KaLiBi komentáře u knih

Jedním slovem výjimečné. Skvěle popsané postavy, děj i pocity hned z několika různých úhlů pohledu. Autorka velmi přirozeně propletla i ty nejmenší detaily a spojila tak tři části knihy v naprosto dokonalý celek. Kniha ve mě zanechala silný dojem a v budoucnu určitě bez váhání sáhnu po nějakém dalším díle této autorky.

37 03.07.2021

Skvělá kniha. Nedokážu pochopit, jak a čím umí Mornštajnová tak zaujmout, když jde vlastně celou dobu o příběh, který plyne klidně, bez nějakých vážných zvratů. Náhled do života jedné rodiny v průběhu let, přesto se nedá otrhnout. Další věc, kterou musím vyzdvihnout je ta, že i přes velké množství postav jsem se neztrácela. Osudy jednotlivých osob jsou bravůrně propletené a srozumitelné. No a v neposlední řadě - začátek i konec knihy (tím myslím první a poslední stránku).. prostě bravurní! Od začátku víme, jak to skončí a i přesto jsem si na konci řekla wooow, no tak tohle!

33 13.08.2022

Skvělá kniha. Poprvé jsem se s ní setkala na střední a teď po více než 10 letech jsem po ní sáhla znovu. Pořád je aktuální, pořád je čtivá a pořád je tak děsivě trefná, že člověku běhá mráz po zádech. Určitě doporučuji!
"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější!"

27 17.08.2023

(SPOILER) Hodně silná kniha. Čtivá, osobitá, vyvolávající emoce. Oblíbená postava určitě Katczinsky. Jeho smrt mě velice zasáhla.
"Řeknu vám, to je největší sprosťárna, že zvířata jsou ve válce."
"Neměl by člověk v takovém případě prostě vzít revolver, aby to měl odbyté?"
"Nejsme dobří k ničemu. Válka nás pro všecko dobré zkazila."
"Nebojujeme, jenom se bráníme vlastní zkáze."
"Jsme bezcitní mrtví, jimž nějaký trik, nějaké nebezpečné kouzlo ještě ponechalo schopnost utíkat a zabíjet."
"Je to navždy ztraceno, je to jiný svět, jenž pro nás pominul."
"Nacionální cítění řadového vojcla spočívá v tom, že je zde. Ale tím to také hasne; všechno ostatní posuzuje prakticky a pod zorným úhlem svého zaměření."
"Život není než věčná ostraha proti hrozbě smrti."
"Úplavice, chřipka, tyfus - dávení, uhoření, smrt. Zákop, špitál, hromadný hrob - víc možností není."

25 16.10.2023

Myslím, že jsem si našla svojí oblíbenou autorku. Moje třetí kniha od AM a opět pecka. Kniha je neuvěřitelným způsobem poutavá a i přes řekněme “obyčejnou” dějovou linku je záhadná. Přála jsem si, aby kniha pokračovala, v otevřeném konci se moje mysl mohla zavařit při představách dalších vět. Nechybí ani mistrné propletení příběhů, které mi učarovalo.
“Navzdory touze žen vdát se a snaze mužů sňatku se vyhnout je soužití výhodné jen pro muže.”

23 22.08.2022

Vlastně nevím co napsat. Kniha je to velmi dobrá, možná jsem jí jen neprožívala tak jak bych měla. Moc se mi líbilo prolínání dějových linek jednotlivých osob a zaujala mě některá historická data, jen z toho prostě nemám takový ten wow efekt.

22 19.08.2022

Skvělá kniha. Napínavá, tajemná a čtivá. Chytne a nepustí. Pár drobných překlepů, ale nic neodpustitelného. Těším se na další díl.

20 25.01.2024

Další pěkný román od paní Mornštajnové. Opět čtivé a hluboké. Musím přiznat, že zvolení jmen hlavních hrdinek pro mě bylo mírně matoucí a postavy se mi pletly. S Anežkou a jejími pocity nedostatčnosti soucítím.
"Podle tebe máme přivádět děti na svět jenom proto, aby lidstvo přežilo?"
"Ty nejsi ráda, že jsi na světě?"
"Jenom občas nevím, proč tu jsem."

17 02.11.2023

To byla zase jízda. Moje třetí kniha od CC a poprvé musím uznat, že mi detailní popis jedné vraždy zahýbal žaludkem. Opět neuvěřitelně čtivé, strhující a promyšlené. Těším se na další díl.
"Nevyrůstala jsi v metropoli, kde peníze mluví a kecy běhají maraton. My lidičky tady ve velkoměstech už jsme úplně zapomněli na intuici, na tušení a na to, jaký to je, dělat něco z lásky."

16 30.04.2024

Tak tohle je dělo! Super kniha, která má spád, je od začátku do konce napínavá, má promyšlené souvislosti a detaily doslova geniálně vykreslené. Nemohla jsem se odtrhnout. Kvituji bezchybnost textu (našla jsem snad jeden jediný překlep) a poděkování čtenářům.
"Jestli je tohle Město andělů, pak nedej Bůh, abych někdy narazil na Město ďáblů."
"V očích vraha je vždycky něco, co ho prozradí."

16 27.10.2023

Kniha, ke které se vždy ráda vracím.

