knihovnička007 komentáře u knih

Knihu jsem měla doma už hodně dlouho a celou dobu na mne poctivě čekala a vyčkávala, až přijde na správná doba. Ta přišla až nyní a já jsem strašně ráda, že jsem si kdysi koupila knihu od tehdy (pro mne) neznámé autorky.
Krásný příběh jedné rodiny a třech žen-Anny, její dcery Alžběty a Anežky. Vyprávění o životních peripetiích od první války až po konec komunismu. Na pozadí důležitých historických událostí se dějí malé a velké výhry obyčejných lidí.
Zamilovanost, manželství, děti. Malé i velké starosti, malé i velké radosti. Zklamání, výhry...
Místy mi příběh přišel hodně depresivní, ale takový už život tehdy byl. Držela jsem palce Anně, Alžbětě i Anežce a přála jsem jim více štěstí, než kolik se jim dostalo... Každý dělá chyby, jen některé jsou větší než jiné... A je jen na každém z nás, jak se s nimi popereme. A Anežka toho na svých zádech nesla hodně...
Paní autorka opravdu umí a já už se hodně těším na její další knihu :)

18 09.11.2020

Nelze přestat číst, na druhou stranu je nutné dělat pauzy...
Hodně smutné a těžké čtení. Je mi líto lidí, kteří toto museli zažít. Ničím se neprovinili, jen se narodili v Litvě a dalších pobaltských státech.
Druhá kniha této autorky a obě mne dokázaly chytit a nepustit.

Proč se o tom nemluví? Všude se píše, jací byli Němci zločinci, ale proč o tom ani zmínka? Jaký Lina a další lidé pak prožívali život? Přes deset let v takovém ... a pak o tom celý život nesmět nikomu říct? Bez domova, bez rodiny. Dočkali se až po neuvěřitelných padesáti letech!! To už bylo Lině kolik? Přes 65let? Celý život v háji...
Lidé jsou neskuteční... :(

Andrius tvrdí, že zlo bude vládnout, dokud se dobří muži nebo ženy neodhodlají jednat. Věřím mu. Tenhle odkaz byl sepsán jako nezvratný důkaz, který promluví ve světě, který naše hlasy umlčel. Co se tu popisuje, vás možná šokuje nebo vyděsí, ale to není mým záměrem. Pevně doufá, že listy obsažené v téhle schránce ve vás rozdmýchají i ten nejhloub zasutý plamínek lidského soucitu. Doufám, že vás přimějí něco udělat, někomu o tom všem říct. Jen tak zajistíme, aby se takové zlo už nikdy nevrátilo.

Děkuji Lino, Andriusi, Jonasi, Jeleno...
Děkuji Ruto za krásnou knihu.

17 14.09.2018

Malá velká kniha pro zamyšlení.
Každý ví, že nacisté byli ztělesněné zlo, ale proč se to neví i o ostatních? Když jsem četla knihu V šedých tónem a další knihy autorky, říkala jsem si totéž.
Proč se o tomto neví? Proč se to po revoluci zametlo pod koberec? Jak může jeden člověk tak ubližovat druhému? Člověk, který má rodinu a chová se jako milující člověk málem zabije sotva dospělého kluka?

"Co je toto za svět? Vždyť oni se chovají jako nacisti. Ne jako nacisti-jako dobytek. Jako prasata. Ani ti Němci se za války nechovali takhle. Ne ke svým vlastním lidem. Kde to žijeme?! Řekni, co je tohle za lidi? Copak se můžou doma podívat do očí rodičům nebo svým dětem?"

Ještě ten den večer jsme odevzdali nové uniformy a vzali si své staré špinavé. Dávky jídla jsou poloviční proti těm, co běžně dostáváme. A už ty jsou poloviční proti tomu, co stanoví i bolševický zákon. Dva brambory na vězně a bez omastku, příděl chleba je snížen z třiceti deka na osmnáct. Všechno je v pořádku a máme se tu dobře, herr Gruppenfuhrer" Návštěva Červeného kříže v terezínském ghettu, 1944 - píše se rok 1978 a nic se nezměnilo...

Vzdělání je základ...
Všichni velitelé, to jsou vyučení dělníci a bachaři jsou lopaty často i bez základního vzdělání. Malí lidé s velkým komplexem, který dala strana do rukou moc nad životy jiných...

