jejda.majda
komentáře u knih
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Tuhle knížku jsem měla na seznamu už strašně dlouho, vlastně jsem se i docela styděla, že jsem ji ještě nečetla. Ježíšek mi ji ale tenhle rok konečně nadělil pod stromeček a tak jsem nelenila a hned se začátkem roku jsem se do ní dala.
Četla se úplně sama! Vždy, když už jsem téměř došla do bodu, kdy jsem si myslela, jaká je to pohoda a že už mě nic dalšího nepřekvapí, kniha mě ihned vyvedla z omylu. Skvěle napsané, výborně přeložené a neustále aktuální. Věřili byste tomu, že Wyndham napsal knihu už v roce 1951, tedy před 70 lety? Neskutečné a geniální zároveň.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Tohle byla taková nálož, že jsem to pak dva dny musela rozdýchávat. Hanišová mě zase dostala. :-) Její knížky rozhodně nejsou žádné oddychovky. Hanišová se zabývá vztahy v rodinách, kde to bohužel moc nefunguje. Na jednu stranu je vám při čtení až fyzicky špatně, z toho, co se v oné rodině děje, na druhou stranu nemůžete knížku odložit, protože je nesmírně čtivá a navíc napsaná tak krásným jazykem, že ta slova úplně hltáte. Takové pocity jsem měla kromě Hanišové jen u jedné knihy. A díky tomu bez zaváhání řadím Hanišovou mezi nejlepší současné české spisovatelky.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Oceňuji, že kniha byla napsaná velmi čtivě, ačkoli se jedná především o literaturu faktu postavenou na historických pramenech. Střídají se tam krátké příběhové a delší faktické pasáže. Umím si představit příběhové pasáže mnohem delší, čímž bychom se dostali ještě víc do hloubky. Na druhou stranu chápu, že autorka chtěla zachovat dekorum literatury faktu, a proto jsou příběhové pasáže spíš jen takovou výplní, aby se čtenáři, kteří běžně nečtou literaturu faktu, příliš neodradili. V tomto smyslu je kniha napsaná opravdu skvěle a promyšleně.
Lovec draků
Khaled Hosseini
Nádherná a velmi smutná kniha o lásce, rodině, zodpovědnosti, zbabělosti a oddanosti. Kniha plná nepřeberných emocí, která je napsaná velmi čtivě, hluboce a opravdově. Hlavní hrdina není vyloženě kladnou postavou, ale má spoustu chyb, které si sice uvědomuje, ale i přesto je pro něj velmi těžké zachovat se správně, protože bojuje sám se sebou. A vy jako čtenáři ho chápete a rozumíte mu, protože v něm vidíte sami sebe.
Lovce draků, příběh ze života afghánských dětí, ve kterém navíc poznáte i spoustu arabských reálií, doporučuji všem k přečtení!
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Věděla jsem, že život v KLDR není žádný med, ale to, co jsem zjistila z rozhovorů v téhle knize, pro mě bylo opravdu ohromující. Neumím si vůbec představit, že takhle může někdo žít ve 21. století. V KLDR se totiž život zastavil před 70 lety.
Z rozhovorů vás mrazí, mnohdy ani nechcete uvěřit tomu, že tohle se opravdu někde na světě děje právě teď. Je to silné čtení, každý rozhovor je úplně jiný a přitom jsou všechny o tom stejném.
Jsem moc ráda, že mám tuhle knihu ve své knihovně a určitě se k ní ještě vrátím.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Kytice je jedna z těch knih, ke kterým se mohu vrátit kdykoli. Mám ji přečtenou skrz naskrz několikrát a stejně si ji klidně přečtu i po sté!
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Na tuhle klasiku už jsem si dlouho brousila zuby a teď jsem se k ní konečně dostala opět díky letošní Čtenářské výzvě.
Čekala jsem něco úplně jiného a byla jsem velmi příjemně překvapena. Skoro se mi nechce věřit, že tahle kniha je stará už téměř 55 let, Mistr a Markétka je opravdu nadčasový příběh. Vtípky a satirický humor ďábla a jeho poskoků jsou skvěle do detailu promyšlené. A na druhé straně hluboký příběh Piláta byl vždy jako odskok úplně do jiného světa.
Mistr a Markétka je takový literární koktejl, ve kterém najdete kousek snad od každého žánru. Navíc je tak dobře namixovaný, že vám ten mix vůbec nevadí, naopak vás neuvěřitelně baví!
Děkuji, že jsem díky Čtenářské výzvě objevila tuhle skvělou knížku.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Další skvělá detektivka ze série s detektivem Josefem Bergmanem. A tahle mi opravdu sedla. Příběh krásně plynul a hezky se četl, zápletka byla zajímavá a vrah pro mě byl překvapením. Co víc si přát!
Kde zpívají raci
Delia Owens
Číst tuhle knihu je jako pohlazení a obejmutí zároveň. Je tak překrásně napsaná, vlastně docela krátká a přitom neskutečně plná obrovského množství emocí. Pomalé odkrývání rodinné historie, objevování přírody a obrovská láska k ní. Příběh holky z bažiny byl to nejkrásnější, co jsem četla snad za poslední dva roky. Bylo to tak příjemné čtení, až je mi líto, že jsem jsem knihu přečetla tak rychle, protože jsem se od ní skoro nemohla odtrhnout. Děkuji za nádherný překlad a doporučuji.
