kackahracka komentáře u knih

Euforie. To je ten pocit, který vás naplní, když se do Temné hmoty začtete. Je to pocit, který z vás čiší ještě i poté, co dočtete poslední stránku. Euforie z toho, že jste konečně narazili na to, co jste hledali. Že jste uspokojili potřebu zažít napětí, nezkažené zhnusením, tak typickým pro soudobé bestsellery. Žádní věčně přiopilí detektivové, žádné detailní popisy vražd, ani rozebírání nešťastného dětství. Nýbrž sci-fi na téma "co by se stalo kdyby...", které mě před mnoha lety uchvátilo v podobě Dne Trifidů, Mallevilu, Dítěte času nebo Posledního člověka. V Temné hmotě jste vtaženi do děje hned od první stránky, hrdinům rozumíte, vše je dokonale reálné a přitom tak neskutečné. Nutí vás to zamyslet se nad vlastním životem, vidět ho z jiné perspektivy. A k tomu to bušení srdce, rychlé kmitání očí řádek po řádku, kafe, ať neusnu a vydržím ještě jednu kapitolu...
Můžete být matkou od dětí i stárnoucím singl, knížka vás nezasáhne na bolestně citlivých místech. Nadchne vás., a o to víc, když nebudete tušit, o čem je. Nenechte si to říct a začtěte se. Pokud jste naladěni na podobnou vlnu jako já, zažijete euforii, fakt že jo...

30 25.09.2017

(SPOILER) SPOILER!: Aby bylo jasno-tu jednu hvězdu dávám za to, že to bylo opravud čtivé a dobře napsané. A kdyby to nebylo tak nesmírně BLBÉ, tak bych se od toho nedokázala odtrhnout. Jenže já to od stany 200 prostě jen přelouskala po odstavcích až na konec. A ještě teď se křižuju, že jsem to udělala a netrápila se s tím poctivě větu po větě. STRAŠNÝ!!!! Hlavní hrdinka mě vytočila hned v úvodu, a to svou "vlastní drobnou rebélií", čímž myslela fakt, že cíleně odhazuje vlhčené ubrousky do záchodu, i když jí majitelé slušně žádají, aby to nedělala. Asi jsem se měla jako čtenář naladit na její rozvernou povahu, ale mě to nepotkalo. Příběh byl přitažený za vlasy tak, až mi vylézaly kořínky z folikulů na hlavě. Posuďte sami: neštastná, mladá dvojice, která se dlouhou dobu marně pokouší o miminko, absolvuje několik cyklů umělého oplodnění, načež se nečekaně zadaří. V poslední fázi vymodleného těhotenství si JEN TAK vyjedou na zcela odlehlou a opuštěnou chatu. Kde se (krindapána) roběhne porod. Aby toho nebylo málo, tak zjistí, že je dům zamčený zevnitř, nedá se z něj dostat ven, nikde nikdo, zmizí jim mobily i klíče od auta, prostě jsou odříznutí od světa. Rodí se, rodí, atmosféra houstne, potud super, paráda. Střih, další kapitola je o měsíc později, kde oba zdrceně truchlí nad ztrátou miminka. Jestli mě kdy v knížkách štvaly dvě časové roviny, tak tady tento koncept zcela zabil děj. Hřebíkem do fošny byl pak fakt, že "mají tajemství", které nesmí nikomu říct, a pak taky to, že "někdo zemřel a oni někoho zabili...". Velmi brzo mi došlo, že dítě ve skutečnosti přežilo, a zůstalo u psychopatů, kteří provozovali daný penzion. Protože těmto lidem kdysi zemřelo dítě a oni si takto chtěli přijít k vlastnímu. A že jim ho naše milá, hodná dvojice přenechala.....Jakože cože? Jako matka tří dětí jsem si nedokázala (opravdu opravdu ne) představit jediný scénář, který by mě přinutil opustit po porodu dobrovolně vlastní dítě a žít život, který postavy předváděly v kapitolách "poté". Četla jsem dál, protože jsem chtěla vědět, co se tam v tom penzionu teda stalo a nesmírně mě iritovaly kapitoly "ze současnosti". Oba zdrcení rodiče normálně chodili do práce, procházeli se připraveným pokojíčkem pro dítě, ženské prosakovalo mlíko skrz oblečení a při tom si vymýšlela báchorky pro rodinu a přátele a popisovala, kterak jim dítě zemřelo pod rukama. Sem tam dostali mail s fotkou syna, kterému psychopatka drží u krku nůž, aby je varovala, že nesmí ani ceknout....No a konec? Bizár! Krát milion. Vyjde najevo, že ženská z penzionu je ve skutečnosti teta té novopečené matky a novopečená matka je poběhlice, co si vytoužené těhotenství omylem uhnala s nejlepším kamarádem manžela (který měl pomalé spermie a proto se jim nedařilo otěhotnět). Celé zakončení téhle prekérní situace (těhotenství s nesprávnou osobou) bylo cíleně naplánováno onou vykutálenou maminou (která nesnesla představu, že by se její manžel dozvěděl pravdu o její aférce) a tetkou z penzionu (která před lety přišla o dítě vinou právě té maminy-tenkrát malé holky). Dohoda zněla, že mamina se rozjede s nicnetušícím manželem do penzionu, tam jakože porodí, tetka sehraje psychopatku a čerství rodiče se přátelsky podvolí a své dítě jim tam nechají na památku. A všem doma potom nakukají, že dítě zemřelo při porodu...Moment-takže v tom penzionu ta mamina zinscenovala scénku a ač se jednalo o vymodleného potomka, je to levoboček, takže pryč s ním, pro tetu a její trauma dobrý. Tetka má náhradu za vlastní zemřelé dítě a mamině se uleví, že nemusí manželovi vysvětlovat aférku s nejlepším přítelem.......Během scénky ovšem zapíchnou strýčka, kterého pak s manželem (který chudák jako jediný celou dobu netuší, co se děje) odnesou v kufru vyklopit do řeky....Prosimvás-ta jedna hvězda, co jsem dala, nepřehnala jsem to?

