Kulasec
komentáře u knih
Pražské jaro
Simon Mawer
(SPOILER) Kulervoucí! Takto jsme totiž pobíhali mezi Václavákem a Rozhlasem. Zabředlí už sice v náhlé deziluzi, přesto stále s touhou cokoliv na této obludnosti změnit, zvlášť když takovou chvilku po opojném čase nedávném, kvalitně v románu pojednaném. Autor má o reáliích načteno, ba načucháno jaksepatří dost i z vlastních zkušeností. V knize ztvárnění západní zahraniční účastníci nejen "přepadu" jsou realističtí, děj má spád, milostná linka celého příběhu je doslova silně erotická. THE SIXTIES AS THEY HAPPENED.
Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
V této své knize Jaroslav Rudiš "vybaleně" přiznává slastnou bezbrannost vůči celoživotní fatalitě zasaženosti železnicí. A činí tak velice vytříbenou literární cestou.
Už předcházející Winterbergova cesta je hodně železniční kniha a přitom podobně vydatně beletristická. Čtenářsky si tedy i tuto knihu náležitě vychutnáváte a přitom máte zároveň neklamný dojem, že je vám to bezprostředně vyprávěno u piva v nádražce nebo v jídelním voze. Jste "jatí touhou" číst a poslouchat zároveň jako se to děje u superpoctivého vnímání Hrabala. Sám autor i v této knize zmiňuje své jiné "krásnoliterární" předchůdce a cítím z těch zmínek, jak bytostně touží se k nim poctivě vřadit. Apoteóza železnice gradovaná opakovanými úvody odstavců
"dívám se ve Faenze na železniční mapu Evropy a ...",
za kterými pokračuje ta veškerá láskyplná fascinace vším kolikrát až nemyslitelně s dráhou spojeným. Přitom v té velkoleposti autorova vyprávění právě vše souvisí se vším a sluší se tak zmínit všechno, což nám sepisuje měrou vrchovatou! Tím je to zároveň opravdový bedekr. Zhuštěná podstata všeho cestování a soužití se světem kolejí, konkrétní zmínky o krásných místech, restauracích, tratích, atmosférách všech těch míst, lidech s kterými je spolunažívá.
Sám z železničního prostředí pocházím, jsem na dráze zaměstnán a přece si udržuju jakýsi odstup, abych nebyl až tolik "železniční člověk", jelikož jsou podstatnější a osudovější lásky na tomto světě a stejně vás Rudiš dostane a všimnete si díky němu, že i tu dráhu vlastně máte rád. Zvlášť, když vámi autor silně emočně pohne pasáží z dopravy noční, kteroužto profesně vykonávám. Autor krz uvedené nepřifouklé příběhy vlastně konstatuje až příjemné nevyhnutelno(že se nelze jen tak minout a nebýt přitom zasažen!), které je vkomponováno v každé opravdovosti blízkého vztahu k někomu a něčemu skutečnému. Výše zmíněnou výsostně literární gradací vyprávění se mi knížka jeví jako sympatické volné pokračování mého veleoblíbeného díla "Pokušení být štastní" od úplně jiného autora: tentokráte tedy s dráhou.
Izrael. Země, kterou nikdo nechápe
Noa Tishby
Noa je velice milá a srdečná vypravěčka. Liberálka každým coulem, která umně demaskuje inklinaci odpůrců Izraele k antisemitismu pod rouškou liberálního hávu. Rozumějte: zná tak dobře šíři a kvalitu svého liberálního pohledu na svět, že pozná, když se do něj někdo jen přioděje, aby se dobral svého(ideálně až zničení Izraele). Ještě se tu průběžně dále rozpovídám o poutavosti jejího psaní, o fakticitě jejích proklamací a nezbytnosti tuto knihu číst. Není přitom propagandistkou, i když je doslova ambasadorkou Izraele na poli záštity jeho existence. Jakub Szántó umí a ví o Izraeli neskutečně moc, zná své kořeny a také ve své práci (Z Izrastiny s láskou) výborně pointuje, tato dáma má navíc odžito a zažito, co znamená až bolestivé nepochopení pro důstojnou existenci malé země na malém území. Humanistka do morku kosti. Vyprávěná literatura faktu se mi chce říct. Knihu si vychutnáte, když vám spolu s jejím vyprávěním dojde, že Izrael není kontroverzní. Že kontroverze vzbuzují reakce na něj, jelikož jsou opravdu antisemitské a delegitimizační. Že zášť vůči Izraeli není opodstatnitelná.
Pravomil aneb Ohlušující promlčení
Petr Stančík
Navýsost povzbudivá a očistná kniha. Doprobudí ve vás to dobré, podstatné a smysluplné.
