Kasana komentáře u knih

Velmi zajímavá kniha ke čtení. Tím světem a atmosférou si mě naprosto získala a jsem ráda, že jsem si ji nakonec objednala.

Příběh si po celou dobu drží krásnou amtosféru a napětí, i když vidíme ten svět ze dvou pohledů a tak víme některé věci, které ta druhá osoba neví. Akční scény nejsou nijak uspěchané, a popisné pasáže nejsou dlouhé a řekla bych, že jenom tím si získá hromadu čtenáře. Je prostě na tom něco, co si mě drželo.

Já jsem člověk, který nečte jenom kvůli světu nebo jenom kvůli postavám. A musím připustit, že ty postavy tu mají ten největší problém. Ne, že by nebyli uvěřitelné, to si myslím, že jsou. Ale není tady žádný vývoj. Steiner se chová na konci knihy stejně, jako na začátku. Kjell je na tom velmi podobně. Paradoxně si více vývojem prochází všechny ostatní postavy okolo a u příběhu, jako je tento, bych očekávala, že ten vývoj bude. Dobře, Steiner se fyzicky změní, ale to není úplně to, co jsem měla na mysli.
Nejvíce mě naštvaly ale jenom jednotlivé detaily a začnu dialogy. Nejméně třikrát se stalo, že během dialogu se dozvíme informace, na které ani jedna z postav nepomyslela, ani je nijak nenaznačila ... prostě, jako kdyby se najednou objevily. Ok, já nepotřebuju vidět do hlavy postav, to přežiju, ale třeba nějaký náznak? U některých věcí náznak byl, tak nevím, kde se stala chyba.
A pak ty jednotlivé detaily. Proč má politický zajatec amulet, kterým by sesadil císaře? A oni všichni vědí, co ten amulet dělá. Proč Steiner uvěří pirátce všechno, co řekne a nijak se nad tím nepozastavuje? (Steiner není zrovna typ naivní postavy). Jak je možné, že máme někoho, komu odvezli sestru na ostrov, protože měla čarodějné znamení, a chvástá se tím, že ji pak ještě potkal a přesto neví, že na tom ostrově vyloženě nezabíjí sebrané děti? Proč mají vězni/otroci klíče od ... no, řekněme jednoho druhu zvířat, které se později dost hodí?
Když se nad tím pozastavíte, hrozně to kazí příběh.

Jakože, pokud přeloží druhý díl, tak si ho přečtu. Bylo to příjemné čtení, i přes ty chyby.

09.10.2020

Kdybych měla hodnotit jenom to, jak je ten svět postaven, tak to bude nízké hodnocení. Jak několik komentářů pode mnou zmiňují, je toho prostě moc na to, že by mělo jít jen o prostředí jedné knihy (ano, je to série, ale druhý díl je vyprávěn z pohledu někoho jiného z jiné doby). Pokud chtěla autorka ty věci v knize mít, možná je trochu lépe popsat a ne přímo zmiňovat, že tam mají ty a ty problémy a vesele od toho odskákat pryč.

Příběh samotný není nijak nepředvídatelný a originální. Sice by se anotace mohla zmínit o tom, že všechno není popisováno z pohledu Ósy, ale i z pohledu Ivara, takže máme dobrý přehled o tom, co se děje i dole ve vesnici. Když už jsme u těch jmen, tak mám pocit, že příběh se měl odehrávat na ostrově podobný Islandu (jakože, historie Islandu a Skanu je velmi podobná), ale ta atmosféra mi na ostrov Skandinávie moc nesedí. Nevím, já tu prostě vidím těch kultur hned několik a to mi trochu vadí.

Dobře, dobře, teď začnu sem vypisovat ty věci, kvůli kterým jsem dala to dobré hodnocení. Protože reálně, ten příběh je dobrý. Není to něco, co se vám dostane pod kůži a ještě týdny po dočtení o tom budete přemýšlet. Je to taková odpočinková kniha, sem tam vás chytne u srdíčka, ale nic víc od toho rozhodně nečekejte.
Postavy nejsou nijak podrobně rozebrány, ale nejsou to ani ploché charaktery bez páteře. Že se Ósa neshodne s otcem a se sestrou je odůvodnitelné z obou stran. Že Ivar se cítí tak, jak se cítí, je zase podle mě na místě. Sice bych si přála, aby Ósa více o sobě pochybovala během cest, protože, kdo o sobě občas v těžkých chvílích nepochybuje, že? Ale to dokážu předejít.

