JFK117 komentáře u knih

Asi červená knihovna, ale příjemné čtení, na které brzy zapomenu. Body dávám za zajímavé informace z přelomových osmdesátých a devadesátých let minulého století a o mezilidských vztazích znovu sjednoceného Německa.

6 09.02.2021

Musela jsem si odpočinout od Temných koutů a tahle kniha je úplně ideální antistresová oddychovka. Jak rozdílné starosti hrdinky knih měly. Takový je asi dnešní svět. Někdo na hranici bídy, jiný řeší, jak se orientovat v blahobytu.

3 27.12.2020

Irving píše, že kdyby nečetl od svých oblíbených autorů krátké knihy, nedostal by chuť číst jejich obsáhlejší díla. U mne to bylo naopak. Kdybych jako první četla tuto knihu, asi bych neměla potřebu číst jeho rozsáhlejší a určitě zdařilejší romány.

6 27.12.2020

Co dělá knihu nezapomenutelnou? Nevím. V téhle je vše - láska, oddanost, dobrodružství, přátelství, moudrost. Přesto jí to kouzlo velkých Spisovatelů chybí.

2 19.12.2020

Pan Fiala je úžasný a nezaměnitelný sochař. Ovšem nevěděla jsem, že je i báječný vypravěč. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Vypráví o vzniku Lesního kostela od nápadu po realizaci a otevření pro veřejnost. Co jsem loni v prosinci dělala, že jsem tam nebyla? Určitě se na to místo, které díky partě nadšenců získalo magické kouzlo vypravím.

4 19.12.2020

(SPOILER) Autorce se podařilo vtáhnout mě do příběhu okamžitě. Přibližně do poloviny knihy jsem odhadovala, kdo je pachatel. Druhou část knihy jsem si přála, aby vše bylo jinak, aby se to nestalo. Aby to byl jen hnusný sen, ze kterého se Debby probudí. Dospělá, šťastná,třeba po oslavě matčiných narozenin...
Děkuji za varování v komentářích - přeskočila jsem likvidaci krav, ale přeskakovala jsem i podrobný a opakující se popis vyvraždění rodiny.

2 19.12.2020

Moje oblíbená dětská knížka o nemocném mravenečkovi má konkurenci! Tentokrát mohu dětem číst o jednom výjimečném čmeláčkovi!

2 09.12.2020

Klasika, tak jak ji cítím já. Krásný jazyk, zajímavá zápletka, výborný překlad.

5 09.12.2020

Knihu o umírání, smíření a hledání smyslu života jsem přečetla, má pouze 150 stran, ale není to můj šálek kávy. Vše je průhledné, bez překvapení, černobílé. Nenudila jsem se, ale ani nebyla unesená vyprávěním. Proto tři hvězdičky.
"Odpusť sám sobě, než zemřeš. Pak odpusť ostatním."

6 09.12.2020

Unesena kouzlem jazyka, stylem psaní a vytvořenou atmosférou nechala jsem se unášet příběhem hrdinky, poznamenané nešťastným dětství. Smrt matky ji přivedla na cestu poznání sama sebe, odpuštění matce, že dovolila otci psychicky ničit celou rodinu a nakonec konfrontace s tyranem, kterou zvládla a vyšla z ní čestně.

2 15.08.2020

Celkem příjemná kniha, na kterou se dá snadno zapomenout. Poklidný život bankovního úředníka v důchodu naruší živočišná tetička, diky níž vyrazí na životní cestu za sebepoznanim. Nikdy není pozdě na změnu, jen najít odvahu. Pak si člověk může spolu s hlavním hrdinou říct :"Byl jsem šťastný, ale byla to strašlivá nuda."

3 03.08.2020

Němečtí autoři se mi vyhýbají nebo já jim. Takže kdysi dávno Remargue a teď pan Sendker. Až po přečtení jsem zjistila, že jsem četla překlad anglického překladu německého originálu.
Zajímavé.
Příběh se odehrává v Barmě, popisuje neskutečnou životní lásku slepého Tin Wina a tělesně postižené Mi Mi,kteří společně tvoří dokonalý pár. Přes padesátileté odloučení zemřou společně. Popis příběhu zní banalně. Vysvětlení odloučení zlým stryčkem mi přišlo nelogické, ale bylo to napínavé, zajímavě a citlivě napsané.
"Smrt,"řekl U Ba, "není konec života, ale jeho fáze."