Veľká láska
Vladimír Balla
Překvapilo mě, jak se kniha nese v takovém lehkém tónu (slyšel jsem ovšem jeji audioverzi), přičemž o to lépe vlastně pojedná o nejdůležitějších věcech. Jako když vám introvert sdělí něco oklikou a musíte se pořádně snažit dobrat pravého sdělení. Zároveň je však samotné vyprávění extrovertně zvesela a zdánlivě bez rozmyslu do detailu podávané. Takováto jistá dvojí forma uchopení tématu je pro čtenáře atraktivní. Na úvod se mi zdálo, že jde o dílo ryze slovenské a želel jsem, že ho nečtu nebo neslyším spíše v originále. Postupně jsem se vposlouchal do děje a český přednes v podání Michala Štěrby si dostatečně užil. To už totiž ta obecnější témata nabírala vrchu až vygradovala.
Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy
Josef Kroutvor
Miluju Novohradky. Znám od raného mládí pomalu nazpamět historii všech obcí a tyto hory snad jako své boty. Ale v této podobě? Ještě ne! Takže si knihu seženu a vyznám se z té lásky prvopohledové i přes pohled literární. UAAAAA!
Tancuj, tancuj, tancuj
Haruki Murakami
..., ale v životě nás uhranou spíše obroučky. Jsem nejšťastnější člověk na světě, že to ví i Murakami.
Opona
Ondřej Hübl
Super kniha k zamyšlení. Tu retrorealitu kdesi daleko za obzorem našeho dnešního běžného života vlastně reálně udržuje masivní investorské zafinancování současné. Stačilo by tomu přiškrtit kohoutky a vyskáčou z toho všichni do pár dní. Ale jasně: má to být nosná konstrukce pro možnost ostřelovat minulost, tak jsou tam náznaky, že to snad má i dnes svou samonosnou ekonomiku a nezhroutí se to jen jako domeček z karet případně ani při ukončení financování zvenčí. Promiňte, že do toho tahám neoliberální posedlost na všechno dát cenovku a nevěřím, že to jde nechat existovat samonosně.
Naše cesta do prvohor: O povaze automobilové kultury
Jan Keller
Tato kniha mi byla v době vydání naprostým zjevením. Vynasnažím se přečíst i s už dosti velkým.odstupem, abych především zjistil, kolik jsem slevil z nadšenosti pro věc. Podám hlášení.
Zazi v metru
Raymond Queneau
Tuto hříčku mám rád od gymnaziálních let. Je to takové trošku crazy, ale když se řekne Paříž, tak mi skočí tento titul a když Berlín, tak My děti ze stanice zoo. Je to nějak asi i propojené vzhledem k tomu "provozu". Nějak prostě ikonické tituly pro ta města. Je fajn to teď poslouchat v Rozhlase.
Neviditelné řemeslo: Tajemství redakční práce
kolektiv autorů
Tuto knihu si pročítám dvojnásob rád. Pracuji na třetí verzi své druhotiny(prvotinu nikdy nevydám a o pointu se podělím s jediným člověkem). Zní vám to třeba šíleně, ale tolik úvodem. Především chci říct, že mě těší, že jsem v sobě při tvorbě aktuální práce našel jistý redaktorký čich, který ji od dvou slepých uliček dovádí k třetí nosné "protřelé/prozřelé" verzi(věřte tomu prosím, ty dvě původní posílaly neotřelé téma do spíše "otřelých" vod a úspěšně by zapadlo). To se ovšem stalo už před pročítáním Neviditelného řemesla. Budu vám tady postupně sdělovat příklady posunů v mé tvorbě, které jdou za dobrýma radama z této knihy. Protože to mé vlastní uvědomění si psát až zmíněnou "třetí cestou" je pouhý základ, který si vyžádá jak další vlastní redaktorské zásahy, tak později ještě cizelování textu a obsahu i od redaktora v nakladatelství. Tohle bude především zajímavé vám potom také popsat. Zjistím tak, co jsem si dokázal řekněme sám zredigovat(poučen Neviditelným řemeslem) a co mi konkrétní redaktor posléze přece jen nejspíš určí k dalšímu přepracování/úpravě. Bude to taková kronika literární tvorby, do které vás milerád vtáhnu. Abyste si později, až si mou práci přečtete, mohli i zpětně zapřemýšlet a odvodit ze zde mnou k tomu sdělovaného, jak se to celé pohnulo kupředu do konečné fáze. Vypadá to jako experiment, ale může jít o vcelku občerstvující počin. Předem díky za trpělivost a zvědavost, jakže se to vyvine.
Největší lekce dona Quijota
Štěpán Kučera
Vpravdě postmoderní práce! Autor vás zavede do dávných a dávných časů. Postmoderní vlastně i právě proto, že do obou. :-) Donkichotství dopilovávala a všemožně nahlížela, rozvíjela a aktualizovala celá plejáda autorů. Tato kniha je významným příspěvkem a pokračovatelkou nekonečné řady.