rencovav komentáře u knih

Tak jako se knihy ze série Hraničářův učeň čtou jako po másle, stejně tak dobře se poslouchá i Bratrstvo. Na Youtube to přidal nějaký neprofesionál, ale je to docela fajn. A ačkoliv mi to přijde trochu šablonovité a už ne tak dobré jako HU, pořád to má něco do sebe a je to relax. Tři hvězdičky, abych byla spravedlivá k jiným knihám. :)

1 19.12.2020

Krásné vydání, oceňuji, že latinsko-české s doslovem. Latinský originál jsem si pochopitelně přečíst nemohla (ale třeba to někdy zvládnu!), ten český pro mě byl místy náročný (ty zbožné pasáže), místy zajímavý (hezky to zapadá do sebe, když ono historické pozadí, o němž Karel IV. píše, znáte) a místy objevný (protože spoustu věcí jsem přese všechno nevěděla). Takže jsem ráda, že jsem se odhodlala si tuhle autentickou klasiku přečíst. Bude se mi hodit jak na literaturu, tak na dějepis. :)

1 19.12.2020

Divím se, že jsem si Tři sestry nepřečetla už dřív. Když jsem taky ze tří sester. Ale není to jen o sourozencich. Čechov tu zase předkládá celou řadu existenciálních otázek. Jo a taky je tu Andrej a Protopopov. ????????

2 19.12.2020

(SPOILER) ** spoiler alert ** No ty jo. Tak dlouho jsem tuhle knížku odkládala, a přitom byla úplně strašně moc skvělá. Bála jsem se, že se mi nebude líbit, protože je to science fiction, vědě nerozumím, tyhlety vesmírné věci mě nikdy moc nefascinovaly (nebo jako jo, ale nikdy jsem jim nerozuměla, takže jsem to dál nezkoumala). A teď jsem to konečně přečetla. Užila si to. Mark Watney byl skvělej, vtipnej. Věděla jsem, že přežije, protože jsem viděla film (mimochodem, skvělý film, ale knížka je samozřejmě lepší!). Ale stejně jsem byla napjatá a prostě... jo, stálo to za to. Víc asi netřeba říkat. Těšilo mě.

7 19.12.2020

** spoiler alert ** Panebože, to byl boj. Vážně jsem měla problém to doposlouchat, pouštět další kapitoly... Jennifer i Ellie mi byly naprosto nesympatické, chovaly se hloupě. Jasně, ocitly se v těžkých situacích, ale mohly si za to jen a jen samy a ten postoj "vždyť já dělám správnou věc" prostě nešel odůvodnit. Nechci to až tak moc hejtovat, protože se tam objevilo pár dobrých myšlenek jako role ženy ve společnosti či funkčnost manželství. Ale jen díky tomu je tam ta druhá hvězdička.
Bohužel mi nesedly nejen postavy, ale taky vypravěčka. Já nevím, jestli jen měla nějaký divný přízvuk nebo si schválně šlapala na jazyk, ale bylo to vážně otravné. Utrpení. Navíc nechápu, proč doháje udělala z Lawrence nějakou zrůdu (respektive za to může autorka sama, ale tím, že jeho hlasem mluvila naprosto retardovaně a nepřirozeně, z něj vážně dělala něco, co nebyl). Přišlo mi, že muži mají v tomto díle vystupovat jako ti negativní - ten, který naléhá, ten, který je nevěrný, ten, který je bossy a zlý na svou manželku... Dokonce i Rory coby ten, který si nenechal srát na hlavu. Respektive nechtěl nechat, ale samozřejmě to musí mít happy ending a tak nakonec všichni najdou svou pravou lásku, i když teda ti muži jsou dost chudáci, protože ty ženský se chovají hrozně... no a jako ženský. Neříkám, že já bych se tak taky nechovala. Jen že to na mě nepůsobilo ani trochu pozitivně, ale zároveň ani moc reálně.
Vemte si příklad - Jennifer se vyspí s Antoniem, který kvůli ní opustil svou rodinu a dítě, ale pak bez jediného slova nebo vysvětlení odejde. On jí řekne "jestli odejdeš (podruhé!), už na tebe nebudu čekat." Ona je chvilku děsně rozrušená, co si to ten Antonio dovoluje dávat jí taková ultimáta, vždyť přece vůbec nemůže rozumět tomu, jaké to je, když má malé dítě. Bože. O tom to celé je: on to moc dobře ví. Tak mu prostě řekni, že ti za to nestojí a že je ti líto, že tys mu za to stála. Ale nedělej z něj toho špatného, protože chtěl, aby sis vybrala jeho, když on si vybral tebe (k čemuž jsi ho nejspíš taky domanipulovala...)

