juvelinokivi komentáře u knih

Za povídku "Milostná", která mě přinutila tuhle knihu zakoupit a se zaujetím pročíst, dávám 5 hvězd: "Dej mi pusu, řekla jsem. Homolka se nehýbal a potom šeptnul, co mě nenecháš? Já tě nemiluju! Sklonila jsem se k němu, vzala ho za krk a ukousla jsem mu hlavu. A snědla jsem ho, Homolku, snědla, protože mě neměl rád."

2 06.02.2014

Jedna z knih, které by neměli nutit číst děti na prvním stupni ZŠ: "dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy."

Mrzí mě, že je tu zařazen jen úvod ke knize "Historické kořeny kouzelné pohádky". Obávám se, že celé téhle knihy se asi v češtině nedočkáme.

2 23.01.2013

Spíše pro zájemce z řad skalních fanoušků filmových pohádek. Nejzajímavější je asi scénář k "Princi Bajajovi", který se od filmové podoby dost liší. V případě "Tří oříšků pro Popelku" byla publikována zřejmě poslední verze scénáře - trochu mě mrzí, že nebyla otištěna "letní verze", kde hlídala Popelce oříšky místo sovy žába.

Totálně ujetá kniha - děj předznamenává už hlavní zápletka: cestující na potápějící se lodi si vezmou místo záchranných pásů pásy cudnosti a vzápětí od nich v moři ztratí klíče. Což je ovšem nepříjemné i pro jejich partnerské protějšky, které je očekávají v přímořském hotelu. Než se klíče najdou, dočká se čtenář lecjakých šílených humorných příhod a milostných zápletek. Jedna z mých nejoblíbenějších knih.

2 23.01.2013

Víc než v jiných textech, které jsem zatím od autora četla, jsou tady naznačeny způsoby, jakými R. Steiner bádal v duchovním světě. Zajímavý je jak výčet správných postupů v duchovním bádání, tak výčet těch nesprávných (např. médium). Občas autor vybočí z obvyklého chladně matematického stylu a v pár větách "vykouzlí" scénu plnou emocí, která ovšem dokládá jeho teoretický výklad - nádherné je například líčení, jak se dávný zasvěcenec ubírá temným hvozdem z chrámu v Efesu. Velká část knihy se zabývá vztahem částí těla člověka s různými kovy, na němž je založena i léčebná metoda, na které R. Steiner v posledních letech života spolupracoval s Itou Wegmanovou. V knize jsou otištěny překreslené Steinerovy náčrtky z přednášek, které se však dochovaly v originále - dají se najít zde: https://wn.rsarchive.org/Lectures/GA243/BlackBoard/GA243T_index.html

1 20.02.2019

Vždycky mám trochu problém, když místo uceleného přednáškového cyklu mám před sebou kompilaci textů autora k určitému tématu. Sice mě potěšily tři přednášky věnované okultním pečetím pokaždé z mírně odlišného úhlu, ale zase jsem si říkala, proč tu chybí čtvrtý pohled z cyklu o Janově apokalypse... Z textů o významu okenních vitráží v Goetheanu jsem dostala jen krátkou ochutnávku a fotografie oken byly v tomto měřítku nepříliš vypovídající... Jednu hvězdičku tedy strhávám autorovi kompilace, nikoli Rudolfu Steinerovi.

1 04.12.2018

Záhy jsem zjistila, že o Christianu Rosenkreuzovi se v téhle knize moc nedozvím a že duchovní věda podle rosekruciánů je vlastně antroposofie. Takže jsem si během četby zpřesnila představu zejména o vývoji naší planety a pohlédla na některé věci z netradičního úhlu: „Až po Atlantidu byl zemský proces vzestupný. Od té doby je rozkladný. (…) Světlo se rozpadá a rozpadlé světlo je elektřina. Co známe jakožto elektřinu, je světlo, ničící samo sebe ve hmotě. A magnetismus je chemická síla, proměňující se v zemském vývoji. A ještě třetí síla se objeví. A když se člověku již dnes elektřina jeví divotvornou, bude mít tato třetí síla ještě mnohem velkolepější vliv na kulturu. A čím více budeme této síly používat, tím dříve se stane Země mrtvolou, aby to, co je duchovností Země mohlo přejít v Jupitera. (…) Poznáme tak, že je nutno Zemi zničit, jinak nebude duch osvobozen.“

1 07.08.2018

Příjemně uměřená biografie, která stručně, ale srozumitelně a hlavně v souvislostech seznamuje se Steinerovým životem a dílem. Ubírá se přitom zlatou střední cestou - nejsou tu ani pikantní klípky, ani dlouhé odborné rozbory díla. Dobrý dojem umocňuje i přiměřené množství fotografických příloh. Nezbývá než doufat, že se do ČR jednou dostane i rozšířené vydání životopisu od stejného autora.

1 04.04.2018

Pokud někoho zajímá zázemí a právní aspekty umírání v ČR, vřele doporučuji knihu "Průvodce smrtelníka" od Ondřeje Nezbedy.

Stručný přehled jednotlivých oborů duchovní vědy obsahuje pozoruhodné myšlenky a postřehy, ale pro vstup do antroposofie bych ho zrovna nedoporučila - množství nových pojmů by mohlo "nezasvěceného" spíše odradit. Já jsem začala Steinerovy ideje vstřebávat knihou "O poznávání vyšších světů", která mi k takovému účelu přijde o dost vhodnější.

