KnihovniceVěra
komentáře u knih
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Praotec detektivky to napsal tak dobře, že to lze v pohodě číst i po více než 100 letech.
Hana
Alena Mornštajnová
Silný příběh. Velmi čtivě napsáno, ale vzhledem k tématu smrt obecně a utrpení Židů za 2. světové války jsem četla po kouscích. Jinak bych už jen opakovala, co je tady v komentářích.
1984
George Orwell (p)
Velice silná kniha svým obsahem. Autorova vize totalitní moci ovládající všechny myšlenky je a bude lákavá pro mnohé mocipány, zejména v dnešní době, kdy lze zneužít internet, sociální sítě, kamery, drony, klonování ...
Přeji si jen každé ráno se svobodně nadechnout a věřit, že když mám vypnutou televizi, není v ní žádná skrytá kamera ani odposlech.
V ráji šumavském
Karel Klostermann
Klasický vesnický román, hlavně grunt a peníze ..... místy jako kdybych slyšela vyprávět a nadávat svého dědečka.
Kdyby jen Klostermann tušil, že šumavský les znovu naroste a kůrovcová kalamita se bude po více než 100 letech opakovat! Co by asi napsal o současném Národním parku Šumava, ekologických aktivistech, byrokratech, a o morálce těch, kdo na tom zbohatli?
Kámen a bolest
Karel Schulz
Tato perla mojí knihovny čekala skrytá za nenápadným obalem, zřejmě než jsem na ni čtenářsky dozrála. Najednou mi padla do ruky a od prvních stránek bylo jasné, že je to umělecký skvost. Nelze nic dodat, v komentářích ke knize už bylo napsáno všechno.
Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Stálo za to si přečíst celou sbírku barda slezského národa, když ze školy jsem znala 2-3 básničky, které nám vtloukali do hlavy. Bezpochyby talentovaný a velmi vzdělaný básník (některé narážky na řeckou mytologii jsem nepochopila), ovšem hlavními emocemi jsou vztek a smutek, což na mě působilo depresivně. Nesporně černé zlato mé knihovny.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Na knihu se sneslo tolik negativních až posměšných ohlasů, že jsem tuto téměř povinnou četbu musela přečíst.
Jeví se mi jako nekonečný seriál v televizi. Celý příběh by se vešel maximálně na 50 stránek, ale to by šeď ztratila svých 50 odstínů a slila by se v 1 velký flek.
V tomto rozsahu mi vydržela jako příjemná četba před usnutím na dost dlouho. I když jsem ji odložila třeba na měsíc, v další kapitole měla Ana znova motýlky v břiše a vnitřní bohyně se začala protahovat, takže se vlastně nic nestalo a mohla jsem pokračovat v čtení dál.
Kniha má bezpochyby dobrý marketing, jinak by nebyla tak čtená, tak dobrá zase není.
Toulavý autobus
John Steinbeck
Jen výborný spisovatel dovede psát poutavě o obyčejných lidech v bufetu a autobusu, bavila mě ta psychologická sonda do jejích duší.
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
Nadčasová novela o krátké lásce studenta Pavla a židovské dívky Ester vystihuje atmosféru Heydrichiády.
Svět podle Garpa
John Irving
Po dočtení mám dojem, že už autora znám dokonale a nic od něj nepotřebuji číst. Zřejmě povedená autobiografie.
Ano, získala jsem celkový pohled na Ameriku 70. let, kdy tam začínal feminismus a změny pohlaví, doprovázený brutalitou a strachem.
Do románu však autor narval jak americká feministická hnutí, tak hodně svých osobních zkušenosti studenta, zápasníka, spisovatele, milence, otce a dokonce i úryvky svých děl, celkově vytvořil dějově přeplácané dílo, místy trochu povrchní.
Vadila mi "ukecanost" a nechutné rozpatlávání detailů hlavně u smrtelných zranění jako z bulvárního tisku. Naopak mi místy velmi chyběl hlubší pohled do citového života postav, hlavní hrdina Garp byl dle autora ovládán hlavně strachem, dle mého hlavně ješitností sebe sama jako spisovatele (což někteří pochopili jakože si dělá sám ze sebe legraci - mně unavovalo číst, kolikrát byla vydána jeho první povídka...)
