Jackjelly komentáře u knih

Už ani nevím, jak mě napadlo vytáhnout z knihovny tuhle zasutou malou sbírku, která mne nadchla na přechodu mezi normalizační hnilobou a neznámým světem svobody. Nicméně při jejím čtení se mi vybavovaly některé básně a já jsem rád neznámému impulsu. Nějaký čas bude pro ruce, stále je svěží a má co říci. Samozřejmě, že výborný překlad Antonína Přidala má na tom svůj podíl.

"ZNOVU JÁ"

Říkají, že prý nechápu
hodnoty naší doby.
Tak nehorázný nesmysl!
Deset let válek, hory mrtvol,
sto miliónů ozbrojených mužů
a miliardy papírových dolarů
vydaných na vykuchání lidstva.
Když to tak povedou věčně,
pochopí méně
hodnot než já za jedinou hodinu
u psacího stroje. "

Holt, jak se píše v prvém verši básně "Požár"
"Vzduch třeští vlaštovkami"

8 24.05.2022

Další z knih, která dává příležitost nahlédnout pod pokličku "hybridního boje proti moderní civilizaci". Ten probíhá na mnoha úrovních a spojenci v tomto boji jsou stejně různorodí jako "hodnoty", které představují. KGBácké Rusko, "komunistická" Čína, islamisté, Tea Party s QAnon, pravoslavní fašisté a extrémní nacionalisté s nostalgií po fašismu 20 století. Jeho hlavním cílem je, dle mého názoru, vytvoření zmateného stáda, neschopného důvěřovat jakýmkoliv informacím a propadajícího konspiračním teoriím všeho druhu. Hlavně když budou jednoduché a ukáží na viníka jejich podělaného života. To vše za pomoci naprosté relativizace faktů, eliminace hodnot souvisejících s individuálními lidskými právy, živením komplexů ze zlého Západu a démonizující liberální demokracii jako takovou.
Bohužel netuším, co s tím v demokracii dělat, nicméně je jasné, že pro diktátory všeho druhu je tento lidský materiál naprosto ideální masa k ovládnutí. Ve finále skončí se smyčkou na krku a nejspíše se tak bude dít po posledním všelidovém referendu, ve kterém si ji lid s nadšením sám nasadí.
A nezbytná citace:
"Takový pohled na svět zaručuje těm, kdo ho přijmou, určitá potěšení: jestliže je celý svět konspirace, pak vaše selhání už nejsou úplně vaše vina. Dokázali jste méně, než jste doufali? Máte ve svém životě zmatek? Za to všechno můžou spiknutí. Ještě důležitější je, že spiknutí je způsob, jak si udržet kontrolu. Ve světě, kde i ty nejautoritářštější režimy bojují zaváděním cenzury, je potřeba zavalit veřejnost takovou mírou cynismu o něčí motivaci, aby ztratila víru v možnost nějaké alternativy. Přesvědčit lidi, že za každou zdánlivě nevinnou pohnutkou je zlovolná skrytá ruka – to je taktika, kterou proslulý ruský analytik Vasilij Gatov nazývá „rušení bílým šumem“. A konečným důsledkem nekonečného hromadění konspirací je dojem, že vy – obyčejný pěšák – nikdy nemůžete nic změnit. Žijete-li ve světě, v němž všechno ovládají temné síly, jakou máte šanci to zvrátit?
V takové temnotě je nejlepší spolehnout se na silnou ruku, která vás povede. „Trump je naší poslední nadějí na záchranu Ameriky,“ zní poselství jeho mediálních mágů. Jen Putin může „pozvednout Rusko z kolenou“.
„Problém, jemuž dnes čelíme, není tolik útlak, jde spíš o nedostatek identity, apatii, nulovou důvěru,“ povzdechne si Srdja. „Oproti minulosti existuje víc nástrojů, jak věci měnit, ale méně vůle to dělat."