24 26.02.2023

Moc pěkně napsaný a vymyšlený příběh. Autorka zraje jak víno, a pokud jsem v minulosti měla nějaké pochybnosti, teď mě přesvědčila, že je fakt dobrá. Měla jsem snad jen trochu problém s orientací v postavách (kdo s kým je v jakém příbuzenském vztahu, kdo koho jak zná, kde kdo bydlí...), ale nejspíš šlo jen o mou čtenářskou roztržitost a nesoustředěnost. Závěr byl na můj vkus až příliš překombinovaný, ale ve výsledku, slušnej oddíl. Blahopřeju, autorka je bezpochyby česká jednička.

24 30.11.2020

Olalá! Kde se tahle perla courala tak dlouho, že se ke mě dostala až teď? Udělejte si pohodlí, hoďte poleno do krbu, nalijte si sklenku alkoholu, zanořte se do křesla a nechejte se unést, tohle je jízda. Může za to pocit nostalgie ze vzpomínek na starou dobrou Agátu. Jejích deset malých černoušků mi chybělo. Jmen je zpočátku hodně, ale dobře vám radím-nepište si jejich seznam, nedělejte si poznámky. Mohlo by na vás předčasně vyskočit jméno vraha. Je lepší se nechat pozvolna trápit a rozmotávat klubko postupně, pomocí nesourodých úvah všech zúčastněných. Tohle se povedlo. Díky!

24 02.07.2020

Skoro se mi nechce věřit, že jsem o Trhlině neslyšela víc. Zahlídla jsem jí v knihkupectví, zaznamenala jsem, že se natáčí film, ale jméno autora mi zapadlo a s odstupem dokonce knížka nebyla na pultech. Vybavila jsem si ale, že mě zaujala, tak jsem si jí objednala. Začla jsem jen tak číst, docela natěšená ale trochu jsem se obávala, jestli neočekávám příliš. Masakr. Kdybych to věděla, vrhnu se po Trhlině, zamknu se někam a neodtrhnu se od ní, dokud nedočtu poslední větu. Trhlina, to je jeden neskutečný zážitek. Předčila i Den Trifidů, Ruiny, Temnou hmotu, nebo Městečko Pines. Pro mě absolutní top. Jak by řekl Stephen King, "je to jeden dlouhý výkřik hrůzy". Bez kapky krve, bez otrávených komisařů, bez traumat z dětství, bez týrání zvířat. Děsivé svou obyčejností a podmanivou atmosférou vyvolanou skutečnými a ověřitelnými fakty. Je mi jedno, co všechno si autor domyslel, nebo co záměrně přibarvil. Je to dokonalé. Děkuju pane Karika, fantastický zážitek!

