kackahracka komentáře u knih

Tak jsem si to potvrdila, s touto autorkou už nechci mít nic společného. Píše celkem slušně, nápady má originální, ale to je tak všechno. Opět překombinovaná blbina, kdy člověk A není psychoušem B, ale chudákem číslo 3. Nebo Y, nebo já nevím...Takže asi tak. Bylo to dlouhé a zvraty mimo mou hranici IQ.
K tomu všemu ty odstavce plné patosu, kterému nemůžu přijít na chuť:

..................citace..........................

Je čím dál težší oddělit sny od skutečnosti a děsím se obojího. I když si vzpomenu, kde jsem, nevím už, kdy se to děje. Ráno nepoznám, není už ani odpoledne a večer. Unikla jsem času a toužím po tom, aby si mě zase našel. Čas má svou vlastní vůni, jako známý pokoj. Když už vám nepatří, toužíte po něm, slintáte a hladovíte, uvědomujete si, že byste udělali cokoliv, jen abyste ho dostali zpět. Dokud není zase váš, kradete uloupené vteřiny a polykáte zneužité minuty.

(...)

Lidé si myslí, že dobro a zlo jsou protiklady, ale to se mýlí, je to jenom zrcadlový odraz jednoho a druhého ve skleněných střepech.

(...)
Manžel a sestra sedí každý na jedné straně postele a moje poničené tělo tvoří bariéru mezi nimi. Natažený čas, který všichni tři přečkáváme, obaluje ticho nevyřčených slov. Cítím jejich zdi, každé písmenko, každou slabiku navršenou na ostatní, tvořící vratký dům nezodpovězených otázek. Lži jsou malta, drží ty zdi pohromadě. Kdyby nebylo tolika lží, stěny by se dávno zhroutily. Místo toho jsme si postavili vězení.

..........................konec citací............

Navíc zdlouhavé pasáže popisující sny a holčičku v růžovém županu. Jak někam padá a křičí a prchá...
A závěrečný odstavec, asi monstrózní zvrat, který však ABSOLUTNĚ nedával smysl. Nepochopila jsem.
Nic pro mě, nedoporučuju.

6 12.07.2021

Musela jsem s celou knížkou začínat celkem třikrát a nakonec si udělat časovou osu a seznam jmen, abych se alespoň drápkem zachytla v ději. Ovšem děj nula. Vytrhněte libovolnou stránku v diáři u deseti různých lidí, promíchejte je (to je nejdůležitější, hlavně co nejvíc časových údajů typu : středa, 5.prosince 2002) a začtěte se. Takže končím, tohle byla ztráta času.

Prvních pár stránek a byla jsem nadšená. Neotřelý sloh, pěkná spojení, svižné tempo, nadějně tajemné téma. Ale pak to začalo nějak drhnout. Nakoukla jsem na místní komentáře, kterým se podařilo mě opět navnadit. Šokující vyvrcholení, čtivá kniha, hrozně zajímavá, psychothriller…
Pro představu přikládám dvě citace z textu:
1)…………………...
Byla jsem na Bradley teprve druhý týden a už jsem musela vyměnit celý šatník, až na ty oranžové kapsáče od Abercrombie and Fitch. Byly ohavné a nevkusné, ovšem tou pochvalou od Hilary se jim dostalo výsadního posvěcení.
2).......................
Máma mě vzala do obchodního centra King of Prussia a v butiku J.Crew jsme utratily dvě stě dolarů za hromady tvídových, hrubě pletených oblečků.
Poslední zastávku jsme udělaly v Nordstromu, kde jsme koupily dřeváky Steve Madden, stejné, jako nosily všechny ty holky živící se salátem. Dlouho předtím, než je člověk uviděl, bylo slyšet ty jejich klapající dřeváky se stélkami mlaskavě se lepícími na paty.
……………….

Podivné, prázdné věty na střídačku s těmi opravdu skvělými. Sveřepě jsem se nořila hlouběji a dál, ale měla jsem dojem, že nejsem schopná pochopit, co si o tom všem myslet. Pubertální román? Ironický výsměch „Pravým blondýnkám“? Drama s hlubším smyslem? Otravovaly mě neustálé narážky na světové značky, které mi vůbec nic neříkaly. Chytla jsem se tak maximálně při zmínce o Victoria's secret nebo Starbucks, jinak jsem si připadala úplně mimo. Spoustu vtipů jsem tak nejspíš nedocenila, škoda. Postavy jsem vnímala jako přihlouplé pipiny. Je to duté a má to kolínka. Fanděte pak něčemu takovému. Otráveně jsem přeskákala až na konec, aniž bych si užila „ten zvrat“. Což jediné mě mrzí. Samozřejmě jsem to vůbec nepochopila. To mě štve.