Doporučuji všem přečíst... a z Preciosy už si asi nikdy nic nekoupím... Tuhle knihu budu mít v myšlenkách ještě hodně dlouho... Bylo mi hrozně líto Míly, jak se mu totálně změnil život kvůli jedné klukovině. Tolik ztraceného času kvůli jednomu debilovi... Chce se mi brečet...

15 19.07.2020

Velká samota=Aljaška

Aljaška nevytváří charakter, jen ho odhaluje... aljašská temnota odhaluje temné stránky osobnosti člověka.

Po Slavíkovi druhá kniha autorky a mohu říct, že mne kniha hodně bavila. Autorka toho Leni i Coře naložila opravdu hodně. Nezapomenutelný příběh ❤

Veterán z války ve Vietnamu má psychické problémy. Když zdědí bydlení na Aljašce, okamžitě vše sbalí a bez jakýchkoliv znalostí se stěhují... život se třináctileté Lenoře a jejím rodičům smrskne na zabezpečení jídla a tepla na zimu...
Zároveň na ně číhá nebezpečí, které je blíž, než si myslí...
Příběh v krásné přírodě o lásce a nenávisti, o strachu a naději ❤
Doporučuji přečíst. Jediné, co musím vytknout, je velké množství chyb, ale... prostě ten příběh je tak úžasný, že na chyby zapomínám.

13 21.05.2020

Nádherná kniha, určitě doporučuji přečíst.
Bohužel smutná doba a smutné příběhy všech :( Je strašné, co museli lidé, zvlášť děti zažít... :( Toto je kniha, která vtáhne a nepustí, ač člověk musí občas knihu odložit a vydýchat.
Fandila jsem Willemovi, aby se mu povedlo změnit alespoň něco málo...

Určitě si ráda přečtu ještě jednou! Doporučuji k přečtení.

13 08.04.2018

Tak tohle bylo něco!
Setkání se Sasy a Slovany, v letech 929-941.
Moje vzpomínky na školu z tohoto období nejsou v podstatě žádné, takže jsem se s tímto žánrem nyní setkala poprvé. Nedávno jsem četla knihu Slon pro Karla Velikého a doporučuji stejný postup :)
V roce 929 saský král Jindřich I. Ptáčník napadl Branibor a zajal knížecího syna Havolanů Tugumíra a jeho sestru Drahomíru. Drahomíra poté otěhotní a pobývá v klášteře, z Tugumíra se stává léčitel Sasů a později osobní lékař saského prince a později krále Oty.
Kniha má pod názvem uvedeno "střet křesťanství a pohanství" a je to přesně tak. Každá věc se dá odůvodnit tím "správným" způsobem... Prostě "Bůh to tak chtěl" nebo "bohové to tak chtějí". A to je svaté.
Když se podívám na chování všech jedinců v této době, nic se neliší od toho našeho, kromě toho, že používáme jiné nádobí a na oheň nepoužíváme pazourek. Touha po moci, po nadvládě. Touha mít vždy pravdu a neskutečná a neskutečná nenávist, protože ten druhý má jiné názory...
Měla jsem strašnou chuť ublížit Gerovi, vyhnout se Henningovi a strávit alespoň chvíli u Havoly a užívat si klidu...
Kniha se mi hodně líbila, v jednu chvíli mne tedy autorka hodně naštvala a zhruba od poloviny knihy to bylo hodně o politice a církvi a víře, ale bylo to báječné čtení. Určitě si brzy přečtu i další díl. Jen doporučuji vyšetřit si co nejvíce času, protože pokud jste jako já a zjišťujete si další informace, je to docela nálož. A také musím poděkovat za autorčin doslov, ten mi hodně pomohl.

12 21.04.2020

Spisovatelka, u které každá kniha znamená sázku na jistotu.
Tentokrát je příběh z jiné doby, než je u autorky obvyklé. Tajemství rodiny se postupně rozplétá...
Osudy Edity a Magdy, i když v menší míře a pohnutý osud Irmy...
Opět krásně napsaná kniha-z období od 1.světové války do konce 2.světové války, příběhy ženy jedné rodiny na pozadí smutných dějin Československa.

