JaSsta komentáře u knih

Konfrontace dvou období dívky- ženy, která ještě neprošla 30- tkou. V tom dětském a gympláckém období to vypadalo, že všechny možnosti jsou otevřené. Očekávání provoněné přísliby toho, co může nastat, až dívka po maturitě na provinčním gymnáziu opustí malosvět moravského zapadákova kdesi na severu a rozlétne se po širé Austrálii a jihovýchodní Asii. Rovina návratu do onoho maloměsta v němž cca 7 let absentovala, je rovinou návratu do světa, v němž něco naprosto podstatného ztratila. Neodešel jen Jediný přítel, něco z dívky muselo odejít s ním. Melancholie nad ztrátou je nejen naprosto uvěřitelná, ale zhmotní se ve zvláštní magii, sic obtížně pochopitelné, ale také naprosto uvěřitelné. Bravurní text plný ztrát. Bravurní, hodně jedinečný.

3 25.12.2021

Autor, jehož Carlos Castaneda poslal na základě obdržených znamení do učení k jiné linii mexických čarodějů než byla ta, k níž sám náležel, a jehož pověřil zveřejněním konceptu tříbodového naguala, nám v této knize zanechává svědectví, jež podporují ta, která rozehrává Carlos ve své sáze. I zde se čtenářům dostane několika lahůdkových porcí příběhů síly: (kap. Ten druhý, Orákulum věků, Bojovník času nebo celá 3. část).
Už předmluva je hlubokým čtením. Juan Yoliliztli v ní nevypráví jen to, za jakých souvislostí se dostal k rukopisu textu, ale kriticky hodnotí i to, jak každé, byť sebelepší učení se pohybuje na tenké hraně, kdy jeho nositelé mohou původní záměr degradovat osobní důležitostí. Proto je neustálý boj proti ní jednou z deviz, v níž se odlišují bezúhonní bojovníci od těch ostatních. Poněkud trpce může vyznívat snaha pokoušet se někoho vést, někomu pomáhat, když vlastní energie na některé manévry čarodějů je tak žalostně málo: „Často se přistihnu, že jednám jako idiot, jako bych měl všechen čas na světě. V ten okamžik mnou otřese ten pocit naléhavosti, o kterém v této knize mluví Armando.“
Ale samotný závěr předmluvy je příslibem pro ty, jež se k akci odhodlají a hlavně, přes veškeré peripetie obyčejného života vytrvají, neboť jak završuje JY: „Doufám, že tato kniha poslouží přátelům, kteří jsou na cestě, aby se nakazili naléhavostí naguala a dokázali se přimět k akci, a tak překonali sami sebe. Tato nová kniha Armanda Torrese je velkým darem pro nás všechny.“

V první části se objevuje apokryfní variace na ústřední setkání Carlose s donem Juanem na autobusovém nádraží. Všichni nagualové linie, k níž patřil don Juan byli rozeznáni za okolností blízkých smrti. To je dost vzdálené od Carlosova původního vyprávění v Učení dona Juana. Zde se nám dostává variace onoho okamžiku, kdy Carlos obdržel onen krychlový centimetr šance.

Celá čtvrtá část Pavučiny pojednává o jednom z nejobtížněji uchopitelných konceptů toltécké tradice, a to sice o záměru, o jeho požadavcích, dotecích, o navazování kontaktu s ním, o naprosto jedinečném individuálním spojení každého jednotlivého Sapiense s ním, o kultivaci a udržování spojení s ním i o tom, proč si bojovníci drží odstup od ostatních. Ta nás zpět vrací k hlubšímu porozumění například tomu, proč se don Genaro po zastavení světa už nikdy nemohl vrátit do Ixtlanu (viz. třetí díl ságy CC Cesta do Ixtlanu).

Teprve po doteku Pavučiny mi začaly docházet některé koncepty, jichž jsem byl od roku 1992, kdy se mi dostal do rukou první překlad Učení dona Juana, svědkem. Po rozklíčování toho, cože to může být opeřený had, mi došlo jaké mimořádné události jsem byl před léty pozorovatelem.

Smekám před Gatem, který se překladu věnoval a díky patří i nakladatelství Malvern, jež se zhostilo vydání tohoto mimořádného díla.