6 14.09.2020

Možná, kdyby mi bylo 16, nikdy jsem neviděla Carrie (kultovní snímek z roku 1976) nebo Případ číslo 39 (film z roku 2009), tak bych si hrůzou okusovala nehty a skvěle se bavila. Jenže smůla. Navíc jde o další z titulů, co si nemůže odpustit traumata páchaná na dětech. Proč? Asi se přeorientuju na jiný žánr, nějak je to tu u thrillerů furt na jedno brdo...

6 27.08.2020

Zdá se, že vyvrcholení příběhu potrápí kdejakého dobrého spisovatele. Až do samotného finále to byla paráda za pět hvězdiček, ale ten konec příběhu, to je vám taková slátanina, že to snad ani za řeč nestojí. Nebudu se zbytečně rozepisovat, byla to prostě blbost.

6 18.08.2020

Neurazí, nenadchne. Takovou to dá práci, než vznikne kniha a ve výsledku zapadne mezi tuctovku ostatních. Špatné to nebylo, ale víc nic. Škoda.

6 15.06.2020

Skvělé. Takhle si představuju psychothriller. Autorka se mi rozhodně zapsala do podvědomí. Nenechte si to ujít!

6 25.12.2019

Tak tohle byl omyl. Nápad skvělý, realizace pro jinou cílovou skupinu. Pro mě nestravitelné. Omlouvám se.

6 23.09.2019

Začátek mi přišel lehce náročnější, trochu jsem se musela do čtení nutit. Nabíralo to směr, který se mi po večerech nechtělo moc řešit. Pak se to ale rozjelo a nedalo se přestat. Nutí vás to číst dál a dál, jako když fandíte na dostizích a každou chvíli je šance, že se změní pořadí. Jenže, před cílovou rovinkou ten váš kůň klopýtne a výsledek vás zvedne ze židle. No, asi bych potřebovala, aby to dopadlo jinak. Proto ty čtyři hvězdy. Jinak doporučuju.

6 15.04.2019

Dala jsem tomu dvě šance. Bože odpusť mi. Tolik promrhaného času. Napodruhé jsem dočetla asi o stránku dál. Nedalo se to. Mám po krk vulgárních ožralů, kuřáků a poloinvalidů v roli detektiva. Taky brutálních scén a vzpomínek na hrůzy způsobené v dětství. Nechápu, jak může tenhle trend někoho fascinovat. Ať už jako autora, nebo jako čtenáře. Tomuhle dílu navíc vévodí příšerně nudná vatová výplň a příběh naprosto o ničem. Nula hvězd je ještě skvělé hodnocení. Za mě nikdy více.

Fantastické. Byla jsem naprosto unešená a nedokázala se odtrhnout. A to až do momentu hlavního zvratu. Tak nějak jsem vydechla, knížku narychlo odložila, abych se mohla věnovat zbytku světa okolo, a když jsem se natěšeně vrátila jí dočíst, přišlo mi, jako bych snad vzala do ruky něco dočista jiného. Jsem z toho všeho taková rozčarovaná. Rozuzlení mě zkrátka zklamalo, ale těžko říct, jestli by to na mě působilo jinak, kdybych knížku přečetla opravdu najednou. Doporučuji, ale radím - od půlky dál už nepřestávejte!

6 06.08.2018

Četla se fantasticky. Párkrát jsem dokonce zažila ten pocit, kdy nevědomky zadržíte dech a na jeden zátah dočtete kapitolu, abyste pak hlasitě vydechli a zpracovali adrenalin. Výborný námět (nečtěte v žádném případě přebal knížky, ani její anotace! Připravíte se o jeden ze silných zážitků!), skvělé zpracování. Jenže, musím strhnout hvězdu za to, co ve mě kniha zanechala. Tu tíhu a rozčarování, nechci si jí nést dál. Ale ten příběh ve mě zůstane dlouho...

