jindra-svita komentáře u knih

Nádhera! Krásná slova, krásné věty, skvělá poetika a lidské vztahy. Už dlouho jsem nečetla tak příjemnou knížku. Poslední věty jsem chtěla přečíst nahlas kamarádce, ale nedala jsem to. Prostě mě to vždycky mile rozpláče.

11 22.05.2022

Stačí přečíst pár příběhů a já vám smutno z toho, co se tu dělo. Ale je třeba to číst, aby člověk dokázal srovnávat s tím, co je nám leckdy některými medii vnucováno.

8 15.10.2018

Upřímné, skvělé, občas i veselé (to když vypráví o svých trojkách z chování), a především velmi poučné z hlediska medicíny vůbec.

5 28.01.2020

Ač je to kritikou velmi oceňovaná kniha, mně vadila délka kapitol . resp. to, jak byly kraťoučké, a tím rychlé "přebíhání" z jednoho osudu do druhého, z jedné časové roviny do jiné. Kdyby byl text kapitol delší a neprolínaly se tak rychle osudy a časové linky, asi bych se do toho více "zabrala". Takhle mi to připadalo jak rychlý střihový film.

4 16.02.2017

Připadá mi, že se v poslední době a explozi stále nových knih a autorů na Vladimíra Párala a jeho vizionářské knihy trochu zapomnělo, a je to škoda. Tuhle knihu už jsem párkrát četla a když jsem si ji znovu vzala teď do ruky, uvědomila jsem si, jak je stále současná. Právě nedávno mluvili někde o tom, co bychom dělali, kdyby teroristé například v Praze hrozili otrávením vody. A přesně tenhle modelový případ tam vlastně Páral má. A hle, po pár desítkách let, a může to být i skutečnost. Ale hlavně - v téhle knize, ale i v jeho jiných, mě fascinuje, jak dokáže vystihnout charaktery a jak se snaží objevit v každém zárodek slušného člověka. A tenhle optimismus v době, plné tv násilí, vražd a mnoha detektivních seriálů, mi velmi lahodí.

3 18.09.2017

Pěkně dobrodružně ztvárněný příběh o atentátu na Heydricha. Doporučuji zvláště mladým lidem a těm, které odrazuje literatura faktu.

3 16.02.2017

Je to velmi silná kniha.

3 16.02.2017

Od téhle autorky jsem četla jiné knížky a nějak jsem měla v knihkupectví pocit, že to byly ty dva předchozí díly. Nebyly, takže jsem četla tenhle jako samostatnou knihu. A kupodivu to vůbec nevadí. Kniha je fajn, dobře se čte. Jen už od poloviny má velmi předvídatelný konec. Trochu víc dramatu by neuškodilo.

2 31.01.2020

Nasmála jsem se. Kniha pro dobrý deštivý víkend či lenivý odpočinek.

A. Ripley velmi pěkně navázala na dílo M. Mitchellové. Koupila jsem si od ní pak i další knížky a všechny se mi moc líbí. Příběh Scarlett - již od Jihu proti Severu je úžasným příběhem ženy, která se nehodlala dát spoutat konvencemi a z rozmazleného spratka se musela stát samostatnou ženskou, která právě až ve Scarlett pochopila sama sebe. Nádherné pokračování "neukončeného" díla Jih proti Severu. Škoda, že filmová podoba (seriál) ze Scarlett udělal děvku, která se dá každému floutkovi bezmála na potkání - což je v naprostém rozporu s knihou. Divím se, že to autorka vůbec připustila - asi si do smlouvy nedala právo veta? Nevím, jak to chodí, ale je to hrozná škoda. Místo příběhu o silné ženě v době mužů z toho byl naprosto jiný zmetek.

2 04.03.2017

Kdysi jsem ji uměla skoro celou nazpaměť... Je to krása

2 16.02.2017

Protože jsem v poslední době četla několik knih, kde byly popisovány válečné časy, už se mi to tady zajídalo. Čekala jsem spíš rodinnou ságu, kde půjde o tu profesi jako takovou - to znamená, jak pěstovali víno a obchodovali s ním a více se to bude točit okolo toho vinic, práce na nich, obchodování, případných těžkostí, které doba přináší apod. Samozřejmě to vše spolu s osudy jednotlivých členů rodiny. Takhle jsem byla dost zklamaná. Kdyby se to jmenovalo farma, povoznictví nebo třeba obchodní dům, tak to je v podstatě jedno. Protože šlo jen rozehrát děj okolo příslušníků jedné rodiny - a na profesi vůbec nezáleželo. A to mě na tom vysloveně zklamalo.

Zábava docela fajn, jen mi chyběla nosná dějová linka, jíž bylo v první kapitole "putování za zásobami do městečka kvůli spadlému mostu". Takhle je to jen příběh za příběhem. Některé věci nejsou vysvětleny - například jak to, že Jiří už nebydlel na vodě, ale zpátky v původním bytě. Moc se věnuje romantické lásce ke slečně Barboře. Celkově jsem se bavila a možná některé hlášky zlidoví. A některá moudra si budu pamatovat: například, že se lidé zapomínají radovat ze života, když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. A tak se zřejmě ke knize z radosti občas vrátím.

Tak nevím. V první čtvrtině jsem knihu málem odložila. Nejsem v poslední době příznivcem drastických story, a tam se neustále řežou hlavy a nějak jsem se nemohla začíst. Ale zkusila jsem to. Další čtvrtina mě bavila, další mi připadala zdlouhavá, až ta poslední měla opět spád. Celkově myslím, že by kniha mohla být o něco kratší. Někdy je už popisování okolí, neustálé připomínání zápachu a špína, až samoúčelové. Nejvíce, co mě na tom zaujalo, je příběh židovského národa. Už jsem podobné příběhy četla ve více knihách z tohoto období, ale stejně stále nemohu přijít na co, kdy a proč začala ta nenávist vůči židům. Proč zrovna oni byli zavírání do ghet, považováni za méněcenné....

1 12.03.2017

Skvělý příběh.

1 16.02.2017

Velmi zajímavé i dnes, i když jsem to četla již před více než dvaceti lety. I s odstupem času si člověk uvědomí, jak je kniha stále platná - možná ne ve vztahu bílí - černí, ale v jinak odlišných (či barevných) vztazích.

1 16.02.2017

Jako vždy - skvělá kniha skvělé série. Jackie Collins je prostě odbornice na Hollywood a "hříšné" vztahy.

1 12.01.2017

Mně to bavilo, i když jsem zhruba ve dvou třetinách už tušila, jak to všechno je.

22.05.2022

Knihu jsem četla letos podruhé. Ale to jsem zjistila až v poslední třetině. Z toho vyplývá, že knihy, které si nezapamatuji, mě v podstatě nijak zvlášť nezaujmou. Tohle byla jedna z nich. Zmatená, s hlavní hrdinkou, která je tak trochu mimo realitu. Občas mě zajímá, z čeho ti američtí nezaměstnaní žijí. Práci si hledá jen "jakoby", nikam nespěchá a řeší problémy svých kamarádek. Na mě se chová až moc nelogicky.

Mimo Třetího přání si ve Fulghumových knihách vždycky něco zajímavého najdu. Děj je děj, ale třeba nápisy na tabuli si žijí svým vlastním životem. Lehké a příjemné. A pár vět k zamyšlení.

28.11.2019