Kateřin-a komentáře u knih

Po přečtení Peppermint frappé jsem si myslela, že k této autorce si cestu nenajdu, ale tohle mě opravdu dostalo! Monika Zgustová nádherným jazykem popisuje bohatý vnitřní svět hlavní hrdinky a nevlídný šedý okolní svět, do kterého byla vržena. Život před Evu staví nejednu volbu a čtenář si říká, že snad mohla volit a jednat jinak, ale bylo to vůbec možné, za daných podmínek? Jako člověk, který se narodil těsně před revolucí, to nedokážu zcela posoudit. Ale musím říct, že příběh na mě velmi zapůsobil.

4 19.05.2019

Sexualitu a pohlavní akt Depestre popisuje jako něco naprosto přirozeného, krásného a poetického. Ženské tělo je oslavováno a není zatracováno pro svou hříšnost, jak ho nahlíží křesťanská tradice. A právě i protiklad křesťanství a haitských náboženských tradic je zde zobrazován. Povídky nejen o erotice a lásce.

3 24.07.2019

Na první počin to bylo myslím velmi povedené. Knížku jsem přečetla rychle a po prvním příběhu, který mě naprosto vtáhl, jsem si myslela, že udělím pět hvězdiček. Nakonec jsem ale měla pocit, že se autor v tak útlé knížce věnuje příliš mnoha tématům a pluje po povrchu, nejde do hloubky. Co se mi líbilo, byl lehký styl psaní a vypravěč, který si na nic nehrál a přiznal i vlastní slabosti.

3 18.10.2018

Druhá kniha, kterou jsem od Atwoodové četla a těším se na další! Ze začátku trochu pomalý rozjezd, ale příběh postupně gradoval, až k samotnému konci, kdy hlavní postava dochází k jakémusi vnitřnímu smíření. Obraz toho, jak jsou si lidé i v blízkém vztahu odcizeni, nepochopeni a uvězněni ve vlastních hrách.

3 20.06.2018

Autorka v několika kapitolách popisuje život obyvatel vesnice Pravěk. Zpočátku se mi vyprávění zdálo magické až pohádkové, ale v průběhu knihy se stávalo více realističtějším, zvlášť v období války. Nejvíc mě zaujaly osudy jedné generace žen, které si prošly snad vším. Z nich nejsvobodnější, nesvázaná konvencemi a údělem neustále rodit děti, mi přišla Kláska. Připojuji se ke komentáři Rade - povídka Míšin mlýnek jedna z nejlepších.

3 24.04.2018

Četlo se to dobře, příběh byl uvěřitelný, ale přesto tomu něco chybělo. Možná hlubší vhled do pocitů a vztahů mezi matkami a dcerami. Vyprávění Zuzany mě zas tolik nešokovalo, protože knihy s podobnou tématikou už jsem četla. Trošku rušivě působily vsuvky z akademického prostředí. Postava Lucii mi přišla nesnesitelně naivní, nedozrálá a lehkovážná, ale tak to zřejmě autor zamýšlel. Rozsah byl tak akorát, ještě sto stran navíc a už by to možná začalo nudit.

2 03.02.2020

Jak už je uvedeno, kniha obsahuje tři hlavní příběhy a nutno říct, že i další kratší samostatné příběhové vsuvky. První příběh je románem ve verších a jakousi parodií na gotický román. Druhý popisuje peripetie spisovatele emigranta, který se snaží prosadit vydání svého díla a třetí, který je vložen do druhého, je částečně náboženskou disputací v otázce smrti Boha. Skutečně obdivuji jazykové schopnosti autora, stylistickou stránku celé knihy a velké množství vědomostí, které do své práce J. Křesadlo zapracoval. Co mi trochu vadilo, byly věty v latině, němčině, řečtině nebo hebrejštině, kde bych pod čarou uvítala jejich překlad. Celkově ale hodnotím pozitivně.

2 21.01.2020

Název románu přesně vystihuje hlavní hrdinku Sylvu, která tiše a bez odporu přijímá za své rozhodnutí jiných a teprve na sklonku života si uvědomuje, že nežila svůj vlastní život. Kolem ní probíhají dějiny, ale měla jsem pocit, že se jí dotýkají jen zprostředkovaně v podobě osudů jejích blízkých. Zgustová otevírá otázku volby. Je správné pro dobro rodiny obětovat své morální svědomí, své já? Nebo setrvat v pozici, která by mé blízké mohla ohrozit? V paralelním příběhu Jana se pak věnuje tématu emigrace, vykořeněnosti a hledání domova. Bohužel pro mě to moc čtivé nebylo, nemohla jsem se prokousat přes začátek, a i když konec byl překvapivý, dávám nižší hodnocení.

2 04.07.2019

Nečetlo se to lehko, a to nejen kvůli tématu, jakým se autorka zabývá. Nevyhovoval mi styl psaní, krátké úsečné věty a časté přeskakování v dějových a časových liniích. V části O vodě jsem se těžko orientovala a některé souvislosti a závěry mi nejspíš úplně unikly. Téma těžké, ale v současné české literatuře ne zas tak ojedinělé. Předchozí dvě knihy triologie na mě měly rozhodně větší dopad, než tato. Denemarková se, zdá se mi, posouvá do abstraktnější a umělečtější polohy, kam jí bohužel asi nebudu následovat. Čtyři hvězdičky ale dávám za originální zpracování.

2 29.05.2019

Ze začátku bylo těžké se začíst. S postavami jsem moc nesympatizovala a s žádnou z nich se neztotožnila. Vadim byl sice dospělý muž, ale byl vykreslený jako nezkušený mladíček. U obou žen mi pak chyběl hlubší vhled do motivací jejich chování a postojů. Nejvíc na mě paradoxně zapůsobila příběhová linka Vadimova otce, který vzpomínal na svůj příjezd do Prahy v roce 1968.

