klarkys komentáře u knih
(SPOILER) Paní Körnerová mě opět překvapila, tentokrát kombinací romantiky a detektivky.
Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, ale ne proto, že by kniha nebyla čtivá, jen mě nějak nebavily postavy.
Ale jak příběh plynul, všechno začalo dávat větší smysl a brzy mi bylo jasné, kdo je ten největší "záporák".
Bylo zajímavé sledovat vývoj charakterů postav, každý se měnil jinak, někdo k horšímu, někdo k lepšímu, podle toho, jak jim život naložil.
(SPOILER) Tohle bylo už moc sladký a na sílu romantický. Líbily se mi jen Wilsonovy vzpomínky na začátky s Jane, to by byl asi lepší příběh.
A teď ten SPOILER- ke konci jsem si říkala- hlavně ať ta labuť nepřipluje na svatbu, to už by bylo fakt moc..
(SPOILER) Jediná věc, která se Savannah povedla, bylo určení diagnózy Johnova otce. Jinak to byla nevyzrálá sobecká slepice, která Johnovi nesahala ani po kotníky a strašně mě štvala. Opravdu na konci nechápala, co udělala špatně? Vykašlala se na osudovou lásku a vzala si skautíka a slušňáka, co jenom čekal na vhodnou příležitost, aby rozbil výjimečný vztah.
No, koukám, že kniha ve mně i přes mé vysoké hodnocení zanechala spíš negativní pocity.
Byla jsem tak nadšená, že jsem si objednala další tři knihy. Jenže pak jsem zjistila, že Karika se zabývá magií a okultismem, což se mi fakt příčí a už chápu, proč jsou jeho knihy tak temné a plné zla. Všechny letěly z domu a už nikdy víc…
(SPOILER) Kniha mi hodně připomínala Andělskou tvář, od naivity Caroliny až po rodinné vztahy. I když nejsem fanoušek historických románů, u paní Kőrnerové dělám výjimku, protože hlavní je příběh, a až pak doba, do které je děj zasazen.
A asi mi v životě chybí romantika, protože jsem se párkrát přistihla, že se tvářím jak stará Škopková při sledování Angeliky :-)
(SPOILER) Připadá mi, že autorka už sklouzla do kategorie průměrných thrillerů. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, byla čtivá jako vždycky a určitě si další novou Shari přečtu, ale už s menším očekáváním. Třeba příjemně překvapí.
P.S. Nebylo tam tentokrát nějak moc vrahů??
1922 byla strašně brutální i na mě. Vím stoprocentně, že ten hnus si už nikdy nechci přečíst znova. Zbytek knížky byl ten King jak ho známe a máme rádi :-)
Možný SPOILER!
Ani po několikátém přečtení nemůžu říct, kdo byl odpornější, jestli Dussander, nebo “chlapec”.
A Tělo? Když tak vzpomínám na sebe v jejich věku, stoprocentně bych šla taky...;-)
Za mě jedna z TOP knih od Kinga. Zajímavý a čtivý příběh se skvělou zápletkou, bavily mě části, kdy Mike vzpomínal na život s Jo a ještě víc mě bavila Mattie s Kyrou a jejich problémy se starým Devorem.
Jediné, co mi v knize vadilo, (a to mi fakt sprosťárny nevadí), byly Mikeovy oplzlé sexuální fantazie....
Veselí jsem si přečetla s velkým očekáváním- je to město mého dětství, mám na něj krásné vzpomínky....
Příběh byl obyčejný, uvěřitelný, a i když se tam vlastně nic moc nedělo, nepřestala jsem ho hltat až do poslední strany.
.....Radko, moc Vám děkuju za to, že jste mi připomněla, jak krásné je moravské nářečí, za to, že jsem se v této zvláštní době tolikrát zasmála a na chvíli se vrátila do svých dětských let :-)
Ještě štěstí, že jsem se nenechala odradit jménem Frankie Steinová v anotaci.... takové “srandy” nejsou nic pro mě.
Kniha má velice zajímavý námět, nic takového jsem asi ještě nečetla, a že jsem četla už hooooodně thrillerů. Jednu hvězdu ubírám za trochu zbrklý konec, něco mi tam chybělo, ale celkový dojem z knihy to nekazí.
Pozor, SPOILERY!!!
