Katulan komentáře u knih

Právě teď, zrovna v tuto chvíli příšerní tvorové šeptají vaše jméno a jsou žádostiví vaší krve. - Být Podivným ve světě Normálů rozhodně není žádný med. Dennodenně být na pozoru před stvůrami, vyhýbat se nebezpečným smyčkám, ukrývat svoje nadání před Normály a nedej Bože se do nich zamilovat. Proto slečna Alma LeFay Peregrinová, ymbryna známá všem čtenářům příhod Podivných dětí, sepsala tuto příručky, aby nejenom všechny Podivné provedla nástrahami, radostmi i strastmi tohoto světa.
Nejnovější přírůstek ze světa Podivných dětí je opět překrásně vyvedený a tentokrát sestavený tak, aby připmínal interaktivní školní pomůcku i návody typu Co dělat, když...
Samotné listování čtenáře přivede do jiného světa, který je bohatě ilustrovaný dobovými fotografiemi, mapami, nákresy i formuláři, jejichž vyplnění mohou nejednomu Podivnému zachránit život. A to všechno se nese v duchu laskavého a starostlivého vyprávění slečny Peregrinové, jejíž charakter je znát z každého slova.
Kapitoly jsou řazené systematicky. Prostřednictvím dvou rozsáhlejších kapitol se čtenář seznamuje nejprve s klasifikací schopností nejslavnějších a nejznámějších Podivných. Nejednu fotografii doprovází ručně psané poznámky slečny Peregrinové, které čtenáře nenápadně navádějí zpět k původní sérii.
Část o smyčkách se věnuje jejich vzniku, údržbě, rozmístění i možnost cestování mezi nimi. Na této kapitole je nejvíc znát, jak dobře má Ransom Riggs svůj svět promyšlený, jak klade důrazy na detaily i historické souvislosti.
Humorný charakter kapitoly Jak se chovat v současnosti přiblíží většinu úskalí života mezi Normály i nebezpečí v podobě lásky, přičemž nejlepší z tohoto celku se dá považovat vtipné interaktivní nacvičování setkání s Normály. Tato kapitola je také předěl mezi lehčí a vážnější notou, kterou se Riggs znovu vrací k původní sérii. Kapitoly o ymbrynách a netvorech jsou připomínkou minulých událostí a zvláště kapitola o netvorech zakončená povídkou Nakupování v Bedlamu, která vypráví o Caulových řáděních, hraje na hororově laděnou strunu. Ransom Riggs pak v závěru volí lehčí tón a kapitoly o hrách Podivných i slovníček podivínštiny knihu dokonale završují.

Ransom Riggs už několikrát ukázal, jak je jeho svět Podivných barvitý a nápaditý, a že má stále co nabídnout. Přestože se v případě Muzea divů jedná o knižní jednohubku na večer či dva, oblíbí si ho nejenom skalní fanoušci základní série. Muzeum divů doplňuje původní knihy o další informace i drobné příběhy, které svět Podivných dělají víc živoucím, než by se na první pohled mohlo zdát.

1 30.10.2023

Kniha asi nebude pro každého, ale dala mi několik úhlů pohledu, díky nimž jsem k určitým životním situacím přistoupla jinak než dosud. Doporučuju ženám, které jsou na své transformační cestě.

02.07.2023

Nádherná kniha, až se divím, že není víc známá. Poetický jazyk, romantický příběh...ráda se k ní vracím i po letech.

25.09.2022

Bohužel nedočteno...

Proboha, co je tohle zase za výtvor? Stačil sprchový kout a kuchyňská linka, abych měla dost. jedna hvězda za příběh Oberona. Jinak naprostá škoda papíru.

12.12.2021

Violette Dušičková pracuje jako správkyně hřbitova, což je pro ženu poměrně nezvyklé povolání. Nepečuje pouze o hroby, nýbrž i o návštěvníky, kteří přicházejí truchlit nebo jen uctít památku zesnulých. Volettin život plyne v rytmu každodenních činností, zpovědí, historek a i tichého přátelství s živými i mrtvými. Violett však skrývá vlastní smutné tajemství, a to tak bravurně, jako barevné šaty, které nosí pod tmavou vrstvou. Jednoho dne však do jejího pečlivě uzavřeného a střeženého světa zavítá muž, jež se chystá vyplnit přání své matky a pro Violett už nikdy nebude nic jako dřív.

