jerisno komentáře u knih

Po té, co se v devadesátkách začal náš trh plnit spoustou titulů z oblasti sci-fi a fantastiky, bylo vydání tohoto "slovníku" naprosto zásadní. Čtenář měl alespoň nějaké vodítko, jak v záplavě nových děl oddělit zrno od plev. Tato kniha úspěšně navázala na starší publikace "Něco je jinak" (1981) a "Všechno je jinak" (1986). Nevýhodou je samozřejmě doba vydání a tím i časová omezenost rokem 1995.
V posledních letech jsem už nové tituly přestal kupovat a díky tomu trochu pozapomněl i na tuto encyklopedii. Budu to muset napravit.
Velmi dobrá a přínosná publikace.

8 06.02.2022

Hudba Motörhead Vám vletí do hlavy rychlostí blesku. Vypláchne a vykloktá Vám mozek a se vším ostatním ho vyplivne na špinavý chodník. Jak rychle přilétla, tak rychle i zmizí a je jen na Vás, jestli si to všechno seberete a nacpete zpátky, nebo to tam necháte válet. A chcete to znovu. Budete to chtít znovu !
S touto knihou je to stejné. Skvělá jízda a (zaslouženě) plná palba !

8 06.02.2022

Když jsem před vánoci zjistil, že nakladatelství Volvox Globator vydává, prostřednictvím své edice Evokace, autobiografické vzpomínky zakládajícího člena Black Sabbath, geniálního riffostrůjce a zásadní persony rockové kytary, Tonyho Iommiho, povyskočil jsem radostí, vydal šťastné zaúpění a vyslal prosebný, psí pohled k manželce. Stalo se, pod stromečkem jsem nalezl ještě teplé vydání této knihy.
Iommiho vzpomínky jsou psány svižně, vtipně a živě. Jednotlivé kapitoly jsou velmi krátké a spíše než souvislé literární vyprávění, připomínají vzpomínkové črty z Tonyho života. Dětství a dospívání v tehdejším průmyslovém Birminghamu, kde se Tony Iommi narodil rodičům s italskými kořeny, rozhodně nepřipomínalo procházku rajskou zahradou a poměry v rodině, ve škole, na ulici, nebo v příležitostných zaměstnáních už vůbec ne. Myslím, že spásný nápad věnovat se muzice, vytáhl Tonyho z mnohem větších průserů a těžkostí, než které ho potkaly při jeho hudební činnosti (a že jich bylo).
Vyprávění končí v roce 2012, v období jeho vážných zdravotních potíží a je velmi chvályhodné, že tuto knihu vzpomínek doplňuje český doslov, který zahrnuje i události po tomto datu, až do letošního roku (a že šlo o události, pro Black Sabbath, velmi významné - znovuspojení, nové album "13", poslední studiové nahrávky i důstojné rozlučkové turné).

Letos jsem oslavil 50 let mého obcování s hudbou skupiny Black Sabbath a je symbolické, že i po půlstoletí dokáže úvodní riff titulní skladby, debutového alba Black Sabbath, spolehlivě zježit mou srst a vykouzlit příjemnou námrazu v zátylku.
Byla to doslova jízda nahoru a dolů (nebo jízda nebem i peklem, jak příhodně zní podtitul této autobiografie) a i když vlastním již 4 české knihy s tématikou Black Sabbath, jsem velmi rád i za tuto novou, která mnohé události doplňuje, dovysvětluje a objasňuje pohledem toho nejpovolanějšího.
Trochu zamrzí několik tiskových chyb, které se dají objevit. Na druhou stranu potěší obrazová dokumentace z rodinného a hudebního archivu pana Iommiho i závěrečná kompletní diskografie.
Pro Sabbathology nutnost, pro ostatní příjemné počtení.

8 29.12.2021

Zakoupila si dcera. Co zaujalo mě, je velmi hezká knižní obálka. Já už jsem na příběh starý, ale co se za ta léta nezměnilo je to, že holky (dívky, ženy) jsou skutečně to nejhezčí, co se Pánbíčkovi v té naší kotlině povedlo. A samotný příběh je prý také pěkný (říkala dcera).

7 02.08.2023

Já ne !