3 18.11.2021

Fotografie na obalu knihy symbolizuje a zkracuje její obsah. Obnažuje, jak si vede , mohl bych napsat téměř, ale napíšu to bez onoho příslovce, každá lidská činost. Lidské pachtění, ať už to fyzické či mentální, je slepencem lišt, které mají zakrýt to, co je na onom pachtění a zalištovávání evidentí: kreténství. " Z výzkumu, který měl za účel určit věk vesmíru, vyplynula výmluvná paralelní informace:galaxie a hvězdy se od Země vzdylovaly čím dál rychleji. Celý vesmír prchal před lidským plemenem. Ani jediný přítel, jediná spřízněná duše, jediný mimozemský vědec dost potrhlý na to, aby zatoužil zkoumat život na Zemi." s. 45

4 09.03.2021

Zlatá spona, kterou Carlos uzavírá své vyprávění. Nejdůležitější mýtickou ságu 20. století.
Vrací se k relativně běžným událostem svého života, počínaje dětstvím až po skok do propasti, jímž končí Příběhy síly.
Aktivní tvář je jakousi fabulační rekapitulací zásadních momentů Carlosova života, které jej dovedly skrze setkání s donem Juanem na cestu potulných bojovníků. Na oné cestě jako louče v loubí temné zahrady září všednodenní příhody, které ale mají sílu uvaděčů- zásadních nastavujících momentů, jež se poté budou po zbytek autorova života variovat, oněch událostí- prvních v řadě, které slouží jako mustr pro další, střižené podle té první.
Už v úvodu se zmiňuje banální příběh figur před zrcadlem, které všichni, v sebezahleděnosti opakujeme do totálního zblbnutí. Následné příběhy odrážejí fundament čarodějnických technik, které míří k rozložení ega, zastavení vnitřního dialogu a dosažení prahu ticha, oprašování spojení se záměrem, naší závislosti na sociálních interpretačních systémech, které nás do zblbnutí nutí opakovat stále stejné disfunkční vzorce chování, to, že se chováme jako nesmrtelné bytosti ve světě, kde smrt je jediným a nepřehlédnutelným lovcem. Opakovaně bývá připomínána zásadní důležitost rekapitulačních technik: “ Čarodějové věří, že během rekapitulace vyplavou na povrch, jak už jsem ti říkal, všechny úlomky a odpadky našich životů. Uvědomíme si přitom všechny své nedostatečnosti a chyby, které neustále opakujeme.“ (s. 122-123)
Nově se objevuje koncept blátivých stínů, o nichž se už jiní autoři (Gato) zmínili, že se může jednat o plagiát první ayahuaskové vize, kterou v Cestě šamana odkrývá M. Harner.
Mimořádná kniha mimořádného příspěvku k lidské kultuře.

1 10.01.2021

Jádro poslední práce Michaela Harnera tvoří reprodukce zážitků lidí ze Západní kultury, kteří prožili iniciační cesty dle prastarých šamanistických metod, tedy hlavně za pomocí téměř univerzálního dopravního prostředku- bubnu.Reprodukce cest jsou přepisem záznamů účastníků sezení, které shromažďuje Centrum pro šamanská studia, založené manželi Harnerovými v roce 1979. Cílem práce Centra je uchovat pro budoucí generace materiál zážitků jak z cest do horního světa (přes 2500 zážitků), tak o sestupech do světa dolního (přibližně 2400 prožitků- záznamů). Úvodní kapitoly knihy seznamují čtenáře s kartografií šamanského univerza.
Pro čtenáře knih Carlose Castanedy by mohly být přínosné strany 46-49, kde se autor sice krátce, ale nepovrchně vrací k setkání, které spolu měli v první polovině 60. let. Krátké komentáře k několika setkáním s Carlosem, modifikují léta probíhající, nikamnevedoucí diskuse o autenticitě Carlosovy ságy o světě čarodějů Mexika.
Mimořádná je krátká kapitola Jeskyně (s.20-26), v které autor, tehdy padesátiletý, hledá odpovědi na prastaré cesty hledání vizí v hlubinách zasvěcovacích jeskyní.Tady se spolu s ním ocitáme v paleolitu a nahlédneme do vizí paleolitických umělců, kteří na médium jeskynních zdí přenášeli vize, jako doteky oddělených skutečností. Záznam přitakává závěrům, které ve své knize Mysl v jeskyni, formuluje D. Lewis- Williams a které se reinterpetují všobecně přijímaný názor, že sklaní malby zvířat jsou pouhým záznemem toho, co viděli paleolitičtí umělci venku, na denním světle.