15 24.05.2022

Výborná reportážní kniha, ze které čiší snaha v rámci možností objektivně popsat dění na východě Ukrajiny. Přiznám se, že jsem se chystal na její přečtení nějaký čas, až mě události předběhly a donutily si ji konečně vytáhnout a přečíst.
Putlerův letošní barbarský útok na Ukrajinu dal celkem jasnou odpověď na otázku, do jaké míry bylo tehdejší dění výsledkem snah o emancipaci obyvatel oněch oblastí a do jaké míry se jednalo o přípravu na obsazení celé Ukrajiny.
Putinova rétorika ve vztahu k Ukrajině, Ukrajincům a ukrajinské kultuře a historii , která si nijak nezadá s tou Hitlerovou, musela otevřít oči každému, alespoň trochu soudnému, člověku. Jen nenapravitelní milovníci diktatur a masového vraždění jsou asi nadšeni.
Tahle kniha pomůže aspoň trochu pochopit, jak mohlo dojít ke spuštění procesů, kterých již dnes nejspíše většina obyvatel dotčených oblastí trpce lituje, pokud se jim podařilo zůstat naživu a ve vlastním domě.
Uvedení tohoto konfliktu do souvislostí s obdobnými v Čečně nebo v Gruzii je celkem nenásilné a výstižné, navíc díky postavě Mamuky velmi čtivé a srozumitelné.

"Všichni ale měli jednu věc společnou s vojáky, kteří ho zajali u elektrárny: nebyli mezi nimi skoro žádní Abchazové. V separatistické armádě sloužili Arméni, Čečenci, a dokonce Řekové nebo Bulhaři. Jen Abchazy aby v ní člověk pohledal. Kdo tedy byli lidé, s nimiž Gruzie prohrála abchazskou válku?
Právě tuto otázku si budou klást o jednadvacet let později obyvatelé ukrajinských měst, až se v jejich ulicích objeví jednotky mladých mužů s automatickými ručními zbraněmi, bez označení a insignií.
Hybridní války na území takzvaného ruského světa – tedy zemí bývalého Sovětského svazu, které Rusko i nadále považuje za své kolonie – zpravidla nevede běžná armáda. Zastupují ji improvizované oddíly složené z civilistů nebo vojáků, kteří se za civilisty vydávají. Právě v tom tkví zásadní omyl západních pozorovatelů a novinářů, kteří se během ukrajinské války snažili hledat důkazy masové přítomnosti ruských vojsk na Donbasu, a když je nenašli, byli ochotni souhlasit, že nejde o vnější invazi, ale o občanskou válku."

26 23.05.2022

Pustil jsem se do čtení série paní Vaňkové o Karlu IV. paralelně se čtením knihy o Janu Lucemburském. Mám ověřeno, že kombinace čtení románu a historické monografie ze stejného období zvyšuje zážitek z obojího.
Děj byl svižný, koneckonců osudy obou hlavních hrdinů nebyly jiné. Jen mě občas napadlo, jak by tahle kniha vypadala, kdyby autorem byl muž. Každopádně jsem onen ženský pohled na obě významné osobnosti našich dějin vnímal jako osvěžující. Jsem zvědav, jak budu sérii hodnotit na jejím konci.

17 17.05.2022

Jan Lucemburský a Karel IV. v historickém románu s prvky červené knihovny - o něco více než v prvním díle "Cval rytířských koní".
Historická část knihy mne bavila, trochu mne rušily ony pasáže, popisující citová vzplanutí hrdinů. Nicméně kladný dojem převážil a mimo ony "ženské" pasáže je román i historicky velmi věrný, takže ve finále nadprůměrná spokojenost.

