Knihomedvěd komentáře u knih

Bylo to úžasné. Kniha se četla sama a bylo to popsané tak reálně, že mi při čtení nejednou stekla po tváři slza. Děj byl promyšlený, líbilo se mi rozdělení knihy na tři části tak, abychom se o každém něco dozvěděli. Bavilo mě, že začínáme jakoby současností a postupně jdeme do minulosti, kde začínají jednotlivé kousky skládačky konečně zapadat a dávat smysl.
První část byla o dívce jménem Mira a o jejím dětství až k dospělosti. Druhá část se točila okola života rodiny Miřiny babičky a třetí část byla vyprávěná Hanou, Miřinou tetou a byla hlavně o Haně a jejím životě, který byl místy velmi šokující.
Autorka píše nádherně, lehce, realisticky, čtivě. Také díky tomu se kniha četla skoro sama. Líbily se mi úvahy, které tam byly občas popsány, příběhy, životy postav. Někdy bych ale dala přednost většímu rozepsání situace, aktuálních pocitů a popisu prostředí. Ovšem i s těmito malinkými nedostatky byl děj skvělý a v konečném důsledku to ani tak nevadí, protože i tím je kniha jedinečná.

Postavy byly za mě moc povedené. Ukazuje se tam, že nikdo není vyloženě dobrý ani špatný člověk a tím to bylo opravdové. Miru jsem si oblíbila hned, její povaha a chování mi sedlo. Bavilo mě, jak se vyvíjel její vztah s tetou Hanou a že se dokázala se vším vyrovnat.
Hana mi naopak na začátku připadala divná, nedůtklivá a nechápala jsem ji, ani její chování. Jak jsem se ale prokousávala dějem dál a dál a odkrývaly se mi střípky z její minulosti, začala jsem jí rozumět a sdílela jsem všechno její utrpení a těžkosti, které musela prožít. Ano, dělala chyby, ale jsme jen lidi.
O Jaroslavovi si myslím svoje, asi jako všichni. Když se nad tím však zamyslím, možná ho i chápu. Nechtěl se v těžké době vystavovat zbytečnému nebezpečí a vybral si pohodlnější variantu. Na druhou stranu je pravda, že jestli Hanu opravdu miloval, nikdy by to neudělal.
Takže Jaroslav si moje sympatie nezískal, zato Ivanu jsem měla docela ráda. Přece jenom se o Miru na nějaký čas postarala a to by neudělal jen tak někdo. Je také možné, že měla z minulosti výčitky svědomí, ale to už se nejspíš nedozvíme.

Celkově knihu hodnotím velmi kladně, protože to byl opravdu silný a skvěle napsaný příběh. Doporučila bych ho úplně každému. Fakt, přečtěte si to.

Heřmánkové údolí je nádherná kniha. Jak je napsáno i na přebalu, celou dobu si říkáte, co je na této knize tak výjimečného, ale je to pouze to, že vypráví o skutečném a reálném životě. Nic víc, nic míň. I když je to ale kniha o normálním životě, můžu slíbit, že nudit se určitě nebudete. Příběh Anny je neuvěřitelně silný a úžasně převyprávěný, a tak s hrdinkou prožíváte každou chvíli. Líbilo se mi, že příběh vlastně vypráví Anna v době, kdy leží v nemocnici a tam vzpomíná na svůj život.
Z postav jsem nejvíce obdivovala Annu, u které byl za celou dobu vidět největší posun. Do Čech přijížděla jako vystrašená mladá dívka, ale postupem času se z ní stala rozhodná a obětavá žena, která si nenechala nic líbit a vychovala spoustu dětí. Nad Annou se během čtení nikdy nepřestanete podivovat. Pavel mi byl na začátku docela sympatický, ale postupně se mi docela znechutil. Občas tam sice byly takové světlé chvilky, kdy jsme mohli zahlédnout ještě to Pavlovo staré já, ale bylo jich čím dál méně.
Každopádně to byla nádherná kniha, která opravdu stojí za to.

Krásná kniha. Bylo to příjemné a vtipné čtení, které bych určitě každému doporučila. I přes to, že je tato kniha starší, se mi četla dobře a určitě se k ní někdy vrátím.

O Navždycky asi nemůžu říct, že by se mi líbilo. Tato kniha mě opravdu zklamala, protože jsem čekala víc. Děj byl plný klišé, nenašla jsem tam nic, co by mi přišlo nějak extra originální, konec byl docela předvídatelný. Upřímně nevím, kde je tam ten nečekaný zvrat, o kterém všichni mluví. Jinak si nemyslete, že na ději bude něco překvapivého, protože tohle je opravdu oddechová knížka a bohužel bych řekla, že absolutně bez nápadu. Ani ty časté narážky na různé filmy nebo fandomy nebyly po nějaké době vtipné a to ani nemluvím o čokoládě, o které se hlavní hrdinka zmiňovala na každé druhé stránce, až to bylo trapné.
Také bych uvítala, kdyby tam byl trochu lepší popis prostředí, protože až na pár věcí by se děj mohl vesele odehrávat v Česku a nikdo by to nepoznal. To prostředí Ameriky bylo hodně nedostatečné a mohlo tam mít více prostoru, protože, jak už jsem říkala, občas mi přišlo, že se to může klidně dít v ČR.