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Měla jsem čtecí krizi a nutně jsem si potřebovala přečíst něco, co pěkně plyne a hlavně mě to chytne hned od začátku. Sáhla jsem tedy po Hosseinim a už od druhé věty jsem věděla, ze krize je zažehnána.
Velmi silný a čtivě napsaný příběh o podřadnosti žen v Afghánistánu. Knížka se čte skoro sama a po celou dobu jste napjatí, jak tohle celé dopadne. Mám moc ráda Hosseiniho barvitý styl psaní a atmosféru jeho knih. I přesto, že čtete o něčem velmi závažném a nepříjemném, nemůžete
Menší zklamání jsem zažila na konci, kdy se příběh přelije spíš v červenou knihovnu. Nevadí mi hezké konce, ale po zkušenosti s jinou Hosseiniho knihou, Lovcem draků, jsem čekala spíš pesimističtější konec.
Pokud si chcete přečíst něco krásného, co vás určitě hned chytne a mimo samotného příběhu se zároveň dozvědět i něco z reálií Afghánistánu, tohle je knížka, kterou byste si měli vybrat.
Drak spí
Michaela Klevisová
Konečně jsem se dostala k detektivce tolik oceňované české spisovatelky! Teprve až když jsem knihu začínala číst, zjistila jsem, že se jedná už o sedmý díl celé detektivní série a trochu jsem se bála, že se nebudu chytat. Ale ono to vůbec nevadilo! Detektivní příběh z mých rodných jižních Čech si prostě plynul sám o sobě.
Moc se mi líbilo, jak čtivě a zároveň hutně a plně byla kniha napsaná. Doslova jsem hltala každé jednotlivé slovo. Promyšlený příběh se zajímavou zápletkou mě úplně vtáhl a kdo je vrah jsem netušila téměř až do poslední chvíle.
Tak teď už i já vím, co na té Klevisové všichni vidí! Těším se, co dalšího si od ní přečtu.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Zajímavě vymyšlený příběh, který je ale napsán velmi prostě a jednoduše. Kniha se díky tomu sice čte velmi rychle, ale na úkor toho nejde téměř vůbec do hloubky. Psychologie postav je poněkud odbytá, vztahy i události jsou popsané dost černobíle. Sice ji zhltnete jako malinu, ale moc toho ve vás z knihy nezůstane. Určitě si budu chtít přečíst další díl, ale není to pro mě kniha, kterou bych si chtěla nechat v knihovněnebo si ji přečíst znovu.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Velmi čtivě a lehce napsaná kniha o životě Violette Dušičkové, která pracuje jako správkyně hřbitova. Jak získala takovou zvláštní práci? Co ji k tomu vedlo a jaký je vlastně životní příběh paní, která neváhá pomoci pozůstalým potulujícím se bezcílně hřbitovem, pozvat je na čaj nebo kávu a dlouze s nimi mluvit o jejich nejbližších, kteří už mezi námi bohužel nejsou?
Začetla jsem se hned od úplného začátku a prvních 120 stránek jsem si v hlavě pořád říkala, jak krásně je tahle knížka napsaná a že vůbec nevadí, že se tam ještě nic zásadního nestalo, protože při čtení je vám prostě krásně. Je to takové pohlazení po duši.
Potom ale už konečně přišel zlom a mně došlo, jak spolu všechno souvisí a že tohle byl vlastně jen úvod velkého a moc smutného příběhu o životě a lásce Violette, která není jen černobílou postavou, jak se mohlo ze začátku zdát. Brala život s tím, co jí sám nabídl, s nástrahami, smůlou i trochou štěstí, vůbec to neměla jednoduché.
Za mě nejlepší přečtená kniha roku 2022!
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Juchu! Konečně zase jedna detektivka, která mě úplně pohltila. Poslední dobou jsem se do žádné detektivky nemohla pořádně začíst - buď byly moc jednoduché a předvídatelné nebo mě nebavil děj či hlavní detektiv. Žena v kleci mě ale bavila úplně po všech stránkách. Velmi zajímavá zápletka, zábavný detektiv a hlavně to bylo hodně napínavé a chytře vymyšlené. Baví mě, když se detektivka netočí jenom kolem jednoho specifického případu, ale když jsou k tomu poodhaleny i osobní životy postav. Určitě si přečtu ještě další díly série! Díky, Čtenářská výzvo, že jsem objevila tohle detektivní oddělení.
Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
Dala mi zabrat... V březnu jsem přečetla Kvítek a byla jsem z něj nadšená. V srpnu jsem sáhla po Knize a vůbec jsem se nemohla začíst. Po 70 stránkách jsem ji odložila, že se k ní možná někdy vrátím. :-/
A pak přišel druhý nouzový stav a mně to došlo. Na Fabera totiž potřebujete mít dostatek času. Jeho příběhy jsou tak hutné a plné, že prostě není možné jeho knihy jentak zhltnout na pár posezení.