Slova hlavního hrdiny v 8. kapitole vystihují alespoň první půli románu dokonale:
Garp se vyjádřil, že žádné teoretické "poslání" v úmyslu vůbec neměl .....napsal "vážnou komedii o manželství, jen sexuální frašku".
Ano, je tam několik pěkných věrohodných kapitol, které se četly samy - autohavárie, kde Garp rozrušený z odhalené nevěry narazí do auta, v kterém je jeho žena s milencem, dále pak praktiky knižního nakladatele, jak využít lidského neštěstí k větší popularitě knihy.
Pak až do konce autor přehání s dotahováním osudů až do smrti všech postav.
Souostroví Gulag - 1. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
První díl Souostroví mě šokoval hned na začátku tím, že sovětský režim si plánoval počty vězňů na nucené práce a velmi obtížně jsem se prokousávala celou peripetií osudů od zatýkání, přes nelidské mučení při vyšetřování, bezpráví při stanovení rozsudku, transporty, věznice... Při čtení mě definitivně docvaklo, odkud pocházely ty inscenované procesy v 50. letech u nás, kdy se obvinění veřejně přiznávali, kdo vymyslel škůdce a že bez všeobecného strachu a udavačství komunistický režim nemůže existovat. První část trilogie mi připadá nejdrsnější.
Dvakrát sedm pohádek
František Hrubín
Knížka mého dětství, kterou jsem přečetla vnukovi, je nestárnoucí, a proto si zaslouží plný počet.
Knihonoš
Carsten Henn
Kniha začíná velice slibně, pak to trochu nesouvisle drhne, vzhledem ke kladnému hodnocení ostatních čtenářů jsem očekávala mnohem více, zejména poetičtější jazykovou stránku. Podle e-shopových listů knihkupectví se jedná o motivační literaturu, zřejmě protože obsahuje odkazy na další knihy a postavy z dětských i dospěláckých knih.
Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
Velmi silná, pravdivá a aktuální kniha i v dnešní době (bohužel)
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Z knihy mám rozporuplný pocit, autorka ve velké částí popisuje postup psaní diplomové práce a pátrání po dokumentech v archivech, navíc vkládá dokumenty z archivů StB, ovšem podotýká, že s pozměněnými jmény a daty - to už mě vůbec nebavilo číst a ztrácí to smysl. Zaujala mě svým románovým vyprávěním, pokud by se držela jen toho, byla by kniha sice tak o dvě třetiny kratší, ale zato strhující.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Velmi poetické básnické vyprávění o nešťastné lásce, které se dá číst i po 200 letech, kdy tento první influencer začal působit.
Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
Miloslav Šimek
Naprostá klasika a v necenzurované podobě. Protože ty nejznámější znám zpaměti, úplně mi spadla brada, že některé nevinné věty a názvy z nich byly v komunismu vyškrtány.
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Letní pohodovka, ke které jsem musela dozrát (před mnoha lety ve slovenštině nedočteno). Nádherný, laskavý humor. Kromě dávky optimismu mě její čtení obohatilo poznáním, že Temže se jezdila oběma směry - proti proudu i po proudu.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Tak jsem si konečně ve zralém věku přečetla povinnou literaturu ze střední školy, bohužel jsem ovlivněna jistou nechutí k ruské duši a kultuře vůbec, protože nám byly v totalitě vnucovány.
Ruská duše je zde vylíčena mistrně, zejména petrohradská smetánka, která nemá nic na práci, jen nekonečné diskuze v salónech, návštěvy, slídění po senzacích a pomluvy. Hlavní hrdina nechce nikoho zklamat, všem rozumí, chápe je a chce jim vyhovět a pomoci, tj. z dnešního pohledu se jedná o adepta na kurz asertivity.
Dialogy se vlečou někdy až nesnesitelně, jindy naopak přímá řeč zcela chybí a určitý časový úsek se přeskakuje. Vadil mi pomalý spád děje, ale uvědomila jsem si, že jde o román psychologický. Též si připadám jako idiot, že nechápu obrovskou hodnotu této knihy a její přínos světové literatuře.