kaja77 komentáře u knih
Zase jsem zažila malý zázrak. já se do knihy začetla a pak jsem se vyloženě bála, že už mi to skončí. To čtení jsem si pak normálně šetřila a dávkovala po dvou dopisech, aby mi ten požitek vydržel čím jak nejdéle. Hlavní postava Juliet mi přišla naprosto úžasná a vtipná, příběh bezvadný, lidé z ostrova neskutečně zábavní a různorodí, nejvíc ze všech lidiček z Guernsey se mi líbila Isola.ty její lektvary a lebozpyt a závěrečný deník kde si zapisovala fakta...za mně skvělé čtení. Vřele doporučuji. Stejnojmenný film jsem v polovině vzdala. Mně tak neskutečně rozčilovalo, že se nedržel knižní předlohy, že jsem to prostě vypnula a už jsem se nepřemluvila to dokoukat.
Velmi mi tam chyběly fotky.resila jsem to mobilem, kde jsem googlila obrázky vesnic a mapy zemi,o kterých jsem zrovna četla. A to chačapuri v Gruzii a lilky paní Anakhit bych si bez váhání dala hned.
Jen tak jsem se pustila do knížky, která má sympatické shrnutí obsahu a vysoké hodnocení od čtenářů a po přečtení jsem s úžasem zjistila, že se mi kromě příjemného čtení dostalo i poučení o poválečné historii, o tom, jaké věci se děly a trvalo celé desítky let, než se o nich dozvěděla i širší veřejnost. Masakr na Švédských šancích mě šokoval. Neměla jsem tušení. Grafik, který navrhnul obálku knihy, by měl dostat za uši a za trest jít do kouta. To se mu nepovedlo.
Krásná, čtivá kniha, přesně podle mého gusta :) Vyvážená směs historie, složitých rodinných vztahů, psychologie, nostalgie, tajemství atd. Zařazuji si ji do čtenářské výzvy 2024 - kniha s více než 2 perspektivami vyprávění . A musím pochválit tu fantastickou obálku. Povedla se maximálně. Jako by ji namaloval Paul Klee
Člověk jenom žasne a nechápe, že lidé jsou schopni takových krutostí, že ženy jsou schopny takové krutostí. Lidé, kteří zažili trápení ,strach a zvůli za Ii.sv.války pak mohli toto udělat za pár let vlastním lidem??? Nikdy mě nepřestávají udivovat ty důvody, záminky a "zločiny" pro které komunisté zatýkali,mučili a popravovali lidí. Linka Zora mstitele (muže s dírou v srdci) byla promyšlená, pěkně je všechny vyhmátl
Téma knihy tj. odsun sudetských němců a přiblížení těsně poválečné historie dnešním čtenářům bylo moc potřebné a užitečné. Člověk si na osudu jednotlivce nejvíce uvědomí co se vlastně dělo, jak moc bylo tehdy všechno divoké a jak špatné je uplatňováni kolektivní viny. Mám výhrady k pravopisu, užívání "i a y" především u příjmení Fuchsovi a Fuchsovy, Smolíkovi a Smolíkovy mě děsně tahalo za oči.
Na novou knihu Nino Haratischwili jsem se moc těšila. Velmi se mi líbila a byla pro mě zase velkým přínosem, kámoš googl mě podrobně seznámil s historií čečenských válek, krásou čečenska apod. Během čtení mi místy běhal mráz po zádech a to hlavně kvůli zjištění jak moc se opakuje historie. Jak moc je to stejné teď na Ukrajině a tehdy v Grozném a Gruzii. Ach jo. Dovolím si opsat citát z knihy, který mě zaujal "Myslíš, že jsi byl třeba jen na vteřinu v životě svobodný? Myslíš, že na světě existuje svobodný Rus? že někdy existoval? Svoboda je vykoupená neviditelností a mlčením, anebo vyústí v pracovní tábor nebo přinejlepším v cele o devíti metrech čtverečních. Naše svoboda je buď nečinnost a apatie, nebo strach. A proto musíme neustále brát svobodu někomu jinému, jako nezvaní hosté musíme někam vtrhnout a přisvojit si ji. Protože nesneseme, když někdo není jako my. Protože nesneseme, když někdo má něco, co my jsme nikdy neměli a nikdy mít nebudeme, a víš proč, Borjo, proč to tak je? protože bychom se tu všichni pozabíjeli - jako tenkrát, když jsme tu vytouženou svobodu nakrátko získali. My ani nemůžeme být svobodní. My nechceme být svobodní."