No nic, aspoň už chápu, proč prodávají knihy Jojo Moyes v Kauflandu za 3 eura.

3 19.12.2020

Jeden z nejlepších vánočních dárků ever! Tahle knížka je sice o fyzice a napsal ji jeden z nejgeniálnějších vědců na světě (který před pár měsíci zemřel), ale stejně je úžasná. A zajímavá. A hodně naučná. Ačkoliv Hawking vysvětluje všechny možné objevy týkající se vesmíru v angličtině a používá nepřeložitelné termíny, docela jsem tomu rozuměla. Co víc, asi jsem i něco pochopila, něco si odnesla. Navíc je to opravdu pěkně ilustrovaná publikace, takže se snadno něco chápe, když to máte názorně ukázané. A taky se nemusíte tolik nutit otvírat knížku, v níž na vás čekají barevné obrázky vesmíru. A abych nezapomněla - Hawkingovo dílo je tak trochu (jeho vlastním příběhem), a příběhy mě prostě baví úplně nejvíc. ♥

2 19.12.2020

Já nevím, co napsat. Tak především je to skvělá kniha, ale nic jiného jsem ani nečekala, protože Chlapec v pruhovaném pyžamu postavil autora na vysoké příčky. Chlapec na vrcholu hory (nebo jak se to v češtině jmenuje) je silné kafe. O tom, jak se mění charakter. Jak snadno se můžeme zkazit a jak těžce lze napravit naše činy. Jak chutná moc, jak bolí samota. Pierrot je úplně obyčejné, zvídavé a vnímavé dítě. Prošel si šikanou, ztratil rodinu a musel popřít všechno, co pro něj něco znamenalo. A stal se z něj přesně takový člověk, kterým dříve pohrdal a kterého se bál.
Ale jsem nesmírně vděčná autorovi za přesně takové zakončení. Nějak nevěřím, že by se člověk nedokázal změnit k lepšímu.

4 19.12.2020

Jé, já vlastně znám i Tartuffa! Úplně jsem zapomněla, že jsme o něm mluvili, ale teď to vím jistě, jo, o tom, jak se snaží svést Elvíru, jsme se určitě bavili. Jinak - oproti Lakomci se to četlo trošku obtížněji, protože tahle hra je psaná ve verších. Což nevadí, ale je to trochu něco jiného. Vlastně docela příjemná změna. A překlad byl dle mého názoru vydařený. Jen škoda té korektury, to platí pro všechny výtisky z edice D. Spousta překlepů, které trochu kazí dojem.

Nicméně, Moliére je skvělý.

2 19.12.2020

Forma je při subjektivním hodnocení strašně důležitá. V tomhle případě to znamenalo, že božský hlas Jaromíra Meduny vykouzlil hvězdičku navíc dílu, na které jsem byla zvědavá už hodně dlouho.

Problém s Nietzschem pro mě spočíval v tom, že jsme ho vždycky tak nějak přeskakovali. Na nižším i vyšším gymnáziu jsme ho zmínili (v občance, možná i v dějepise nebo literatuře, i když na to jsem spíš narazila sama), jenže nikdy neprobírali. Vždycky jsme si k němu řekli poznámku, že jeho učení o nadčlověku využili nacisté. Možná jsme to dál nerozebírali proto, že prostě počátek moderních dějin není už tak časově benefitován jako starověcí filosofové, ale je to škoda, protože v tomhle díle se odráží i zajímavé i děsivé myšlenky.