A teď něco k postavám. Postavy jsou v této knize další mínus. Nemluvím o tom, že hlavní hrdinka je náladová, bezcharakterní holka, ale jediný člověk, který byl trochu výraznější byla ta "nevýrazná" Ava, které si údajně nikdo nikdy nevšiml. Ale Ava jediná měla trochu více rozvinutý charakter a mohli jsme poznat její povahu. Mei se totiž chovala pokaždé jinak a jednou byla určitá věc v pohodě, podruhé to bylo neodpustitelné. Fakt nevím, co si o ní mám myslet. Taky není moc fajn, že Travis a Liam mi od určité chvíle prakticky charakterově splynuli a to už je opravdu něco špatně.
Další věc je styl psaní, který mě docela překvapil. Bohužel asi nemůžu říct, že v kladném slova smyslu. To, že byla kniha vyprávěná hlavní hrdinkou Mei, mi neskutečně vadilo. Její myšlenky byly plytké, sobecké a až na pár momentů opravdu nebyly vtipné. Navíc autorčin styl psaní mi přišel hrozně jednoduchý. V knihách ráda ocením nějaké pěkně napsané těžší souvětí, ale tady prostě nebylo. Možná by to moje o pár let mladší já ocenilo, ale teď už ne.
Teď se může zdát, že jsem Navždycky celé zkritizovala (což je pravda), ale nějaké body plus si u mě přece jenom tato kniha našla. Jako první je to nádherné grafické zpracování, kam patří samozřejmě i krásně udělané chaty a jako druhou věc musím ocenit čtivost. Bylo to fakt ohromně čtivé a hodně mě bavily právě ty chaty, kterých tam možná mohlo být i více.

Celkově knihu hodnotím jako takový podprůměr. Žádná pecka to není, ale kdybych to měla někomu doporučit, tak asi spíše mladším a méně náročným čtenářkám.

Jedním slovem nádhera. Krásný příběh plný porozumění a zamýšlení se nad světem. Opravdu k tomu nemám co dodat, myslím, že v knize je to vystihnuto správně: Kniha není o smrti. Je o lásce.

Tato kniha se mi moc líbila, byla hodně čtivá a i když se tam řešilo celkem vážné téma, přišla mi docela pohodová. Styl psaní mi krásně sedl, že jsem ji přečetla za dva dny. Kniha má moc sympatické postavy, které si oblíbíte. Jinak můžu říct, že splnila moje očekávání. Byla pěkně napsaná, ale ne až tolik výjimečná. I tak ale moc doporučuji.

Mengeleho děvče jsem četla jako re-reading a bylo to stejně silné jako napoprvé. Asi nemůžu úplně hodnotit děj, když je to kniha podle skutečných událostí, ale nudit se nebudete. Autorka knihy to popisuje tak barvitě a realisticky, že vám kolikrát běhá mráz po zádech a nedokážete pochopit ty hrůzy, o kterých se v knize píše. Mengeleho děvče je hodně čtivé, takže se nemusíte bát, že to bude taková nudná historická kniha, protože to opravdu není. Osudy Violy, ale třeba i Anny nebo Ester jsou neuvěřitelné a rozhodně ve vás něco zanechají. Tato kniha je výjimečná a spolu s knihou Máma milovala Gabčíka patří k mým oblíbeným s tématem druhé světové války. Mengeleho děvče moc a moc doporučuji i když třeba takové knihy moc nečtete, protože tady byste měli udělat výjimku.

Je to opravdu pěkná kniha. Líbilo se mi, jak se prolínají dvě časová období a kniha sleduje osudy několika lidí, které jsou ale nějakým způsobem mezi sebou propletené. Děj byl velmi poutavý a zajímavý, že jsem se při čtení nikdy nenudila.

Když jsem Sirénu začínala číst, neměla jsem vůbec velká očekávání. Nevím ani z jakého důvodu, prostě mě to moc nelákalo a ani podle anotace jsem si nebyla jistá, jestli mě to bude bavit. Ale mohla jsem být v klidu, protože se mi Siréna opravdu moc líbila. Děj byl pěkně promyšlený a vůbec ten nápad byl originální. Ta obrovská beznaděj hlavní hrdinky na mě ze stránek přímo vyzařovala a prožívala jsem to spolu s ní. Jediné, co bych v příběhu uvítala je více informací o světě sirén, protože jsme se seznámili s úplně novým světem, který tam ale neměl moc prostoru, aby jsme ho víc poznali. To je za mě velká škoda, ráda bych se dozvěděla o sirénách a jejich spojení s Oceánem více.