Ani nevím co napsat, abych dalším čtenářům nic neprozradila. Kniha se čte nesmírně snadno a zároveň nesmírně tězko. Snadno, protože věty jsou jednoduché, přizpůsobené vypravěčce příběhu a to od cca 6ti let do dospělosti a těžko, protože člověka až srdce bolí jak může nejbližší okoli zacházet s dítětem. Přiznám se, že se mi o tom i zdálo - pro mě asi nejhorší ten přístup paní matky. Brr. Na mě osobně měla kniha pozitivní vliv v tom smyslu, že si teď dávám více záležet na tom, abych byla milá na své potomky a dávala jim najevo přízeň. Knihu zařazuji do čtenářské výzvy kniha obsahující tajemství..a to tajemství je sakryš velké.
Chci být pozitivní, proto nejdříve klady: 1.kniha mě zaujala krásným obalem, ten talíř po babičce se mi moc líbí. 2.Přečtením knihy jsem splnila bod čtenářské výzvy 2023 "kniha začínajícího autora" 3. Příběh Emilky a její rodiny mě zajímal. A teď negativa: 1.v knize mi celkem vadily erotické pasáže, přišly mi zbytečné,laciné až trapné 2. Ten sloh, obraty a slova, která místy autorka použila byly opravdu divné/směšné např."čtyřnásobná babička potomstva, vzniknuvšího díky vysoce produktivním semenotvorným kanálkům jejího syna.....pravou příčinou Libušina bdění nebyly dozvuky hlasité hudby, nýbrž hukot amorovych šípů, které se jí prohánějí srdečními tepnami...hrudník se mu pjal dušenou nenávistí " a mnoho dalšich skvostů
Ach jo. Nejhorší na tom asi pro mě je, že ten příběh je tak reálný, až z toho člověk má husinu. Jak snadné je sklouznout do stereotypu, jak často ženy začnou sekyrovat, jak snadné je přestat se sdílet (snad kromě těch provozních věcí), jak snadné je nechat pohltit se prací a nic víc neřešit, jak snadné je se někde zabouchnout a všechno zahodit... , to pak ani to přísloví typu "láska prochází žaludkem" nepomůže, i když žena vaří jako bohyně. Mám z toho úplně pocit úzkosti.
Kniha je dlouhá a báječná. V doslovu se nakonec dozvíme, že v podstatě vše se zakládá na realitě, takže fakt skvělé rozšíření obzorů...pro mě jako ženu, žijící v r. 2022 byla celkem šílená i představa postavení ženy v tehdejší společnosti...o všem rozhodoval manžel včetně toho, zda mi doktor může předepsat antikoncepci. Šílené bylo i to, jak se přistupovalo k pacientům v psychiatrické léčebně, dnešním informovaným souhlasům a možnosti reverzu by se asi divili. Paní spisovatelka je moje oblíbená, její předchozí knihy mám přečtené a všechny budoucí v hledáčku
Moc se mi to líbilo. Víc než moc. Tento typ knih je přesně moje gusto. Bylo to parádní, objevné, exotické, magické, laskavé, lidské a nesmírně příjemné čtení, které jsem si naprosto vychutnávala. Laskavost a soudržnost vesničanů byla až dojemná, velmi jsem fandila vztahu Vasilije a Anatolie. Popis obyčejného fungování vesnice, kdo s kým, kdy a proč, popis okolní přírody apod. to byl zkrátka koncert
Ta vize co by bylo kdyby, to zapojení do příběhu i skutečných událostí z okolního světa popsané optikou totalitní propagandy, to bylo moc zajímavé a působilo to věrohodně. První čtvrtina knížky mi přišla drobet monotónní, jakmile se začalo vyprávět i o Magdě, příběh mně začal zajímat mnohem víc. Každopádně chvála bohu to, že to v listopadu ve skutečnosti dopadlo jinak ...ale vize Alena mornštajnové mi vůbec nepřišla nereálná.
