Jonna komentáře u knih
Stále se nemohu rozhodnout, jestli je kniha dobrá, nebo ne. Možná je to tím žánrem, který asi nebude mezi prvními v seznamu mé četby. Na druhou stranu se dobře napsané "ženské literatuře" (to označení nesnáším) se nebráním. Tahle kniha mi, hlavně ke konci přišla zdlouhavá, a dočetla jsem ji jen proto, abych se dozvěděla, co jsem tušila. Zakázané ovoce, od stejné autorky, se mi líbilo víc.
Průměrná kniha s předvídatelným dějem. Žiji ve Skandinávii, tak jsem chtěla vědět, nakolik to bude odpovídat skutečnosti, v tom mě autorka nezklamala. Kniha nenadchne, neurazí.
Druhý díl je možná o trošku, slabší než ten první, ale stále je to dobrá kniha, a stále se mi čte lépe, a přijde mi zajímavější, než Panský dům. Těším se na 3. díl.
Nemám ráda knihy psané formou dopisů, ale jsem ráda, že jsem u téhle udělala výjimku, i když to nebyla "láska na první pohled" a knihu jsem nepřečetla jedním dechem.
Autorka opět nezklamala a odvyprávěla zajímavé příběhy na pozadí historických událostí. Je velká škoda, že je to autorčina poslední kniha, bude mi chybět.
Kniha, kterou by si měl přečíst opravdu každý, protože, když už vám rakovinu diagnostikují, může být už pozdě.
Kniha navíc není jen o nemoci, ale o životním stylu, o tom, co můžete sami udělat, aby se nám rakovina vyhnula, a v případě, že už nemoc propukla, že nemusíte házet flintu do žita.
Doporučuji.
Podle mne ještě větší slepenec úvah, příhod a příběhů než Dům v Bretani. Blogové úvahy. Více mne zaujalo jen vyprávění o duších/duchách domu, protože to také tak cítím, a také žiju v cizině. Jinak platí to samé, co o předchozí knize - býval by na to stačil blog.
Je to především nádherná kniha, už dlouho mě žádná tak neuchvátila na první pohled. Moc se těším, až budu procházet jednotlivé měsíce a tvořit či slavit.
Další bestseler, který mne nenadchnul. Celé vyprávění je plytké, děj předvídatelný, místy až pohádkový (a nemyslím to jako pochvalu), ... Připomnělo mi to celé takové to sešitové čtení na pokračování, co čte pod lavicí student ve filmu Škola základ života. Další knihy autora si nechám ujít.
Mám pocit, že oba už jsme unaveni - Vondruška i já. Rozmělňování narůstá a výpovědní hodnota knih postupně klesá. Poslední díl už asi přečtu jen ze setrvačnosti. Nebo možná přijde napínavé vyvrcholení epopeje(?).
Knihu jsem sice dočetla, ale jen proto, že jsem v dosahu neměla jinou knihu. Kniha je napsaná "blogovým" stylem, sáhodlouhé popisy ničeho, příhody jsou jedna jak druhá. Jediné, co jsem si z knihy vzala, je to, jak odlišná kultura v Nigérii panuje, a že musí být hrozný problém najít nějaké styčné body s tou evropskou. Autor sám mi připadá jako ziskuchtivý chytrolín, který se to snaží maskovat snahou o udržení odkazu svého otce.
Fischl prostě umí navodit atmosféru tak, že mám vždy pocit, že v té knize, v tom městečku jsem, že tam bydlím, a jsem toho všeho děje součástí. Knihu jsem si šetřila, aby mi vydržela, protože z ní dýchá neuvěřitelná pohoda.
Od knihy jsem čekala něco úplně jiného, takže mne děj překvapil. Text měl dvě roviny, jednu dějovou a druhou takovou neuchopitelnou. Atmosféra té doby a uvažování hlavní hrdinky nějak dotvářely dějovou linku, těžko se to definuje. Z knihy nejsem nadšená, ale ani zklamaná, musí na ni být ta správná nálada.
Ke knize jsem se dostala náhodou, díky výrazné slevě, a jsem moc ráda. Je to pohodové, laskavé čtení pro temné a smutné dny. Někdy je fajn přečíst si knihu, u níž víte, že všechno dobře dopadne. Vřele doporučuji a vrhám se na další díly.
Krásné vyprávění o době, která se už nevrátí. Trocha nostalgie, zajímavé osudy rodinných příslušníků, emoce a láska,... Krásná doba, strašlivě zakončená druhou světovou válkou.
Hezky jsem se prošla historií Česka, i když leckdy byla popsána trochu šmahem. Líbilo se mi, jak se postavy románu potkávají, jejich osudy proplétají, jak se sami vyvíjejí. Asi nejméně uvěřitelně na mne působil osud filosofův - hlavně ta závěrečná část jeho života, jinak mi připadalo, že všichni ostatní jsou mi nějak povědomí, blízcí (i politik Kohout :-)). Dobré čtení.
Bohužel musím souhlasit s ostatními komentáři - tohle je asi jedna z nejslabších Irvingových knih. Neustálé opakování toho, co už bylo (i několikrát) řečeno, motání se v kruzích, tak trochu upocená snaha o magický realismus (ten umí jenom Márquez) nebo co to proboha mělo být. Nemohu říct, že by mě kniha vyloženě nudila, to ne, ale taky mě nenadchla. Dočetla jsem, fajn, ale asi se ke knize, na rozdíl od ostatních Irvingových děl , nebudu vracet.
Mám ráda historické příběhy, a ještě radši jsem, když popisují skutečnou dobu nebo osobu, ale tahle kniha se nepovedla. Ano, chápu, že autorka popisuje reálnou osobu, ale lze to také udělat zábavným a čtivým způsobem. Tahle kniha je vlastně jen suchopárný výčet, co Kateřina, nebo její manžel, řekli, kdy a kde. Velice nezáživné. Nevím, jestli vůbec číst další knihy této autorky.
Pro mne pokračování utrpení z prvního dílu - kniha o ničem. Zase si někdy koupím knihu na doporučení vydavatele... Ještě, že byla ve slevě!
Kniha mne vtáhla do děje už od samého začátku, a já se nemohla dočkat, až si zase "urvu" nějakou tu chvilku na čtení. Nelehký život hlavní hrdinky se přesto četl lehce. Mám ráda hrdiny, kteří se při prvním "ofouknutí větříkem" nehroutí, pomáhá mi to mávnout nad některými problémy rukou a říct si: "Život jde dál!" A tohle mi kniha/hrdinka dopřála měrou vrchovatou. Jen bych ocenila, kdyby překladatelka alespoň trochu nastudovala botaniku, aby pak místo označení "rostliny tajnosnubné" nepoužívala termín "rostliny, co tajně zakládají manželství". To bylo trochu úsměvné.