13 17.05.2022

Prý král cizinec. Knihu jsem začal číst v době, kdy jsem současně střídavě poslouchal/četl sérii Rytířů z Vřesova, vyhovuje mi "konfrontovat" románový děj s odbornými historickými publikacemi.
Postava Jana Lucemburského je pro naši historii jedna ze zásadních a je neuvěřitelně zajímavá - vlastně jsem se během čtení několikrát přistihl při pocitu hrdosti na to, že takováto osobnost byla i českým králem.
Během četby mi došlo, mimo jiné, jak hluboko se táhne naše národní prokletí - nedůvěra k "cizincům" a kombinovaná s vlastní sebestředností a komplexy.
Kniha je podrobná, nečte se úplně lehce, ale poskytne dostatečný přehled o době, kdy se České království stalo důležitou součástí Evropy a dává do souvislostí okolnosti, které vedly ke korunovaci krále Karla IV. císařem římským.
Sice mi v hlavě zdaleka neutkvěla všechna data a jména, ale vím, kde případně hledat.
Prostě kniha stojí nejen za přečtení, ale má své místo i v knihovně každého milovníka naší historie.

18 17.05.2022

Další kniha Orwellových esejů za mnou. A já jsem stále více utvrzován v tom, jak výjimečným rozhledem a schopností vidět souvislosti tam, kde naprosté většině lidí unikají, byl Orwell obdařen. I recenze knih které jsem nečetl, a nejspíše nikdy číst nebudu, byly povětšinou zajímavé a přinášející i obecnější pohled na svět a jeho nedokonalosti.
Levicově smýšlející bez klapek na očích, mající dar zatínat nepříjemné drápky na všechny strany.
Za všechny bych doporučil např. eseje "Mohou být socialisté šťastní", "Literatura a levice", "Propaganda a lidová řeč" a nebo "Arthur Koestler" vedle oněch už zmiňovaných sloupků "Jak to vidím já".

Myslím, že následující citace jsou, s velmi mírnou nadsázkou, bohužel stále platné. Afinita k východním diktaturám tak nějak zůstává součástí mentálního vybavení nemalé části naší populace, postižené selektivní sklerózou:
"Hříchem téměř všech levičáků od roku 1933 je to, že chtěli být antifašisty, aniž by byli proti totalitě. "
" Myšlenka, že ten a ten "zradil", že se všechno zhatilo jen kvůli zkaženosti jednotlivců, je v levicovém myšlení všudypřítomná."

No a tohle je snad věčný problém, aktuálně gradující díky "renesančním vědcům" na sociálních sítích:
"Ve 20. století jsou pro nás vážnými překážkami úzké zájmy průměrného člověka, poměrně nízká vzdělanost, opovržlivost vůči intelektuálům a téměř všeobecná necitlivost k estetickým problémům. "
"Nesnášet autorův politický názor je jedna věc. Nesnášet ho ale proto, že vás nutí myslet, je věc druhá, která se s tou první nemusí vylučovat."

Užijte si Orwellovy eseje aspoň tak, jak jsem si je užil já.

18 08.02.2022

Celkem slušná kniha, pro mne osobně bylo na ní zajímavé rozvinutí alternativního vývoje v roce 1989. Byl jsem tehdy zrovna na vojně, po dostudování VŠ, a myslím si, že kdyby se předtím ty režimy nezhroutily jinde a Gorbačov nedal najevo, že nezasáhne, byl by to velmi pravděpodobný scénář. První dny to v kasárnách kolem mne u nemalé části "záklaďáků" nevypadalo na nadšení, že se režim hroutí. O gumách (důstojníci a poddůstojníci ČSLA) nemluvě. Naopak, od některých jsem to schytával, co si to zase vysokoškoláci vymysleli a oni kvůli tomu nemohou na vycházky. Zlomilo se to tak po týdnu a zničehonic se titíž ověsili trikolórami a byli z nich revolucionáři.
Proto mi přijdou osudy, vylíčené v knize velmi uvěřitelné (koneckonců, byl by to pouhý návrat k tomu, co tu bylo), nicméně literárně i emocionálně kniha nedosahuje dle mého názoru kvalit Hany. Což ale neznamená, že je špatná, naopak.

34 07.02.2022

Zajímavé dílo, plné skepse vůči lidstvu a jeho schopnosti sebedokonalejší a krásnou ideu zdeformovat v její protipól. Zjednodušeně řečeno.