7 30.03.2022

Tato populárně-naučná publikace Josefa Augusty z úsvitu našich dějin, mně zůstávala dlouhou dobu naprosto skryta a vlastně jsem o ní neměl nejmenšího tušení. Díky přátelsky naladěnému antikvariátu jsem si ji nakonec také pořídil, navíc ve velmi slušném stavu. Mám vydání z roku 1964, samozřejmě s ilustracemi Zděňka Buriana. Ne příliš rozsáhlá kniha obsahuje 4 povídky ze života pravěkých lovců na našem území i jinde v Evropě (Španělsko, Francie) a každá z nich je zakončena také autorovým vědeckým doslovem. Je možné, že některé Augustovy závěry a poznatky doznaly během let inovace, nic to ale neubírá těmto příběhům na čtivosti, zajímavosti a napětí.
Knihu jsem si zařadil k ostatním, bedlivě opatrovaným knihám pana Augusty a jsem rád, že jsem se s ní mohl seznámit.

7 30.03.2022

Pokud mě paměť neklame (?!), byl tento rozpustilý příběh malé Káti se zvířátky v pořadí třetí knihou, se kterou jsem se sám úspěšně vypořádal (po Kuřátku v obilí a Honzíkově cestě). Bylo to vydání z roku 1963 (SNDK).
Sám jsem byl v dětství obklopen takřka vším, co mělo čenich, zobák, peří, nebo srst (a tím nemyslím přímo naši rodinu ...), tak jsem její touhu po němé tváři plně chápal. Ale toho krokodýla jsem jí upřímně záviděl.
Potajnu jsem doma přeměřoval naši vanu, zda by se tam takový zubatý kamarád vešel. Ale když jsme se do ní, při pravidelném sobotním koupání, vešli s bráchama všichni tři, tak by se ten krokodýl už nějak vmáčknul.
Příběh by určitě nebyl dokonalý bez ilustrací pana Miloše Nesvadby. Obdivoval jsem jeho kresby, které byly vždy graficky střídmé a přesto živé, neposedné a plné barev a pohybu. Tak nějak jsme ty obrázky v našich dětských knížkách, brali jako samozřejmost, přitom každý z nich byl svébytným dílem v nezaměnitelném a originálním stylu.
Pokud by různí kreslíři měli namalovat např. pytel blech, věřím, že pan Nesvadba by to několika rychlými tahy zvládl tak, že by se případní diváci okamžitě začali ošívat a drbat.
Knize dávám plný počet hvězdiček, protože ... právě proto !

7 23.03.2022

Tuhle motoristickou publikaci měl doma můj nejstarší brácha, který se o F1 lehce zajímal. Já jsem měl nějaké všeobecné povědomí, jako asi tehdy většina kluků. Samozřejmě jsem znal Emersona Fittipaldiho a další legendy, na trička jsme si fixírkou stříkali magické logo John Player Special, ale spíše to šlo tak nějak mimo mě. A tak to zůstalo celý můj dosavadní život. Rychlá kola a vůně benzínu opravdu nejsou mé šálky kávy.
Tuto knihu jsem si tehdy ale přečetl a pamatuji si, jak jsem byl unešen parádními ilustracemi závodních formulí jednotlivých stájí (ilustroval pan Václav Král).
Na střední škole jsem měl spolužáka, který byl do formulí blázen a jestli mě paměť neklame, tak jsem mu knihu daroval (s bráchovým požehnáním).
Pro automobilové nadšence asi zajímavá publikace té doby.

7 11.03.2022

Díky dost výrazné obálce si pamatuji, jak jsme tuto útlou knihu pohádek našli pod stromečkem. Nevím, jestli to bylo vydání už z roku 1967, nebo úplně čerstvé z roku 1969, ale četl jsem ji ve svých deseti letech a musím se přiznat, že mě ta kniha dost děsila. Hlavním důvodem byly ilustrace Zdeňka Mézla, spíše hrubá grafika, než veselé dětské obrázky, většinou docela temné a ponuré. Nyní se mi věci pana Mézla líbí, ale jako malé dítě jsem to vnímal jinak. Také jazyk Boženy Němcové byl docela kostrbatý, zastaralý a pro dítě hůře čitelnější. I když sbírka obsahuje klasické pohádky, některé vtipné a chytré, jiné docela drsné, knize jsem se potom už cíleně vyhýbal. Paní Němcová i pan Mézl prominou, ale výše uvedené dojmy a paměťové zážitky mi nedovolí sáhnout pro více než tři hvězdy.

