Jonna komentáře u knih
Příběh vleklý, místy se špatně v textu orientuje (v jednu chvíli něco vypráví matka ze svého pohledu, druhá věta je, bez přechodu, z pohledu Mirandy), zbytečné a sáhodlouhé popisy nepodstatných věcí a míst (např. basketbalový zápas), už od začátku knihy jsem znala ono "tajemství" k němuž autorka konečně dospěje v závěru knihy. Je to prvotina, tak jsem autorce milosrdně přidělila dvě hvězdy.
Sice mi to trvalo, ale konečně jsem knihu dočetla. Ne, že by mně nebavila, jen jsem si co nejvíce čteného chtěla zapamatovat a uvést do praxe. Také jsem během čtení zjistila, že alespoň sem tam nějaký Skandinávec má smysl pro humor. :-D Kniha už je připravená na poličce "první pomoci", kam si odkládám užitečné knihy, ke kterým se často vracím. Doporučuji přečíst co nejdřív, abyste si uchovali co nejvíc krásných vzpomínek.
Chtěla jsem si tuto knihu přečíst jaksi "do počtu", abych měla přečtené všechny knihy autora, co vyšly v této edici, ale nakonec mě ta kniha hrozně chytla, a některé návody rozhodně vyzkouším. Myslím, ale, že některé věci jsou prostě v Česku těžší k pochopení, ve Skandinávii, kde bydlím, se prostě žije trochu jinak.
(SPOILER) No, já nevím, místy jsem knihu nemohla odložit, místy se mi do čtení vůbec nechtělo. Nejnudnější je asi popis vizí jednotlivých postav po "proceduře", měla jsem co dělat, abych to jakž takž dočetla a neusnula u toho. Asi nejslabší kniha od této autorky.
I druhý díl byl povedený, a více se blížil k tomu, co autorka běžně píše (oproti drsnému prvnímu dílu). Těším se na třetí díl.
Zprvu jsem hodně váhala, jestli mě tento žánr oslovuje, ale nakonec jsem došla k závěru, že v podání tohoto autora ano. Alchymista, ani jiné podobné knihy, mi nic neříkaly. Pak jsem si uvědomila, že ten poměrně jednoduchý text mi umožňuje více se nad podněty zamyslet, a jde mi to lépe než u čistě návodné a motivační knihy. Docela mě to překvapilo. Musím zkusit i jiné knihy autora, jestli to tak bude fungovat i nadále.
Autorka opět dokázala zaujmout, i 4. díl jsem přečetla jedním dechem, nemohu se dočkat dalšího.
Knihu mám přečtenou, a zároveň nemám. Nosím ji s sebou do lesa, a na co narazím si vyhledám a přečtu, takže s knihou vlastně podnikám komentované procházky lesem. Moc si to užívám.
Kniha, ač by se to mohlo zdát, není primárně o náboženství, spíše naopak. Je to dílo o spiritualitě, esoterice, filozofii, o něčem, co nás převyšuje, co v životě přetrvává. Knihu jsem četla hodně dlouho, tak dlouho, že jsem se za tu dobu posunula někam jinam a druhou polovinu jsem přečetla velice rychle. Teď ji zase otočím, a budu číst znovu od začátku. Není to jednoduché čtení, autor je velice vzdělaný a sečtělý, a jeho odkazy na výtvarná díla, pověsti, psychologii, apod. mne mj. donutily doplnit knihovnu o díla Junga, vrátila jsem se po letech k Platónovi, zavítala virtuálně do muzeí a galerií. Nicméně kniha dokáže být i velice návodná pro každého hledače něčeho vyššího v našem životě, kdy si z různých zdrojů vybíráme, to, co je nám blízké a tahle kniha vám s tím skvěle pomůže.
Opravdu jen ve výjimečných případech knihu odložím, a to se stalo u této knihy, nudné, jednoduché líčení podivného příběhu, nešlo se začíst. Opět jsem si ověřila, že Vondruškovy "detektivky" nemá smysl číst.
Také jsem z téhle knihy od Moriarty trošku rozčarovaná. Do půlky knihy jsem se nemohla začíst, zápletka mi přišla trochu moc protahovaná, a trošku mi začínají připadat autorčiny knihy jedna jako druhá (Sedmilhářky, Manželovo tajemství), hlavně stylem vyprávění a jeho strukturou. Mám zakoupenou ještě jednu knihu od Moriarty, tak doufám, že bude lepší než tahle, protože každý autor má nárok na slabší knihu. Jednu. ;-)
Mám moc ráda vypravěčský styl autorky, je takový uvěřitelný, jednoduchý, ale zároveň ne plochý. Trochu nechápu to časté řazení do detektivek a málem mě od knihy odradilo doporučení Stephena Kinga na přebalu. Naštěstí jsem se už v knihkupectví začetla a bez knihy neodešla. Tohle byla má první kniha od Moriarty, a rozhodně nezůstane poslední.