Co vyzdvihnu, jsou některé zcény z knih. Třeba, jak Ósa prochází místnostmi v hoře. Bože, jak já bych si přála, aby to bylo více rozebráno, protože tahle část je prostě nádherná. Nebo jak Ivar byl součástí pětičlenné výpravy, to jsem tu knihu hltala.

Za mě je to dobrý začátek pro autorku. Na její první knihu povedené, chce to jistě zapracovat a je jenom škoda, že to má tak nízké hodnocení. Není to vyloženě četba pro dospělé, spíše pro šestnáctileté slečny, těm by se to mělo více líbit než třeba Po zemi bloudím dál nebo Medvěd a Slavík. Asi se nedočkám dalších dílů přeložených do češtiny, ale kniha je ukončená tak, že další díly ani nejsou potřeba.

04.10.2020

Já jsem tak nějak zmatená z této knihy. Jasně, je to hezká nostalgie z pubertálních let, kdy jsem četla pořád Stmívání, Vampýrskou akademii, Školu noci ... (většiny se po letech nedotknu ani lopatou), ... a teď možná někdo čekal nějaký "ale". Na to si chvíli počkejte.

Jako jo, bylo to zajímavé. Kdo si sem tam někdy neřekl, jak by vypadal náš moderní svět plný internetu, kdyby se objevili upíři? Něco podobného naznačovala Škola noci, ale tohle bylo na úplně jiném levlu, a strašně se mi to líbilo. Holly se nad tím asi dost rozmýšlela.
Více se příběh zajímá o ten náš normální svět a jak se s upíry vypořádal, než jak funguje upíří hiearchie atd. Místy je to bláznivé, ale když se člověk nad tím zamyslí, dokázala bych si celou řadu lidí představit, že se budou chovat stejně, jako Midnight, Winter nebo Aiden. Některé části byly až morbidně nechutné, děsivé, i kupodivu logické. Takže jo, za tohle má většinu bodů.

Problémem byl ten zbytek. Postavy jsou často dost na hlavu, nedávají smysl a jsou tak nějak nemastné neslané. Hodně připomínají hlavní postavy z jiných upířích romancí 2010s. Pletly mě i části, kterými se Tana nebo Gavriel vraceli do minulosti, některé části příběhu nebo fakta se dost často opakovala ... Mám taky takový pocit, že Tana se mohla i rozpovídat trochu o tom, jak došla k celé té pravdě na konci. A neodpustím si styl, jakým je kniha napsaná. Já jsem se za celou dobu nemohla do té knihy ponořit, až téměř na konci. Možná k tomu napomohlo, že jsem občas neměla náladu číst, ale i tak.

Není to typické čtení od Holly Black (vedle tohodle Krutý princ připomíná pohádku na dobrou noc), ale pokud si chcete připomenout tu šílenou dobu, kdy každá toužila po svém Edwardovi s diskokoulí, tak směle do toho.

24.08.2020

Mám tak trochu smíšené pocity. Na jednu stranu se mi líbí, jak je kniha více zaměřená na všechny ty problémy, jak postavy jednají ... Je to strašně dobře uděláno, mnohem lépe než ten první díl.

Ale zase ... proč to Mary dělala zbytečně tak složité, když se to mělo vtěsnat jen do jedné knihy? Ten prášek bych ještě chápala, ale celá ta postava Krále (ve smyslu hlavní záporák)? V Liinině lince tam měl daleko více prostoru. Tady je toho strašně moc, dohromady to jenom mate. Nemluvě o tom faktu, že v YA se snaží o všemožné zvraty, které někdy neplatí a ani tahle kniha toho nebyla ušetřena. Kdyby ten příběh byl rozdělen na dvě knihy, bylo by to za mě lepší.

Taky mi přišly trochu zbytečné ty vzpomínky z cesty zpět. Já rozumím, co se snažila naznačit, ale nevím. Celé to bylo podivné. Stačilo by jenom jedna vzpomínka na úvod, člověk by na to na chvíli zapomněl a potom při odhalení by to trklo každého. Takhle jsem čekala a v duchu si říkala v každé kapitole: kdy to konečně řeknou nahlas?

11.06.2020

Už v polovině knihy jsem jaksi tušila, že ta kniha nebude vyloženě pro mě. Pokusím se proto od toho co nejvíce odpoutat, abych co nejlépe ohodnotila knihu. Na úvod asi řeknu, že nehledejte v knize žádné fantastické prvky. Jde jen o docela možnou blízkou budoucnost (z toho nejhoršího scénáře, co existuje).