Opravdu milé překvapení. Útlá, ale velmi pěkná sbírka tří fiktivních i retrospektivních povídek s tématem mládí, hudby, svobody, lásky, ale i smrti.
Jednotlivé příběhy jsou tvořeny originálními dějovými linkami : Jak by mohl případný koncert Beatles v šestašedesátém v Praze, ovlivnit pozdější ruskou okupaci, čím mohla ruská okupace v osmašedesátém ohrozit mladou, čerstvou a zdánlivě svobodnou lásku, nebo temná futuristická vize blízké budoucnosti v České republice, okořeněná posledním koncertem stařičkých Rolling Stones v Praze, kterým něco končí a něco začíná.
Zatímco některá jména byla pro moji generaci zásadní, mladším čtenářům asi už nic nenapoví (Little Richard, Brian Epstein, Brežněv, Gromyko, Kosygin, Červoněnko, Novotný, Svoboda, generál Šejna). Snad jen ten Dubček, nebo Husák. A samozřejmě Beatles a Rolling Stones.
Leoš Šedo píše lehce, čtivě, věcně a i přes společenskou závažnost některých témat také vtipně a s nadhledem.
"Čím je Škvorecký pro jazz, tím začíná být Šedo pro rock", píše v předmluvě hudební a společenský kritik Jiří Černý a já mu dávám za pravdu. Opět.
Za pět !

7 23.02.2022

Jedna z "Kronik", které mám doma (ještě tu o lidstvu). O film jsem se vždy zajímal a tak jsem si tuto publikaci opatřil hned po vydání (vlastně to za mě udělal Ježíšek). Nečetl jsem úplně vše, ale prolistoval jsem ji solidně a nejedenkrát.
Když jsem si nedávno vytvářel žebříček mých osobních, filmových "Ogarů" (mladší bráškové o něco více známějších Oskarů) za léta 1959-2021, tedy za každý rok mého dosavadního života, z této knihy jsem hodně čerpal, protože na spoustu titulů bych určitě zapomněl.
Potěší i několikeré zmínění československé tvorby. Příjemná a užitečná encyklopedie, nejenom pro fandy filmového pásu.

7 11.02.2022

Námětově zajímavý a spisovatelsky výborný román Patricka Whitea. Dobrodružný příběh mladé angličanky Ellen v australské divočině a její postupnou "vnitřní" proměnu jsem přečetl nejprve ve slovenštině, kde jsem si knihu zakoupil v roce 1981 (Smena) a po vydání v Čechách (1986, Odeon) i v rodném jazyce. Nadšení z knihy mě přivedlo i k jiným dílům Patricka Whitea : "Strom člověka" a "Poušť Johanna Vosse". Jedna z knih, na které nechci zapomenout a proto si ji budu muset v nejbližší době ještě jednou zopakovat. Ze tří přečtených Whiteových románů mě "Sukně z listí" bavila nejvíce a v hodnocení nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.

K této nenápadné hudební publikaci jsem se dostal až nyní, prostřednictvím pana Ježíška (a jako rockový fanoušek se za to červenám a rdím).
Jednotlivé kapitoly, přehledy a profily jsou psány velmi čtivě, zajímavě a myslím, že i odborně. Navíc jsou stručně zasazeny do historických reálií a tak se při četbě velmi dobře orientujete. Leoš Šedo nejde přehnaně do nudných podrobností, ani neklouže bulvárně po povrchu. Všeho je tak akorát, aby laický čtenář nebyl unuděn a hudební fanda odpuzen.
Autor je povoláním zubař a já, známý zubní strašpytel, bych si na tohoto hudebního dentistu otevřel hubu s chutí.
Pro čtenáře, který by si chtěl přehledně zopakovat, co se to mezi 50. a 70. lety v muzice dělo, je tato kniha ideální.