6 01.03.2018

(SPOILER) Ojoj. U této knížky se mi potvrdilo, že se nemám navracet k dílům, které mě kdysi v minulosti uhranuly, bo hrozí, že mě tentokrát třeba i zklamou...Nevím, v jakém rozpoložení jsem před lety četla a nadšeně nasázela čtyři hvězdy v hodnocení, ale tentokrát vymáčknu slabou dvojku, a to jen z úcty ke čtivosti. Tu zmínil i nějaký jiný uživatel, na mě to v Databázi vyskočilo a já fascinovaně zjistila, že si zápletku VŮBEC nepamatuju. Vybavila jsem si jen to, že byl děj prošpikovaný skvělými zvraty a prostě si řekla, že musím využít příležitost, pochválit mou chabou paměť a hezky si stejnou knížku užít dvakrát. Chyba! Měla jsem si to nechat hezký a nemusela jsem knížce kazit hodnocení. A sobě náladu! SPOILER: jak mě mohlo bavit šťourat se někomu ve snech? Proč se mi líbilo téma z psychiatrické léčebny, kde si každý vypráví o svém letadle a všichni ho berou smrtelně vážně? Ano, ve vzpomínkách a vidinách jsou ukryté odpovědi na zásadní životní momenty, ale opravdu mi nevadilo, že se ve výsledku jedná o paměť nešťastného kluka? Že jde o traumata způsobená jeho násilnickým otcem a strachem o nemocnou matku? Nevadilo? Tak teď mi to vadí, no. Zdravím všechny, kterým jsem tvrdila, že je tahle knížka super. Není, nečtěte to.

5 29.04.2024

Příjemné překvapení, zajímavě pojatý pschothriller. Vtipný, svižný, sarkastický humor a příběh, který vás nutí obracet stránky. Jen mi snad trochu vadilo, že jedna z postav byla pojata v "ich" formě, zatímco druhá v "er". Nějak se mi nedařilo přeorientovat po každé kapitole. Jinak fajn, doporučuju.

5 08.02.2022

(SPOILER) To bylo dlouhýýý. Stráášně dlouhý. Ono to totiž bylo jako pět knížek dohromady. Co kapitola, to jiná zamilovaná dvojice, neustále na střídačku. Šlo o pět různých osudů, které v závěru spojilo jedno významné odhalení. Zhruba v půlce jsem měla nápinky, že si dočtu každý z příběhů zvlášť, protože mě nebavilo, když se hezky načatý děj v tom nejlepším pokaždé přerušil a pozornost byla přesměrována k dalšímu z aktérů v pořadí. Bylo to jako jíst flák masa, přikusovat k němu chleba, pak brambor, pak rýži a pak pařížský salát. Zvlášť dobrý, ale takhle dohromady trochu divočina.
Jednotlivé dějové linky mě bavily (až na Jade a kluka s rakovinou-ne-o takové tragické lásce vážně číst nechci, naprosto nepatřičně to ze mě mačká slzy a to já nemám ráda). Bavilo mě to, vážně jo, jenže jak to bylo dlouhý, tak jsem to nemohla dočíst najednou, dělala jsem pauzy a když jsem si sedla k poslední části, skoro se mi nechtělo věřit, že jsem takovou blbinu vážně slupla celou. To vám bylo tak absurdní! Naprosto šílená gradace, za hranou snesitelnosti. Zanechalo to ve mě akorát rozporuplné pocity, ani nevím, jestli to doporučit. Dávám neutrální tři hvězdy za skvělý námět a první dvě třetiny (a pár dokonalých zvratů), nad zbytkem tak nějak mávnu rukou. Jo ale-- musím uznat, že úplně poslední stránka mě dostala! (PS: kdo nepřečetl, nic mu to neřekne)-tak snad jen kvůli tomuhle těch 500 předchozích stojí za to:))))