Poslední číslo mě zaujalo svojí anotací a mrazí mě, jak je to doslovné. A můj bože, jak děsivý je ten svět pro Dreky. Ono to možná zní nereálně, když to budete číst (a bohužel, ono to často až tak nereálné není). Proto je dobré vás pro začátek varovat. Některé části knihy se mi četly kvůli tomu světu těžko prostě proto, že lidé tam jsou až moc nechutní a ... vynelézaví? (Hluboký povzdech), to je asi to nejhorší, co můžu právě teď vymyslet. Ta diskriminace je tam extrémní. Pokud to mám s něčím porovnat, tak si představte nacisty a židy/Romy/Slovany ... řekla bych, že se tomu nejvíce blížíme.

Příběh je vyprávěn z prvního pohledu dvou osob: Hoshi a Bena. Každý z nich je z naprosto jiného světa a strašně se mi líbil ten pohled z obou stran. Jsou zde postavy, které si zamilujete a další, které budete z dobrého důvodu nenávidět. Jsou tu i chvilky, kdy si od toho těžkého a drsného světa odpočinete. Ten vztah mezi Hoshi a Benem mi snad nejvíce vadil, protože se toho mezi nimi děje až moc během několika dnů. Ale vzhledem k prostředí ... jo, dá se to pochopit.

Ten styl psaní není vyloženě špatný. Jen mi přijde, že je takový uspávací. Jsou zde trochu delší popisné pasáže, ale nic strašného. Než se něco stane, je do nejmenších detailů rozebráno všechno okolo. To není nutně to špatné. Jen občas, by toho asi chtělo ubrat, aby ten text měl nějaké napětí. Nejvíce je to vidět v druhé polovině knihy, kdy je tam více akce.

Já osobně si druhý díl kupovat nebudu prostě proto, že to není pro mě. Ta kniha je vážně dobrá. Mám plno kamarádů, kterým se líbí, tak tomu zkuste dát šanci tím, že si někde přečtete pár odstavců, než se do toho pustíte. Ta kniha si to fakt zaslouží.

18.05.2020

Já se přiznám, že ke Dvoru trnů a růží jsem se dostala až po dočtení ... Dědičky ohně? Myslím, že se to tak jmenuje a jsem líná si to vyhledat. A tehdy, když mi bylo asi šestnáct, sedmnáct, se mi to i líbilo. Teď celou sérii Skleněný trůn nesnáším kvůli hlavní hrdince a po tomto díle to fakt nechci číst. Ale zpět ke Dvorům.

Tahle série má některé plusové body od Skleněného trůnu. Ten svět je neskutečně zajímavý, námět různých dvorů není sice originální, ale je příjemný na čtení. I ta zápletka na první tři díly není něco, co se jen tak nevidí, ale jo, dokázala bych té sérii hodně odpustit. Čte se to výborně (pokud vám nevadí tlusté knihy), to bez výhrad, je to poutavý, umí gradovat, když je potřeba ... nádhera to číst.

Ale, i tato série má spoustu problémů. Začnu tím světem. Protože Sarah s ním neumí pracovat. Víme, že je tu nějaká hiearchie víl, ale jak se od sebe navzájem liší? Co je odděluje? Proč tomu tak je? A pokud jsou některé nebezpečné, proč se jen tak potulují? A když už jsme u těch víl, proč to jsou většinou lidé co nestárnou, mají špičaté uši a magické schopnosti? A ne, neberu, že sem tam nějaká postava má bílé vlasy a to z nich dělá vílu. Není tam nic, co by mě nutilo říct, že třeba Rhys je víla. Žádná charakterová vlastnost. To je celkem škoda a chtělo by to zapracovat. Já netvrdím, že to má být tak složitý svět, jako je v Game of Thrones, nebo jak je píše Brandon Sanderson, ale stačí pár detailů!

Ani postavy nejsou o moc lepší. Všechny hlavní postavy jsou jen typickým příkladem Mary (Gary) Sue. Pro ty z vás, kdo neví, o čem to mluvím: Mary Sue je typ postavy, která má strašně špatné prostředí, ve kterém vyrůstá, každý chlap se za ní otáčí, má ty nejlepší zbraně nebo schopnosti (často všechny), je párováná s tím nejlepším a nejsilnějším chlapem atd (třeba Bella ze Stmívání je ukázkou Mary Sue, ale poslední dobou se objevuje i ve Star Wars, v Marvelu ...). A Feyre je prostě Mary Sue (To Ailin taky, ale Feyre se aspoň nechová jako spratek). Narodí se jako člověk, o světě víl neví mnoho, a přesto ji nechají kolikrát rozhodovat za ostatní víly. Má schopnosti, které prakticky ovládne všechny a bez mrknutí oka. Kdyby tam bylo něco, co nezvládne, tak by to bylo zajímavější.

