karaliene komentáře u knih
Zde nelze ocenit nic víc než autorova schopnost z hov.. uplést bič (resp. bez myšlenky a bez příběhu vykřesat chytlavou atmosféru a čtenáře donutit číst).
Z dnešního pohledu jde o mírnější, nikterak šokující ani strhující příběh, ovšem napsaný je mistrným stylem, který mu dodává nadčasovost.
Příběh těžko uvěřitelný, až příliš popisný, podání plytké.
Ocenila bych poodkrytí toho, jak postavy přemýšlí, vnitřních motivů jejich chování, dynamiku vztahů.
Minimálně dvěma postavám autorka vytvořila takovou osobnost, až jsou psychologickým nonsensem (dovoluji si, coby psycholožka, skromně soudit).
Ale dočetla jsem, to ano.
Skutečné zločiny na Plzeňsku mě vtáhly silněji, poskytovaly podrobnější informace i vhled do vyšetřovacího procesu.
Tyto zase mají lepší kvalitu jazykového zpracovaní a kniha zločinů popisuje víc...takže každému dle jeho gusta.
Jeden by řekl, že v detektivách či psychothrillerech už nic nového vymyslet nejde, ale autorka to prostě umí, do každé ze svých knih vsadí prvek originality.
Příběh je velmi napínavý, dobře propracovaný, ale přesto mi kniha jako celek úplně nesedla. Pracuji s psychicky narušenými lidmi, tak jsem jimi možná přesycená, možná už jsem stará a místo krve a uřezaných končetin ocením kvalitu zpracování...příběh je psaný jednoduchým jazykem, formát sledující dvě časově linie je taky stokrát ohraný...
Takže jako dobré, ale...
Příběh se mi líbil, ale na čtivosti ubírá autorčino literární nadání, květnatost a bohatost písemného projevu. Některá slova jsem si musela dohledávat ve slovníku a to se nepovažuji za češtinářského negramotu.
Na druhou stranu poetická detailnost (zejména přírodních) popisů ve mně probudila emocionální odezvu a při čtení jsem ke kraji, do kterého je příběh vsazený (a který vůbec neznám), i k místním obyvatelům pocítila nejen soucit, ale i náklonnost.
Už několikátou knihu přemýšlím, proč mi Goffova tvorba připadá tak příjemně lidská (navzdory tématům, která řeší). Pravděpodobně to bude rozhovory - příběhy stojí de facto na nich. Snad proto četba tolik odsejpá, snad proto člověk k protagonistům tak emočně přilne (kam se na Terence hrabe Oliver Twist!) a záporáky může chápat (jako v tomto případě).
Dávám opět pět, nemůžu jinak.
Ačkoli jsem se nemohla pořádně ztotožnit s ničím, nějakou archetypální touhu se autorce do povídek vnést podařilo. Bylo to působivé, i když neumím říct proč.
Nemůžu říct, že by mě kniha nadchla, též jsem čekala jiný příběh, ale cokoliv jiného než 5* by bylo nefér. Je to opravdu excelentně napsané.
Jo, tohle můžu. Goffa nenahání body šokující morbiditou ani zbytnělým protahováním příběhu. Jeho detektivky mají realistické zápletky, jeho postavy lidskost s jejími slabostmi i ctnostmi a jeho literární um výjimečnost skrytou v obyčejnosti.
Nechci být genderově nekorektní, ale ženský rukopis z textu přímo čiší.
Jazyk pro nenáročné čtenáře; jednoduchý tak, jako by příběh smolil průměrně nadaný středoškolák na zastávce autobusu cestou do školy.
Obsah naopak překombinovaný; za takovou koncentraci emočně nestabilních jedinců by se nemusela stydět ani prominentní psychatrická léčebna.
Takto komplexní dílo je vzácnost nad vzácnost. Příhoda překonán nebyl a pochybuju, že kdy bude.
Nápad skvělý, provedení...uondané? Nemastné a neslané? Místy jsem se až nudila, což si téma se svou závažností rozhodně nezaslouží. :(
Líbí se mi, jak kniha kloubí faktografii s lidskostí. Je příjemné vidět, že ne všichni kriminalisté nasákli cynickým odstupem.
Goffa a Terenc si mě získali před pár týdny a opět dokázali, že zcela oprávněně.
Lehce mě rušilo nedodržování chronologie, devadesátek (kvůli kterým jsem po knize sáhla) jsem vzhledem k anotaci čekala více, vadil mi nespisovný jazyk.
Ale číst se knížka dala, určitě ano.
Jde o nejlépe graficky zpracovaný komiks, který jsem kdy držela v ruce. Literární zpracování mě zaujalo podstatně méně, dějové linii chybí logika, zato obsahuje věci du až triplicitní (hlavně teskné myšlenky), jazyk je nesourodý nejen co do rodu (což je vysvětleno v předmluvě), ale i stylu.
Místy k pláči, místy k smíchu, většinou obojí zároveň. Knížka je psaná pěkně, odlehčeným stylem, který čtenáři nedovolí se do ní emočně ponořit tak, aby byla i k vzteku. (Ne, všechny čtyřicátnice se opravdu nechovají jako puberťačky.)