24 17.08.2019

Lapena to vážně umí. I když je děj místy přitažený za vlasy, jste schopní to odpustit. Není možné knížku odložit, chcete vědět, jak to celé vlastně bylo. Skvěle nadávkované napětí, výborné střídání děje z pohledu různých postav. Dokonce mi tentokrát ani nevadil použitý přítomný čas, dokonce se mi líbil! Trochu mě mrzelo(ne, fakt mě to naštvalo), že se potvrdil můj typ na pachatele, i motiv (který doslova volal o pozornost) a celé závěrečné odhalení tak pro mě nemělo tu správnou šťávu. Ale co se dá dělat. Ono je těžké v dnešní době vymyslet něco, co by průměrný čtenář detektivek a thrillerů nepředpokládal. Tentokrát tedy nedávám plný počet za příběh, ale za zážitek. PS: ta brutální scéna (naštěstí jediná) v úvodu knížky byla zbytečná. Myslím, že není třeba se velkoryse podřizovat současnému trendu a fiktivní poptávce po šťavnatém násilí. Mě osobně mnohem víc baví thrillery, ve kterých nestříká krev. Ale zjišťuju, že většina lidí miluje Keplera, Cartera a spol. Škoda.

23 11.11.2020

(SPOILER) Námět zajímavý a poutavý, rozhodně mě navnadil ke čtení. Psát autorka umí, to už všichni víme. Jenže-tohle se vážně nepovedlo, omlouvám se. Plavu proti proudu a je mi to jedno. Kdyby knížku nenapsala B.A.Paris, ani pes by po ní neštěkl. Zapadla by mezi tucet dalších, neměla by reklamu, celosvětové prodeje, nikdo by ji nedoporučoval. Protože je to nudná slátanina o ničem, navíc s příšerným vyvrcholením, které jsem už jen přeskákala, abych to měla z krku. Prvních pár kapitol bylo nadějných, moc hezky napsaných, byla jsem natěšená a nedočkavá. Pár mrazivých momentů a tajemna, hezky vykreslené postavy i vztahy. Tak kde byl problém?
V ději.
Absolutně jsem se nedokázala ztotožnit s komunitou slepic a blbečků, kteří ÚPLNĚ CELÝ DEN, a to od pondělí do neděle, žvaní a žvaní a vůbec nic nedělají. Za činnost považují hodiny jógy, nebo společná setkání každou středu...Jedna jde třeba běhat, potká souseda a už spolu vedou sáhodlouhý rozhovor zakončený větou-"Co děláš večer? Máš čas? Stav se na večeři...Pozvu i dalších šest lidí, jen tak, nic velkého...OK, upeču bábovku...Tak jo, já tiramisu..." Nebo: "Kam jdeš? Nechceš si popovídat? Pojď dál, něco si dáme..."
Vpodstatě NEUSTÁLE se někdo někam zve, "stavuje se " na oběd, na kafe, na večeři, "zaskočí" do baru, na skleničku, na čaj...
Zhruba od půlky jsem se nedokázala soustředit na nic jiného než na to, jestli ti lidi vůbec dělají něco jiného, než že s někým mluví a jí a zvou se - "kdykoliv" a "na několik hodin". Případně u sebe navzájem přespávají: "Jasně, že můžeš přijet. Třeba hned. Zůstaň týden, vůbec mi to nevadí, ne, nemám co na práci, klidně u nás můžeš bydlet, manželovi to vadit nebude, kdykoliv se stav, necháme ti pokoj s koupelnou, ať máš klid..."
Připadala jsem si se svým životem plným práce, dětí, rodiny a sobeckého času na sebe, čtení nebo zahradu (bez pravidelných a neustálých konverzací se sousedy z okolí) jako těžký, ale opravdu TĚŽKÝ asociál.
No a korunu tomu nasadily díry v příběhu-ženské se do domu vnutí cizí chlap, nad dveřma mají kameru a nikoho nenapadne se třeba podívat na záznam, o koho šlo? V domě se stane vražda, ženská má opakovaně pocit, že někoho vidí a cítí v místnostech, mizí jí věci a ona to řeší tím, že požádá přítele, aby šel spát na hotel, rozejde se s ním, ale prosí ho, ať ji v domě ještě několik nocí nechá samotnou? Ví, kdo je pachatel, je s ním v jedné místnosti, stojí u dveří, ale neuteče? A pak jde pro pomoc do domu dvou nemohoucích důchodců, místo toho aby řvala jak na lesy a běžela středem celé ulice?
Prostě-NE! Paris, sorry! Jednu hvězdu dávám za námět a začátek, a i to je moc!