5 17.08.2021

Kniha se ke mně dostala přes zajímavý projekt. Autorka, o které jsem doposud neslyšela, vyhlásila na jedné fb skupince výzvu a sehnala tak 13 lidí, kteří si mezi sebou měli posílat jeden výtisk Fialové. Přečíst si ho, podepsat, sdílet hashtag (ctuFialovou), stvořit recenzi a předat dál. Podle mého skvělý reklamní tah, jak ke knížce přitáhnout pozornost. Šla jsem do toho pro to nadšení ze hry i ze zvědavosti, protože anotace mi něčím připomínala mé oblíbené tituly (Malevil, Den Trifidů). Trochu jsem se obávala, jestli nepůjde o čistokrevné fantasy, či YA literaturu (ani jednomu příliš neholduju), ale i kdyby, říkala jsem si, že si rozšířím obzory. Do Fialové jsem se začetla hned, jak pošťák dorazil s balíčkem a musím říct, že prvních 50 stránek jsem slupla jak malinu. Bavil mě nápad i zpracování. Líbilo se mi jednoduché pojetí technických záležitostí, logiky i faktů (lidé se po sto letech vrací z vesmíru na Zem, vše je dohodnuto u večerního šálku čaje, stačí jen zkontrolovat letoun, nasednout a hladce přistát uprostřed palouku na Zemi. Rozdělat oheň, opéct si na rožni veverku a začít zkoumat okolí. Možná se budou hodit rukavice, ale spíš je asi všechno v cajku…). Vůbec mi to nevadilo, naopak. Tak nějak nostalgicky mi to připomnělo seriál Návštěvníci. Žádná věda, žádná NASA, prostě jen roztomile naivní akce. Zkrátka skvěle rozehraná partie. Pak to za mě začalo trošku drhnout. Ztrácela jsem se v časových rovinách i místech, kde se děj odehrává. U 130 stránky jsem se dokonce vrátila na začátek, abych si ve všem udělala jasno. Možná, že čtenáři tohohle typu knížek, jsou zvyklí si tvořit mapky, časové osy a seznamy jmen, ale pro mě osobně je to (místo kýženého zážitku) trochu přítěž. Přispěl k tomu i fakt, že se vše točilo okolo písmene A (Asa, Alfonz, August, Asúf, Áres, Aréna, Anagénis) či O (Otis a Orion-oba statní muži, oba vůdci, každý odjinud…). Navíc - velmi propletené vztahy (kdo je čí bratr a setra, vlastní, či nevlastní…) i děj (tábor, město, vesmír, Země, rok 2159, před 95 lety…). Pokud nešlo o záměr, jak uspokojit klasickou cílovou skupinu, tak bych doporučila příště trochu ubrat. A to i na počtu stran, od půlky už děj ztrácel tempo a točil se v místech, kterým jsem se chtěla vyhnout (zápasy v Aréně, šlehání ohnivých koulí, meče, superschopnosti, zbroj, otroci, vyvolení, boj na smrt, kastovní systém). Zhruba u 200 stránky jsem došla k závěru, že opravdu nejsem cílovým čtenářem, a že je tedy zbytečné se trápit. Jsem ale přesvědčená, že lidi, kteří tenhle žánr hltají, budou u vytržení. Autorka umí psát. Má bohatou představivost. Dokáže ve čtenáři vyvolat poměrně jasné představy jednotlivých scén. Postavy jsou uvěřitelné, čtenář s nimi lehce splyne a fandí jim. Stran spisovatelského řemesla bych snad jen zapracovala na nešvaru „opakování slov“. Některé odstavce si tak strhávaly pozornost úplně něčím jiným, než dějem:

…..(citace)…..
(...)
Nejprve zkontrolovala hladinu radiace, kterou rostlina vyzařovala, a když se přesvědčila, že je vše v normě, opatrně utrhla jeden z květů, přičichla si a pak ho schovala do připravené eppendorfky. K jednomu z květů se zničehonic snesl kolibřík. Viktorie překvapeně sledovala, jak bez obav krouží kolem její hlavy, poté zalétá zpět ke květům a vysává z nich nektar. Bez přemýšlení k němu opatrně natáhla ruku. Kolibřík vytáhl zobák z květu, zvědavě obletěl její prsty a špičkou zobáčku do ní zkusmo ďobnul. Když zjistil, že z ní nic nepoteče, ztratil zájem a odlétl se věnovat dalšímu z rudých květů. (1 odstavec, 5x slovo květ)
(…)
To, že někdo dokázal naráz uzvednout dvě stě kilo nebo se stal skvělým mechanikem, který dokázal konstruovat úplně nové letouny, ačkoliv se předtím nedokázal ani pořádně podepsat, nepovažoval za nic neobvyklého. Krátili si cestu povídáním o darech a Viktorii vzrušením trnulo pod žebry pokaždé, když popisoval další z nich. Nedokázala si představit schopnosti, které popisoval, a představa, že by mohl existovat někdo mocnější než on sám, jí přišla absurdní. Vždyť se dokázal přeměnit ve zvíře. (1 odstavec, 5x slovo dokázal)
(…)
„Kdybych s ní předtím strávil víc času, nemusel jsem ji sem vůbec brát. Mohla se všemu naučit sama a nemusela bojovat. Kvůli mně se teď možná bude muset prát na život a na smrt, protože jsem si nemyslel, že je jiné východisko. Kdybych byl počkal, mohl jsem ji odvést k nám do tábora, kde mohla poklidně žít mezi ostatními,“ povzdechl si Manuel. „Myslela jsem si, že jsi ji sem přivedl, protože ses domníval, že má schopnosti, které by ji mohly dostat do Paláce,“ podotkla Viktorie. (musel, mohl, myslel)
(…)
….(konec citací)…
Naštěstí jde o drobnost, kterou lze pro příště pohlídat. Potenciál autorka určitě má. Ještě bych pochválila krátké kapitoly, ty se čtou vždycky dobře.
Ve výsledku-mé hodnocení je určitě ovlivněno tím, že podobnou literaturu nevyhledávám a nerozumím jí, za což se omlouvám. Dávám tři hvězdy a autorce přeji nadšené ovace od cílovky.

