Lady Lili komentáře u knih

Ačkoliv mám docela pevnou víru v anděly, přesto pro mě popsané zážitky byly občas těžko uvěřitelné. Pochybnosti jsou v nás asi zakořeněny příliš hluboko, nicméně mi byla kniha cennou zkušeností. A možná také tak trochu návodem, jak na život nahlížet jinak, než jak k tomu většina z nás byla vedena.

Tak předně bych chtěla říct, že jsem přečetla Stammel(ův) komentář a mohu se s ním ztotožnit. To mi ale nebrání napsat i něco málo svého.
Nikdy nevím, jestli psát komentář hned nebo nechat myšlenky uležet. Teď jsou dvě ráno a poprvé po dlouhé době jsem si čtení protáhla do noci a tak chci využít čerstvých myšlenek.
Významnost knihy jsem plně pocítila až ze závěrečných slov o autorovi, i když už při čtení jsem vnímala náznaky a dvojsmysly. Musím říct, že cítím, že jsem na Kouzelný vrch ještě mladá. I když mám zkušenosti s filozoficky zaměřenými texty a většinou se orientuju, na tohle jsem byla chvílemi krátká a při diskuzích Naphty a Settembriniho jsem ke konci propadala zoufalství. Kouzelný vrch asi není kniha na jedno přečtení. Ráda bych ještě zmínila za jakých podmínek jsem knihu četla. Část prázdnin jsem si vyhradila pro četbu knih ke státnicím a Kouzelný vrch jsem si vypůjčila, aniž bych se informovala kolik má stran. Zhrozila jsem se, protože 800 stránkové dílo rozhodně nevěstilo rychlý nárust položek na seznamu. Ale chtěla jsem si tuhle knihu přečíst už dlouho. Doufám, že po letech se k ní dostanu znovu. A doufám, že pak do ní lépe proniknu.

Většinou se snažím přečíst si před komentováním předešlé komentáře, abych zjistila, jestli se s některým ztotožňuji nebo zda neobsahují pro mě cennou myšlenku. Hodně z níže uvedených komentářů vyznívají buď hodně obecně a mluví o zajímavých myšlenkách nebo si všímají jen konkrétní situace cizinec-pokušení.
Pro mě osobně má tato kniha více rovin. Nejvíc asi vyvstává ta, že mezi nebem a peklem, anděli a démony, neustále probíhají bitvy o finální vítězství dobra nebo zla a občas se promítnou i na zemi. Naopak ve svádění ďábla či záchraně anděla nutně nevidím náboženský podtext. Může se to týkat jen dobra a zla ukrytém v každém člověku. Každý den má člověk možnosti rozhodovat se, jak v těch důležitých věcech, tak v těch menších. A moc se mi líbí, jak Coelho píše o roli strachu, který stále v našich životech hraje důležitou roli a hlavně farář ho používá, i když sám mnohdy neví, čemu věří a jak to vlastně v bibli stojí psáno. Říká lidem to, co chtějí slyšet a manipuluje s nimi pomocí strachu. Trochu mě mrzelo, že tak hezký příběh skončí na velmi málo stranách, ale pro mě byly významné všechny ty myšlenky.

2 10.03.2013

Zaujalo mě podobenství s Odysseem. Kniha mi nepřišla nudná ani rozvleklá, jak se tu zmiňuje. Naopak jsem ji viděla jako navazující příběh, kdy se nejdřív musí dva lidi změnit jako individuality, aby mohli něco budovat společně. Uvědomit si, že láska není jen ta partnerská, není omezená a svazující, je bez hranic a jen tehdy když je člověk ochoten se měnit, naslouchat a netouží druhého vlastnit, může vztah fungovat.

Coelho mě nepřestává fascinovat. A ačkoliv je forma vyprávění netypická, znovu mě kniha nadchla a obohatila.

2 28.01.2013

Nevím, co napsat, aby to nebylo jen chabou replikou již napsaného. Zároveň mám pocit, že tahle kniha není jedna z těch, které by měly být ponechány bez komentáře. Přesto to jediné, co cítím bezprostředně po dočtení je prázdno. To krásné prázdno. To ohromené NIC je pro mě všeříkající.

2 08.09.2011

Kniha mi přidala do sbírky pár nových informací. Zvlášť, co se týče termické kvallity potravin nebo účinku koření. S knihou souhlasím v tom, že je důležité řídit se intuicí a tím, co tělo každého z nás potřebuje.

Knížka mě neuvěřitelně bavila. Je napsaná lehkým, vtipným stylem, je srozumitelná. Po andělské a ezoterické literatuře bylo příjemné, když mě někdo jako čtenářku oslovoval ,,čarodějko", protože k tomu tíhnu nejvíc už od základní školy. V některých věcech jsem poupravila svou teorií a našla chyby (například jak zdokonalit svoji postavu), některé pro mě byly příjemnou novinkou (komunikace se zvířaty), ale i starými známými (komunikace se stromy, skalami...). Sice mě mrzelo, že jsou některé věci vzaty dost všeobecně, ale aspoň jsem zjistila, co mě táhne a v čem se chci zdokonalovat (a hledat příslušnou literaturu).