Kahlen jako hlavní hrdinka byla úžasná a obdivovala jsem ji, ale Akinliho jsem měla pro jeho povahu a chování snad ještě raději. Také ostatní sirény byly sympatické, zvláště Aisling, která teda vystupovala spíše na začátku.

Celkově se mi Siréna moc líbila a ráda si přečtu i ostatní knihy od Kiery Cass.

Tato kniha mi připadá spíše jako taková docela povedená fanfikce, ale klasický Harry Potter to prostě není. Už zpracováním jako scénář, tak příběhem. Zato myslím že fanoušci Harryho Pottera s radostí uvítají každou další knihu.

Osvětimská ukolébavka se mi líbila. Byla hodně čtivá a bavila mě. Jen bych uvítala, kdyby autor více rozvedl téma cikánského tábora, které není tak časté. Jinak mě konec knihy docela překvapil a jsem ráda, že jsem příběh Helene Hannemannové poznala.

Tak nad touto knihou budu přemýšlet ještě dlouho. Bylo to úžasné. Čtivé, krásně napsané a hodně smutné. Dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak zasáhla, ale tato mě vážně dostala. Ten příběh měl prostě něco do sebe. Ještě zmíním, že kniha má hrozně pěknou obálku, která mě k jejímu přečtení vlastně nalákala a musím říct, že toho opravdu opravdu nelituju. Chtěla bych ji doporučit snad úplně všem, protože myslím, že Jak se spřátelit s temnotou nesmí na vašem seznamu přečtených knih chybět.

Byla to taková klasika, jak byste od Kasie West čekali. Čtivé, milé a celkem předvídatelné. Obálka se mi upřímně moc nelíbí, ale příběh byl moc hezký. Jestli si chcete přečíst něco lehčího, romantického a bez velkých zvratů, měli byste po této knize určitě sáhnout.

Tuto knihu jsem četla už podruhé, takže se mi občas něco z příběhu vybavilo, ale i tak mě kniha dokázala zaujmout. Hlavní hrdinka byla moc sympatická a děj byl také pěkný. Jediné, co mi vadilo, bylo, že většina jmen byla přeložená do češtiny. Jinak atmosféra Říma byla krásná a cítila jsem se, jako bych se městem procházela s Aurorou.

Tato kniha byla asi spíše pro mladší než jsem já, ale pohádkový motiv byl velice zajímavý a tím byl příběh originální. Hlavní postavy byly sympatické a Olivera jsem si hned oblíbila.

Tento díl se mi moc líbil, je stejně dobrý jako ty předchozí. Líbilo se mi, že se konečně dozvídáme více informací o mořském světě a kmenech mořských lidí. Kniha měla dobrý děj, ale na začátku mi to přišlo možná trochu pomalé. Zato konec mě hodně překvapil, opravdu jsem nečekala, že to tak dopadne. Jinak byla kniha napínavá a čtivá.

Dopisy ztraceným je kniha, která vás prostě přinutí se zamyslet. Neměla jsem od ní velká očekávání, ale dost mě překvapila. Byla čtivá, originální a opravdu mi sedla.

Tato kniha je výborné čtení pro zimní dny. Je opravdu krásná, odpočinková a plná sněhu. Při čekání na Vánoce je to určitě správná volba. Všechny tři příběhy se mi docela líbily, nejlepší byl podle mě ten první. Druhý se mi asi líbil nejméně, od Johna Greena bych nejspíš čekala víc a třetí a příběh byl také docela hezký, ale ne jako ten první. Moc se mi líbilo, že se postavy z všech tří příběhů navzájem znaly, nebo o sobě nějak věděly. Knížku jinak hodnotím kladně, bylo to velmi oddechové čtení pro pobavení.

Tuto knihu jsem si chtěla už hodně dlouho přečíst a můžu říct, že splnila moje očekávání. Je to sice psané trochu starším jazykem, takže jsem se na čtení musela hodně soustředit. Děj byl nápaditý a originální, ale opravdu se mi to nečetlo zrovna dobře. I přes to jsem si tento příběh zamilovala a nejvíce se mi líbilo, jak se Bilbo během cesty změnil.

Nejdřív bych asi měla říct, že jsem čekala něco jiného. Čekala jsem lehký, vtipný a romantický příběh, ale tady to tak úplně nebylo. Hlavní hrdinka mi byla od začátku hodně nesympatická a to ani nemluvím o Alexovi. Povahy postav v této knize jsou za mě velký mínus. Děj mě také neohromil, nápad s aplikací byl sice dobrý, ale podle mě se tam příliš dlouho rozebíraly vztahy s Alexem. Kladně bych zhodnotila akorát pár posledních kapitol, u kterých můžu říct, že se mi líbily. Jinak mě tato kniha docela zklamala.