L.K. komentáře u knih

Nádherná kniha! Milovala jsem ji jako dítě, pak ji měly moc rády mé dvě dcery a teď jsem ji přečetla (během putování obytňákem po Švédsku) čtyřletému synovi. Některé kapitoly chtěl číst stále dokola a tak jsem měla možnost do hloubky pochopit jejich strukturu. Astrid Lidgren je geniální autorka s dokonalým citem pro dětskou duši. Její svět je pokaždé čistý a vřelý, přestože jsou její knihy velmi rozmanité.

11 14.07.2022

Ta kniha je geniální mnohovrstevnatý pečlivě vycizelovaný klenot. Díky svým třem dětem jsem ji četla mnohokrát, řekla bych, že některé kapitoly i víc než čtyřicetkrát a vždycky s potěšením. Příběhy jsou dokonale vypointované, se spoustou jemného humoru, něhy, laskavosti a obsahu mezi řádky. Kdybych svým dětem mohla vybrat jen deset knih, tohle by byla bezesporu jedna z nich.

7 04.10.2022

Zpočátku pro mě fascinující vhled do života praktikující katoličky, v srdci čisto jako v útulné vymetené světničce. Postupně se místy objevovala pachuť jakéhosi dogmatismu, nekriticky přejímaných tezí a pravd (např. - zvířata nemají nesmrtelnou duši apod.). I to nekompromisní odevzdání se bohu mi jaksi zhořklo pocitem, že jakýkoliv přehmat odevzdaný do jeho rukou je tím vyřízen a smazán (pro takovou úlevu si neváhá zajet i stovky kilometrů za svým zpovědníkem). Za trochu nešťastnou považuji i lehkou povýšenost nad "bezvěrci", jak je M.S. tituluje, jako by člověk tím, že je věřící byl jakýmsi zbůsobem hodnotnější (vždy se raduje, když nový zaměstnanec hospice je zároveň věřící apod). Přes tyhle drobné výhrady je paní Marie Svatošová obdivuhodná osobnost, která udělala pro mnohé lidi víc, než umíme pochopit, ať už přímo - fyzicky - nebo jen motlitbou. Kniha určitě stojí za přečtení.

7 28.11.2021

Nádherná kniha, kéž by ještě pokračovala. Je smutná (jak tu někdo píše), ale ne beznadějně smutná, naopak, je v ní jakési smíření se životem, víra v dobro a pokorné přijetí stavu věcí. Olive je možná nepříjemná, někdy lehce asociální, ale je upřímná - nebo spíš přímočará, čestná, má hluboký smysl pro spravedlnost a soucit se slabšími. Já bych se s ní potkat chtěla. :)

6 06.09.2022

Chvíli jsem čtení odkládala. Bála jsem se příliš poetického jazyka i úchvatných souvětí a nepředvídatelných metaforických pasáží, které jsou zmiňovány na přebalu knihy. Zároveň mě lákal "jeden z nejlepších románů vůbec" avizovaný tamtéž. A ano, záložka nelhala, jde o výjimečný román. Číst tuhle knihu je jako rozbalit nezvyklou bonboniéru, kterou vám přivezl někdo velmi blízký. Už od pohledu jsou pralinky v ní velmi lákavé i vůně hodně napovídá a pak jednu ochutnáte. Je neskutečně dobrá, jíte ji velmi pomalu, šetříte si ji a pak narazíte na náplň. Má velmi zvláštní, nečekanou chuť. Nejdřív vás překvapí a pak nadchne. A přesně tak je to s touhle knihou. Bohaté metafory plynou v proudu vyprávění tak přirozeně, že si je často uvědomíte až zpětně a vrátíte se, abyste si znovu vychutnali jejich originalitu a zároveň brilantní výstižnost. Jazyk je velmi obrazivý, vnitřním zrakem sledujete bohaté výjevy teskné krajiny nebo tíživých interiérů. Je zde i příběh, snadno uchopitelný a pronášený, někdy až zpívaný naléhavým hlasem. Je o svobodě a předurčenosti, o blízkosti i odcizení, o ztrátách, které nikdy nepřebolí, o tíze osudu. Je to nádherná kniha, rozhodně se k ní budu vracet.