Kniha se skvěle četla-chytne a nepustí. U této autorky je i 280 stran málo a člověk by četl stále dál.

12 31.03.2019

Tak toto je pro mne další nezapomenutelná kniha paní spisovatelky.
Více v Recenzích nebo na FB stránkách.

11 05.07.2021

Tak tohle bylo pohlazení po mé čtenářské duši!
Už obálka mne nádherně navnadila, abych si knihy všimla a hrozně moc ji chtěla doma.
Autorka rozehrává dva příběhy-jeden za druhé světové války ve Francii a New Yorku s Estelle a druhou ze současnosti s Fabienne. Ač mám při dvou příbězích vždy raději linku z války, zde se mi líbily obě.
Tolik rodinných tajemství, zvratů... Určitě si knihu ještě časem přečtu znovu a věřím, že v ní najdu opět něco nového, protože je zde tolik informací!
Doporučuji každému knižnímu srdci!!

11 30.12.2019

Jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla.
Od prvních chvil vtáhne do děje a nepustí. Příběhy Eve z období 1.sv.války a Charlotty po 2.sv.válce se střídaly po kapitolách a já nechtěla knihu odložit a zároveň jsem ji nechtěla dočíst.
Příběh Eve byl neskutečně smutný a ta beznaděj a kapitulace na život... Charlie jsem držela palce, aby našla... A povedlo se.
Klobouk dolů ženám, které se ve válkách staly špionkami na úkor svého života.
Musela jsem se podívat, jak vypadá lagonda a luger, zjišťovala jsem si další informace...
A moc se mi líbil doslov autorky!!
Skvělá kniha, moc se povedla.

11 22.04.2019

Skvělé, úžasné, parádní.
Moc se mi líbí, jak si autor hraje se slovy.
Chvilku mi trvalo zvyknout si na styl psaní (nespisovné vyjadřování), ale jsem ráda, že jsem vydržela. Moc se mi líbí poselství této knihy. To, že se člověk nikdy nesmí spokojit, chtít více a že stačí ke štěstí mnohdy velmi málo... Stačí zmrzlina nebo písnička na verandě...
Pro mne velké obrovské plus. Určitě jsem nečetla naposledy.

11 27.02.2018

Perfektní kniha. Doporučuji všem, kteří se chtějí něco dozvědět o této historické osobnosti, její matce Marii Terezii, ale hlavně životu ve Versailles :)
Marii Antoinetty mi bylo strašně líto. Přišla o dětství, od deseti let se chystala na to být nejprve dauphinkou, později královnou Francie. Nelehký úkol pro desetiletou dívku. Do Francie dorazila jako čtrnáctiletá-do cizího prostředí, kde nikoho neměla, nesměla si nic ponechat... A její manžel. Inu, to jsou dějiny.
Krásné čtení a určitě si přečtu i další díly

11 12.11.2017

Kniha mne v knihovně zaujala, protože mým snem je z tohohle všeho utéct hodně daleko.
Ale opravdu byla rodina mimo civilizaci? Rozhodli se, že na rok utečou do lesů, ale během čtení mi přišlo, že absolutně nemají tucha, co vlastně mají a musejí udělat. Bez Kapitána by nezvládli vůbec nic.
Co je to za soběstačnost? Odhlásili děti ze školy, odešli z práce a utekli. Bez placení daní a pojištění berou sociální dávky na děti, jar lijí kolem sebe na kytky a plasty pálí uprostřed lesa na ohni, který polívají benzínem.
Líbí se mi obálka knihy (takový srub mít, tak se stěhuju), krásné černobílé fotky uvnitř, ale jinak...
Je mi z toho smutno :( Lidé z města se odstěhují do lesa a ničí, co se dá... Takhle si návrat k přírodě nepředstavuju (zvlášť když svážejí klády nějakým strojem, místo aby využili koně atd).
Pro mne je to příklad, jak to nedělat... Tohle není souznění s přírodou :( A paní Andrea, která strašně chtěla utéct a pak fňukala, že musí prát a vařit, mi opravdu sympatická nebyla. A ty plasty a plastové pytle hodně dlouho nevydýchám.

10 13.12.2019

Smutné vyprávění o smutných lidech, kteří se perou se svým osudem...
Více v recenzích nebo na FB Tučňákův knižní svět.