7 16.01.2019

Poprvé jsem tuhle (formátem) nezvyklou publikaci měl v ruce před 50 lety, v prváku na střední, kdy jsem ji objevil ve školní knihovně. Bylo mě patnáct, probíhala první půlka sedmdesátek, o muziku jsem se už začal zajímat celkem intenzivně a tak jsem do ní se zájmem nahlížel. Bohužel, v tom věku mi spousta jmen nic neříkala a u většiny popisovaných interpretů jsem si pod (rádoby) fousy brumlal ohrané : "To je pro starý"! Chytal jsem se jen u Elvise, Chucka Berryho, Jerry Lee Lewise, Billa Haleyho a Buddy Hollyho. Tedy spíše klasický Rock´n´Roll.
Teď, kdy stojím na prahu 65+ jsem si publikaci konečně pořídil do vlastnictví (antikvariát) a to ve velmi dobrém, až výborném stavu. Mezitím jsem se zájmem přelouskal i pozdější druhý díl "Hvězdy tehdejších hitparád", který mi byl žánrově mnohem bližší (výrazně větší podíl rockových interpretů) a tak jsem s chutí otevřel a kompletně přečetl i tuto hudební archeologii. Většinu jmen jsem již znal, ať už jen podle jména, nebo i z aktivního poslechu a tak bylo čtení velmi příjemným požitkem. Každého umělce, kterého jsem zrovna pročítal jsem si vyhledal na internetu a k četbě poslouchal popisované písně.
Myslím, že v době kdy tato útlá publikace vyšla, šlo o mimořádný vydavatelský počin a je věčná škoda, že léta kulturního i společenského soumraku, která poté nastala, smetla podobné počiny do normalizačního kanálu. Tehdy ještě sehrané dvojici manželů Černých, náleží zaslouženě plná hrst hvězdiček.

6 08.11.2023

V době vydání, koupě a následné četby (1985-1986) byla pro mne tato Šefnerova sbírka nečekaně radostným překvapením. Neskutečně mi jeho psaní sedlo a považoval jsem tuto knihu za jednu z nejkvalitnějších sci-fi sbírek, které se tehdy na našem trhu potulovaly. Opakovaně jsem si ji řadil na přední místa mých nejoblíbenějších fantasmagorií (jen Ráma a Trifidi skálopevně odolávali).
Po mnoha letech mohu konstatovat, že je to stále výborná, i když trochu specifická fantastika (jako většina z tehdejšího Sojuzu).
A hvězdičky ? Počítejte se mnou (ale bez zájčika) : Odin, dva, tri, četyre, ... pjať !

6 15.09.2023

Moje premiérové setkání s Hartlovou literaturou. Příběh má celkem originální a zajímavou zápletku a zpočátku jsem hlavního hrdinu docela uznával, protože samovýchova dvou malých dětí (a navíc dívek) by asi dala řádně zabrat. Já mám za sebou sice tři, takže to dokáži ocenit, ale být na ně sám, asi bych toho měl také plné trencle.
Některé vedlejší postavy jsem si rád oblíbil (empatická švagrová, obětavá sousedka, svérázný děda z jihu), ale jiné mě sra.. (neměl jsem je rád) od samého začátku (buranský bratr, studený Němec). A nakonec se mě lehce zprotivil i hlavní hrdina. Ale na "své" holky mohl být, myslím, pyšný.
Příběh je psán celkem svižně a přitažlivě, některé fabulace a zápletky jsem však autorovi čtenářsky nevěřil. Proto ode mě přilétnou jen 3 hvězdy. V budoucnu se ale poohlédnu i po jiných knihách Patrika Hartla, neboť ...