"Jakákoliv idea sama o sobě je neutrální nebo by taková měla být. Ale oživuje ji člověk, promítá do ní svůj žár a svá šílenství, nečistá, transformovaná ve víru, vtiskuje se do času, bere na sebe podobu stálosti: přechod logiky v epilepsii je stravitelný...
Tak se rodí ideologie, doktríny a krvavé frašky."

"Naše pradávná úskočnost nám nabízí řešení nejhorších úniků do úkolů intelektuální mravnosti. Mýlit se, žít a zemřít jako hňup, právě tak to lidé dělají. Ale jistá důstojnost nám brání, abychom v Bohu vymizeli, totiž ta, která proměňuje všechny okamžiky v modlitby za to, že už to nikdy neuděláme."

9 06.02.2022

Slušná porce zábavy o vztazích, láskách a vlastním lehce vyšinutém světě uprostřed toho zdánlivě normálního. Trocha feminismu, trocha ozvěn hippie a hledání místa v realitě. A hlavně spousta postřehů ze života. Kniha pro každého, kdo má slabost pro díla, která se dokáží dívat na život z velkého nadhledu a přitom s laskavě ironickým humorem.
Třeba:
"Když už nic víc, mozek se dá používat jako výchovná hračka. Ačkoli to může být nástroj k vzteku, jehož vyšší skóre zmizí zrovna ve chvíli, když už si myslíte, že ho zvládáte, je to nicméně trvale úchvatná, často překvapivá, občas odměňující věc a hlavně je dodáván v kompaktním stavu; nemusíte jej sestavovat jako stavebnici ráno po Štědrém večeru.
Problém s vlastněním takovéto zajímavé hračky je ten, že si s ní chtějí pohrát také ostatní. Mnohdy si radši hrají s tou vaší než se svou vlastní. Anebo se jim nelíbí, že vy si hrajete s tou svojí jiným způsobem, než si hrají oni s tou jejich. Výsledkem je, že několik her z hračkářského oddělení možností je obecně a nekonečně opakováno. Když odmítnete hrát něčí hru, tak vám většinou dotyčný řekne, že nemáte všech pět pohromadě, a je mu jedno, že právě držíte v ruce dvě devítky a tři kluky. A je mu jedno i to, že člověk nemusí hrát se svým mozkem zrovna poker, nýbrž třeba dámu, domino, šachy, vadí nevadí, vrchcáby nebo ruskou ruletu.
Jedna společenská hra je poměrně oblíbená, přestože ji většinou lidé hrají špatně, a té se říká ,,racionální myšlení.“"

16 06.02.2022

Po letech jsem si připomněl některé povídky z Divadla krutosti, u některých jsem zapomněl, jak byly skvělé. No a ty "nové" nejsou o nic horší.
Jednoduše je to Terry Pratchett. Kdo má rád jeho laskavý humor, nebude litovat. Zavře oči, přehlédne obálku a nalistuje ilustrace a bude si dávat pozor, co kde trousí za moudra.

"..., ale čarodějky jsou všeobecně velmi opatrné na to, co říkají. Nikdy si nemůžeme být dost jisti, co slova udělají, když se vám dostanou z doslechu."

15 09.11.2021

Skvělé eseje. Osobně jsem velmi ocenil doplňující výklad, osvětlující jeho přístup k hodnocení holokaustu a přispívající k lepšímu pochopení obou jeho zásadních knih - Krvavé země a Černá zem.
Uvedení historie Ukrajiny do souvislostí by mohlo pomoci některým pochopit, co je v pozadí současného konfliktu Ukrajiny a Ruska.
I další jeho úvahy, ať už odkazující k Orwellově 1984 (Válka je mír) a nebo k současnému Rusku a Putinově rehabilitaci paktu Ribbentrop-Molotov či fašizujícím tendencím ve společnosti, vracejícím se k vulgárnímu nacionalismu počátku minulého století, jsou velmi podnětné a zajímavé.
(S trochou nadsázky by se dalo říct, že v Rusku došlo k realizaci oné temné vize Philipa K. Dicky z knihy "Božská invaze" , kde se komunisté spojili s katolickou církví, Jen ta byla nahrazena tou pravoslavnou.)
Jednoduše řečeno - Snyder mě rozhodně nezklamal.