13 03.10.2020

Vlastně jako dobrý. Posledních sto stránek jsem hltala neuvěřitelným tempem. Oproti jiným knihám z prostředí koncentračních táborů mě hrozně zaujal pohled z druhé strany. Myslím tím organizační záležitosti, systém a technologie fungování a data o počtech obětí. Vlastně na to šli opravdu velice pečlivě a vědecky. První dvě třetiny knihy byly svým způsobem silné, ale na můj vkus hodně roztahané a málo poutavé. Psychologický posudek Rudolfa Langa by dost možná vydal na samostatnou knihu. Aniž bych chtěla tohoto člověka omlouvat, myslím, že k tomu, kým se stal, dost přispěla jeho výchova a prostředí, ve kterém vyrůstal. Poslední věc, hodně se mi pletly jednotlivé hodnosti všech führerů, kterých je v knize jak naseto, protože se hezky po vojensku všechny postavy vzájemně titulují v každé větě.
"Mrtvoly zaberou spoustu místa."
"Totiž, zabíjet je hračka. Ale pohřbívání stojí spoustu času."
"Vězňové ze Sonderkommanda ve vysokých botách postřikovali hrozny mrtvol mohutnými proudy vody. Za mými zády zašeptal posměšně jeden důstojník z doprovodu: Nu, tak přece nakonec dostanou sprchu!"
"Zabil jste tři a půl milionu osob! Požádal jsem o slovo a řekl jsem: Promiňte, zabil jsem jen dva a půl milionu."

12 12.11.2023

Čtivé, krátké, humorné. Klasická Čapkova nenahraditelná hra se slovy. Přečteno s chutí.

11 17.07.2020

Co dodat, čtivé a dechberoucí. Silný a téměř neuvěřitelný životní příběh. Slzy jsem musela držet na krajíčku.

11 30.09.2019

Josef Škvorecký, mistr dlouhých souvětí. Myšlenky, které rozvíjí v nekonečných větách se skvěle čtou. Jsou napsány přesně tak, jak to člověku běžně jede v hlavě. Jedno přes druhé, od tématu k jinému a zase zpět. Je super, jak se hlavní postava sama poznává a mění názory, nálady i plány. Příběh mě strhl, byl autentický a podmanivý a moje fantazie pracovala na plné obrátky. Prostě, bylo to fakt dobrý!
"Všechno mluvení a namáhavé vtipkování dělají kluci jen proto, aby nakonec mohli holku líbnout v průjezdě. Je to pravda, aspoň pokud se týče mluvení kluků s holkama."
"Tak to bylo s muzikou, bylo to blaho, možná větší než dívky, ale kde byla muzika, tam byly dívky, bylo to všechno jedno veliké blaho, asi život, asi to bylo to nejpěknější na životě."
"Bože, vždycky, sakra, vždycky se mi v životě všechno nějak zkazilo. Vždycky jsem musel někam jít, když se mi chtělo zůstat, a vždycky jsem musel zůstat, když by bylo skvělé někam jít. Do všeho mi něco vždycky přišlo. Ale to jsem byl já. Ano. Snad jsem na to doopravdy nebyl udělán, ani na lásku, ani na štěstí, ani na nic. Byl jsem udělán na to, nějak si to odžít. Nějak si to odžít a vidět to a být v tom."
"Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti."

10 30.06.2023

Do této knihy jsem se zamilovala asi před patnácti lety. Nyní jsem se k ní vrátila, ale napodruhé už to nebylo takové. Nevím, kniha je stále skvělá, ale už mě to nezasáhlo tak mocně jako tenkrát. Možná je to tím, že jsem za ta léta přečetla hodně knih z tohoto období či prostředí a je tedy s čím srovnávat, nebo prostě tím, že jsem si sama v sobě vypěstovala přehnaná očekávání. I tak ale určitě doporučuji.

10 26.05.2023

Krásný příběh, který chytí za srdce. “Koncentrační” literaturu mám ráda, o to víc, když je v příbězích zahrnut i život po válce. Moment, kdy se sestry shledají s matkou v táboře je dechberoucí.

10 01.08.2022

Krásná velmi lidsky psaná kniha popisující jeden neobyčejně obyčejný život. Dílo, které si našlo čestné místo v mé knihovně. “Já mám rád knihy, které mluví pravdu. Je mi milejší, když mě zarmoutí pravda, než abych se radoval ze lži, to tedy ksakru určitě.”

10 12.12.2021

Tleskám! Líbilo se mi to. Dokonce moc se mi to líbilo. Napínavé, zajímavě propletené, na postavy nenáročné, zábavné a skvěle napsané. A po dlouhé době kniha bez gramatických chyb. Díky paní Třeštíková, za mě super!
Osmička? No, ležatá. Takže nekonečno? Mám ji vytetovat ležatou? Ne, to ne, chci aby byla naležato, až když si lehnu.

9 16.08.2023

Od knihy jsem vůbec nic nečekala a proto mě velice překvapilo, jak mě její děj strhl. Bylo to napínavé a emotivní.
Nosil jsem si s sebou k řece knihy, ale jen proto, abych si je mohl klásti pod hlavu.
Nechť nám postačí slastná představa, že otevřená klec znamená štěstí.
Lidé rychleji jezdí, rychleji žijí, rychleji stárnou, zuřivěji se nenávidí a ubíjejí bez výčitek svědomí nejen jednotlivce, ale celé národy.
Po starých pohromách se blíží nové, svět se svíjí v porodních bolestech příštích lepších časů.

9 06.06.2023