6 17.11.2021

Kniha krásná vizuálně a hluboká myšlenkami. Stačí ji jen tak otevřít a nechat se přenést na zajímavé místo, nebo se letmo a přesto často bolestně dotknout osudu nějakého člověka a zároveň nahlédnout do duše i samotné Patti Smith.

4 21.05.2023

Neutěšené rodinné vztahy, životní situace, slepé uličky se všemi očekávatelnými zákrutami a odbočkami. Delphine de Vigan neopouští parketu, která jí sedí navzdory tomu, že občas už balancuje na hraně vykradení sebe samé. Dobře, svižně napsáno, ale nijak mě nepřekvapila.

4 29.12.2020

Tak trochu nevím, připadám si jako dítě, kterému někdo slíbil přečíst pohádku a v té se najednou vypráví o tom, jak je dobré jíst zeleninu a nezlobit. Kniha balancuje na pomezí beletrie a aktivismu, některé kapitoly mají nosný příběh, jiné jsou tu spíš proto, aby se na nikoho (žádnou skupinu) nezapomnělo. Postavy jsou schematické, velice názorné, stejně tak situace, které řeší. Kniha je výborná pro toho kdo by si chtěl udělat přehled o sociálně kulturním pozadí Londýna po přelomu tisíciletí. Už teď je trochu outdated, nicméně do česka tyhle otázky přicházejí se zpožděním, takže pro nás stále aktuální. Chvílemi mě to bavilo, několikrát jsem knihu chtěla zavřít a skončit, několik myšlenek mě oslovilo. Ten aktivismus z toho příliš trčí, příliš často jsem měla pocit, že postavy jsou jen loutky, které pomáhají demonstrovat sociální témata a myšlenky, občas jsem měla pocit, že jsem se ocitla v nějaké ideologické feministické příručce.

3 10.06.2022

Kniha zpracovává na různých rovinách témata mateřství a vztahů. Postavy působí lehce schematicky, zrovna tak i děj. Druhá část knihy dostane spád, nicméně jsem jako čtenář měla pocit, jako bych s autorkou hrála stopovanou, přičemž ona šla napřed, kreslila šipky na zem a já jsem šla bohužel příliš blízko, takže jsem ji viděla klást znamení a předem jsem věděla, kudy půjde a kam nejspíš dojdeme (což nebylo zdaleka dáno jen tím, že závěrečná scéna děje se v knize odehraje hned v úvodu). Autorka má bezesporu talent a řekla bych i potenciál se ještě posunout, pokud od ní u nás vyjde další kniha, určitě si ji přečtu.

3 18.05.2022

Přemýšlím nad tím, proč tady má tahle knížka tak rozporuplné hodnocení ( k dnešku 11 x pět hvězdiček a 11 x dvě hvězdičky). Řekla bych, že na světě jsou (z určitého úhlu pohledu) dvojí lidé. První mají pocit, že je tu pro ně všechno k dispozici, že stačí být pohotový a brát. Druzí mají pocit, že jim někdo musí ke všemu dávat svolení, že jsou až druzí na řadě. To jsou samozřejmě extrémní polohy, většinou se pohybujeme někde mezi těmito krajnostmi. Tahle knížka je pro ty druhé, ti jí budou bezezbytku rozumět, protože popisuje situace a stavy, které z takového nastavení plynou. Ti první nejspíš nebudou tušit o čem ta kniha mluví, nebo spíš, nepotká se to s ničím v jejich nitru. Já se řadím celý život k těm druhým a asi proto se mi ta knížka zdá krásná. Je psaná nádherným jazykem, který plyne jako voda, sice stinnými až temnými zákoutími ale bez zakalení, voda, která i v té tmě jiskří. Příběh je silný, hluboce prožitý (nemyslím reálně, spíš bych měla napsat procítěný, ale on je skutečně prožitý) spějící dle neúprosné logiky k fatálnímu vyústění. Nemám knize co vytknout, je dokonalá!