2 14.05.2019

Knihy z oblasti psychoterapie mám opravdu ráda. Irvin D. Yalom má díky své praxi hluboký vhled do tématu a dokáže vtáhnout do příběhu. Zdůrazňuje pozitivní roli upřímnosti a autentičnosti v terapeutickém vztahu a zabývá se otázkou, do jaké míry je vhodné odhalit klientovi pravdu o sobě a svých pocitech. Že není jen jedna správná cesta a přístup ke každému člověku je vždy individuální. A myslím, že to není otázka jen psychoterapeutického vztahu, ale i vztahů obecně.

2 08.03.2019

Nic moc překvapujícího, přesto nelituji, že jsem si knihu přečetla. Ve světě zasazeného v neurčitém prostoru, který je udržován skrze jazyk, bych si dokázala představit více rebelie a experimentování. Zajímavá by byla úvaha nad tím, zda je správné chtít rozvrátit zavedené pořádky ve společnosti kvůli vlastnímu pocitu nesvobody a vnucovat ostatním prohlédnutí pravdy, i když o ni nestojí.

2 25.02.2019

Tohle se mi líbilo moc, fantasy žánr prostě můžu! Nejvíc mě zaujaly povídky Transit, neobvyklým zpracováním a námětem, a Temná zhouba, uzda smrti, vykreslením pochmurné atmosféry z prostředí močálů. Od finských autorů fantastiky si určitě ještě něco přečtu.

2 21.01.2019

I když tato autorka patří mezi moje oblíbené, pět hvězdiček Běgunům nedám. V některých místech, hlavně zpočátku, jsem se do čtení musela trochu nutit. Na druhou stranu oceňuji široký rozhled, pestrost témat, originální přirovnání, např. metro jako chřtán pekla nebo igelitové tašky jako nová agresivní forma existence... noha v láku mi nevadila, zajímavé, jak o tom může někdo tolik napsat :-)

2 07.06.2018

Tahle kniha mě velmi překvapila. Po přečtení přebalu jsem vůbec nečekala, že tématu se autor chopí s takovou originalitou. Nevím, kam bych to žánrově zařadila, možná mysteriózní detektivka s prvky fantasy..? Každopádně moc pěkné a napínavé čtení.

2 19.04.2018

Musím se přiznat, že v českých dějinách 20. století mám obrovské mezery a nemůžu to svádět jen na neschopnost učitelů vzbudit u mě jakýkoliv zájem o dějepis. Proto i Čurdovo jméno pro mě bylo úplně neznámé. Nedokážu si představit, jak lidé v této době museli žít, neustále se bát a mít se na pozoru; nevědět, komu je možné skutečně důvěřovat a čekat, odkud přijde rána. To, co se dělo a čeho byli kolaboranti schopní, to byl prostě hnus. A ani špetka lítosti nad zmařenými životy. Co by mě zajímalo, je i téma, jak žijí pozůstalí po kolaborantech s nálepkou potomků zrádců. No a k formě knihy. Samotný text byl kratičký a doprovodná dokumentace výmluvná; co mi vadilo, bylo přílišné členění textu a krátké úsečné věty, které asi měly dodat dynamiku, nevím. Jinak celkově zajímavý počin.

1 20.09.2019

Motiv nenaplněné lásky a zničující touhy je nadčasový. Báseň mě přesto tolik neoslovila, v originále jsem nečetla, takže nemůžu úplně posoudit, ale překlad mi přišel na některých místech hrozně kostrbatý. Obrazy krajiny byly ale i tak působivé. Nejsilněji se mi vryla do paměti pasáž, ve které Démon skládá Tamaře přísahu.

1 05.08.2019

Nemůžu říct, že by kniha ve mně vzbuzovala velké emoce. Přesto mě autor po vcelku pozvolném začátku dokázal do příběhu totálně vtáhnout. I když, jak už bylo řečeno níže, byly některé zvraty předvídatelné, zůstal tam vždy i nějaký prvek překvapení. To, co si budu pamatovat, je především atmosféra sluncem rozpálených plání a obraz prachu, špíny, strádání a bolesti.

1 18.06.2019

Příběh mě zaujal především krásným poetickým jazykem a stylem vyprávění. Autor dokázal věrohodně vykreslit atmosféru utrpení a bezútěšnosti, která byla v textu téměř hmatatelná. Příběh plyne pomalu a čtenář tuší, že spěje k nevyhnutelnému konci v podobě ze střípků sestavených tragických událostí Levova života. Kniha, která určitě stojí za pozornost!

"Za tu dobu se mi chtělo umřít už tolikrát. Jak jsem se postupně věci dozvídala, začala jsem pociťovat nutnost zmizet. Přestat špinit život svou přítomností. ... Během týdnů, které jsem sdílela s mužem ze zahrady, jsem byla den za dnem nucena utkávat se sama se sebou. A zatímco on vypadal, že se zbavuje tíhy, já jsem ji přebírala na svá bedra. Mohla jsem sledovat, jak se každým pohybem obnažuje a zbavuje všeho, co ho mělo ve své moci, až se nakonec rozplynul, smíchán se zemí, se svou zemí."

1 13.06.2019

Moc pěkná knížka. Pro mě nejen o tom, jak překonávat strach ze tmy, ale strach vůbec. A to tím, že odhalím, co za mým strachem stojí a co ho vyvolává, a že to vlastně může být úplně jinak, než jak si představuju.

1 13.04.2019