorkát musím být kritičtější. Autor doposud používal šablonu, v níž zajímavý příběh s mimořádně aktivním a prozíravým vyšetřovatelem zabalil do spousty balastu a nejnapívavějším jej učinil v poslední třetině, i když ne vždy dohraje všechny motivy, které je třeba dohrát. Tady je to naopak, vše podstatné se odehraje v prvních dvou třetinách a ta třetí už je jen o křečovitém překrucování, v němž se pachatelé stanou obětmi a oběti pachateli. Vadí mi zde především pasivní role vyšetřovatele a hlavně fakt, že tak nějak všechny postavy jednají v rozporu s v expozici nastavenou charakterizací. Je fajn, že se hlavní hrdinka konečně přiměje k nějaké akci a že i zatouží po pomstě, ale všeho moc škodí a její jednání v závěru není nijak obhajitelné, když klesne na úroveň těch, kdo jí ubližují. Čemu už vůbec nevěřím, je náhlá rezignace toho, kdo to všechno způsobil. Ten konec je fakt přitažený za vlasy a hodně chtěný. Taky mi uniká, proč vlastně? Kde je potom nějaká katarze?
Mráz
Bernard Minier
Zdařilá detektivka a konečně jsem pochopila kontext, když jsem případy Martina Servaze četla na přeskáčku, jak se mi je podařilo ulovit v knihovně. Konec je zbytečně teatrální na úkor detailnějšího osvětlení, co se stalo jedné z postav.
Kruh
Bernard Minier
Moje druhá zkušenost s Martinem Servazem. Není dobré tyhle detektivky číst na přeskáčku, protože je zde hodně silná kontextová dějová linka napříč jednotlivými díly, ve které se budete čtením příběhů na přeskáčku ztrácet... a vzhledem ke košatosti linek i postav je na ztrácení už tak dost podnětů. Ale holt je o autora v knihovně velký zájem a nemohla jsem čekat, než na mě přijde řada v rezervacích s prvním dílem. Kruh je fakt dobrý příběh i ve své překombinovanosti.
Sestry
Bernard Minier
Je to moje první zkušenost s Martinem Servazem a chybí mi tedy souvislosti na to, co prožil před tím, teď je ale velmi trendy, přes detektivky a thrillery ventilovat minulost napříč tituly o sto šest, takže v tomto kontextu jsem byla trochu mimo. Samotná zápletka mi přišla dost přitažená za vlasy a pachatel očekávatelný už z anotace. Konec moc teatrální a klišovitý. Kniha sama se ale dobře čte. Nic těžkopádného. Případy Martina Servaze mi přijdou po sérii severských detektivek jako odpočinková četba - prostě nenáročné čtení.
Maska smrti
Mads Peder Nordbo
Je mi poněkud záhadou, jak mohla Tobiase ošetřovat jeho teta Inga po květnové záplavové vlně na základně (s. 225 - 228), když je údajně několik let mrtvá a Tobias po ní zdědil domek v zaplavené osadě (s. 289), kde žil se svou rodinou. Proč by si Džejdžej vymýšlel tuto lež a co se vlastně s tetou stalo, že úplně mizí ze hry? Ještě větší záhadou je mi vražda Toma, sice byl jedním z tvůrců Tupilaku, ale taky jeho největší obětí a qivittoq fakticky neměl důvod ho usmrtit, ať už v danou chvíli zločin páchal kdokoliv. Vytrestán byl už dost. Do všeho zmatku v příběhu nově vstupuje starý Inuit Jeremias, který motivuje zrod qivittoqa, ale tak nějak neprokoukne, kdo je skutečným pachatelem znásilnění a nepřímo viníkem smrti Michaelovy sestry i dalších členů rodiny v dějové lince před devíti lety. Samotná časová osa celé trilogie je velmi složitá na orientaci, souvislosti a konotace z roku 2005 nejsou ani datovány v jasných kapitolách jako ostatní dějové linky. Rozehrává se v se v časové ose příliš mnoho dějových linek s mnoha postavami, což vede k povrchnosti a nedůslednosti a pak se lehce může stát, že nejen čtenáři leccos ulítne. Spoustu věcí se pak ani nedozvíme. Např. co se doopravdy stalo s Najak či dalšími mnoha vedlejšími postavami... Jak se vlastně žije Arnaq a vnímá další události v třetím díle. Kdo doopravdy byl pachatelem jakého znásilnění či konkrétní vraždy nejen v roli qivittoqa, čí otec je vlastně čí, a proč to všechno Džejdžej vlastně nechal zajít tak daleko, všechno kryl a podporoval? Proč se Michael snaží hned na místě činu u staré studny obvinit Matthewa z vraždy Emily, když je na první pohled obětí, takové jednání naprosto postrádá logiku a je jen otázkou času, kdy se prokáže jeho nevina? Tím spíše, proč Matthew sám po tom všem je tak shovývavý k Michaelovi, když odhalí jeho podíl viny na všech zločinech a intrikách a odkládá zveřejnění pravdy na čas po vánočních svátcích? Čtenáři je případ jakž takž osvětlen, ale vlastně zůstává zas neuzavřen.
Ledový strach
Mads Peder Nordbo
S nástupem aktivní role Matthewova otce Toma i jeho sestry Arnag příběh dostává konečně pořádný spád a něco se děje tady a teď. Nepátrá se jen v minulosti. A dopracujeme se samozřejmě k odpočátku očekávatelnému zproštění Tomovy viny z vražd kolegů. Bohužel zmrtvýchvstání Jakoba je hned identifikovatelné, a přestože je to zdatný vyšetřovatel, pokládám si otázku, proč čtyřicet let doopravdy nic nepodnikl pro odhalení skutečných pachatelů sexuálních a medicínských zločinů a naopak připustil, aby se děly další. A píše si jen poznámky do šuplíku. Proč se nikdy nezajímal o bratra Paneerag ani její další příbuzné? Proč se Paneeraq sama tak sandno vzdala bratra a tety? A čtyřicet let se nesnažila s nimi navázat žádný kontakt?