2 26.12.2020

První tři kapitoly, to je drtivý nástup- uvedení do problému.Nikoli virtuálního problému, pseudoproblému, ale do zásadního existencionálního rozhraní mezi před tím/ potom.Odyssea současníků z vyspělé západní kultury, která svou vyspělost demonstruje statistikama o bezdomovcích, tváří tvář jimi pohrdá, nechce ty nomády současnosti ani vidět ani cítit, svou vyspělost demonstruje výstavbou letních domků s výhledem na moře a tím, že slavným (Damien Hirst) otevírá zcela jiné perspektivy než těm bezejmenným.Je to zpověd poutníků, pro které je i přespávání v kempech s teplou vodou luxusem a kteří musí lavírovat, pokud chtějí hlavu složit, mezi soukromými ohrazenými pozemky, golfovými hřišti, venovními vojenskými trenažery- cvičišti a hranami přílivu na břehu mořském.Na to, co autorka prožívá, je čokoládového sentimentu poskrovnu.Ta naděje na závěr je jakoby vystřižená z děl nejlepších autorů magického realismu.Hluboké čtení!

5 26.12.2020

Tak aby bylo jasno, kde stojím: chovám úctu k původním Američanům, nikoli k horentní sumě, těch bílejch migrantů, kteří tam způsobili ekologickou, etnickou a kulturní genocidu.
Ta sbírka je výborná, je silná, je indiánská.Indiánský autor, kdo jiný, že(?), má v povídce o událostech 11. 9. 2001- "Kdo mi to dosvědčí?" tolik koulí, aby řekl pér huba, jak je to s nevinnými a obětmi masakrů.Perfektně strhnutá kůže z ksichtu tolik blitkoiznímu americkému vlastenectví, tomu patriotismu, který stojí na milionech vyvražděných původních obyvatel Želvího ostrova a likvidaci ekosystémů.Pokud si něco musíte přečíst o událostech 11. 9. , čtěte tohle.

" Bydlela v domě s jeleními parohy na stěnách. Parohy a vlajky.Parohy a vlajky.Parohy a vlajky." - popis USA,:Parohy a vlajky.Jinak Vyvraždění a vraždící.

Výborný doslov. Jen málo doslovů tak nosných, jak tu.Napadá mne snad jen Josef Karika v Zónách stínu.

2 05.04.2020

Pokud myslíte, že znáte odpovědi na otázky: proč drak reprezentuje ego; proč je člověk nemocné zvíře, a proto chlístá svoji nemoc na vše okolo; proč Artušovi rytíři se vydávají hledat Grál individuálně a individulálně vstupují do lesa; proč je základní vlastností politiky nenasytnost; jaké je ústřední téma všech rituálů;proč lásku vždy doprovází bolest;jaký smysl nese motiv zrození z panny; proč se říká "samou láskou bych tě sněd"; jak zásedně odlišně chápou boha přírodní národy a křesťané; proč je na dolarových bankovkách symbol pyramidy,.. tak pokud znáte odpovědi na tyto otázky a otázky, která zde nebyly položeny a pokud máte zakonzervované odpovědi téměř na vše, pak tyto mimořádné rozhovory číst nemusíte.

4 05.04.2020

Naproto mimořádný počin, nejen na domácí, malorybníkářské poměry.Autor nás, proto je podtitulem "učebnice lucidního snění", provází nejprve mateřskou školou, poté stupni základní a dostává se na vyšší odbornou školu snění tak, jak ji praktikují vidoucí v liniích toltéckých zřeců.
Návody jsou naprosto srozumitelné, polopatické, uvěřitelné pro ty, kteří disponují přebytečnou energií.Vedle manuálů volí Gato, jako správný učitel, osobní zkušenosti z jednotlivých lekcí.Osobní rozměr povyšuje práci nad rámec vědeckých publikací alá LaBerge a překonává ji.To ocení ale ti, kteří se dostali alespoň za první bránu (tak jak ji popisuje Carlos Castaneda).
Autor se na uzemí, o němž píše, pohybuje jako kočka čekající na červenu. Jeho předchozí počiny, s tématem související: Uniknout orlovi, Cesta čarodějek, Zenová kočka, Učení Nagualů, jakožto i dlouholetá zenová praxe jsou dostatečným puncem toho, že se bude jednat o dílo krystalické empirie.
Pokud se objevují názory, že se jedná o jakési ezoterické šarlatánství, tak to chápu, když se takto vyjádří někdo, pro koho je nejvyšším druhem magické zkušenosti zakopnutí o obrubník.
Pokud máte vážný zájem o snění, nic jiného, než Gatovu zlatou desku, hledat nemusíte.Nebo jinak, parafrází A. Bretona.Pokud hledáto zlato času- sáhněte po něm.

6 05.04.2020