V divočině
Diane Thomas
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271768/bmid_v-divocine-fqT-271768.jpg
4
86
35
V zimě roku 1966 se Katherine Reidová přestěhuje do chaty v horách, aby našla klid a samotu. Zanedlouho však přijde na to, že v hlubokých lesích není sama. Někdo je poblíž a sleduje každý její pohyb. Danny, dvacetiletý veterán z Vietnamu, žije ve starém domě obklopen hromadami zatuchlých knih a vzpomínek na válku. Nejprve svou novou sousedku jen opatrně pozoruje, ale zvědavost se postupně mění v posedlost. Když se střetnou dvě zjizvené duše, hranice mezi láskou a šílenstvím může být nebezpečně tenká...... celý text
Literatura světová Dobrodružné Thrillery
Vydáno: 2015 , Beta-DobrovskýOriginální název:
In Wilderness , 2015
více info...
Přidat komentář
Tato kniha má napínavý příběh o dobrodružství a přežití v divočině. Je to opravdu silný a emotivní příběh. Mně se kniha líbila, na to že nemám ráda moc cestopisné knihy tak tuhle bych doporučila. Hodně tam cestuje, poznává nový lidi, jsou tam hodně napínavý momenty a atd.
Rok 1966, USA.
Smrteľne chorá Katherine sa presťahuje na samotu v horách, kde plánuje stráviť posledné mesiace svojho života. Postupne zisťuje, že v divočine sa skrýva ešte niekto. Psychicky traumatizovaný Danny, mladý veterán z Vietnamu. Z počiatku Katherine len pozoruje, ale neskôr sa pokúsi o bližší kontakt. Vyvinie sa medzi nimi vášnivý vzťah, ktorý sa krôčik za krôčikom mení v nebezpečnú posadnutosť...
Moc dobre sa to čítalo. Kontrast ozdravnej sily prírody a tragického osudu psychicky zlomeného človeka.
A pritom som celý čas držala obom palce, aby našli svoje šťastie. Žiaľ...
Vyústenie Dannyho príbehu mi prišlo neuspokojivé, málo uveriteľné. Autorka sa s tým mohla vyhrať viac.
Celkovo však hodnotím tento komorný príbeh veľmi pozitívne.
"Nemůže spát, vstane, sedne si na jednu z jeho lavic a podívá se z okna. Nenávidí úplněk za to, že jí ukazuje les, ve kterém není on."
"Tvář se jí zkroutí a celé tělo se rychle a tvrdě prohýbá, jako nějaké zvíře sražené na silnici. Prudce otevře oči a zírá na něj, jako by ho klidně zabila, aby z něj dostala všechno, co chce.
Tak moc ho chce. Chce Dannyho.
A on je ze skla, které se roztříští. Vidí za oknem tu jasnou hvězdu, ví, že musí spadnout, protože uvnitř cítí, jaký opíše oblouk, jak bude hořet.
Všechny hvězdy musí spadnout na své místo.
Všechny.
Teď
Hned."
Nečekaně silný příběh, který mě doslova pohltil. Když jsem pročítala anotaci, ani ve snu by mě nenapadlo, že v téhle knize půjde o tak vážné věci. Domnívala jsem se, že je hlavní hrdinka jen znuděná městským životem, nebo raněná bolestným rozchodem. Že hledá klid a samotu, na utřídění myšlenek. Jenže její rozhodnutí odejít do naprosté izolace mimo civilizaci, má zcela jiný důvod. A návrat z tohoto místa, jaksi není v plánu....
Katherinin příběh mě chytil za srdce. Nedokázala jsem se od čtení odtrhnout. Prožívala jsem s ní každý další vybojovaný den. Každý východ i západ slunce. Každý zelený výhonek, který vyrašil na jejích záhonech. Každou její bolest. Úzkost. Strach. Stesk po lidském hlase a doteku. Její samotu...