3 13.02.2022

Celé první dvě třetiny jsem váhala, zda nemám knihu odložit. Působila na mě rozvlekle a umluveně, občasná romantizující klišé atmosféru spíš ještě zplošťovala.. Poslední třetina už nabrala obsah, spád i hloubku.

3 05.01.2021

Srovnání s S elegancí ježka je trochu povrchní a týká se jen vysoké inteligence a nízkého věku hlavní hrdinky (a jednou v textu padne slovo "domovnice"). :) Zatímco s Elegancí ježka je vycizelovaný šperk, No a já je spíš lehce načrtnutá skica. Postavy Lou a Lucase působí poněkud schematicky a ploše, občas prosvitne náznak klišé. Nevím, zda vinou překladu - některé obraty působily nepatřičně ("textíky", které píše Lucas na blog a podobně). Řekla bych pěkná, jednoduchá Young Adult knížka.

3 15.07.2020

Mně se tahle kniha moc líbila. Umím si ji představit jako třeba jednu ze tří delších povídek v jednom souboru. Hned bych se pustila do dalšího příběhu. Naprosto mi sedl autorčin smysl pro detail, atmosféru, jemné pointy a smysl pro humor. Jazyková preciznost i přesně odměřené věty, slova - nic nepřebývá, nic nechybí. Dokonalé!

2 29.10.2023

Musím se přiznat, že kdybych knížku nedostala jako dárek, nedočetla bych ji. Přišlo mi to jako příběh namíchaný podle současné poptávky YA literatury. Témata (sebepoškozování, vztahy,  půda, "ekologie") poskládaná způsobem, jako když stavíte teenagerovskou hudební skupinu - přesně víte, jaké typy v ní musí být, aby vše (marketingově) fungovalo. Jednoduchý jazyk plný YA klišé (postavy si během promluvy shrnují pramínky vlasů, přitahují nohy k tělu, provadí nenucené pohyby, úšklebky, vyjadřují prudké emoce ne úplně úměrné situaci) doprovází občasné "didaktické" promluvy postav na různá témata. Naprosto jsem při čtení neměla pocit, že mi autor vypráví příběh, který musel sdělit světu, který byl napsán z neúprosné potřeby vyprávět, z potřeby uvolnit niterný přetlak. Popravdě ani nerozumím tomu, proč se na obalu této knihy mluví o románu. Děj tohoto příběhu se odehrává během dvou měsíců s občasnými vzpomínkami obou hlavních postav. Vedlejších postav není mnoho a jsou velmi ploché, spíš skicovité. Přemýšlení o téhle knize mě nakonec přivedlo na myšlenku představit si, jak by stejný příběh napsali jiní (mí oblíbení) autoři a u těchto úvah jsem si naplno uvědomila jak povrchně, líbivě a s pomocí mnoha klišé je tento příběh vystavěn. Nechci říct, že kniha neměla vyjít, že nemá svoji cílovou skupinu. Jen mě trochu znepokojuje to, že se tváří jako něco, čím určitě není a je tak všeobecně přijímána.

2 18.09.2023

Další dětská kniha, která má krásné ilustrace a slabý text. Kniha se snaží dětem přibližovat pravidla společenského chování na pozadí příběhů zvířátek z lesa. Netuším, pro jak staré děti je zamýšlena - umístění do lesa se zvířecími hrdiny by odpovídalo předškolnímu věku, stylizace textu a vybrané situace jsou spíš pro starší děti. Celkově kniha působí jaksi mentorsky, jako dítě bych byla zklamaná. Sama (jako rodič) nemám ráda knihy, které se snaží prvoplánvě (ostatně ani podtextově) děti vychovávat. Dobrá dětská kniha přinese dítěti spíš prožitek a na základě prožité situace nebo příběhu pak poznání a pochopení.

