kamikucka komentáře u knih

Je zajímavé,že moje prvotní přečtení Pole a palisády před více než 12 lety bylo ohodnoceno pouhými dvěma hvězdami. Opakuji se,když říkám,že věkem na knihy člověk (nebo alespoň já) pohlíží zcela jinak. Nachází v nich jiné významy,odráží v nich vlastní zkušenost a zážitky. Nejinak je tomu v případě tohoto jedinečného pojetí naší mytologie. Dříve mi to přišlo ploché,nezajímavé,neoslovující. Dnes je to pro mě jedna z nejpovedenějších knih Miloše Urbana. Ač mnozí (nebo mnohé) vykřiknou,jak je to antifeministické a zpátečnické,dogmatické a mytologicky přehnané,tak já tleskám. Druhé čtení mě hladilo po duši,jako ženu (paradoxně),nejmladší dceru a matku a zároveň jako milovnici mytologie. Ve své syrovosti je příběh protkán tajemnem a důležitostí slovanských bohů. Nádhera.

5 09.06.2023

Poprvé jsem Michaelu četla v době svých studentských let. Dnes jsme si ji přečetla podruhé. Poprvé jsem z ní byla velmi rozpačitá a nedokázala jsem ji nějak objektivně hodnotit. Možná jsem byla příliš šokovaná, možná (nebo zcela určitě) jsem čekala něco jiného, snad jsem potřebovala "trochu odstup". Nevím. Dnes už na Michaelu pohlížím jinak. Netvrdím,že jsem méně rozpačitá (za ty roky jsem zapomněla většinu děje a pamatovala jsem si jen útržky),ale jsem ochotna připustit,že je v tomto svérázném díle ukryta jistá symbolika. S největší pravděpodobností se ji tam, vzhledem ke znalosti dalších Urbanových děl, snažím hledat. Každopádně,kdo chce vidět eroticko-pornografickou hororovou slátaninu,nechť ji má. Je to dle mého názoru takto prvoplánově čtenáři předhazováno a nabízeno. Je to přehnaně groteskní,drastické a rušivé. Základní záměr to ale splní. Čtěte,dokud nedočtete do konce,protože čekáte,jestli přijde ještě nějaká větší absurdita. Aspoň já to tak měla.

"Někdy si duši představuji jako homoli, bílou homoli, z jaké se odsekává cukr. S každou strašnou věcí, která se v životě přihodí, se kousek homole odloupne. A tak se zmenšuje a zmenšuje, až z ní jednoho dne nezbude vůbec nic."

Ještě teď, pár okamžiků po dočtení Hany, nemůžu najít ta správná slova, která by dokázala co nejlépe vyjádřit moje pocity. Síla příběhu a hlavních hrdinek (protože za hlavní hrdinku nepovažuji pouze Hanu,ale i Miru,Elsu a Rosu) je zdrcující. Síla každé ze zmíněných žen spočívá v jiném charakteristickém rysu, a přesto do sebe vše zapadá jako dílky velmi vydařené skládačky. Pro všechno v příběhu existuje vysvětlení, ať už otevřené a obnažené, nebo ukryté mezi řádky. Autorčin způsob vyprávění je neotřelý a velmi vydařený. Chytne za srdce i za duši. Tleskám!

15 23.01.2019

Dlouho,velmi dlouho mi trvalo dočíst Katedrálu moře (téměř celou rodičovskou dovolenou:-))))..a ani po dočtení si nejsem úplně jistá,jak knihu hodnotit. Nemůžu říci,že by se mi nelíbila a zároveň nejsem ani nadšená. Pro mě v tuto chvili spíše takové to "neurazí,nenadchne"..

2 13.01.2019

To je tak,když uchopíte do rukou knihu s tématikou koncentračních táborů (a ještě k tomu se jedná o jeden z nejznámějších, často zmiňovaných a propíraných, popisovaných táborů vůbec) a čekáte "velké BUM", úzkost, zoufalství, strach, děs a hrůzu, smrt, absolutní neúctu k elementárním životním potřebám a k životu samotnému ze strany trýznitelů a ono nic...Pokud si chcete odpočinout, příliš u příběhu nepřemýšlet a nechat se volně unášet celkem jednoduchým dějem a milostnou zápletkou (tím ji nechci nějak snižovat nebo bagatelizovat), knihu doporučuji. Pokud ale berete tuto knihu s očekáváním velkého, strhujícího a syrového příběhu o lidském utrpení, tak se nejspíš nedočkáte. Nebo alespoň já se nedočkala. S lítostí musím ještě podotknout, že pokud by tato tendence v pojetí popisu a vyprávění z oblasti válečných hrůz (ať už se jedná o jakoukoliv válku, konflikt nebo událost) pokračovala, tak brzy budou koncentrační tábory popisovány jako příjemná, odpočinková letoviska (ano, citelně to v tuto chvíli nadsazuji).