Knihu Vyměnit vodu květinám považuju za skutečné překvapení. Děj je barvitý, úžasně čtivý, okořeněný kapkou suchého humoru. Je podmanivě realistický, až jsem měla pocit, že sedím na kamenných schodech domku správkyně kdesi uprostřed zapadlé francouzské vesnice a poslouchám laskavé vyprávění, a přestože je to vyprávění mnohdy bolestivé, je z něj cítit ohromná síla hlavní hrdinky. Violettin příběh prolíná jiný, milostný, který se jí zdánlivě netýká, ale vzbuzuje hodně zvědavosti. I když jsem měla pocit, že je všechno vysvětleno už v první třetině, nemohla jsem se víc mýlit. Příběh je vrstevnatý a překvapil hned několikrát.
Stejně jako příběh není černobílá ani jeho hrdinka. Violett čtenáři odkrývá slupku za slupkou vlastní osobnosti, zve ho do svých nejniternějších tajemství. Všechno kolem ní působí symbolicky. Výběr oblečení, systematicky zajeté rituály, a přesto každé její slovo dýchá emocemi. Jediné, co bych vytkla, je Violettin věk, který autorka sice zmíní, ale zároveň neurčitě skrývá. Charakter ostatních postav autorka vystavěla stejně uvěřitelně jako ten Violettin. Tady bych ráda vysekla poklonu překladatelce. Některá jména totiž přeložila do češtiny, aby se více zvýraznila jejich symbolika, což působí nesmírně poeticky a zároveň v kontrastu francouzských jmen neruší.
Jako drobný nedostatek bych zmínila jen závěrečné kapitoly, které Filipa Dušičku staví do jiného světla. Jako by se autorka na poslední chvíli nedokázala rozhodnout, zda je charakter nebo bídák. Snaha o nečernobílé ztvárnění jeho povahy ale na konci balancuje mezi uvěřitelností a snahou za každou cenu vysvětlit jeho chování, což není třeba, neboť i jeho důvody jsou z textu lehce odvoditelné.

Vyměnit vodu květinám je, i přes několik lehkých nedostatků, pozoruhodný román o několika obyčejných životech, které se mohou na první pohled jevit nezajímavé, ale pod povrchem hýří škálou emocí. Je to příběh o bolesti, zklamání, lásce i touze jít dál a napravit nenapravitelné. Nemohu než doporučit, stojí to za to!
(Děkuji nakladatelství Jota za recenzní výtisk.)

Bezvadně namíchaný koktejl westernu, apokalypsy, démonů a hlášek co od úst hrdinů létají rychleji než stříbrná kulka. Odměna z pekla je kompaktní příběh, který má jen dvě velké chyby: Není delší a nemá pokračování.

09.02.2020

Vlk a dráb nadchl a vzápětí zklamal. Skvělé vykreslení reálií, má to atmosféru, ale drsný čin působí ke konci zbytečně, neúplně, neuvěřitelně.

1 26.01.2020

Půjdu s hodnocením trochu dolů. Pravda, autorka je čtivá, možná až moc, protože knihu je třeba zhltnout na jeden nádech a opravdu jsem ocenila, že žádný muž v knize se už nehonosí přívlastkem "pohledný" jako tomu bylo u všech ostatních knih. Co jsem ovšem nepochopila byla Blančina reakce: Tvůj táta byl svině. - proboha proč? Vůbec nevyplynulo z děje a na velmi růžový happyend se toto nehodilo. A zarazilo vůbec někoho, kolik by postavy musely mít let? Když jsem se to pokoušela propočítat, bylo by jim opravdu hodně přes devadesát i v době komunismu.

3 03.09.2019

Recenze: http://www.mfantasy.cz/2017/07/ponorte-se-do-tajnych-akt-illuminae-recenze/

11.07.2017