Hvězdy světových mikrofonů

předevčírem

Jakmile kdo umí poutavě psát, s gustem si přečtete i o tom, co vás extra nebere. A naopak: patlal vám znechutí oblíbené. Proto ke čtení v podání vypravěčských žurnalistů o muzice, kterou asi nikdy poslouchat nebudu, si pouštím tu, o které se (v podání fanzinařů) nedá pořádně číst. Kombinace Edith Piaf plus Slayer nebo Frank Sinatra plus Bathory tedy funguje báječně!

08.11.2023

Poprvé jsem tuhle (formátem) nezvyklou publikaci měl v ruce před 50 lety, v prváku na střední, kdy jsem ji objevil ve školní knihovně. Bylo mě patnáct, probíhala první půlka sedmdesátek, o muziku jsem se už začal zajímat celkem intenzivně a tak jsem do ní se zájmem nahlížel. Bohužel, v tom věku mi spousta jmen nic neříkala a u většiny popisovaných interpretů jsem si pod (rádoby) fousy brumlal ohrané : "To je pro starý"! Chytal jsem se jen u Elvise, Chucka Berryho, Jerry Lee Lewise, Billa Haleyho a Buddy Hollyho. Tedy spíše klasický Rock´n´Roll.
Teď, kdy stojím na prahu 65+ jsem si publikaci konečně pořídil do vlastnictví (antikvariát) a to ve velmi dobrém, až výborném stavu. Mezitím jsem se zájmem přelouskal i pozdější druhý díl "Hvězdy tehdejších hitparád", který mi byl žánrově mnohem bližší (výrazně větší podíl rockových interpretů) a tak jsem s chutí otevřel a kompletně přečetl i tuto hudební archeologii. Většinu jmen jsem již znal, ať už jen podle jména, nebo i z aktivního poslechu a tak bylo čtení velmi příjemným požitkem. Každého umělce, kterého jsem zrovna pročítal jsem si vyhledal na internetu a k četbě poslouchal popisované písně.
Myslím, že v době kdy tato útlá publikace vyšla, šlo o mimořádný vydavatelský počin a je věčná škoda, že léta kulturního i společenského soumraku, která poté nastala, smetla podobné počiny do normalizačního kanálu. Tehdy ještě sehrané dvojici manželů Černých, náleží zaslouženě plná hrst hvězdiček.