jefff komentáře u knih
Dobrá kniha, která se těžko popisuje. Vánice je mé první setkání se Sorokinem a určitě ne poslední. Nevím, zda jsem zcela zachytili mezi řádky pravou pointu celého příběhu, který je vlastně komorní, přesto velkolepou cestou z jedné vesnice do druhé během jedné hnusné vánice v divném ruském univerzu. Konec mě trochu zamrzel, ale co už. Některé momenty bizarního příběhu byly ale skvělé a v hlavě si je často znovu přehrávám.
Connelly je dobrý spisovatel. Minimálně po řemeslné stránce mu jde těžko něco vytknout. Co do zajímavosti je Výstraha trochu slabší, než předchozí dva díly a nabízí méně atraktivní případ a hlavně méně atraktivního záporáka. Ale má to spád, napětí, dynamiku a sympatického novináře v čele. I nějaké to romantické jikření, které k tomu patří. Jo, bylo to zase po letech fajn. Třeba už na další McEvoyovo dobrodružství nebudeme čekat tak dlouho.
Od Božské hry jsem vlastně moc nečekal. Žánrově jsem odbočil od svého obvyklého vkusu a zkusil něco jiného. Bál jsem se rádoby moderního thrilleru, ale označení "rádoby" není na místě. Božská hra je dobře napsanou kombinací sci-fi, thrilleru s dobře nastudovanou psychologií mladistvých postav, které svým vyšinutým chováním působí vlastně věrohodně. Příběh byl napínavý takřka od začátku a poslední třetina byla strhující. Konec nebyl úplně nejsilnější a za mě až moc shrnující. Doufal jsem v takové silné existenční vyšumění, ale budiž. Bavilo mě to. Kupodivu.
Vlastně úplně nevím, jak novelu hodnotit. Líbil se autorčin styl, který nutil otáčet stránky dál a dál i celé pozadí příběhu, které tomu dodá určitý přesah. Na druhou stranu si neumím představit, že bych se k Trávě ještě vrátil. Je to hodně jednoduchý příběh o setkání s podivným tvorem bez nějakých dějových zvratů nebo rozboček. Ale Meduse děkuji za neotřelý zážitek.
Chovám k Woody Allenovi velký obdiv. Za tu nekonečnou lásku k filmu, jako takovému. Přes všechny útrapy, které mu svět nadělil, je schopný tvořit dál a dělat radost svým divákům. Jeho kniha je v lecčem jiná, než jiné autobiografie a ukazuje spíš Woodyho myšlení a pohled na filmový svět, než že by nějak konstruktivně popisoval zákulisí svého života. Svým filmům se vlastně věnuje jen okrajově, naopak hodně prostoru dostalo obhajování skandálu se zneužíváním. Ze změny tónu knihy v momentech, kdy píše o nařčení a následném oživení v kauze MeToo, je znát, jak ho to štve a stále pálí. Pochopitelně. Humoru v knize je spíš poskrovnu, ale když už přijde, trefně zarezonuje, tak jak máme u Woodyho rádi. Nevím co bude, až Woody nebude. Já doufám, že ještě nějaký ten rok bude a natočí svůj velký film.
Jáma je na hodně podobném principu a příběhu jako Kříďák. Podobný styl vyprávění v "ich osobě", obdobné maloměsto a maloměstské vztahy a jedna podivná záhada. Jenže stejně jako v Kříďákovi, tak i v Jámě se skvěle vyprávěný příběh vytratí do ztracena a finále je takové bezkrevné (tedy ne doslova). Přitom C.J.Tudor píše výborně a styl ala King se mi líbí, i když až moc mistra kopíruje.
Imitátor je pro mě hrozné zklamání. Jako nečekal jsem žádnou vysokou literaturu, ale kromě občasného humoru, který byl z knihy asi to nejlepší, je celý případ vyložená fraška. Atraktivní téma brutálně nevyužité, vrah je čtenáři znám po třetině knihy a samotné vyšetřování je naprosto mimo realitu a uvěřitelnost. Finále nudné. Imitátor mi přišel jako vyložený knižní brak. Škoda.
Redondo se až moc babrá v rodinných propletencích, které nejsou nezajímavé a z některých událostí docela mrazí. Bohužel dokonce víc, než ze samotného případu, který je ve výsledku jen kulisou rodinného dramatu. Navíc tu je jakési nadpřirozeno, které mi do kontextu knihy moc nesedí a vlastně vyústí do ztracena. Kdyby to nebyla detektivka, tak asi dobrý, ale takhle je to zklamání.
