kackahracka komentáře u knih

Absolutně nechápu, jak mohl někdo schválit přirovnání ke Zmizelé. Jedná se o naprosto čistokrevnou literaturu pro středoškoláky, takže pokud zrovna neřešíte problémy typu -

...dal mi pusu a co teď?...
...oblíkla jsem si skinny džíny a kluk na facebooku mi lajknul jejich fotku...
...mam přijít na akci v parku sama, nebo ne? Bude to blbý?...

- nebudete zrovna cílovou skupinou. Měla mě varovat už druhá kapitola, snad postačí úryvek z jejího úvodu:

(...)
Nazdar ubožáci! Tak nám začíná další školní rok. A my jsme zpátky se všemi těmi kecy, co ani nejdou otisknout. Zatímco jste si užívali léto v South Hamptonu, na ostrově Nantucket nebo na jihu Francie, zdokonalovali jste si tenisové údery, pas des deux, trénovali na první maraton nebo se chlubili mistrovskými tahy v partii šachu, my celé léto sledovali počínání drahých členů učitelského sboru. Pan profesor Zaritski vyrazil na univerzitu v Barkley, aby učil na vědeckém táboře pro nadané děti. Proslýchá se, že ho rodiče hned druhý týden nechali vyrazit, protože SMRDĚL. Zástupkyně Pearlová si našla jižanského milence a v Micami se učila tancovat u tyče. To byl vtip! Žádného milence si samozřejmě nenašla. Kdo by se s ní taky chtěl vyspat?
(...)

Vzhledem k narůstajícímu množství odpadu mezi literaturou, kterou masy čtenářů označují jako "skvělou", "strhující" a "dechberoucí" jsem se naštěstí naučila knížky nedočítat. Což mi ještě před pár lety přišlo nemyslitelné. Stejně jako podívat se na závěrečné kapitoly. Zatím jsem ani jednou neprohloupila. Ušetřila jsem několik hodin svého života - finále, ke kterému tahle slátanina o bezmála 400 stranách spěla, vůbec nestálo za to. Nečtěte to!

3 07.03.2021

Sáhla jsem po téhle knížce z důvodu, že mi zabírala místo v knihovničce a bylo načase zjistit, jestli zůstane, nebo půjde o dům dál. Předpokládala jsem, že četbu nedokončím proto, že mě zachvátí zhnusení nad některou z brutalit, která se u autora téměř očekává. Jenže jsem byla mile překvapena velmi čtivým dějem. Nadšeně jsem obracela stránky a říkala si, že případné přehnané násilí nějak přežiju, že mě knížka vážně baví. Jenže-pak se začaly nějak moc často opakovat situace "uteču oknem, chytne mě dveřma". Taky enormně nakynul objem vatové výplně. Až jsem prostě nakonec odmítla s tou slátaninou trávit čas. Bylo to, jako bych si objednala hovězí guláš a dostala 5-litrový hrnec plný omáčky. A hovězí kostky, co se sveřepě brání rozžvýkání. Nedočteno.

(SPOILER) Absolutně nechápu vysoké hodnocení téhle knížky. Jde o naprosto průměrnou detektivku, která zaujme snad jen velmi slušným začátkem. Jde o jedinou částí knížky, od které jsem se nedokázala odtrhnout. Nadšení vyprchalo někde za první třetinou, od té chvíle se děj neskutečně vlekl a byl tak neuvěřitelně fádní, že jsem zapomínala o čem dějová linka je dokonce už během čtení. Teď, pár dní poté, si vybavuji jen téma škrtiče a popis velmi podstatné činnosti, kterou je vytáhnutí krabky na balení cigaret, jelikož to některá z postav dělala zhruba každou třetí stránku. Celkově šlo v knize o partu neustále zhulených, otrávených a líných idiotů, kteří se shodli akorát na tom, že jim vyšetřování moc nejde. Arsenál postav přesáhl číslo 50. U třicátého jména jsem si přestala psát orientační seznam zúčastněných, ke kterému jsem šáhla z důvodu, že měl autor pervezní touhu pojmenovat drtivou většinu svých postav na písmena M a K. V knize se tak můžete setkat s Martinou, Monikou, Mikaelem, Maud, Morenovou, Meussem, Mulderem, Munsterem, Mannerem, Mattiasem, Marieane, Maureen, či Maartenem. Pak taky s Kammerovou, Klingerweikeovou, Kerranem, Klimkem, Kristinou, Kortsmannovou, Keerenwertovou, Kramerem, Koukonarisem či Katzovou. Pokud by vám to bylo málo, zaměřil autor svou úchylku ohledně písmen též na místa děje, dostanete se tak buď do Maardam, nebo do Megsje, Moerckstraat či Meijkstraat. Ne, že bych od detektivky čekala pohodové čtení, ale tohle je už i na mě moc. Vraha nakonec místo slavné policie odkrouhla zcela bez nějakého významného úsilí či geniálního plánu postižená ženská v šátku, omlouvám se všem, kterým jsem touto informací ukradla podstatu knížky a neoznačila to za spoiler, ale spíš si myslím, že byste mi za to měli poděkovat. Ušetřila jsem vám několik hodin utrpení, věřte mi. Něco podobného už nikdy více. Tu jednu hvězdu jsem vycucala za výborný začátek, kvůli kterému jsem to celé taky chtěla dočíst. Ale příště dám na vnitřní pocit a švihnu s takovou kravinou o noční stolek rovnou.