Zaprvé - nemůžu říct, že s nimi nesouhlasím. Některé mě ohromily, některé pobouřily, většina však dovedla k zamyšlení. Kdybych o té vyučované paralele s nacisty nevěděla, asi bych ji tam nenašla a nehledala, spíš bych se zaměřovala na jiná přirovnání. Můj problém s dílem spočíval v tom, že čím dál jsem se dostala, čím osamělejší byl Zarathustra, tím bláznivější a ponurejší mi jeho úvahy přišly.

Není těžké milovat svého bližního, ale toho, jenž je nám nejvzdálenější. No jo, jenže když ke všem lidem přistupuješ jako k chátře, bídníkům, vepřům!, nejdeš trochu proti sobě? Říkáš, co dělá člověka nadčlověkem, ale sám se utíkáš schovat do jeskyně i před svým vlastním stínem - a v naprosté samotě si vytvoříš své království a svou samotu korunuješ na moudrost. Poslední dobou jsem sice dost osamělá a občas z toho blázním, ale nemyslím si, že setrvávat v tomto stavu, natož pak ho prohlubovat, může něčemu a někomu pomoct.

Možná jsem Nietzscheho filosofii prostě zase jen nepochopila. :)

2 19.12.2020

Ač se mi čte Čechov dobře, nejsem z jeho her už tak nadšená, protože mi přijde, že jsou pořád stejné. Ne nezajímavé nebo bez závažné zápletky, ale... Je to trochu monotónní.

1 19.12.2020

Pýcha a předsudek je taková knížka... já nevím, mám ji ráda a zároveň mě pokaždé strašně štve. Prostě mi vadí to společenské rozvrstvení, povrchnost a škrobenost. Ale zároveň se v tomhle příběhu skrývá i spousta dobrých věcí, je tam nějaké poučení a mám docela ráda ten konec. Takže jo, čtyři hvězdy dám. Taky za to, že to bylo v němčině, což je vždycky bonus. :D

19.12.2020

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Bylo to něco úplně jiného, než jsem čekala. Až jsem si nadávala, že jsem si před čtením mohla přečíst anotaci. Ale vlastně je dobře, že jsem to neudělala. Je to typický autorův styl. Dětský hlavní hrdina. Válka. (Akorát tentokrát ta první a z úplně jiného úhlu než v předchozích knihách. Což je přesně ten důvod, proč je John Boyne skvělý autor. Umí se na věc podívat z tolika úhlů. Každý je válkou zasažen, i když každý jinak. Ve výsledku ale platí jediné: válka je nesmyslná, přináší jen smrt a utrpení a ovlivní každého - nepřítele, agresora, civilisty, pacifisty, muže, ženy, děti... všechny.) Možná bych o tom taky mohla někdy napsat nějaký článek.

2 19.12.2020

Tak, konečně dočteno. Jirásek je zajímavá zkušenost, opravdu. Kdysi jsem se pokoušela číst Psohlavce, ale ve dvanácti to asi dobrý nápad nebyl. No, Staré pověsti české jsou oproti tomu pohoda, jen to chce trochu se soustředit. Nelituji, že jsem si je přečetla úplně všechny, mám úžasné vydání s pěknými ilustracemi a grafickou úpravou celkově. Rozhodně mi jsou všechny tyto pověsti bližší než Staré řecké báje a pověsti. A baví mě v tom i ty historické souvislosti - propojení pověstí a pravdivých příběhů.
Zajímavé taky bylo číst knihu paralelně s Vondruškovou Husitskou epopejí. Jak se na události patnáctého století dívá Jirásek a jak Vondruška, to rozhodně stojí za porovnání.
Celkově si myslím, že Staré pověsti české jsou klasika, kterou by měl mít každý Čech v malíčku. A já jsem ráda, že knížku i vlastním (dobře, je sestry :D) a že do ní můžu kdykoliv nahlédnout. :)