9 27.03.2022

Hned, když měla kniha vyjít, mne na první pohled zaujala nádherná obálka. Stará osamělá paní jen se svým psem...
A stejné je to i v knize... Missy žije sama, přišla o manžela, děti se jí rozutekly po světě. Sledujeme její život v průběhu roku. Missy se v parku seznámí se svéráznou Angelou a jejím synem Otisem, jejich kamarádkou Sylvií. Osamělý život Missy se začíná měnit a ona zjistí, že si ještě může užívat života...
Bylo mi líto Missy, že byla tak strašně sama. Měla složitý vztah jak se svým manželem, tak se svou dcerou. Ta bydlí nedaleko, ale s matkou se téměř nestýká. Missy postupně vzpomíná na všechny předešlé roky a my zjišťujeme, co se v malé "oikos" vlastně stalo. Nyní je celá její rodina Bobby-malý pejsek, o kterého se Missy vlastně nejdříve vůbec nechtěla starat. Moc se mi líbil přerod Missy v nadšenou pejskařku, která má v parku spoustu přátel (ta přátelství mi přišla až moc přehnaná a zidealizovaná, ale proč ne).
Kniha mne několikrát dovedla téměř k slzám a moc se mi líbila. Nečekejte žádný přehnaný děj, vše se děje poklidně, pro některé možná nudně. Jen-zkuste občas zavolat nebo navštívit své staré rodiče, aby se necítili smutně a odstrčeně...

9 21.02.2021

Krásné čtení s pravdivými názory... Co je silnějšího než láska?
Kniha se mi hodně líbila, určitě si ji někdy přečtu znova. Příjemné pohlazení na duši. Je krásné číst, že jsou i důležitější věci, než peníze a luxusní práce.
Úplně jsem viděla krásné jezero, mlhu nad ním i polární záři. Moc krásně napsáno.

9 06.10.2019

Tak tahle byla fakt úžasná. Zasmála jsem se s ní, donutila mne přemýšlet...
Parádní, určitě si ji zase někdy přečtu!

9 02.09.2019

Úžasná. Prvních pár stránek mi trvalo, než jsem se začetla. A pak byl problém se odtrhnout. Ani mi nevadilo pár chyb, které jsem v knize našla.
Příběhy 2.sv.války jsou stále kolem nás a je to dobře. Vianne a Isabelle klidně mohly žít. Bylo mi hodně líto Sopie, Ariho a vlastně všech dětí, které v této době vyrůstaly. Takové zlo, taková moc... A taková vůle všech ostatních - k přežití. Hodně těžký život měli všichni-ať ti, kteří se snažili žít své "obyčejné" životy, nebo ti, kteří bojovali jakýmkoliv způsobem.
Jak to vůbec ti lidé dokázali přežít-bez jídla, bez tepla, bez vody... Ty příběhy jsou hrozné...Vůbec si to všechno nedokážu představit, i když jsem knih na toto téma přečetla více.
Skvělá kniha, úžasná autorka.

9 11.02.2019

Dlouho jsem kolem této knihy chodila, ale...
Kniha se mi hodně líbila, není to klasický příběh, ale poučný. Ač žil autor před dvěma sty lety, příběh je stále aktuální. Jen teď by se ti duchové hodně nalítali.
Velká škoda :(

Příběh je krásně napsaný.

9 31.12.2018

Tak tato kniha mne opravdu neoslovila, neuchvátila. Avizovaný humor jsem v knize nenašla, pesimistického vyprávění bylo na můj vkus moc.
První příběh jsem horko těžko dočetla (takovou bábu bych fakt potkat nechtěla), u druhého mi vadila sprostá slova.
Nářečí mi nevadilo. Připadá mi, že je to nářečí zplácané z více nářečí, což beru, že se tak na Vysočině mluví a četlo se mi to v pohodě.
Třetí příběh jsem jen začala, ale nedočetla.
Tohle není čtení pro mne, ač jsem se na knihu hodně těšila. Nedokážu číst jen samé negativní zprávy a tady byly pouze tyto. Pesimismus, závist, omezenost... Tohle opravdu není jen na vesnicích, ač se to takhle po čtení knihy musí jevit.
Jednu * za docela hezkou obálku, ale jinak...

9 04.09.2018