Jezinkabezinka komentáře u knih
Především jsem se nechala zmást obálkou, nejedná se o průvodce, ale o přehled jednotlivých vybraných jedinců fauny i flóry. Užitečné shrnutí je až na konci. Ale i tak se dobře čtě o méně známých druzích, nebo jsou vypíchnuty různé zajímavosti.
Čtivě napsané, jen ke konci je takový skok. Lenin prchá z Petrohradu v zrzavé paruce a následuje zhodnocení říjnové revoluce plus dnešní vnímání a Putinova politika. Taky by s ohledem na množství jmen byl vhodný glosář s medailonky, což by už ale bylo nad rámec této knihy.
Opět lehce napsané historické pojednání. Některé nesrovnalosti na konci ve jménech by asi šly na vrub překladu. Další nezvyk je zaměňování "qu" za "kv" , to beru jako překladový vývoj.
Pro upřesnění Skandinávie, Island a Británie jsou zmíněny jen okrajově. Pro svůj časový rozsah je kniha méně čitelné, občas by u právních zvyklostí neurazila jednoduchá tabulka s přehledem poplatků, než popsání hromady stran. Některé informace se opakují. Čtenářsky nejpříjemnější je úvod a závěr. Dojem z knihy, že Evropu doteď výrazně rozděluje lines Romanum by chápavý čtenář odhalil i bez ní, další zajímavé myšlenky a informace o kmenovém společenství, tak zaniknou v nevhodném rozsahu. Rozdělení na dvě publikace by bylo vhodnější. Kdo si fakt chce přečíst něco o právu, tak směle do toho.
Poznámka k překladu: sv. Ansgar mne opravdu naštval, ale chápu, že když se to píše na wikipedii, tak je to asi pro mnohé usus, že. Proč používat zažité výrazy? Proč rovnou toho Oskara neškrtnout z kalendáře?!
Kniha zahrnuje filozofování, rady a vzpomínky autora na kariérní minulost. Od počátečního přehledu utopií až k přání, co by Německu prospělo, což je bohužel také utopie. Filozofie, ekonomie a školství, etc. a také pohled na současné Německo. Rozhodně stojí přečíst aspoň některé části. Např. školské reformy alias trendy k nám dorážejí později a můžeme si přečíst k čemu to bude nebo se již tak stalo, ale proč si to nevyzkoušet na vlastní kůži. Doba si to žádá.
Příběh by mohl být rozpracovanější, některé pasáže působí kostrbatě a zkratkovitě. Překlad se krapet shodil termínem "jak dlouho jste v zemi?" - týká se přijezdu z Londýny na venkov nebo putování mezi venkovskými městečky. Popis některých osob je za hranicí karikatury. Nepovažuji to za dobré dopracování nedokončeného díla.
Vzpomínková kniha na vyšetřování zločinů během rozpadu Jugoslávie. Vyšetřování je zaměřeno na zločiny Srbů, jak autor sám v úvodu upozorňuje. Vhodná doplňková četba k syntézám, které snad jednoho krásného dne budou přeloženy nebo napsány.
Vtipně popsané momenty, opakující se rady a věty, aby si je ženy zapamatovaly. Na konci rady jak na "ně" krapet zavání manipulací.
Rozhodně dobrá kniha, která nám připomene, co se vše může stát, když se hranice států vytyčují podle pravítka na mapě. Jedním velkým nedostatkem knihy je, že postrádá mapy. Popisovat etnické problémy a lokality bez doplňujícíhc map, zvlášť pro menší lokality je nešvar; když čtu knihu opravdu nechci "googlit" o jaké oblasti pojednává, i když mlhavě tu představu mám. A věřte tomu nebo ne, některé podrobné mapy ani nenajdete nebo v takovém měřítku, že vám stejně nic neřeknou. A jeden malý spoiler, ač se autor snažil být objektivní, tak od určité části začnete přemýšlet o jeho původu a nebudete se mýlit.
Knihy zasadním způsobem mapuje postavení křesťanských menšin v Osmanské říši během I. světové války (s přesahy do 19. století a hlouběji do 20. století) a zaplňuje tak naše mezery o této době. Kapitoly jsou rozděleny podle jednotlivých národnostních/náboženských skupin. Při popisu počtu obětí v jednotlivých provinciích by snad bylo vhodnější použít tabulky, než vyjmenováni lokality + počty. Za další mínus považuji absenci celkové mapy Osmanské říše, nebo mapy kavkazské hranice. Jednotlivými mapkami lokalit a směry "pochodů smrti" je kniha vybavena. Ale barevná národní mapa, by mne opravdu neurazila.
Za další důležitý počin považuji ohlas vnímání jednotlivých genocid ve světě a kulturní ohlasy, jak světové, tak daného etnika (např. krásná ukázka autocenzury řeckých autorů).
Bohužel chybí zmínka, jak si nejmenové velmoci už během války Osmanskou říši rozparcelovali (aneb co je dobré pro Anglii a Francii je dobré i pro zákon ....)
Kniha, která nám přiblíží nejen další náboženské skupiny a jejich dějiny, ale .... Pro laické čtenáře to je trochu náročnější čtení, protože autoři pracují s odkazy na většinová náboženství a ne všichni jsme teologicky vzděláni. A ono vysvětlit jednoduše různé odchylky křesťanských skupin ani nelze. Jedná se o statě různých autorů, takže jednou se dočtete o roce 2015 v kontextu s Armény jako o politování hodném krveprolití, ostatní mluví o genocidě. Část autorů používá výraz monofyzitismus část miafyzitismus, protože monofyzitismus je dehonestující (proč to se nedozvíme).
Přesto považuji knihu za důležitou, i z toho důvodu že si uvědomíme, že v těchto končiná je krom příslušnosti náboženské, politické, národnostní nejdůležitější příslušnost klanová.
Soubor statí, kdy za přínosné považují jen ty první a poslední. Prostřední se zabývají příliš filosofickými až teologickými otázky, což je pro průměrného čtenáře těžko stravitelné.
Kniha je prošpikováná citacemi z dobových románů a novin, po hříchu ale chybí označení odkud je čerpáno. Chápu, že příliš dlouhý poznámkový aparát by byl naobtíž, ale až na výjimky se můžeme jen dohadovat k jakému roku a autoru se daná ukázka váže. Zbytek je doplněn někdy až citově zabarveným textem. Sám název je trochu zkreslující, celá kniha pojednává především o modě a jednotlivých sezónách roku. O praktickém životě prababiček většiny z nás se toho mnoho nedovíte.
Jako vždy větší důraz na 20. století, ke konci knihy se zvětšuje počet grafických chyb.
Kniha je velmi jednoduše napsaná, tím pádem se rychle přečte. Jedná se o zpracování příběhů na základě vypravování vrahů plus domyšlené pocity jednotlivých dívek. Chybí tomu pořádný úvod či závěr, který by poukázal na to, že většinou šlo o případy z nejnižších sociálních vrstev, kde chudoba a negramotnost jdou ruku v ruce. Postrádala jsem mapu Turecka, chronologický přehled. Což samozřejmě nesnižuje hrůznost příběhů.
Místy trochu nepřehledné, ale rozhodně zajímavé čtení. Zajímavé i poučení jak po válce různě pracovaly soudy v Západním a Východním Německu (Rakousko se o nic moc ani nesnažilo).
Velmi nepovedený překlad, kterým trpí humor knihy a působí vulgárně. Navíc považuji za nevhodné nepoužívat zaběhnuté názvy.
Jedná se o jeden z příběhu ze souboru Sedm princezen