3 02.03.2020

Vůbec nechápu to vysoké hodnocení tady. Sloh jak ze základní školy, příšerné dialogy, naprosto nereálné akce, za mě úplná katastrofa. Nedočetla jsem. Strašný.

Titul a přebal docela bída. Nedostat knížku s doporučením, že je skvělá, vůbec bych si jí nevšimla. Příběh naopak už od prvních stránek výborný. Skvěle nadávkované napětí, odkrývání tajemství, vykreslování postav. Paráda až do závěrečného finále. To si je skoro lepší nechat ujít. Zaklapnout knížku, nekoukat se zpátky na ten titul ani přebal a nechat si v sobě ten fajn pocit. Sice byste nevěděli, jak to dopadlo, ale bylo by vám líp. Fakt.

3 16.10.2018

Chvíli mi trvalo, než jsem se sžila s pojetím vyprávění příběhu (celý děj je prezentován formou dialogu či monologu), ale to byla jen počáteční vada na kráse. Zajímavý psychothriller dávkovaný po nevinných kouscích. Výborný závěr. Jen mě trochu rozčilovaly diktované pasáže o psaní knihy. Takový blábol bych normálně nečetla, tím tuplem jsem neměla chuť se v něm zabývat každou uvozovkou. Ale chápu, že to mělo svůj význam. Nečekaně dobrá knížka, dávám palec nahoru.

3 31.07.2018

Po autorčině strhující knížce "V údolí lišek" jsem nadšeně sáhla po jejím "Ctiteli" a musím konstatovat, že to je propadák. Vražda našroubovaná na žalostně nevěrohodný milostný příběh, který se únavně vleče tak, že jsem s tím vším musela ještě před půlkou skoncovat. Nedočteno. Za mě hvězda za sloh a snahu.

3 12.03.2018

(SPOILER) SPOILER!: Tak tohle byl čistokrevný odpad! Vleklé, nudné žvanění o alkoholičce, která si potřebovala "spravit pocuchané nervy" ze smrti manžela, a proto se usídlila u jezera, v němž se její nebohý choť utopil...Tak logicky, proč ne, že?
Na stejném místě, v protějším paláci, neboli v prosklené vitríně, se po večerech promenáduje slavná modelka a její muž. Alkoholička tenhle pár šmíruje dalekohledem a sdílí s námi pohled na úplně každé stažení mimického svalu, každé ťuknutí do počítače, mobilu, ustrašené plížení po domě, přetvářku... Jářku, žena se zdá celá chudinka vystrašená a muž tak nějak divně podezřelý každým coulem. Kdyby to snad nějakému blboučkému čtenáři nebylo jasné, autor nás svědomitě zásobuje nahozenými udičkami. Pro příklad cituji odstavec (ODSTAVEC!), v němž se nám autor rozšafně rozepsal o něčem tak obyčejném, jako je dolití sklenky vína:

(...)
Vrátí se ke schodům, zády k nám pokrčí loket, nakloní láhev a druhou ruku si zastrčí do kapsy. Nalije manželce štědrou dávku a zavíří vínem ve sklence, aby to nemusela dělat sama.
(...)

Manželka vrávorá, "cítí se divně", rozbije sklenku, ve střepech je patrný "nějaký prášek".

Paleček pro všechny čtenáře, které napadne, že manžel své ženě něco přisypává do pití. Ostatní, co jsou po lobotomii, bych chtěla uklidnit: autor vám každý prd vysvětlí tolikrát, že to určitě nakonec pochopíte sami.