Ale dobře, tohle je problém většiny YA literatury. I když nevím, proč je toto ještě řazené do YA literatury. A důvod si tady jistě najděte dole v komentářích, já to tu nebudu vypisovat (+18, to snad stačí). Jako jo, sex ke vztahu patří, ale není toho tu trochu moc na YA?

Jo, a když už mluvíme o vztazích, tak by mě zajímalo, co se stalo mezi prvním a druhým dílem, protože PTSD v tom nebude mít tak velkou roli. A Feyre z toho prozatím vynechám, protože, ta má tak trochu na to právo po tom, jak ji to sebralo. Ale co Tamlin a Rhys? Proč si v druhém díle prohodili charaktery? Já nechci zbytečně sem sázet spoilery, já jenom chci vědět nějaký důvod.

Jako jo, mám spoustu výhrad k sérii (kdybych nebyla takový zbabělec a doopravdy sem vypsala ty spoilery, asi by ten komentář byl stejně dlouhý jako moje bakalářka), ale nebudu lhát, pořád jsem ochotná to číst. Dokonce si ty knihy kupuju. I tu novelu, ke které ještě musím připsat komentář. Bez té novely ... je to ještě OK série, rozhodně lepší a zajímavější, než Skleněný trůn. Tam je to podle mě jedno klišé za druhým tak výrazné, až z toho bolí oči.

18.05.2020

Ne. Ne. Ne. Ne.
Dobrý, pokud chcete něco podrobnějšího, tak čtete dál, můj názor se za tu dobu nezmění. Nestojí to za čtení.
Já nadávala už na první díl, že nedává smysl, ale tohle? Nejenom, že to nedává smysl, ale je to tak strašně nudný a předvídatelný, až to bolí.
Stejné chyby, které se nachází jako v prvním díle, nebudu je tu opakovat. A nezachránily to ani snahy o jakési napínání příběhu typu: smrt přítele, zrada, pocity viny atd. V tomhle díle už jsem ničemu nevěřila a některé věci mi přišli dost zbytečné. Jako, já vím, že je to YA, ale to ještě neznamená, že to musí být zlé. A nemyslete si, že jsem zapřísáhlý čtenář fantasy nebo sci-fi, to ne. Já hlavně čtu YA a proto to mě tak bolí, že i někdo jako já si něčeho takového všimne.
Ale dobře, budu fér a poukážu na jednu věc. Řekněme, že Šeherezáda se tam snaží něčemu důležitému naučit. Když jsem to četla, tak mi v hlavě vyskakovala už předtucha, jak tam později nakráčí a srovná všechno okolo se zemí. Jak já ale překvapená, když se zjistilo, že jí to nejde, protože se to za tak krátkou dobu nemůže naučit? Tleskám, dobrá práce. Jen, že je na to už trochu pozdě.
Pokud se vám první díl líbil, počítejte, že ten druhý je slabší. Ostatně, to vám tady řekne více lidí, nejenom já. Za mě to byla hodně dlouhou dobu nejhorší kniha (dokud ji doslova před měsícem nenahradila jiná).

Dost věcí tomu chybí. Asi bych se nezlobila, kdyby měla více dílů, protože dost by mě zajímal vztah mezi klany samotnými, ne jenom, jak se starají o otroky. Ale to by asi potom nebyl žánr YA.
Kdyby se kniha více zaměřila na rozvoj těch nepřátelských vztahů, více by se bojovalo nebo by tam byl i trochu jiný prvek, byla by to skvělá knížka. Protože takhle ... já ani nevím.
Měla jsem za to, že je to o lidech, kteří jsou podobní Vikingům, opravte mě prosím, pokud se pletu. Jako Vikingové se nechovají, první mínus.
Většinu děje jste v cizí vesnici a sem tam se něco děje. Hrozně se mi líbí, jaký má vztah s bratrem, jak se citově snaží ode všeho oddělit a nedaří se jí to. Jak musí prožívat tu zradu okolo sebe, to je asi to nejvíce zajímavé. A když se o tom všem rozhodne její rodina? Jak zareagují? Výborná ukázka toho, že na prvním místě je čest a pak ten zbytek, úplně jásám.
Není to vyloženě špatné, to rozhodně ne. Jen by to chtělo propracovanější příběh.

29.04.2020