04.06.2020

Příběh z 50.let sepsaný v letech šedesátých působí v dnešním světě mobilů jako cesta do pravěku. Mladý vědec vyrazí do kanadské divočiny sledovat vlky téměř bez spojení s civilizací, závislý na předem nedomluvené pomoci Eskymaků. "Jeho" vlčí rodina je úžasná, ostatně stejně jako každá část přírody, které člověk věnuje dostatek času, aby poznal, pochopil, přijal. A epilog knihy? Člověk je největší predátor a stále se zdokonaluje!

6 14.05.2020

Tahle kniha je krásné umělecké dílo jako celek. Pod černým obalem jsou bílé desky se zlatým kompasem. Překvapí i pečlivé ilustrace životopisné části,která je proložena devíti povídkami s obrázky Adolfa Borna. Přes tuto zvláštní kombinaci vše působí jednotně, celistvě.
Pro takové knížky stojí za to, mít rád čtení a literaturu. Najít si pro sebe perlu a srdeční knihu není jednoduché. A já ji letos našla.
Z povídky Na trati: "Občas tvrdím (jen tak žertem, jak moji posluchači soudili), že hlavní znak, jímž se člověk odlišuje od ostatních živočichů, je to, že člověk je jediný tvor, který trýzní ženy svého rodu. Je to něco, čeho se nikdy nedopusti žádný vlk ani zbabělý kojot. Je to něco, co nikdy neudělá ani pes, zkažený ochočením v lidské domácnosti... "
... a z životopisu :" Zkoprnělý Jack si za napjaté pozornosti davu půl hodiny vydával a zasazoval zuby.... Již tehdy začínal tušit, že se lidé málokdy proslavi tím, zač bojují, ale že naopak to, zač bojují, vejde ve známost až přes nějaké ty klapací zuby."

2 09.05.2020

Kdo je normální a co to vůbec znamená normální? Mám raději knihy, kde je poslání skryté a je na mně, jestli ho najdu, osloví mě. Zde je dobro i zlo rozdělené (Domov - okolní svět) situace a konflikty průhledné. Ale asi je to můj pohled. Přiznávám se veřejně, já bych to prase snědla.

3 22.04.2020

Setkání dvou žen se stejným startem do života. Jedna prožívá své osamělé dětství v době hospodářské krize, druhá v současnosti. Prožitky a zkušenosti jsou si hodně podobné. Už jen to, že se se svými traumaty dokáží vyrovnat je vlastně zázrak. Připomněla jsem si sílu okamžiku a setkání se s tím správným člověkem. Obě měly předpoklad u soudu vyprávět o nešťastné dětství. Ale to už by byla jiná kniha.

1 17.04.2020

Příběh Davida Zajíce pokračuje. Ani jsem nevěděla, že si při čtení budu vzpomínat na příběhy Prsatého muže a zpětně hodnotit, jak moc se mi líbila Mluviti pravdu (té bych dala 5*,ale četla jsem ji už dávno). Vše orámováno komplikovaným vztahem otce a syna.
"Opravdu stačí jediný voják s nulovou vojenskou kariérou, neúspěšný malíř, který se postaví na stranu zla a změní svět? Ano. Stačí."
Dávám za 4, ale pro ilustrátora, pana Nesnídala určitě hvězdiček 5.

4 31.03.2020

Příjemné čtení do nepohody. Pro mě o jednu hvězdičku lepší než film. Chvilkami jsem při čtení měla pocit, že mi válečné příhody malého Edy vypráví přímo autor. Asi ho mám už hodně pod kůží z divadla i filmů.

10 19.03.2020

O čem to bylo? O jeho ženě? O něm? O jejich manželství a společném životě? O jejich konci? Pro mě vlastně o všem. Přes počáteční nesympatie k vypravěči jsem knihu přečetla za jeden večer a byl to příjemně strávený čas.

1 14.03.2020

Až při čtení jsem si vzpomněla, že jsem tuhle divadelní hru viděla. Asi to tak bude i s knihou. Za rok mi bude nějak povědomá, možná si ji půjčím a pak zjistím, že jsem ji četla... Všechno mi přišlo průhledné, černobílé, čitelné, nebýt závěrečné kapitoly. Takhle se asi pozná Pan Spisovatel.

3 06.03.2020