Přiznávám, že jsem přelouskala poctivě jen první část knížky. O co šlo? Alkoholička během svého (nikdy nekončícího) deliria zahlédne cosi na vodě, zajde si (dovrávorá) pro dalekohled, spatří kdesi v dálce na hladině ruku (asi?) někoho, kdo se topí, nahodí člun, a za tmy dojede úplně přesně na místo, kde si to splývá mrtvola...Jémine, utopená modelína odnaproti! Paráda! Sama tu nasáklou, mokrou hroudu masa vytáhne do lodi, oživí ji, a pak se s ní hned skamarádí a rovnou na té lodi si s ní dlouze, dlouze, dlouze vypráví, aniž by brala v potaz vlastní promočené tělo, zimu, hladinku alkoholu, vyčerpání, půlnoc, nic.

Dál se hlavně pije. A pije. A otvírá víno. A nalívá víno. A ráno se probouzí z kocoviny. A pije kafe. A pak bourbon.

No, byla jsem vám z toho tak opilá, že jsem zbytek knížky jen prolistovala. Možná jsem to nepochopila správně - ale opravdu šlo o to, že?: utopená žena byl vlastně zesnulý manžel, který se převtělil do modelky a mluvil ke své alkoholické ženě skrz cizí tělo??? Že se ve skutečnosti neutopil sám, ale utopila ho ve vzteku ta alkoholička, protože chvíli předtím odhalila, že je její muž sériový vrah? He?
A víte, jak na to přišla?:
-manžel chtěl grilovat, ale zvlhly mu sirky, a tak s manželkou alkoholičkou přemýšlel, jak postupovat dál
-alkoholička se nabídla, že skočí pro náhradní sirky do jeho rybářského kufříku ve sklepě
-v kufříku byly sirky, a taky červený (!!!) kapesník do nějž byly zabaleny řidičské průkazy a odstřižky vlasů zavražděných žen. (poznámka pod čarou: velmi oceňuji ohleduplnost všech sériových vrahů, kteří takto zodpovědně schraňují důkazy. Tento muž dokonce použil kancelářskou sponku, aby k sobě přichytil platný identifikační průkaz s kvalitním vzorkem DNA. Není to báječné?)
-alkoholička tam dole ve sklepě dlouze dlouze přemýšlí, zvažuje všechny alternativy, nakonec vytáhne mobil a googlí. Zjišťuje, že se data zmizení daných žen shodují s daty, kdy nebyla se svým manželem. Pro jistotu ještě volá do motelu, kde měl mít její manžel alibi, recepční pátrá v databázi a potvrzuje zdrcující ortel...Manžel jí kecal...
-po tomhle všem alkoholička konečně opouští sklep a vrací se se sirkami zpět k manželovi, který nenuceně a bez špetky podezření poznamená: "trochu ses zdržela..."

A závěr? Všichni navzájem se tak nějak pozabíjeli, popřevtělovali z žen zpátky na muže a dopomohli vyřešit promlčené vraždy. Nebo tak něco?
Bliju odpad a vůbec se za to nebudu omlouvat.

Četla jsem už před půl rokem a koukám, že mi uniklo hodnocení. Tak hurá na něj. Plusem je, že si i po takové době vybavuji, o čem knížka byla. Za mínus se dá považovat to, že si pamatuju, že byla pěkně ujetá (a nemyslím to zrovna jako kompliment). Samotný nápad mě nadchnul, prvních pár stránek jsem byla u vytržení, ale jakmile došlo na popisování podivné hmoty co leze někomu z pusy a formuje se do tvaru srdce....No, nějak přespříliš surrealismu. Autor to vzal za špatný konec. Samotné příběhy (pokaždé vyprávěné pohledem někoho jiného, ale končící tou samou tragédií) byly perfektní. Znepokojující. Ale opětovné, opakované a jak přes kopírák psané finále (jo, doufala jsem, že to někomu z hrdinů vyjde a osud zvrátí) mě přestávalo bavit. Příliš bizarní. Možná trochu jako když jdete do 3D multikina kina a skončíte na židli v ochotnickém divadle. Tak nějak mimo mé klasické preference, no.

2 12.10.2021

Nedalo se to. Věnovala jsem tomu několik šancí(začla jse mčíst třikrát!), ale nemělo to hlavu, patu, jádro, nic. Teď, po pár dnech si vlastně ani nepamatuju, o čem ta přečtená část byla. Tak asi o ničem. Mrzí mě to, nula hvězd nedávám často, ale tady ani není co hodnotit...