22 30.04.2022

Geniální. Vemte si, že jsem nikdy neměla ráda fyziku ani chemii, knížka vás z velké části nutí se právě fyzikálními a chemickými zákony zaobývat, a já se přesto nedokázala odtrhnout. Fantasticky promyšlený příběh, napínavý od první do poslední kapitoly. Vypráví ho hrdina se sarkasticky vtipnou duší, kterou si nemůžete nezamilovat. Fandíte mu, rozesměje vás, dojme vás. Bezpochyby jedna z nejlepších (ne li vůbec ten top) knížek, co jsem kdy četla. Za mě naprosto zaslouženě plný počet hvězd.

22 25.06.2018

V dobách, kdy příběh Zmizelé zažíval největší slávu, se ke mě dostal trailer k filmu, části filmu, pochvalné recenze, upoutávky a já nevím, co ještě-až jsem měla dojem, že knížku vlastně vůbec nemá cenu číst, protože vše podstatné už se profláklo. Možná proto jsem tak dlouho četbu odkládala, v tiché naději, že spoilery, co se mi v podvědomí zachytily drápkem, časem vyčpí a já si užiju pointu. Tak bohužel - má mizerná paměť mi tentokrát ukázala prostředník a hlavní twist mi našeptávala už od samotné první kapitoly. A přesto-zážitek z četby byl fantastický! Dokonce tak, že si knížku budu chtít jednou přečíst znovu. A takových adeptů nemám mnoho. Bravo! Tohle se vážně povedlo!

20 25.02.2022

Zajímavě pojaté vyprávění ve formě monologu, který jakoby člověk poslouchal přes dveře, a to při čekání na chodbě policejní stanice. Trochu mě iritovalo množství stran věnovaných fekální tématice, a to přesto, že jsem na konci musela uznat, že měla smysl. Knížku jsem jednou odlložila, a to v momentě, kdy se řešilo zneužívání dítěte. Říkala jsem si, že se téma ubírá směrem, o kterém se mi úplně nechce číst, ale stálo za to vytrvat a užít si satisfakci i závěrečný doják. Bylo to dobrý.

18 27.03.2023

Už prvních pár kapitol vás nutí přemýšlet, do čeho jste se to pustili. Děj je zvláštně ponurý a bizarní. Vše se láme u 80. stránky. Pokud jste nečetli anotaci (což nedělávám, ochuzení o hlavní zápletku knížky bývá příliš časté), konečně vám dojde, o co asi jde. Odklopili jste víko krabice s drobnými dílky puzzle o 5.000 kouscích. Paráda, to bude prima. Pro jistotu jsem se vrátila na začátek knížky, abych se ujistila, že jsem okraje příběhu poskládala správně. Téměř každá věta má svůj význam. Plejáda postav nabírá grády. Autor má zálibu ve jménech začínajících na D, některé z aktérů sem tam nazývá příjmením, jiné přezdívkou, případně titulem (doktor Richard Archer zvaný Dickie...). Musíte být v neustálém střehu, jedna a tatáž situace je popisována z různých úhlů, a to v dosti odlehlých částech knížky. Nečtete, spíš se snažíte přelouskat věty typu: "Dickie řekl Donaldovi, že viděl Dumpa, jak za deset devět přichází k jezeru..." Opakujete si je, vracíte se o odstavec zpátky, aby informace zapadly na správné místo. Zpočátku vás to baví, jste natěšení přijít všemu na kloub, rozlousknout záhadu, seskládat přesný harmonogram událostí a na všechno vyzrát. Jenže pak vám dojde, že jste sotva za půlkou, vedle vás hromada s dvěma tisíci zbylými dílky skládačky a vy už nemáte chuť se s ní mořit. Nic jiného vám totiž knížka nenabízí. Čtete jen proto, abyste dočetli a konečně se dozvěděli, o co šlo. Je to otravné a zdlouhavé. Co stránku do sebe někdo lije brandy nebo skotskou, mlátí protivníka, nebo sleduje, jak je protivník někým mlácen, případně rovnou zabit. Rozeseté indicie vám občas vůbec nic neříkají a pěkně vás to štve. Ve dvou třetinách vám dojde, že si přejete, mít to celé z krku. Napsané a vymyšlené je to brilantně. Originální zápletka, nápad, všechno super. Ale na dobrou knížku tohle nestačí. Na čtení se má člověk těšit. A mě přitom společnost s touhle knížkou obtěžovala. Pokaždé, když jsem se do příběhu začetla, jsem měla dojem, že musím dopočítat nedodělaný úkol z matematiky. Za mě prostě ne, omlouvám se:(