12 19.12.2020

Fuj, to byla síla. Chtěla jsem to doposlouchat, tak jsem trochu ponocovala. Jako takhle.. vždycky, když začínám Joonu Linnu poslouchat (protože tuhle sérii výhradně poslouchám jako audioknihy), musím si chvíli zvykat na Pavla Rímského. On je skvělý, ale to jeho čtení, to je psycho. Dává hororovou intonaci i k tomu, když si ženská sundavá kalhotky. A taky jsem si všimla, že čte zdvojená písmena, jakože kamenný, cenný... to je dobře? Mně to trochu vadilo. A taky mi vždycky leze na nervy, jak je místy ten příběh zdlouhavý. Jenže pak přijde konec. Tedy, nějaké to odhalení vraha. A pátrání po něm. Je to vlastně stejné ve všech dílech, ale když si je správně nadávkujete (tak jeden, max dva ročně :D), je to docela účinný scénář, který vás pak donutí dát té knížce o hvězdičku navíc.

3 19.12.2020

Dobře, já věděla, že je to zvláštní dílo, říkali to všichni kolem mě, co to četli. Ale že to bude až takové psycho, to jsem fakt netušila. A to se pan Kopfrkingl zdál celkem.. milý? Romantický? A nejhorší na tom je, že si to všechno dokázal tak ospravedlnit, že snad ani nesmýšlel nijak zle. Proto se nedá brát jako záporná postava. Prostě.. až příliš ovlivněný dobou. Takových asi byla spousta. Hvězdička navíc pro Miroslava Táborského, který to přečetl tak, že mě občas fakt mrazilo. A dáma s pérem a malý tlustý pán mají taky plus

3 19.12.2020

Tak nějak nevím, jestli napsat jednoduché WOW nebo jednoduché WTF. Chtělo by to něco mezi. Bylo to divné a pěkné zároveň. Pořád jsem u toho myslela na Alenku v říši divů a na to, že si autorka musela při psaní něco šlehnout. Ale některé ty příběhy byly fakt dobré. Divné, ale dobré. Tak nevím, co si o tom celém myslet, ale asi jsem ráda, že jsem zkusila přečíst i něco mimo můj obvyklý žánr.

2 19.12.2020

Na tuhle sbírku jsem se těšila od té doby, co jsme ji ve škole probírali a četli si Maryčku Magdonovu. Má něco do sebe - ač jsem ve Slezsku, dnes v Moravskoslezském kraji nikdy nebyla, přesto na mě dýchá duch Petra Bezruče a nutí mě o problémech této oblasti přemýšlet dost živě...

7 19.12.2020

Hodnotila bych to pěti hvězdičkami, kdyby se to s tou Danielou nakonec nevyvrbilo zrovna takhle. Vůbec mi to do celkové atmosféry příběhu nesedělo. Jinak tedy Hájíček nezklamal a naopak mile překvapil, Pavel byl taková příjemně podivná existence a ty vesnické příběhy, to je vždycky takové kouzelné. Jsou založeny na pravdě? Mají všechny vesnice takové?

2 19.12.2020

Seifertovy básničky mám moc ráda, připomínají mi dětství. Z téhle sbírky jsem jich znala jen pár, ale i ty ostatní znějí strašně povědomě, blízce. Nejvíc se mi líbily básničky Konvalinky, Podzim, Mateřídouška, Svatý Jan Nepomucký, Rozhovor s obláčkem a Píseň o jahodě. Děkuji tomuhle českému básníku, že mi vylepšil náladu. :)

7 19.12.2020

Saturninovo motto: "Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální."

Tuhle knížku jsem dostala k narozeninám od mamky, protože ví, že mám Saturnina ráda. Nedávno jsem se bavila s jedním účastníkem OČJ a on prohlásil, že nový Saturnin nestojí za nic. Přesto jsem se do toho teď pustila a víte co? Sto lidí, sto chutí. Mně se totiž tohle idylické, humorné a čtivé pokračování, které nenapsal Jirotka, ale Miroslav Macek, moc líbilo. Neporovnávám to s originálním Saturninem, ale užila jsem si to, zasmála jsem se a určitě se k tomu někdy vrátím.

Takovéhle knížky jsou potřeba. :)

3 19.12.2020