A když se pak na scéně objevil její "pozorovatel", dokonale jsem rozuměla všemu, co se v ní odehrávalo. Všem jejím pocitům, její bolestné touze. Tomu, že zatoužila znovu ucítit, jaké to je "být milována". Nehledě na okolnosti, a možné následky. Znovu cítit, že žije.... A svým způsobem jsem rozuměla i Dannymu. Chápala tu jeho obsesivní posedlost. Zatmění v jeho traumatizované mysli. Jeho pokroucené vnímání reality. Byl to ještě kluk, když zažil hrůzy Vietnamu.
A konec? Asi se dal předvídat. Ale přesto mě hluboce zasáhl :-(
Myslím si, že zrovna takováto kniha, si zaslouží nejvyšší hodnocení.
(SPOILER)
Když během čtení začnete snít a představujete si jistý vývoj, dřív nebo později narazíte...
A u tohoto románu byl náraz velmi prudký...
Rozhodně jsem nečekala, že se do nenápadné knihy s lacinou obálkou tak hluboce zamiluji. Děsí mě představa, jak málo stačilo - jediný pohyb, pošetilé rozhodnutí, a kniha by stále ještě ležela mezi ostatními v polici městské knihovny. Nebo v dlaních jiného čtenáře. Mnou však nepoznána...
Příběh ženy nechávající vše za sebou, odcházející do divoké přírody, mě zcela uhranul. Hltala jsem každé slovo. Můj mozek si vytvořil přenádherné místo, které již ve mně zůstane, které už asi nikdy neopustím.
Katherine... Její chata. A všednodny.
Oáza.
A pak tu byl Danny, Gatsbyho dům a posedlost krásnější než hora, na které žil...
Zamilovala jsem se do představy, co by z nich mohlo být...
Viděla jsem v příběhu jisté paralely se Stmíváním, i když to jistě nebyl autorčin záměr. Jenže ti dva mé úchvatné vize nenaplnili. Nebo ne na moc dlouho... A mě bolelo zjištění, kým ve skutečnosti jsou. Co z nich udělala samota. A divočina.
Přesto, že mě to znechutilo, naštvalo a zranilo, přesto je to tak silný příběh - nezapomenutelný příběh, že ani Dannyho vyhladovělá nemocná duše nemohla zničit lásku, kterou ve mně kniha po dlouhé strany vzbouzela.
I přes tu hrůzu, která od jisté kapitoly ovládne děj, chci knihu číst znovu...
Proto plný počet hvězd.
Je nebezpečné plně se oddat knize, má moc vás zranit. Nebo zklamat. Ale jen, když jí to dovolíte. Protože já se přes veškerý odpor stále snažila rozumět, vcítit se... I když to nešlo. I když to bolelo.
Jedna z knih, která člověka tvaruje a mění jeho srdce.
V divočině zdivočíte... Všemi myslitelnými způsoby. Nelze nevidět tu krásu...
(SPOILER)
má osobní kniha knih. jednoduchá zápletka, prostředí divočiny, v němž se odehrává, minimum postav.
a za tím vším příběh o nemoci a uzdravení, které začíná tam, kde bychom ho vůbec nečekali. o tvůrčí síle ženství ve všech podobách i jasných prioritách, když jde o ochranu nového života.
a o civilizaci, kterou sami sebe (a bohužel naší planetu) otravujeme a ničíme. po knize jsem znovu sáhla v březnu 2020; a na sazeničky rajčat a dalších rostlinek, které pěstovala Katherine, pak myslela celou karanténu, trávenou na zahradě. stejně jako na léčení, které zjevně náš svět i přístup k němu potřebuje.
Do 130. strany se neustále opakuje, jak Katherine opečovává zahrádku, chodí nakupovat, její zvracení se zlepšuje a Danny ji sleduje. Poté trochu nabere na spádu. Přesto nečekejte žádný kór děj, tady jde o psychologický rozbor dvou nemocných duší. Jednání dvou hlavních postav je určitě vysvětlitelné a pochopitelné i uvěřitelné. Určitě však ne sympatické nebo hodné schvalování.
Nelíbil se mi autorčin styl, nenadchnul mě ani příběh. Taková divná knížka. A přesto na ní musím dost myslet...
Byl to divný, těžko uchopitelný příběh, ne každému se bude líbit. Pro mě asi zřejmě kniha, ke které se už nevrátím.