18 15.07.2020

Tak jsem si tuhle knížku přečetla po nějakých 15 letech znovu, trochu nejistá, jestli si nezkazím ten dojem, který na mě tehdy udělala, ale je to jedna z mála knih, které nezklamou v žádném věku. Sloh pravda trochu pokulhává, těžko říct, jestli jsou některé z neobratných obratů vinou špatného překladu-nic to ale nemění na tom, že je to jedna z nejlépe napsaných detektivek, co jsem kdy četla. Pamatuju si ten pocit před těmi lety, kdy jsem do posledního momentu netušila, kdo je vrah, dokonce ani tehdy, dokud na scéně nezůstali jen dva podezřelí a závěrečná kapitola mě doslova znehybněla v němém úžasu. Zážitek to byl tak silný, že jsem ho bohužel nezapomněla, a tak ta četba napodruhé ztratila to hlavní kouzlo ze závěrečného odhalení. Přesto-nejde jinak než pět hvězd. Tahle detektivka je prostě top!

18 10.02.2017

Moc se mi líbilo zasazení děje do kraje, který dobře znám. Z toho jsem byla opravdu nadšená. Nezklamal mě ani styl psaní, který má paní Klevisová velmi příjemný. Z tohoto úhlu takřka sázka na jistotu. Pěkná detektivka, skvěle definované charaktery. Co mi ale tentokrát vadilo (a to jako hodně) bylo samotné jádro pudla. Nepovažuju se za ekoteroristu, ani salámistu, co kašle na třídění odpadu. Ale těch přeslazených řečí týkajících se přírody, to na mě tentokrát bylo aksi privela. Ten patos v knížkách mě zkrátka rozčiluje. Já se ráda dojmu, ale s tím vnucováním romantiky se to zkrátka musí umět, a tady mi to přišlo doslova našroubované na křeč. Obočí mi (z těch srnečků a motýlků a rosy) velmi často skákalo někam nahoru a cítila jsem se přinejmenším otrávená. Taky se velmi často opakovala věta "mláďata bez matky" která mi, jakožto matce malých dětí, zbytečně (ale ouplně zbytečně) trýzní srdce. Chtěla jsem detektivku, ne srdceryvnou sonátu o rysech, pytlácích, krvežíznivých myslivcích a rodinném dramatu, kde si to ve výsledku dal "každý s každým"...Ten spletenec vztahů a množství postav už byl taky na hraně snesitelnosti. Dalo mi práci se zorientovat a ani za půlkou jsem si nebyla jistá, o které z postav vlastně čtu (syn nevlastní sestry hlavní postavy?...). No a ta závěrečná odhalení byla zbytečná, vlastně jsem skončila dvě stránky před koncem, že tohle už je teda fakt blbý a číst to nechci. Kdyby to nebyla Klevisová, nevypotím vzteky ani dvě hvězdy. Dávám tři a doufám, že příště se s autorkou nespálím.
PS: a plně souhlasím s komentáři r0st4, i.stefany, kikies a pinar

