jiri2737 komentáře u knih
Zajímavý námět provedení (styl psaní) trochu pokulhává. Motivace globalistů, naznačené v knize, jsou velmi přesvědčivé a racionální. Z jejich pohledu. Jinak mi kniha sedla. Proto přes uvedené nedostatky dávám 5 hvězd.
Velmi zvláštní. Autor čtenáře celou dobu napíná a mate několika zdánlivě nesouvisejícími motivy. Teprve v posledních kapitolách vezme děj mohutné obrátky, rozuzlení a náznak dalšího pokračování.
1 000 let stará poezie při jejímž čtení máte pocit, že ji psal současný autor.
Dva brilantní mozky stručně popsali situaci kolem migrační krize. Kniha kterou si žádný pseudohumanista a sluníčkář nepřečte.
Po přečtení první kapitoly jsem odložil. Tolik času mi nezbývá, abych ztrácel čas čtením plytkých knih.
Pokud máte náladu na depresivní, ale dobré čtení a chcete poznat pohled ze dna společnosti tak Poštovní úřad je přesně to co hledáte. Opilec a flákač který žije od výplaty k výplatě (jako třetina až polovina domácností - ČR a USA) dělá práci která ho krutě nebaví. Musí se stýkat s primitivy. Šéf je omezený sadista, který si na hlavního hrdinu zasedl. Vítejte ve zlých časech.
Severský humor. Ještě inteligentnější a jemnější než anglický.
Úchvatné. Miroslav Macháček byl úžasná osobnost. Přesto trpěl. Kniha mi připoměla rok 1975.
Možná mnou budou intelektuálové pohrdat, ale od první věty jsem byl překvapen užvaněností autora, předstíráním inteligence a volného plynutí rádoby "hlubokomyslných" myšlenek odnikud nikam. Po 5 stránkách jsem to vzdal a s Kunderou se už asi nepotkáme.
Kdybych měl charakterizovat knihu a jejího autora jedním slovem tak by to bylo slovo srozumitelnost. Velmi doporučuji.
Nečetl jsem ale vyzkouším s opatrností. Levy je typický francouzský nabubřelý užvaněný kaviárový komunista klouzající po povrchu a libující si v pseudoproblémech a Houellebecq je depresivní nihilista, ale skvělý přecitlivělý spisovatel
Naprosto skvělé! Nejlepší jsou povídky Hod mrtvou labutí a Průmysl 4.0.
Moje první Hetešovka. Skvělé! Hltal jsem stránky. Moc se mi to líbilo. Spousta originálních nápadů. Znalost prostředí výzvědných služeb. Humor. Styl autora je jako když zkřížíte Roberta Henleina s Raymondem Chandlerem.
Barevné multikulturní soužití na vlastní kůži. Hlavní hrdina nedělá, z jeho pohledu, nic špatného. Jen dodržuje vlastní kulturní tradice a náboženská přikázání. Proč se tomu někdo ještě dnes diví?
Mnohem lepší je např. Johan Norberg Pokrok. Velká část knihy je věnovaná sluníčkářskému žehrání nad dezinformacemi a rusko-čínským nebezpečím. Ani čárka o dezinformacích z druhé strany. Autor je pouhý novinář bez hlubších znalostí, který jen opakuje co mu kdo nakuká. Například kapitola o slunečních erupcích je z říše pohádek. Autor nám hrozí sluneční bouří o magnetické indukci 1 500 nanotesla, která poškodí stovky transformátorů a uvrhne svět do tmy a mrazu. Každý vyučený elektrikář ví, že velké transformátory jsou několikanásobně jištěné takže poslední transformátor shořel Nikolu Teslovi a František Křižík mu ho pomáhal hasit. Když se postaví na nástupiště pražského metra s měřičem magnetického pole hravě naměří hodnotu magnetické indukce 2 500 nanotesla a ani při tom nemrkne. Rovněž rady jak se zabezpečit proti finanční krizi jsou povrchní, tak na úrovni sobotních příloh celostátních deníku. Kniha je pohledem z okna pražské redakce. Kritizuje omezence z vesnice, že volí SPD, Zemana a Babiše, ale cudně mlčí o důvodech proč tomu tak je (neschopnost EU řešit migraci, oprávněná ztráta důvěry k tradičním politikům, stále větší diktát z Bruselu, vnucování přijetí eura apod.) Názorná je autorova adorace Macrona z kterého Žluté vesty za pár měsíců udělali politickou mrtvolu. Věta, že autorovi připadají Číňané jako hemžící se hmyz je na úrovni Rudého práva s opačným znaménkem. Není to tolik obávaný a Okamurovi vytýkaný rasismus? Takže Průvodce budoucností je tradiční přehled sluníčkářských nesplnitelných přání a obav odtržených od života.
Vize jsou pěkná věc. Ještě důležitější je jejich uskutečnění. Andrej Babiš se sám sebe označil za urputné hovado. Je pravda, že spoustu věcí na MF dotáhl do konce. Uvidíme.
Moc se mi to líbilo. Povídky mi seděly. Nepřipadaly mi ani tak noir, ale spíše psychologické a nijak depresivní. Spíše ze života. Tímto průřezem jsem objevil několik zajímavých českých autorů.