S Milošem Urbanem to mám různě. Některé jeho knihy považuji za geniální (Hastrman, Lord Mord, Mrtvý holky), jiné mi vůbec nesedly (Stíny katedrály). A do té druhé kategorie putuje i nejnovější Kar. A hrozně mě to mrzí, protože jsem se Karlovými Vary spjatý, znám všechny kulisy, které se v knize objevují a chápu autorovo filosofování nad městem. Jenže přes všechno mi příběh nic neříkal. Do stran jsem se nutil čím dál víc a iritovalo mě pojetí hlavní postavy, jeho chování i uvažování. Některé scény byly nepřehledné a v kontextu celého příběhu zbytečné. Hrozná škoda.
První polovina knihy mě vůbec nebavila. Hlavní postava mi nesedla a ani příběh mě moc nezaujal. Ale jak se rozjelo pátrání v retro lince, docela mě to chytlo a konec byl fakt napínavý. Celkově ale pořád nic, k čemu bych se vracel.
Jsou rozhodně i silnější díly. Skvělá nostalgie, ale chabější zápletka.
Dobrá česká detektivní škola. Hodně vyptávání, vesměs poklidné tempo, kdy si vyšetřovatel zajde i na houby a sem tam nějaké to napětí. Přesto je co číst. Exner mi vůbec nezapadá do konceptu komunistického ČSSR a překvapuje mě, že Erbenovi bonviánský detektiv prošel.
Pátá čtvrť je svým pojetím lehce archaické čtení, plné pěkně češtiny, ale i velmi poklidného tempa. Fischl vezme čtenáře do uliček zaniklého ghetta ve starém Josefově v době těsně před asanaci. Atmosféra je zachycena především mozaikou postaviček, které určitě neměli daleko k těm skutečným. Mysteriózno doplňuje Golem i detektivní zápletka, která tu je jen takovou tenkou nití skrz příběh. Kniha je ale zejména o postavách, charakterech a zachycení duše Páté čtvrti.
Kříďák mě překvapil. Překvapil mě dobře budovanou atmosférou maloměsta a napjatými vztahy komunity. Kniha nabízí skvělé postavy, zvraty i napínavou ústřední linku. Plusem je i vypravěčská role hlavního hrdiny. Knihu lehce sráží až do očí bijící inspirace Kingem a pro mě trochu nedotažený konec, od kterého jsem čekal něco víc. Ale přesto parádní debut.
Lars Kepler psát prostě umí. Myslím, že ani Nesbo nedokáže budovat napětí až do takových výšin jako právě on (oni). Na druhou stranu je Lazar v mnohém plošší, než předchozí díly. Příběh není moc strukturovaný a víceméně sleduje pouze jednu linii. Díky tomu to odsýpá a těžko se kniha odkládá, ale Svědkyně ohně nebo Písečný muž měly přece jen větší přesah.
Moje první setkání s Vondruškou a jeho středověkou detektivní sérií. No, úplně nevím, co si o tom mám myslet. Líbí se mi kulisy a docela autenticky popsané reálie. Ale dialogy jsou příšerně šustivé a brutálně neuvěřitelné. Děj byl překombinovaný a zejména finále až nepřehledné. Úplně se utopily motivy, které tu jsou skoro až dosazeny, aby to alespoň nějak fungovalo. Doufal jsem v objevení nového literárního grálu, ale takhle vůbec nevím, jestli se k sérii kdy vrátím.
Dobrý román, který překvapí svou komorností, úzkým okruhem postav a vcelku pomalým tempem. Ale kniha byla napsána dobře, čtivě. Jen škoda, že samotný příběh neměl v sobě takové emoce, které jsem tak nějak očekával. Žádný extra silný příběh se nekonal.
Druhý díl série ubral na akčnosti a naopak se snažil o budování atmosféry v poutavých kulisách bývalého šlechtického sídla. Jenže pátrání je takové nemastné neslané a konec je vyloženě nezábavný a až překvapivě nevýrazný. Oproti prvnímu dílu slabší.
Moc jsem od knihy nečekal. Spíš se připravoval na rutinní jednorázovku bez špetky nápadu. O to překvapenější jsem byl, když jsem se po sto stranách přistihl, jak nejsem schopen knihu odložit. Veskrze napínavé, trochu překvapivé a v závěru vyloženě infarktové. Super.
Já se snažil. Fakt. Jenže když už jsem se jakž takž začetl do příběhu Abeho a Dana, změnila se linie vyprávění, která postupně zcela rozvolnila mou zvědavost, až na úplnou apatii. Po zhruba 100 stranách mi bylo prakticky jedno co se v knize děje a rozhodl jsem se to nucení ukončit. Sloh je hrozně utahaný a příběh pořád na něco láká, ale nic moc nenabízí. Tohle mi vůbec nesedlo.