17 13.09.2021

Začátek docela bída. Čětla jsem ho dokonce natřkrát a přes půlku se dostala jen díky tomu, že jsem zůstala s angínou v posteli. JInak bych knížku asi napočtvrté odložila. Takhle mě děj v druhé části knížky chytil, závěr v jednu chvíli velmi napínavý(honička v autě). Mínusy vidím v hlavní postavě, detektivce Erice. Jak už zde psali i ostatní, je velmi nesympatická. Rozhovory, které vede (vlastně nejen ona) jsou místy dost málo pochopitelné. Erika byla vlastně jednou z příčin, proč jsem knížku tolikrát odložila "na potom". Její závěrečné setkání s vrahem bylo jak vystřižené z béčkového hororu. Říkáte si, božínku, že on se objeví zrovna teď a za ní?...A hele ho...
No, ve výsledku docela fajn. Takhle na stonání v posteli dobrý, ale znovu bych po knížce asi nešáhla. I když-další autorovo knížky si asi přečtu.
.................................................SPOILER.................................................................................
Pro mě dost šokující moment, kdy Eriku pokousalo dítě, o němž babička "mezi řečí prohlásila, že je HIV pozitivní", nebyl vůbec dořešen! Až po dlouhých a dlouhých kapitolách, po dvojím urugování stran jejího nadřízeného, se Erika "stavila" na testy-ale jak dopadly? To jsem to přehlídla, nebo to tam fakt vysvětlené nebylo?

17 25.03.2018

Tak tohle byla Lapena ve své nejlepší formě! Miluju její styl vyprávění! To, jak mě nutí nahlížet na myšlenkové pochody jednotlivých postav, to, jak si mě autorka vodí na udičce, a já nemám do poslední chvíle ani zdání...Vlastně šlo o klasickou detektivku (vražda, vyšetřování, pár podezřelých), která mě nikdy úplně nebrala. Ale Lapena to dokáže skvěle podat! Zaobírá se jen tím, co souvisí s dějem, žádné hluché, nudné odbočky, vše má svůj smysl a význam. Povahy postav jsou dokonale vykreslené, naprosto proto dokážu pochopit pohnutky, co je vedou k činům. Jediný přešlap bych viděla v aférce s "naušnicemi", vysvětlení na konci-to už bylo opravdu příliš. Ale jinak-skvělé!

16 28.08.2023

Jo! Jo! Jo! Konečně! Konečně knížka, která měla skvělý rozjezd a udržela si ho až do samotného finále. Pro mě rozhodně TOP TEN uplynulých let. Naprosto jsem si zamilovala autorčin styl psaní, ten sakrasmus, ten vtip, ty trefné poznámky. Vůbec mi nevadila protivná povaha hlavní hrdinky. Naopak! Nesmírně jsem si to užívala. Žádné přeskakování v ději, žádných padesát postav (z nichž třicet začíná na jedno stejné písmeno a dalších dvacet se píše tak, že to ani nedokážu vyslovit), žádný zkouřený alkoholik s temnou minulostí. Jedna příhoda na začátku, několik lží a podvodů a sněhová koule, která se ovšem místo z kopce dolů kutálí klikatě nahoru. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem četla knížku stylem "ne, nesmím jí číst moc rychle, ať mi vydrží co nejdýl". Jedinou drobnou chybu vidím v samotné vrcholné scéně, která byla popsána příliš rychle (přijde policie -nepřijde, uvěří-neuvěří, umře - neumře...). Po tom všem stálo za to, nechat si čtenáře vychutnat moment, kdy se rozhodne, na kterou z misek vah se rozuzlení ustálí. Jinak nic. Jinak nemám absolutně nic co vytknout. Super!

16 10.02.2022

Já vlastně ani nevím, jak se tahle kniha dostala do mého seznamu "chci si přečíst". Obálka nevýrazná, snadno přehlédnutelná, název knihy divný a naprosto nezapamatovatelný. První dvě indicie, které mě měly varovat. Jenže pak jsem zabrousila na hodnocení Databáze knih a byla jsem u vytržení – 86%! jak to, že jsem knihu tak dlouho přehlížela, když četba, podle ostatních, vypadá na životní zážitek? Šupky dupky do knihovny! Zarazila mě tloušťka knihy, čekala jsem klasiku o 250 stranách, ale říkala jsem si, že možná proto je z knížky trhák. Je zkrátka tak skvělá, že jsou čtenáři nadšení, že autor nešetřil slovy a papírem. Omyl číslo dvě. Z příjemně načatého příběhu se po první třetině stala nepoživatelná snůška absurdností a balastu o ničem. Vyzdvihnu pár poznámek, které použili jiní uživatelé. Jsou velmi trefné:

Milonak: chvílemi telenovela, chvílemi super četba.

bezprezdivky: Originálně vyprávěný příběh, kterému ale ubližuje množství falešných konců, jeden až dva závěrečné zvraty by stačily

LOLYA: Tie zamilované listy (už nemám sladkých 15, ale to je aj na červenú knižnicu cezpríliž).

fofr-com: "Dobrá kniha, Marcusi, je taková, u které nám je líto, že skončila". Tak to byla poslední věta v úvodním odstavci Epilogu. A mně to bohužel líto není. 3/4 knihy jsem přemýšlela, jestli je to bráno vážně a nebo je to jakási parodie na detektivku

egan: Pri čítaní som sa chcel touto (absolútne nezmyselne) obsiahlou knihou umlátiť, aby som už nemusel ďalej trpieť.