Kniha zvláštních nových věcí je krásná. :-) A je v ní tolik myšlenek a témat! Laskavost, porozumění, láska, pochopení, tolerance, objevování ale i hledání, odloučení, smutek, samota, nespravedlnost, udržitelnost světa...
Mnohovrstevnatý jazyk, kterým kniha promlouvá je nádherný a zásluhu na tom rozhodně má i skvělý překlad Viktora Janiše.
Až někdy budete mít náladu na čtení, kterého budete plni a budete na něj mít dostatek času, sáhněte po Knize zvláštních nových věcí a nebudete litovat.
Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
O tom, že Remarque byl mistr v popisování války rozhodně není pochyb. Remarque se zařadil k mým oblíbeným autorům hned od první knihy, kterou jsem od něj přečetla. V jeho knihách je vždycky taková jemná příběhová linka, která mě hrozně baví a zároveň způsobuje to, že jeho příběhy vždy rozpoznám mezi ostatními. V knize Čas žít, čas umírat Remarque se syrovostí sobě vlastní popisuje zamilovaný příběh na konci války. Z knihy úplně sálá ta beznaděj a bezmoc německého vojáka, kterému postupně dochází, že jeho zem teď už s jistotou celou válku prohraje a on s tím prostě nemůže dělat vůbec nic. Mrazivé.
Listopád
Alena Mornštajnová
Mornštajnovou čtou všichni, protože si zamilovali její Hanu. Pro mě byl Listopád třetí knihou, kterou jsem od Mornštajnové četla, ale z Hany a Tichých roků jsem nebyla tak moc unešená, takže s Listopádem jsem si dávala na čas a přiznám se, že jsem od něj zas tolik nečekala.
Nakonec kniha předčila má očekávání. Z knihy je cítit, že Mornštajnová se „vypsala“ ve velmi schopnou spisovatelku, jazykově je kniha velmi pěkná, příběh je krásně vystavěn, děj si pozvolna plyne a čte se skoro úplně sám, knihu hltáte plnými doušky. Listopád má více popisných pasáží, než přímé řeči a v takových příbězích je potřeba být setsakra dobrým vypravěčem, abyste po celou dobu udrželi čtenářovu pozornost.
Za mně zatím literárně nejlepší kniha, kterou jsem od Mornštajnové četla. Jen tak dál!
Dědina
Petra Dvořáková
Na Dědině se mi nejvíc líbil jazyk. Věřím, že to nebylo nic lehkého napsat celou knihu v nářečí. Ale jinak: Co vlastně všichni na té Dědině vidí? Vždyť je to o ničem. Na přebalu knihy je sepsán děj knihy ve dvou odstavcích a v samotné knize jsou tyhle dva odstavce natažené na 243 stran. Moc bych si přála, aby ve mně kniha zanechala něco hlubšího. Na přebalu slibují, že se nebudete ani chvilku nudit, ale já se nudila. Několikrát jsem se přistihla, že jenom bezmyšlenkovitě čtu a obracím stránky, ale přemýšlím úplně nad něčím jiným. Byla jsem hodně překvapená, když jsem se náhodou podívala na to, kde mám v knížce umístěnou záložku a zjistila jsem, že už jsem za půlkou. Prostě jsem tomu nemohla uvěřit, protože za celou dobu ještě nepřišel žádný zvrat. U nakladatelství HOST jsem si od Petry Dvořákové koupila ještě Vrány, tak uvidíme, jestli se jim povede autorce u mě trochu napravit reputaci.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Dneska jsem dočetla Tiché roky od Aleny Mornštajnové. Její knížky se čtou samy, prostě je hltáte od začátku do konce. To je na nich bezva. Tiché roky jsou zatím posledním románem autorky, je vidět, že se stále posouvá dál. Kapitoly na sebe krásně navazují, střídá se příběh otce a dcery a my postupně pomalu odkrýváme minulost na pozadí příběhu. Nicméně stejně jako u Hany mi i u Tichých roků něco chybělo. Moc to něco neumím popsat, ale nejvíc se přikláním k tomu, že to bude tím, že s popisem postav nešla Mornštajnová úplně tak moc do hloubky, jak to mám ráda. U Hany mi docela dlouho trvalo, než jsem si k postavám našla cestu. Tady byla doba sbližování trochu kratší, ale pořád jsem s tím nebyla ještě tolik spokojená, abych dala knize třeba i těch 91% jako má na @databazeknih . Tichým rokům bych dala 80% nebo 4 hvězdičky z pěti. :) To porad znamená, že se určitě vyplatí si je přečíst. :) Ale já jsem se už setkala s jinými českými autorkami, které mi přirostly k srdci víc. Třeba Radka Denemarková nebo Lenka Horňáková-Civade. V jejich knihách se snoubí nádherná čeština s krásnými příběhy a když jejich knihy dočtete, místo abyste hned sáhli po další knize, máte naopak chuť jen tak sedět a přemýšlet nad příběhem, který jste díky jejich knihám měli možnost prožít.