Plně se podepisuji pod Spajdyho slova. Jen dodávám, že kniha nejdříve člověka zmrazí nejhorší apokalyptickou vizí světa, o jaké jsem kdy četla, a vzápětí ho nadchne nádhernými obrazy jako například: „Rostlina je zemí spoutaný motýl.“ Nabídne překvapivé vysvětlení toho, proč by měla země oplývat mlékem a strdím, a na závěr opět ochromí líčením naší současné civilizace, prostoupené duchovní rakovinou, na kterou je jediný lék – nepřijímat po staletí hromaděné poznatky jako něco indiferentního, ale procítit je skrze svou duši.

1 02.03.2018

Mě osobně nejvíc zaujalo, jak Rudolf Steiner pohlíží na různé filozofické směry a názory: "Kdo odmítá všechno, co neodpovídá jeho směru myšlení, ten nikdy nepocítí tíseň relativní oprávněnosti jednotlivých světových názorů. (...) Komu je však vlastní nazírání, jaké musí vládnout v duchovním světě, ten právě vidí oprávněnost nejrůznějších „stanovisek“ (...) Různá intelektuální „stanoviska“ se navzájem potírají; duchovní nazírání v nich však vidí právě jen „stanoviska“. V každém z nich se svět vyjímá jinak. Je to podobné, jako když fotografujeme dům z různých stran. Obrazy jsou různé, ale dům je tentýž. Obejdeme-li tento dům celý dokola, teprve potom z něj získáme celkový dojem. Jsme-li skutečně zakotveni v duchovním světě, ponecháváme určitému stanovisku jeho „správnost“."

1 08.02.2018

Nu, zřejmě tenhle humor není pro každého. Na mě zapůsobila zejména kapitola o tom, jak předejít malovodnímu stresu, který občas zažívám... :)

1 07.02.2018

Nejvíc mě na knize zaujalo, jak mají lidé, jejichž lucidní snění autor zkoumá, často pramálo fantazie. V lucidním snu mohou provozovat všechno, co je napadne - a ono je třeba pokaždé napadne jen to, že si užijí dokonalý sex...

Úžasné dílo. Četla jsem v pečlivém "přebásnění" Miroslava Matouše. Škoda jen, že překladatel podlehl katalogizačnímu pudu a jednotlivé básně seřadil do tématických skupin, místo aby zachoval autorovo chronologické řazení.
"Nechť jiný trápí se a vmýšlí v ona místa,
kde pytli červů svých už pyšný pomník chystá,
o to se nestarám: hrob, skála, schrána moje,
kde věčně spočinu, to srdce Kristovo je."

1 07.02.2018

"Bůh byl svržen z trůnu a rozum se stal korunovaným vládcem filozofie. Nyní se věda těší našemu největšímu uctívání. Vědec je papežem dneška a sedí ve Vatikánu světské autority. Přijímáme jeho učené objevy s nábožnou, posvátnou úctou. Věříme jeho slavnostním prohlášením tak, jako kdysi celá Evropa věřila zásadám a dogmatům církve. (...) Mám hlubokou úctu k intelektuálním schopnostem a trpělivému charakteru vědce. Věřím, že jeho práce má své pravé a užitečné místo v životě. Nevěřím však, že toto místo je nejvyšším." (Tajná stezka, 1935)

1 07.02.2018

Aneb Nový zákon jako ještě větší detektivka, než jste tušili. Tuhle knihu asi není možné číst bez přípravy - tj. bez znalosti základů antroposofie (přinejmenším nauky o těle fyzickém, éterném, astrálním a Já). I tak jsem měla co dělat, abych se v tom všem vůbec zorientovala. Někdy mi stačilo přečíst jeden odstavec a trvalo mi celý den, než jsem ho vstřebala. Ale odměna stála za to. :) Po dočtení jsem chvíli měla dojem, že vím o Novém zákoně všechno - než jsem otevřela pojednání o Lukášově evangeliu... (Mimochodem, myslím si, že jinak než chronologicky podle pořadí přednášek se moc číst nedá, vzhledem k jisté návaznosti - takže Jan, Lukáš, Matouš, Marek.) - Dodatek 2019: Tak jsem si libovala, jak jsem četla chronologicky, abych nakonec zjistila, že rok před tímto přednáškovým cyklem proběhl jiný cyklus, nazvaný taktéž "Janovo evangelium", který jsem jaksi opomenula... Ale chystám se to napravit.

Musím souhlasit s Reonou - pro mne též přelomová kniha před cca 10 lety. Nasměrovala mě na cestu, po níž se tak nějak stále pomalu ale jistě ubírám. Ovšem docela chápu i ty, kteří po několika stranách další čtení vzdají. Je opravdu nutné přežít nějaké ty mimozemšťany a kruhy v obilí, aby se člověk dostal k tomu podstatnému - což je síla odpouštění a pak to, že tělesné nemoci mají duševní základ a vyléčit nás může jen změna myšlení. Podobný přístup k "samoléčení" nemocí v současné době v českých krajích propaguje (a praktikuje) Vladimír Kafka (díky mu; viz. kniha Život naživo + četné besedy), který je normálním smrtelníkům o dost přijatelnější svým přístupem (Lazarev je rigidní katolík, takže může poněkud lézt na nervy např. jeho postoj k sexualitě), ovšem v "léčení" opomíjí karmické souvislosti.

Tak tady jsem si po "Pěti falešných stopách" jednoznačně spravila chuť. Lord Petr je tu opět ve formě, nechybí humor ani zajímavé situace. Je ovšem nutno přimhouřit oko nad poněkud průhlednou zápletkou - a také pokárat pisatele stručného obsahu na obálce knihy, neboť si myslím, že prozrazovat počet vražd opravdu nebylo nutné...

1 09.09.2014