6 02.08.2023

K tomuto románu usměvavé Sary Raasch, jsem se dostal čirou náhodou, když mně byl přiložen k jiné objednané knize, jako prémie.
Autorku, ani její předchozí díla, jsem neznal a tak jsem si řekl, proč ne a knihu si zabalil na slanou a slušně horkou dovolenou.
Předně musím vyzdvihnout originalitu námětu. Fantasy svět (ne nepodobný našemu středověku) založený na rostlinné a bylinné magii (agromagie ?) je celkem neotřelý a zajímavý. Také existence různých společenských vrstev, klanů, cechů a skupin je nadmíru uspokojivá. Máme zde vládnoucí královskou kliku a církev, které magii zakazují, silně potlačují a neváhají používat i exemplárních trestů (krutá vězení a popravy upálením), dále cechy pirátů, které s rostlinami a bylinami tajně obchodují a nakonec klan rebelů, který magii používá k prospěchu svému i druhých.
Hlavních postav je nakonec povícero : rebelka Lu, akční dcera vysoce postavených radních, pirát Vex se svoji neohroženou dívčí družinou a nakonec i královský následník Benat, snažící se vymanit z přílišného vlivu silného otce (krále).
Není problém si po pár stranách oblíbit jak magickou a odvážnou Lu, tak záhadného piráta Vexe. Potíže jsem měl s princem Benatem, nejenom pro jeho orientaci (v takto krutém a násilnickém světě až nepřirozenou), ale zejména pro osobní slabost, nerozhodnost, nevyzrálost. Mám pocit, že by princ brzy skončil. Třeba jako kacířské polínko nějaké hezky hořící hranice.
Určitým problémem je nepřílišná hloubka postav a mělkost jejich příběhů. Během četby je mnoho situací dějově odhadnutelných a čtenářsky předpokládatelných.
Přesto tento román nezatracuji, u mladších čtenářů a čtenářek bude mít jistě své zastání. Konec konců, na každé další shledání s knihou jsem se docela těšil.
Konec knihy silně navozuje nutnost pokračování, k čemuž asi dojde, ale nevím, nevím zda tomu budu přítomen.
Při čtení prvních stránek, lehce zmatených, jsem si v duchu maloval maximálně 2 hvězdy, po rozvinutí celého děje a jeho zakčnění jsem neváhal nad čtyřkou, ale závěrečné stránky vrátily můj optimismus o něco zpět. Tři hvězdičky, zejména za originalitu nápadu a vkusně se vyvíjející vztahy mezi některými hrdiny.
Romantické duše, lačnící po dobrodružství v neokoukaných kulisách, by neměly váhat.

6 22.07.2022

Nádherná obrazová publikace z ještě nádhernějšího kraje, kde jsem strávil několik bujarých let. Zakoupeno v roce 1981, jako dárek i připomínka rodičům.
V roce 2019 jsem Liptov navštívil s rodinou znovu a téměř nic jsem nepoznával. Až na přírodu, ta je stále tak fascinující a jedinečná.
Možná během let vyšly honosnější a barevnější publikace, ale s touto je v mých vzpomínkách spojeno vše. Zasloužená pětka !

6 07.03.2022

Výborná biografie jedné ze zásadních kapel rockové historie. Je zajímavé, že Jethro Tull jsou tak populární i v našich končinách. Možná důvod jejich obliby vězí v tom, že prošli několika tvůrčími obdobími, která přinášela natěšeným posluchačům vždy něco nového a neotřelého (bluesové začátky, art-rockové tendence v dlouhých monotematických kusech, folkové a tradiční inspirace, hrátky s elektronikou, či hard rockové přitvrzení). A potom je zde flétna a hlas Iana Andersona. Zvuk flétny byl v rockové hudbě vždy velmi inspirativní a vkusný, za příklad, kromě Jethro Tull, určitě poslouží třeba holandští Focus, nebo i naše Flamengo (o Jiřím Stivínovi nemluvě). Jethro Tull se zvukem flétny úspěšně vydělovali ze zástupu mnohých a stávali se vyjímečnými. Také Andersonův hlas, naléhavý, bouřící, konejšivý, hladivý, ale zejména velmi příjemný a vemlouvavý, byl vždy poznávací značkou zaručené kvality.
Tak, jako ostatní hudební skupiny, ani Jethro Tull se nevyhnuli slabším obdobím (námluvy s elktronikou a novou vlnou v první půli osmdesátek), ale nijak to nemohlo narušit jejich význam, jako jedné z nejzajímavějších a nejoriginálnějších skupin rockové hudby.
Knihu jsem si doplnil 2 CD s jejich největšími hity a kdykoliv si ji chci čtenářsky připomenout, doprovází mě při tom i jejich úžasně hladivá a hluboce inspirativní hudba.
Biografie zaslouží pochvalu i za stať o "příbuzné" kapele Blodwyn Pig, za ucelenou a kompletní diskografii i nezbytný fotografický materiál a hodnotím ji za pět, samotnou hudbu (s občasnými drobnými výhradami) za 4,5.

6 07.03.2022

Zakoupeno dětem, ale kniha mě tak zaujala, že jsem neodolal a celou ji přelouskal. Nechce se ani věřit, že už to bude téměř 20 let. Velmi hezké ilustrace i celkové grafické provedení. Povedený komiks, ke kterému se dá opakovaně vracet.

6 06.03.2022