Nemám k téhle knize snad žádnou negativní kritiku. Naprosto mě nadchla a to natolik, že si chci přečíst i ostatní knihy od této autorky. Zajímám se o alternativní způsoby léčby a s obsahem naprosto souzním. Souhlasím, že problémem dnešní doby je, že lékařství je velký byznys. Však si pusťte nějaké video s Hnízdilem a jeho příběhem o tom, jak se nemocnici přestalo líbit, že uzdravuje pacienty. Zároveň lidé mnohdy nechtějí přijmout odpovědnost za vlastní život a vlastní zdraví. Jednodušší je pro ně dojít si k lékaři a nechat se ,,vyléčit" spoustou prášků, které akorát vyústí v další komplikace. Snad se psychosomatika jednou stane běžnou praxí.

Četla jsem, že tato kniha vznikla čistě pro peníze a že je to hloupost. Nejsem tak napojená na andělskou sféru, abych teď dokázala říct, jak to je. Každý říká něco jiného. Nevím, do jaké míry jsem tedy byla při četbě ovlivněná, ale je pravda, že na mě z knihy celkem křičí ta potřeba se někam zařadit - zvlášť v odstavcích jako - když nejste tohle ani tohle, tak jste možná obojí atd.

Tak v předmluvě je psáno, že první oddíl vychází z dizertační práce. Naopak mě analýzy filmů do celého kontextu sedí.
Kupodivu jsem při čtení knihy úplně zapomněla, že ji napsal člověk, kterého jsem vídala celý rok na přednáškách. Jsem ráda, že taková kniha byla napsána.

Ze začátku mi to nepřišlo moc romantické se vším tím tlením a rozpadáním se. Ale od určitého okamžiku mi vstoupily slzy do očí, příběh mě chytl do svých spáru a nechtěl mě pustit, dokud jsem ho jedním dechem nedočetla. Kdo by to byl řekl, že zombie může být romantický hrdina.

Velmi mě potěšila obsáhla kapitola o dětském očkování, ač sama děti nemám, do budoucna tuhle otázku určitě řešit budu a je dobré se dozvědět informace od více odborníků. Také mě překvapil lékařský závěr a takové zhodnocení knihy, které člověka donutí trochu vystřízlivět a nabídne zase jiný pohled na věc.

Nevím, jaký překlad četla paní fialka, ale v mém se Labudova snoubenka jmenovala Leda. Taky mě vůči budoucím čtenářům docela mrzí, že tu vyzradila děj. K mému názoru...
Nechtěně jsem otevřela knihu hned zprvu na poslední stránce a přečetla si konec, za což jsem si nadávala. Naštěstí se mi podařilo v průběhu čtení zapomenout, co jsem si přečetla, takže jsem byla překvapená. Jinak je knížka celkem ponurá. Fabian nedojde štěstí, ztratí nespravedlivě přítele i ženu a nenajde smysl života.

Nejsem moc detektivková. Knihu jsem si přečetla za 1. kvůli tomu, že se odehrává v místě mého bydliště a za 2. jsem navštěvovala přednášky autora. Předposlední detektivka co jsem četla, byla Pentagram, ten mě chytnul, takže jsem se bohužel nevyhnula srovnávání, co se týče napětí a čtivosti. Líbila se mi, ale jedna věc. Že první podezření ohledně satanistické vraždy nakonec vyvrací. Jakmile totiž vytáhne případy exorcismu, málem jsem se už začala chytat za hlavu. Ale naštěstí je všechno nakonec jinak.

Knihu jsem četla v originále, takže nemůžu zaručit, že jsem všemu dokonale rozuměla. Přesto se mi příběh líbil. Je to taková detektivka obohacená o praktiky bulváru, kdy na začátku víme CO a dočítáme se JAK.

Je zvláštní číst knihu, která je svým obsahem profláklá z povinné četby a tudíž vědět, jak skončí.
Kdybych měla vyjmenovat tři věci, které mě na knize nejvíc okouzlily byly by to tyhle - 1. Jak si navzájem všichni pomáhají. Nejen mezi kamarády, ale i úplně neznámým lidem jako když na začátku vyhrají kočárek a darují ho neznámé ženě. 2. Moudra ukrytá v myšlenkách hrdinů. 3. To, jakýma očima Robby viděl Pat, navzdory tomu, jak ji měnila nemoc.

Když jsem se dočetla k prvnímu chrlení krve, snažila jsem se brzdit. Jakoby rychlost mojí četby mohla ovlivnit délku života postav.

První kniha, kterou jsem od něj četla. Zezačátku mi trvalo se začíst, vadily mi popisy, ale celkem brzo mě to chytlo. Detektivky jsem nikdy moc nečetla, ale hodlám v tom pokračovat :)

Konečně někdo, kdo píše knihu o paranormálních schopnostech a ví, co dělá. Nejvíc mě asi fascinovala jejich práce pro policii a že to není jen věc amerických seriálů. Kniha byla na můj vkus hodně obecná, ale líbilo se mi na závěr praktické využití intuice v běžném životě.

Už dlouho jsem si chtěla přečíst něco o indigových dětech. Potěšilo mě, že autorka uvádí na pravou míru, jak se to má s různými názvy. Nevím, jestli obsáhlost tématu byla spíš k dobru nebo na škodu. Ale aspoň mě to podnítilo se o tuto tematiku zajímat nějakou další knihou.