Jako první ze série jsem četla Osmnáct pod nulou, to se mi hodně líbilo, přestože jsem byla znechucená z Theodora.... a vlastně i z Fabiana a Sonji. V Devátém hrobě mé znechucení ještě vzrostlo, nejvíc sympatická je mi Dunja a její peripetie se Sleiznerem. Matoucí je i to, že události v DH předcházejí ději Oběti bez tváře. Ale když to už víte, je to celkem jedno. Jenže než mi to došlo, musela jsem se několikrát ujistit, že jsem neprohodila díly v sérii, a možná kvůli tomu jsem se ztrácela v postavách potencionálních vrahů. Za překombinovaný děj strhávám jednu hvězdu. Jinak dobrý a jdu na Motiv X :-)
Mulderka to napsala za mě. Absolutně souhlasím a nemám co dodat. Asi jen to, že jsem naivní blbec, protože po Outsiderovi jsem se rozhodla,že už za Kinga neutratím ani korunu. No dobrá, tak tedy po Povznesení.....
(SPOILER) Příběh z prostředí studentského internátu byl na Steel dost netypický, rychle jsem se začetla a jakmile jsem se dostala k zápletce, rozjela se mašinerie lží, policejního vyšetřování a složitých morálních rozhodování.
Tím bohužel to zajímavé skončilo, myslím, že knize by prospělo, kdyby se Danielle víc do hloubky rozepsala o tom, jak se aktéři cítili a co prožívali.
(SPOILER) U čtení knih jako je tahle vždycky přemýšlím o tom, kolik lidí si první lásku idealizuje...A jestli jsou ty první lásky opravdu dokonalé, intenzivní a osudové, nebo jestli nás jen omámila hormonální bouře a nám zbývá uvažovat o tom, jakou cestou jsme se v životě vydali- mohlo to být jiné, lepší...?
Ani Dawsonovi a Amandě všechno nevyšlo, ale jsem ráda, že konec nebyl úplně přeslazený.
(SPOILER) Minimálně do poloviny knihy jsem byla příšerně znuděná a několikrát mě napadlo, jestli už Steel netrpí stařeckou demencí….
150 stran čtete o kojení, úrazech, urgentním příjmu a přemýšlíte, kdy už se to konečně rozjede, protože pointa je v nedohlednu. Navíc nevím, jestli mi někdy nějaká postava lezla na nervy tak jako Zoe.
V druhé polovině knihy( bohužel vlastně až skoro ke konci) příběh dostává smysl a tím zachraňuje hodnocení, protože hodně dlouho jsem chtěla hodnotit jako odpad.
Mě Adams prostě baví! Píše thrillery, kterých je všude plno, ale on je umí tak nějak jinak;-)
A i když Most sebevrahů kvalitou trochu pokulhává za knihou Není úniku, akční a napínavý je tak, že jsem ho přečetla na jeden zátah.
(SPOILER) Bohužel jedna z těch slabších knih...
Moje sympatie měla od začátku jen malá Emma.
Časem i Whitney, ale role v příběhu jí byla tak nějak násilně přiřazená- nikdy nechtěla být matkou, neměla s mateřstvím zkušenosti a když se ujala své malé neteře, najednou z ní byla ta nejlepší, nejzodpovědnější, nejtrpělivější a nejchytřejší máma na světě...
Vím, že Steel takhle píše, ale tady to bylo opravdu nějak na sílu...
Přesto kniha za přečtení stojí, je v ní spousta lidskosti, lásky a naděje.
(SPOILER) No….tak nějak nevím, co napsat. Mažu a přidávám hvězdičky, hlavou mi znovu letí celý příběh.
* Knihu jsem přečetla za pár hodin, takže špatná nebyla.
* Bavil mě námět.
* Až do konce jsem nevěděla, komu mám věřit.
* Ale! Mám spoustu otázek, které zůstaly nezodpovězeny a z konce mám dojem, že se autor na poslední chvíli rozmyslel a knihu ukončil úplně jinak, než jak bylo jeho původním záměrem. Škoda….
(SPOILER) Někde uprostřed knihy byly chvíle, kdy mě příběh moc nebavil- některé pasáže s praštěnou Jitkou a prostředí rehabilitační kliniky- ale to je jen můj osobní pocit, který souvisí s mojí povahou ;-)
Co se týče osudu Pavly, nevím, jestli bych vydržela. Co byl ten Jaromír za zrůdu?! A proč Světlana po jeho emigraci nevyhledala Pavlu?
Ach jo, zase tak smutný osud…ale krásně napsáno.