Johannus
komentáře u knih
Láska jako z pohádky
Bill Willingham
Vážně perfektní. Zlatovláska je správná mrcha, Wolfi super, Sněhu správná ledová královna, Hořčičák Pete a létající medvěd... :-) Někteří malíři vedlejších příběhů jsou krapet slabší (zejména Talbot neumí nakreslit obličej, aniž by postava strašně přehrávala), ale scénář byl zatím pokaždé skvělý. Kvalita se stále zlepšuje, tak doufám, že to vydrží.
Skrýš
Masasumi Kakizaki
Hororový příběh sám o sobě nic moc. Pasáže z minulosti jsou mnohem lepší. Pěkně namalované, ale krapet nepřehledné. Kniha strašně nadužívá zvuky. Navíc jich většina ani nedává v češtině žádný smysl. Co to sakra znamená "kvrk", "kvr", "škrr", "drk" nebo "šlip"? Už tam chybělo jenom "prd", "smrk" a "kak"...
Eldorádo
Karel Jerie
Ve finále velké zklamání, které nezachrání solidní malba ani řada popkulturních a jiných odkazů. Není to vtipné a hlavně je to nudné, narozdíl od předlohy, která je přes své stáří mnohem lepší. Solidní malíř prostě nemusí být dobrý scénárista. Prakticky nejlepší jsou skicy na konci všech tří knih, což je hodně málo. Jediné ponaučení: nekupovat všechny knihy v řadě současně.
Legendy v exilu
Bill Willingham
Příjemné překvapení. Premisa je docela originální. Hlavně se mi líbí jednotlivé postavy a využití jejich "pohádkového" backgroundu v lidském světě.
Ďábel vchází do dveří
Mike Carey
Vcelku solidní zklamání. Přišlo mi to plitké, převážně nudné, chvílemi stupidní a občas dokonce trapné. Poslední příběh byl rozhodně nejlepší, ale stále průměr. V zásadě jsem to dočetl jenom proto, abych se utvrdil v tom, že další díly číst nebudu. V pevné vazbě se to nicméně čte mnohem lépe, než rozsahem podobný paperback.
O (ne)mrtvých jen dobré
Karel Jerie
Naprosto zbytečná knížka. Primitivní povídka překleslená na několika stránkách různými ilustrátory. Mělo to zůstat součástí workshopu a ne být vydáno knižně. První knížka, kterou jsem po "přečtení" vyhodil...
Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)
Jiří Černý
Velice dobrá knížka, samozřejmě v rámci žánru. Každopádně přehnaně dlouhá (nejdelší v celé knize) kapitola věnující se Mašínům působí zbytečně a ve svém důsledku kontraproduktivně a zároveň neuctivě vůči jiným osobnostem a událostem, které jsou objektivně mnohem důležitější a kterým je věnován řádově menší prostor. Na mne to působí, jako kdyby si tím Jiří Černý léčil mindrák, a osobně mám za to, že to ve svém věku nemá zapotřebí.