Velmi zajímavá kniha. Žena věkem před 40 ve vysokém postavení s neuspokojivým soukromým životem řeší zdravotní problémy odchodem do divoké přírody, do primitivní chaty uprostřed lesů, kde hodlá ukončit během pár dnů svůj život v domnění, že umírá. Její stav se ale pomaloučku lepší, pravděpodobně díky odloučení od civilizace. Mužský hrdina - dvacetiletý veterán vietnamské války z psychickými problémy (příběh se odehrává v šedesátých letech). Jejich vztah je velmi zvláštní, on se chce chovat jako dospělý zralý muž, chce ji naprosto ovládat, ale zároveň v ní vidí i svou matku...konec neprozradím, ať si ji zájemci přečtou sami a posoudí.
Knížku čtu podruhé a jsem fascinovaná. Co mi poprvé uniklo, to mě teď "posadí na zadek". Je to NEJ.
Jsem na sté straně a čtení mě chytlo. Léčení sebe sama klidem a tichem je něco čemu věřím, stejně jako věřím autorce mladého kluka, který by v mnoha životech a situacích byl ještě dítětem ale o všechno příjde až zůstane jen on sám a jeho dřeň a bije se v něm dospělý a zbrklé děcko.
Čekala jsem detektivku, thriller... To mám za to, že jsem po knížce sáhla narychlo, spíš podle obrázku, při hledání čtiva na dovolenou. A nevšimla si podtitulu. Nějak jsem celému tomu příběhu za celou dobu nedokázala uvěřit. Jen tu chajdu v lesích, bez lidí kolem, tu jsem jí občas záviděla...
Morbidně hezká kniha psaná s měnící se psychikou hlavních postav. Hlavně o pocitech a náladách.
Nezapomeňte... k plánu je nutné mít budoucnost.
Zvláštní styl psaní, takový odosobněný a jaksi plochý, přitom vyprávějící o nejvnitřnějších pochodech a pocitech dvou lidí. Nedokázal mne tak úplně vtáhnout, měla jsem (hlavně v první polovině knihy) pocit nezaujatého pozorovatele, kterému je celkem jedno, jak to dopadne.
Samotný příběh Katherine se mi celkem líbil, ovšem dějová linka s Dannym mě štvala. Hodně. Obzvlášť v poslední třetině knihy, kdy se mi při čtení dělalo až fyzicky zle, což ale má samozřejmě souvislost s mými osobními zkušenostmi a prožitky, které o sobě tímto znovu daly vědět.
Tohle nebyla kniha pro mne.
Jak mám rád jednoduché zápletky, tak stejně oceňuji, když se v nich něco děje. Román Diane Thomasové splňuje ten první bod, v druhém však žalostně selhává. Jako psychologická sonda do nitra lidí rozervaných zhoubnou nemocí, je to jistě podmanivé čtení, ovšem po stránce příběhové? Zápletka by šla shrnout do dvou vět, a to bych prozradil i rozuzlení s pointou. Na tři sta stran poměrně málo muziky, zvlášť když autorka žádná zázračná sóla nepředvede.
Nejvíc mě asi zklamalo, že jsem očekával thriller a ona je to spíš taková prazvláštní psychologická romance o zbavení se civilizačního mamonu a nalezení vnitřního klidu v hlubinách divočiny. Jistě, napsaná dobře, ale jinak nuda, protože něco skutečně zajímavého se začne dít až v závěru. Prvek napětí tak nula nula nic, postavy přikrášlené dle potřeby, kulisy pouze rámcové a atmosféra uměle melancholická. Nebýt všeho toho duše zpytování, nebylo by v knize vlastně nic. To už si raději dám Noci s nepřítelem, tematicky podobné a daleko zábavnější.
Štítky knihy
láska napětí lesy psychologické romány pronásledování váleční veteráni Georgie, Georgia (USA)
V divočiněKniha V divočině je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 109x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 76x |
| Chystám se číst | 69x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
Zajímavý téma, který se mi asi nějakým způsobem uloží v hlavě. Samotnou knížku však hodnotím jako průměr. Byly tam dobrý a zajímavý pasáže, ale taky části, který podle mě za moc nestály. Znovu bych to nečetla.