Odložila jsem na dobu budoucí. Probírané téma mi nebylo příjemné, nedokázala jsem se naladit na žádnou z postav, nechtěla jsem zjišťovat, co se jim kdysi stalo, ani co se jim stane. Zkusím za pár let...

Docela by mi stačilo, kdyby knížka skončila někde po první třetině. Padouch by zůstal padouchem, rodina rodinou, dobro by zvítězilo nad zlem...Ne že bych vyhledávala pohádky, ale nejspíš jsem v životním období, kdy mě tyhle témata, ve kterých se probírá nešťastné dětství, zbytečně dojímají. Dávám hvězdu za skvělé zpracování prolnutí dvou časových linií, další za zajímavý námět a třetí za překvapivý konec. Strhávám za to, že když si to tak zpětně dávám dohromady, moc mi nesedí chování hlavní hrdinky, a taky za to, že ač byla knížka skvělá, zanechala ve mě tak negativní pocit.

2 07.02.2017

Na knížku jsem se těšila a po slibném začátku s několika docela znepokojivými momenty jsem byla ochotná skousnout i pár dost nudných pasáží z finančního světa. Ty se však staly jakýmsi neochvějným pilířem celého příběhu, jakoby čtenář nemohl pokračovat dál bez toho, aby byl masírován termíny (a vývojem cen) z akciových trhů. I vedlejší postavy sice sem tam samy poznamenaly, že burzám a všemu okolo ani přes složité vysvětlování nerozumí- a čtenář si tím může oddychnout, že za blbce není sám - ale jaksi mu přes to nepochopení nemůže být děj příjemný. Přelouskávala jsem ty pasáže poctivě, jakoby to byla učebnice pro akcionáře, aby mi neunikl žádný z "wow efektů" v ději, a přitom jsem po dočtení pochopila, že to vlastně nebylo nutné. Nehledě na to, že jsem si nedokázala zamilovat podivínskou hlavní postavu, nefandila jsem jí a ani nechápala, co a proč dělá. Příšerně mě iritovaly věty typu"..."...dvouprocentní roční poplatek za správu aktiv ve výši jedné miliardy dolarů představoval dvacet milionů dolarů jen za to, že budou chodit do práce. Jinými slovy roční příjem šedesát milionů dolarů za práci, která bude hotová během dopoledne, a za dvě hodiny nesnesitelného blábolení v přepychové restauraci. Za to byl ochoten trpět dokonce i Hoffmann (hlavní postava)..." K srdci mi přirostl snad jen hlavní vyšetřovatel, který zapadal do normálního světa a ten Hoffmanův shrnul takhle" "...Kdybych tomuhle přišel na kloub, napadlo ho, možná bych mohl být zrovna tak bohatý jako tenhle chlápek. Jeho vlastní investice, k nimž ho před pár lety přemluvil jistý uhrovitý finanční poradce, aby si zajistil spokojené stáří, měly momentálně hodnotu o polovinu nižší než tehdy, když je uložil. Jestli to takhle půjde dál, bude si muset po odchodu do výslužby najít práci alespoň na částečný úvazek. Možná skončí jako šéf ostrahy v nějakém supermarketu a tam bude dělat, dokud v práci nepadne, To nemusel ani jeho otec, ani jeho dědeček. Třicet let u policie, a on si nemůže dovolit dokonce ani žít ve městě, kde se narodil!..." No a vlastně ani závěr mě niíjak nenadchnul. Téma zajímavé, ale tak nějak od půlky předvídatelné. Tři hvězdy za těch pár momentů, kdy mi přejel mráz po zádech...

2 23.10.2016

Žalostný sloh, mizerný překlad a naprosto blbý příběh. Nic, s čím byste chtěli trávit volnou chvíli.

Za mě ne. Začátek průměr, v průběhu trochu otravné řešení sporů mezi inspektory, místo nějakého hlubšího propracování příběhu. A pak tak zdlouhavá pasáž úplně o ničem, až jsem zjistila, že čtu, jen abych dočetla. Nic, na to čas nemám. Zaklapla jsem, ale ještě jsem prolistovala pár posledních stránek, čistě jen abych další dny podvědomě nepřemýšlela nad tím, kdo byl asi vrah a jestli nemám dát knížce ještě šanci. Bože, ještěže jsem to neudělala! SPOILER: Fakt jsem doufala, že už nenarazím na detektivku, ve které bude vrahem detektiv. Měla jsem za to chuť nedat hvězdu ani jednu, ale nakonec dvě za ten ucházející začátek.

1 01.04.2018