2 23.09.2022

Útlá knížka je jakousi terapií, vyrovnáním se s pocitem zodpovědnosti spojeným s tím, že autorka je jediným dítětem ženy těžce zkoušené osudem, spisovatelky která sama pocitem viny a zodpovědnosti trpěla celý život. Kniha je zároveň obhajobou před sebou samou, před přáteli a příbuznými i před samotnou Lenkou. Během čtení mi obě ženy - Anna i Lenka - přirostly k srdci a těžko jsem se s nimi loučila. Krásný vztah matky a dcery, krásný život, cosi nevyslovitelného je mezi řádky, co mě nutí myslet na ně ještě dlouho po dočtení.

2 21.09.2022

Myslím, že je to velice výstižný popis stavu mysli a vnímání starého člověka. Je to krásné, dojemné a pravdivé a smutné.

2 24.06.2022

Žádné prudké dějové zvraty, složité dějové linie nebo časové roviny. Velice jednoduché, bezprostřední vyprávění ve kterém se věci dějí tak nějak navenek klidně a chviličku vám trvá, než pochopíte jejich hloubku a význam. Hutná atmosféra, která ve mě dlouho rezonovala. Moc se mi líbil vztah matky a dcery - už jsem na takovou atmosféru v rodině někdy ve skandinávské literatuře narazila, je to tak jiné a tolik osvěžující!

2 21.06.2022

Vskutku zajímavé nahlédnutí do zákulisí českého knižního trhu a skrze rozhovory s dvanácti spisovatelkami i vhled do tvůrčího procesu jednotlivých autorek. Některá témata se opakovala (třeba frustrující snaha o propojení tvorby s péčí o malé děti). Mnohdy autorky odpovídaly poměrně stručně a stroze, jiné zacházely do zajímavých podrobností a úvah. Nakonec se nedozvíme vlastně nic, co bychom nečekali, nebo si neuměli představit. Mě osobně nejvíc zaujal úvod Jany Poncarové a doslov Báry Baronové. V kontextu rozhovorů mě vůbec nenadchly fotky pokojíčků, doslova jsem prahla po jedné, dvou fotkách z domu či prostoru konkrétních spisovatelek. Alespoň ten výhled z okna, o němž se někdy zmiňovaly, les nebo Stromovka, detail stolu, domu, drobnost, cokoliv osobního. Chápu, že to bylo nouzové řešení, nicméně celkový dojem z knihy tím (pro mě) utrpěl.

1 29.12.2023

Autorka tentokrát skrze téma války a krize středního věku hlavního hrdiny na sebe vrší emocionálně náročné detaily a situace.  Ačkoliv je mi její způsob nazírání na svět, způsob uvažování a vnímání světa blízký, tak mě zároveň dráždí lacinost s jakou se tentokrát snaží s mými city manipulovat a s jakou téma matky a dítěte ve válkou zasaženém městě vytěžuje. Celá situace popsaná v knize je povrchní, chybí jí komplexnost, hloubka, pevný základ. Celé to ještě shazuje plochost young adult stylizace. Mám pocit, jako bych četla něco jako pouťovou tretku pro intelektuály - voňavou, pestrou a lákavou, která se ale brzo rozpadne, zlomí a skončí ve smetí. Autorka stejně jako třeba H. Murakami jde vstříc touze příslušníka unavené střední třídy uniknout ze světa vyčerpávajících vztahů a povinností, vydat se na cestu, zmizet někde na neznámém místě, být jen sám se sebou někde, kde o mě nikdo nic neví. Musím se přiznat, že já tuhle hru s podobnými autory obvykle hraju ráda, ale tentokrát mám pocit, že se autorka ani nesnažila přidat i nějaký benefit v podobě prožité katarze, protože ten příběh je prostě natolik "papundeklový", že mě nedokáže strhnout. Jako by autorka prostě jen chtěla napsat další knihu do počtu. Necítím v ní tvůrčí přetlak, vnitřní pnutí, naléhavou potřebu tenhle příběh vyprávět světu. A nakonec mám pocit, že pokud už spisovatel sáhne po utrpení a válce jako prostředku ke generování čtenářových emocí, měl by tak dělat s rozvahou a úctou ke všem skutečným obětem, jakkoliv se jeho příběh na realitě nezakládá. Moc mě to mrzí, po Výhonku osmilisté růže jsem od Auður Avy čekala mnohem víc.

1 23.08.2023