Khamul1
komentáře u knih
Výbor z díla. Rané spisy
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
Udělal jsem chybu, že jsem si před přečtením této knihy důkladně neprostudoval Kanta, Fichteho, Spinozu a Leibnize, jejichž znalost je k pochopení tohoto díla takřka nezbytná. K tomu se musí přičíst ještě vědomosti o tehdejší klasické newtonovské mechaniky. Navzdory svému základnímu povědomí o zmíněných myslitelích jsem se místy ztrácel, ale když jsem se opět našel, nestačil jsem žasnout nad pronikavostí Schellingova myšlení. Hlavní myšlenkou díla je identita subjektu a objektu (člověka a přírody), které se spojují v absolutnu. Nejprve Schelling postupuje od objektu k subjektu, což nazývá filosofií přírody, a pak opačným směrem od subjektu k objektu, což nazývá transcendentálním idealismem.
Obecně to není vůbec jednoduché čtení. Občas jsem se sám sebe ptal, zda ještě čtu filozofické dílo, a ne spis o biologii nebo fyzice, který pasáže o filosofii přírody lehce připomínají.
George Herbert Mead: tělo, mysl a svět
Roman Madzia
První část knihy není tak záživná, ale dvě další jsou fakt intelektuálně napínavý. Meadovo vysvětlení jáství, morálky a vědecké objektivity je neuvěřitelně zajímavé, i když si nejsem stoprocentně jistý, zda je ve všech ohledech správné. Každopádně knihu doporučuji všem zájemcům o filozofii mysli.
Filosofie 19. a 20. století III
Wolfgang Röd
Moc dobré, jen škoda že autoři opomenuli například Emmanuela Lévinase.
Mýtus, jazyk a kulturní antropologie
Ivo T. Budil
Souhlasím s komentářem níže. Budil v knize představuje zejména kulturní antropologii, lingvistiku, psychoanalýzu, religionistiku a částečně sociologii.
Mýtus, sen a rituál
Erich Fromm
Hlavním tématem díla je především symbolický jazyk. Fromm tvrdí, že by se symbolický jazyk měl na školách vyučovat stejně, jako třeba angličtina, což je velkolepá myšlenka. Mimo to podává konstruktivní kritiku mých oblíbenců Freuda a Junga, což také není k zahození, a představuje novou interpretaci snů, s níž v mnoha ohledech nesouhlasím, ale za přečtení stojí. Zvlášť mě zaujal návod na výklad snů a psychonanalytická interpretace různých děl a mýtů na konci knihy. Navíc se to moc dobře čte. Zhltnul jsem to za jeden večer.
Krvavá svatba
Federico García Lorca
Hezké drama s geniálně vystihnutou pochmurnou atmosférou a tragickým koncem.
Barva kouzel
Terry Pratchett
No, moc mě to nechytlo. Zdálo se mi to spíš jako nepovedená parodie na Tolkiena.
Bajky barda Beedleho
J. K. Rowling (p)
Bajky mě příliš nezaujaly. Přesně jak níže píše ElikaS, rád jsem si u nich zavzpomínal na světa Harryho Pottera, ale vracet se k nim určitě nebudu.
Otázka viny: Příspěvek k německé otázce
Karl Jaspers
S mnoha Jaspersovými názory sice nemohu souhlasit, ale i tak Otázku viny považuji za grandiózní a mimořádně vlivné dílko.
Tragédie v habsburském domě
Sigrid-Maria Größing
Určitě zajímavá a čtivá kniha. Zároveň ale neměla daleko k historickému bulváru. Doporučuji pro čtenáře historických románů, zájemci o hlubší a odborné poznání problematiky totiž mohou být zklamáni.
Zánik antického světa
Josef Češka
Faktograficky se sice jedná o velmi kvalitní a pěkné dílo, bohužel je ale dost nepřehledné. Postrádám v něm rovněž soupis literatury pro další čtení. V anotaci se sice píše, že kniha nepostrádá dramatičnosti a poutavosti, s čímž ovšem v žádném případě nemohu souhlasit (ne že by mi to tak vadilo). Každopádně knihu ale doporučuju všem zájemcům o římskou říši.
Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I.
Miguel de Cervantes y Saavedra
Kniha se mi na rozdíl od druhého dílu velmi líbila
Svět jako vůle a představa - svazek I.
Arthur Schopenhauer
Schopenhauerova filosofie mě oslňovala vždycky, když jsem se však pustil do četby tohoto velkolepého díla, následovalo hořké zklamání. První kniha je jen nezáživným přeříkáváním Kanta, kterého jsem nikdy neměl moc v lásce, a druhá je sice o poznání zajímavější, avšak forma výkladu je stejně fádní. Teprve pak ale přišlo to pravý, na co jsem čekal. Třetí a čtvrtou knihu jsem si neskutečně užíval a rozčarování vystřídalo velké nadšení. Druhá polovina díla je totiž neskutečně čtivá a inspirativní.
Považuji si především Schopenhauerovy myšlenky vůle (druhá kniha) a jeho filozofie umění (třetí kniha). S pojetím světa jako představy (první kniha) a cestou popření vůle (čtvrtá kniha), kterou Schopenhauer popisuje, nesouhlasím, ale přinejmenším druhá koncepce stojí za pozornost. Přílohu, v níž Schopenhauer podává kritiku Kantovy filosofie, jsem pročetl spíše zběžně. Jednak mě to příliš nezajímalo, jednak nemám Kantovo dílo dostatečně nastudované. I přes suchopárnost velké části díla a patrným rozporům i špatným předpokladům v Schopenhauerově myšlení dávám čtyři hvězdičky a jednoznačně doporučuji. Nyní se jdu vrhnout na druhý svazek.
Mysl, mozek a věda
John Searle
Čtivé a poutavé. Autor má vynikající argumenty. Jeho závěry mi jsou moc sympatické, zejména řešení problému mysli a těla. Knihu podle mě lze použít i jako úvod do filozofie mysli.