5 12.11.2018

Ačkoliv jsem nikdy prvoplánově takové knížky nevyhledávala,tak po přečtení Ženy v okně asi začnu☺. Ve filmech mám velmi ráda nečekané zvraty a v knize mě to mile překvapilo a nadchlo. Lidská představivost pracuje po celou dobu čtení a pak je to zcela jinak-nádhera!!!Ale co mě opravdu uchvátilo,tak naprosto skvělé a chytlavé popisy agorafobických stavů. Člověka až mrazí,co jeden musí řešit oproti každodenním starostem a radostem běžného života. Jsem nadšená!!

8 15.01.2018

Třetí část trilogie je, po přečtení téměř jedním dechem, nečekaně silným zakončením. Nemluvím tu o poslední kapitole, ale o celé knize. Fantastické vygradování příběhu, velké množství zvratů a doslova ráj pro představivost a fantazii. Monumentální vykreslení jednotlivých prostředí, míst - husí kůži nahánějící Ďáblův akr nebo tajemnost a posvátnost Abatonu, pocitů bezmoci, strachu a na druhou stranu odhodlání, statečnosti, lásky a víry v dobrý konec. A ta všudypřítomná metafora pro vyobrazení totality a neomezené vlády. Jak příhodné a pravdivé. Tleskám!!!

3 12.11.2017

Lehkost celého příběhu,jednotlivých charakterů i smyslu pro humor byla velmi příjemná.Postava Alana a jeho pohled na svět byla natolik povznášející,ze by se s nadsázkou dalo říct,ze jen samotné čtení dokáže člověk s vytáhnout z podzimních chmurnych nálad,rozesmát a mnohdy obyčejně a lidský zahřát u srdce. Kniha je čtivá,nezahlcuje čtenáře složitostí zápletky a zařadila bych ji mezi odpočinková díla. Pro mě,na mateřské,vyloženě ideální

6 17.10.2017

Pro mě mnohem zajímavější díl, než ten první. U mě to ale způsobuje ovlivnění filmem, který jsem viděla dříve, než četla knihu. Takže v případě Podivného města jsem si užívala vlastní představivost a "rochňala" jsem se ve své vlastní fantazii a utvářela si "svůj" podivný svět. V případě Sirotčince se mi do hlavy bohužel vtírala filmové verze a tolik jsem si to neužila. Podivné město na čtenáře dýchá nejen světem podivna, ale úzkostí, strachem a obavami z války, a to vše na pozadí děsu z netvorů a stvůr. Skvělé!!!

1 29.06.2017

Když jsem poprvé slyšela o této knize, očekávala jsem čistě hororový příběh. O to větší překvapení, a milé, bylo, když jsem zjistila, že je to příběh "podivných dětí", částečně pohádka, detektivka, thriller a milostný příběh. Každý si v něm najde to své. Navíc doprovodné fotografie, které často vyvolávají mrazení a celkové pojetí příběhu umístěného ve dvou časech, na ostrově obklopeném mořem, ve staré dobré Anglii, jenom podtrhuje kvalitu textu.

2 09.04.2017

Viděla jsem několik filmových a seriálových zpracování, četla jsem tuto knihu minimálně potřetí a stejně pro mě bude skvostem a pokladem, který si přečtu znovu a velmi ráda. Úžasně ponuré prostředí anglického venkova, ironicky elegantní Sherlock Holmes, příjemně detektivovu brilantní mysl dohánějící dr. Watson, mladicky nerozvážný a energický sir Henry a nevyzpytatelný, nejprve ničím nezajímavý a posléze šokující Jack Stapelton, to je jen zlomek toho skvělého v knize. Styl, kterým A. C. Doyle píše,tak sympaticky čitelný a zároveň na úrovni, je nedocenitelný.

E. A. Poe a jeho nádherně depresivní charaktery postav, míst, budov, pocitů a emocí. Způsob, jakým Poe popisuje a vykresluje jednotlivé temné a zároveň hluboké emoce, šílenství, strach nebo rozporuplnost myšlenek je nepopsatelný, nezaměnitelný a nenapodobitelný.

3 09.07.2016

V tuto chvíli mohu zatím srovnávat pouze s jedním Brownovým díle, a to s Da Vinciho Kódem. Popravdě tato kniha mě tolik nenadchla, místy jsem se v ději ztrácela, místy zase nudila. K dočtení jsem se téměř nutila a doufala, že na konci bude čekat nějaká "pecka", což se ale bohužel nekonalo. Naopak pasáže o noetice byly velmi zajímavé a lákalo by mě dozvědět se víc :). Stále si ale stojím za svým názorem, že Brown je výjimečný spisovatel a autor, který ví, jak čtenáře zaujmout, posbírat k danému tématu obrovské množství informací a pak je umě využít v příběhu.

3 05.02.2016

Tematika holocaustu - vždy strhující, ale zde vynalézavě "obarvena" např. vzpomínkami na Indii. Při čtení jsem zažila jak husí kůži, tak slzy v očích, a dokonce i pocit hlasu, který ve mně křičel "to přece není fér". Na druhou stranu se mi ale před očima otvíral i mnou ne příliš vyhledávaný svět Indie, její kultura, chutě, barvy. Čtivé, silně emotivní, otevřené, opakovaně "dech - beroucí" - doporučuji.

3 10.03.2013