5 14.07.2021

Naprosto se ztotožňuju s komentářem Darami87. Nedočetla jsem, nedalo se to. Mrkla jsem na konec (což je pro mě absolutní porušení čtenářské etikety) a musím říct - díky Bohu, že jsem tomu nevěnovala ani minutu navíc. Tohle byla čirá katastrofa. Jednu hvězdu dávám za skvělou udičku, kterou autor v prvních kapitolách nahodil. Zpracování podivné a samotná pointa to totálně zabila.

5 30.12.2020

Musela jsem se na hodnocení vyspat, abych ze sebe vymáčkla alespoň jednu hvězdu, tohle byla tragédie. A tak dobře to začalo! Řekla bych, že dokonce s potenciálem bojovat o doživotní místo v mé knihovničce, kam si pořizuju jen ty největší skvosty. Začátek (až na ty nechutnosti s rozmázlým mozkem) super. Perfektní atmosféra u soudu, skvělé myšlenky, super dávkování napětí. A pak najednou - bum ho. Propad mezi odpad. Zničeho nic se do příběhu vetřela milostná romantická linka jak z pubertální červené knihovny. Já mám erotické romány ráda, nic proti sexu v knížce nemám, ale tady se to absolutně nehodilo. Uprostřed všeho toho dění ze soudní síně to bylo jako byste si zachumlaní v posteli četli strhující detektivku a pod deku vlezl roztoužený milenec. Proč na to chce skočit proboha zrovna TEĎ??? Vždyť to je jak přerušit nejlepší akční scénu ve filmu reklamou od Vodafounu. Katastrofa! Veškeré nadšení je rázem pryč! Bohužel, červená knihovna zcela převzala roli, milenec se nehodlal vzdát, a tak i celý slavný případ skončil totálním fiaskem zasluhujícím jedině slovo odpad. Tak za ten začátek dávám knížce alespoň jednu hvězdu. Jinak ani ň.

5 30.12.2020

Ojedinělý styl psaní. Velmi zvláštní a poutavý. Docela hodně narážek týkajících se sexu, ale k tématu to patřilo, takže dejme tomu. Ač mi byl hlavní antihrdina sympatický, a jeho pohnutky dost přesvědčivě podané, konec se mi nelíbil. Možná, kdybych měla možnost číst na jeden zátah, byla bych unešená. Takhle mi spousta spojitostí unikala, škoda. Ale doporučuju.

5 21.05.2019

Kdyby se pořádala soutěž o nejprotivnější hlavní hrdinku, nominovala by se Laura z téhle knížky rovnou do finále. Její volnou disciplínu by charakterizovalo "popíjení z flétny" doprovázené větou "...jedna sklenička přece neuškodí", a pak taky "...kurva" a "...do prdele". To, že jsem dočetla do konce má na svědomí jméno autorky ( její Všude kolem černý les byl skvělý), poutavý název a obálka. To všechno dohromady slibovalo, že se to snad rozjede. Na můj vkus to ale trvalo docela dlouho. A bezpochyby to bylo vykreslením hlavní postavy. Nerozuměla jsem jí, nefandila jí, dost jsem si přála, aby jí ubytovali v té kajutě s desítkou, ona někam zmizela a my od ní měli pokoj...Nestalo se, zápletka se nakonec docela zajímavě vykristalizovala, vidím to na zfilmování. Dávám tři a půl hvězdy a možná si to někdy přečtu znova, aby mi do sebe ty střípky zapadly...

5 25.09.2018