Bez kůže
Mads Peder Nordbo
Do prvního dílu této trilogie jsem se musela začít. V expozici si autor libuje v osobním utrpení hlavního hrdiny víc, než v rozehrání dějových linek naservírovaných napříč všemi třemi díly. Autor vám neusnadní Nenabízí ani orientaci v postavách, sám nemá jasný systém v tom, jestli budou postavy prezentovány křestními jmény anebo příjmeními. Trilogie má velký záběr, mnoho postav a dějových linek, některé autor příliš na dlouho opouští anebo se náhle vynoří, když je zrovna potřebuje, jako deus ex machina (absence ohlasů na jarní události roku 2014 v prvním dílu a zrod qivittoqa i na události z roku 2005). A, čtenáři, div se, kde se vzala, tu se vzala... Musíte si vzpomínat, hloubat v paměti, kdo je kdo, co se mu stalo a dávat si vše znovu a znovu dohromady do souvislostí. Příběh má sklony k prvoplánovosti (americká základna je jen a jen učiněné zlo a žádný voják tam nemá svědomí ani pocit viny a smysl pro pravdu a spravedlnost, podobně představitelé politické moci) a díky hlavnímu hrdinovi, který je jen novinář, je role policie a oficiálních vyšetřovatelů v něm příliš pasivní a místy moc chtěná a pak se vám naservíruje policista či zaměstnanec u policie v roli pachatele - mstitele hned v několika variantách jako obehraná klišé šablona (přestože je v Nuuku hodně masivní výskyt vražd a sexuálního násilí, pořád to jen vyšetřují jen místní a ne specialisté z Dánska, pokud se nakonec někdo objeví, slouží zas jen jako stafáž). V Nuuku a jeho okolí se toho během pár pěsíců roku 2014 děje tolik, ale policie jen tápe a nedělá skoro nic, jen se černé ovečky mstí a mlží, ale nadřízeným to není divné a když jsou odhaleni, tak se zas tak moc neděje. Jednou z dalších slabin je absence jakých koliv vazeb u vedlejších postav - sourozenci jako by nikdy nebyli sourozenci a nikdy spolu nevyrůstali a švagři nebyli švagři, tety tety (Paneerag - Tobias, Tupaarnag - Ulrik, Mona - mladší sestra - Michael, Tobias - Michael, Inga - Paneerag). Jak je možné, že všichni tak snadno uvěří, že dvanáctiletá dívka vyvraždila skoro celou rodinu? A nikdo moc nepátrá po skutečném motivu těchto úmrtí? Hned ji šoupnou do kriminálu coby dětského sériového vraha a hotovka, zde se o ni stará jen jeden psycholog, namísto aby ji v ústavu zkoumal celý tým odborníků? Hlavně že máme grónskou "Lisbeth Salanderovou" a je o čem dál psát...
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
(SPOILER) Autorka je čtivá, umí nabídnout i zajímavou zápletku, ale tak nějak ji neumí nebo nemá trpělivost pořádně si ji vychutnat a vyhrát ji v kolizi a krizi do zdárného konce. Jeden z problémů je, že příliš velký prostor věnuje košaté expozici v duchu "král promluvil neřekl nic", v níž taky některé věci, pokud vůbec něco "prozrazuje", bohužel předem předjímá (prozrazuje to, co nemá a ne to, co by měla ještě popsat) a pak najednou neví, co s tím vším dál namísto toho, aby se soustředila na vztahy mezi postavami a důkladnější popis prostředí a jeho tajemné a strašidelné atmosféry... Do tohoto příběhu jsem ale začetla rychleji než do předchozího, ale způsob zpracování druhé části mě prostě zklamal. Mohla např. mnohem víc rozehrát i rodící se milostný motiv a nemusel být tak kách, lupho a rovnou snubní prstýnek. Chybí důkladnější rozehrání akcí v prostředí i charakterizace postav, jejich vzájemných vztahů a odpovědí na prostou otázku, proč to vlastně všichni podstupují...
Šesté dítě
Jonathan Dylan Barker
Pro mě bylo zpočátku těžké se začíst do prvního dílu, druhý už jsem zhltla a třetí taky. Protože příběh je hodně překombinovaný, není těžké se v něm ztratit, zbytek dorazí "ztraceno v překladu". V třetím díle se najde pár matoucích míst, jako např. Matka Emory zemřelá na rakovinu v prvním díle vs. identifikovaná jako jedna z obětí v jezeře v díle třetím... Hapruje občas i časová osa. Určité zmatení způsobuje i velký skok v deníkových záznamech mezi pobytem v Camdenu a na farmě. Bishopův subjektivní intuitivní vjem času je fajn, ale jen jestli se to trochu nepřepísklo a papírky na nastěnce občas někde autorovi neselhaly. Zvídavý čtenář se opravdu musí občas zarazit nad vývojem a zvraty příběhu. Občas jsou trošku chtěné a těžko uvěřitelné (např. nastrojení dodávky s "dětskou" obětí a účetními záznamy v parťákově garáži, "dopis na rozloučenou", který najednou donese parťákova manželka, osvětlující hrdinovu naprostou nevinu po všem tom zmatku, kdo je sériový vrah a kdo oběť). Na druhou stranu zůstává záhodou, proč vlastně v polovině devadesátých let otec opustil svého syna... Asi mi něco fakt uniklo. Ale jinak musím uznat, že mě ten příběh fakt dostal.