Gargantua: spôsob, akým autor podceňuje čitateľa, jeho inteligenciu, pozornosť a trpezlivosť, je skutočne pozoruhodná.

Roubas: Dopisy, ale i rozhovory mezi Nolou a Quebertem, byly tak strašně kýčovité, umělé, hloupé, naivní, že by se za ně nemusely stydět hlavní postavy jihoamerických telenovel, nebo hrdinové německých romantických seriálů, které podobným způsobem, jako tenhle svádějí k předčasnému ukončení vlastního života

petrarka72: Dicker neumí napsat dialog, opakuje motivy do bezvědomí, mnohé momenty jsou už na první přečtení přitažené za vlasy tak, že to neospravedlní ani podceňovaný detektivní žánr

jana_briza: Když už jsem se prokousala na stránku 300, bylo mi líto knihu odložit a nedozvědět se konec, ale ve finále jsem byla ráda, že už to mám z krku

Já na tom byla podobně. Prostě jsem chtěla vědět, jak to vlastně celé bylo, ale neodvažovala jsem se text přeskákat, protože jsem pochopila, že nečekané zvraty jsou autorovo prokletím. Svědomitě jsem příběh louskala, nutila se nezvedat oči v sloup a nesmát se nahlas (ne, vtipné to opravdu nebylo). Připadal jsem si, jako bych sledovala televizi, na které někdo neustále přepíná mezi „Divokým andělem“ a „To je vražda, napsala“, přičemž jde o šestkrát vylouhované příběhy běžící ve třicáté repríze.
Dvě hvězdy dávám za velmi slušný rozjezd a pár pěkných myšlenek. Dokonale vše shrnul uživatel marlowe, jehož dlouhou a podrobnou recenzi doporučuji přečíst. Je v ní úplně vše, čím se jako čtenář cítíte být trýzněn, a mně osobně udělalo radost, že to někdo řekl za mě. Marlowe, díky.

16 06.06.2020

Naštěstí jsem již po prvních pár stránkách pochopila, že V4O (neboli vrah čtyř opic) nebude matroš pro mou outlocitnou duši. Čím víc krve, tím víc adidas. Hlavně to musí být co nejvíc zvrácené, a nechutné. A je potřeba tam prdnout něco z pošahaného dětství. Deníkovou formou, to zaujme. Jak jsem se dočetla z komentářů (neb jako čtenář samotné knihy jsem se daleko nedostala), nechybí ani osobní tragédie ze života vyšetřovatele a geniální tahy padoucha kontra naprostá neschopnost policie ("Dostanu tě, Fantomasi"). Za mě ne a může to být napsáno sebelíp, sorry.

Fajn se to četlo, ale než jsem stihal napsat tenhle komentář, už jsem zapomněla, o čem to vůbec bylo. To by se asi u skvělých knih stávat nemělo, co?

15 15.06.2020

Styl vedení příběhu mi přišel dokonalý. Vše z pohledu dvou žen, stejné místo, jiný časový úsek. Kapitoly byly krátké, děj tak rychle ubíhal a já nadšeně přeskakovala z vyprávění od jedné, ke druhé. Námět výborný. Jenže, i přes to všechno to drhne. Postavy se chovají nelogicky, tajemný pan majitel až příliš připomíná bohatého, všehoschopného a oslnivého hrdinu z 50 odstínů. A velká obliba v mrtvých dětech a utýraných zvířatech nemohla být ani v případě tohoto bestselleru opominuta. Opravdu jsou popisy těchto scén zapotřebí? Poslední kapitola týkající se Downa mi přišla jak z nejlevnějšího braku. Přitom jinak takový perfektní zážitek. Ani nevím, jestli knížku doporučit, ach jo.

15 03.01.2020