Celá epopej dočtena, a jsem ráda, že už skončila, protože někdy od 4., 5. knihy se začal děj hrozně rozmělňovat, osoby byly stále méně propracované a stále více se jedna podobala druhé. Mám pocit, že epopej je takhle dlouhá jen proto, aby čtenář více zaplatil a kniha více vydělala. Nebylo to zase až tak špatné čtení, ale celá Husitská epopej mohla být tak o tři knihy kratší.
Dlouho mi trvalo se začíst, víc než beletrie je to dokument. Je prostě znát, že autorka je spíš novinářka než spisovatelka. Táhne se to celou knihou - informací je někdy až na škodu mnoho (co měla Anna na sobě, když..., co jedl/pil ten a ten apod.). Zorientovat se v osobách bylo skoro nemožné, neprospívalo tomu ani přeskakování ze "současnosti" do minulosti. Detailní historická fakta s mnoha odbočkami jsou nezáživná. Asi by bylo lepší zhlédnout nějaké autorčiny dokumenty o Vídni, ke knize už se nejspíš nevrátím.
Druhý díl mi přišel trošku lepší a čtivější. Pohled na válku z německé strany je pro mne relativně nový a zajímavý, častěji čtu literaturu anglickou. Uvidíme, co přinese díl poslední.
Omylem jsem tuto knihu považovala za první díl, tak jsem ji četla jako první. Mám ráda autorku, její styl psaní a její ságy. Ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Kniha se čte velice dobře a je navíc zajímavé "vidět" válku z druhé strany. Nemůžu se dočkat dalších dílů.
Zpočátku jsem si myslela, že knihu nedočtu - rozvleklost děje, kdy se vlastně nic neděje, a stále dokola to samé... Ale nakonec jsem ráda, že jsem vytrvala a dočetla. Protože ta zajímavá část začala vlastně smrtí, kdy jsem si říkala, kam vlastně autorka chce jít dál. Ta druhá část mě skutečně chytla, a bylo mi líto, že kniha už končí. Myslím, že by bylo lepší, kdyby autorka psala knihu chronologicky, a ne jako zpětný pohled, pak by možná oslovila více čtenářů. Všem doporučuji vytrvat a dočíst! Stojí to za to.
Dnes jsem knihu přečetla, zítra přendám záložku z poslední stránky na první, a budu číst znova. Opakování matka moudrosti. Byla jsem velmi překvapená, že tuto knihu opravdu lze číst jako beletrii, jak autoři v úvodu slibují, a moc mne to bavilo, hlavně ta část o vzniku a historii českého jazyka, to byla vysloveně lahůdka! Konečně jsem taky snad pochopila, jak psát přechodníky, získala jistotu, kdy se píše "jakoby" a kdy "jako by". Jen vypisovat správně uvozovky jsem líná, autoři prominou... Doporučuji všem, protože všichni jsme dřív, nebo později, nuceni spáchat něco v češtině, tak aby to nebyla vražda.
Milánkové, klidně si mě zastřelte, mně se kniha moc líbila. :-) Trochu víc se mi líbila ta část historická, ze začátku mi prolínání se současností lezlo na nervy, ale ke konci jsem postavu pochopila a v podstatě jí odpustila. Asi nemohla být jiná.
Taky moc oceňuji, že autorka si dala tu práci a vše z oboru výroby zmrzliny pilně nastudovala. Díky ní už vím o výrobě zmrzliny (téměř) všechno. Je fajn se při čtení románu také poučit.
Žiji ve Švédsku, a bohužel musím konstatovat, že kniha není zrovna ze života běžných Švédů. Je to stejný výplod fantasie jako mluvící medvědi, nebo století staříci, co vylézají z okna a zmizí. Rozpoznávám i stejný styl humoru, který se mi u Staříka líbil, protože si na nic nehrál, tady se autor snaží předstírat, že píše o realitě, ale tak tomu není. To je to, co mě na knize nejvíc irituje. Autor navíc ve druhé třetině začal ztrácet dech, a já měla co dělat, abych knihu dočetla. Ale třeba je něco "ztraceno v překladu" (zkusím originál), nebo to prostě bude tím, že mám raději hokej než fotbal. Jisté ale je, že další knihy od Backmana si nejspíš nepřečtu.