Jejdanánku, to bylo tak objevné, kniha mi neskutečně rozšířila obzory. Úplně se stydím, od památníku v Životicích bydlíme vzdušnou čarou 10km, vím že tam stojí památník, vím, že tam byly postříleny desítky lidí...ale nikdy jsem se nezajímala o to pozadí, které tomu předcházelo, netušila jsem nic o existenci pracovních táborů v PL apod. Během čtení jsem si googlila ostravské vily o kterých se v knize píše a moc se mi to libilo. Každopádně kniha je věrohodná, dodneška existuje jemné pnutí mezi čechy a poláky na Těšínsku, nářečím po naszymu se tu mluví dodnes a staří lidé i dnes dobře vědí a občas o tom mluví, kdo podepsal volksliste, manželův děda byl jako Polák nedobrovolně nasazen u Stalingradu a bojoval za německou stranu, apod. Když tak člověk dnes s odstupem přemýšlí, v podstatě každá volba, kterou lidé tehdy ohledně národnosti udělali byla špatně a všechno se jim dříve nebo později vymstilo. Jednoduše..... PLNOTUČNÉ ČTENÍ :)
Tak já za sebe musím dát plný počet hvězdiček. Poslechla jsem si audioknihu a moc se mi to líbilo. Humorného v knize nebylo nic, ale popis povah, charakterů a tak celkově koloritu vesnice... to se autorce moc povedlo. Bylo to takové zajímavé nakouknutí, plné drbů, nazírání na různé situace z pohledu různých lidí apod. Každopádně většina lidí byla neskutečně na prachy ... přemýšlím, která z postav byla nejsympatičtější... snad ten Josef (sedlák).
Štěpán ohromující, báječný, statečný, zodpovědný.... neskutečně jsem mu fandila. Jeho mámu, opuštěnou, nemocnou, vyčerpanou... té mi bylo velmi líto, nejhorší podstavou byl otec hipster Hynek. Takový šmejd, takový bídák a zrádce. To bylo selhání rodiče na plné čáře. Je mi nesmírně ouzko z toho, jak byl ten příběh děsivě reálný....
Taková mírumilovná a lákavá obálka a uvnitř taková řezničina. Bylo to fajn, mělo to spád a vzhledem k tomu, že běžně nejsem konzumentem trillerů a detektivek, jsem se místy i dost bála. Celkem mně teda zarazilo, že takové šílené zločiny vyšetřuje partička, která běžně nahání krávy na silnici...u nás by povolali mordpartu nejmíň z kraje :) ......a možná i z Prahy:) :)
Nějak jsem se do knihy"vžila" a měla jsem až "husinu" při představě, že v takových nelaskavých a stresujících poměrech mohou žít lidé. A to děti i manželé.brrr. manžele mají možnost volby a úniku... ovšem dítě ne.šilene. ke knize jako takové:moc se mi líbil styl kapitola současnost, kapitola minulost a to pěkně na střídačku. Velmi mně zaujalo i zajímavé propojení minulosti a současnosti tim, že slova, kterými kapitola končila ta následující kapitola začínala.originalni a symbolické. Jak měl někdo níže připomínku že měl pocit,jako by četl životopis -v podstatě ano, ale moc se mi to líbilo.
Žitkovské bohyně jsem hltala. Bavilo mně i to některými kritizované hrabání v archivních materiálech. Bavilo mně to prostě celé.
je neuvěřitelné jak byla spisovatelka mladoučká, když knižku napsala. a taky se mi nechce věřit tomu, že je češka a není mongolského původu. je to perfektní. všechno jsem jí věřila a to řešení knihy - každá kapitola je popis událostí očima jiné ženy z rodiny je prostě super. můj šálek kafe. díky za zážitek