15 07.11.2021

Krásná kniha. A já konečně pochopil, jak vypadá extrémní verze "perliček na dně" pana Hrabala. Nějak takto.
Hluboce lidský příběh na pozadí extrémně kruté doby stalinské hrůzovlády.
Těším se na "Děti Volhy" a Zulejku řadím po bok stejně silné knihy "Na hrudi obra obláček zlatý" pana Pristavkina.
https://www.databazeknih.cz/knihy/na-hrudi-obra-oblacek-zlaty-39247

28 20.07.2021

V různých oblastech vědy bylo vždy nejvyšším cílem nalézt univerzální "teorii všeho". S trochou nadsázky si troufám tvrdit, že v rozsáhlé eseji se to panu Canettimu, alespoň v oblasti fungování lidské společnosti, téměř podařilo.
Knihu jsem začínal číst několikrát, různě jsem přeskakoval a asi napotřetí se mi povedlo do ní proniknout, nechat se pohltit a užívat si přesných a podložených postřehů o chování lidí, kteří jsou vždy součástí nějaké masy. I když si to zrovna nemyslí a ostatní častují posměšným přízviskem "ovce".
Nic nemůže být vzdálenější od reality, v pojetí Canettiho jsme vlastně ovce všichni a nikdo. Přebíháme, většinou nevědomě, mezi různými "masami" a vymezujeme se vůči jiným, zdánlivě či reálně nepřátelskými, masám.
Kniha je nejspíše již překonaná, ostatně není nejnovější a zkoumání chování mas, davů a vůbec společnosti od doby vzniku značně pokročilo. Philip Zimbardo, Michel Foucault, Zygmunt Bauman a mnoho dalších se tématem této knihy zabývalo a je nad mé síly a intelektuální schopnosti rozebrat rozpory s Canettiho knihou.
Těžko se hledala vhodná citace, to bych musel ocitovat půlku knihy. Ale přece jen jedna mi přijde pro současnost velmi vhodná:

"Jistá vážnost, jíž se těší diktatury, spočívá do značné míry v tom, že jim lidé přiznávají koncentrovanou sílu tajemství, které se v demokraciích rozděluje a rozřeďuje na mnohé. S posměchem se zdůrazňuje, že v demokraciích se všechno vždycky rozžvaní. Každý žvaní, každý se do všeho míchá, a neděje se nic, protože všechno je předem známo. Zní to, jako by si lidé stěžovali na nedostatek rozhodnosti, ale ve skutečnosti jde o zklamání z nedostatku tajemství.
Člověk je ochoten snášet hodně věcí, pokud se prezentují jako něco mohutného a neznámého. Pokud sám není nic, působí mu snad jakési otrocké uspokojení octnout se v obrovském břiše. Neví, co se skutečně stane, kdy k tomu dojde; druzí se možná dostanou do obludy před ním. Pokorně čeká, třese se a doufá, že bude tou vyvolenou obětí. V tomto postoji můžeme vidět apoteózu tajemství. Všechno se podřizuje jeho glorifikaci. Nezáleží tolik na tom, co se stane, jenom když se to stane s náhlostí žhoucího vulkánu, nečekaně a neodolatelně.
Avšak tajemství soustředěná na jedné straně a v jediné ruce musejí mít nakonec fatální následky: pro jejich držitele, což by samo o sobě nebylo důležité, ale stejně tak i pro všechny postižené, a to je nesmírně významné. Každé tajemství je explozívní a stupňuje se svým vlastním vnitřním žárem. Přísaha, jeho uzávěr, je právě tím místem, na kterém se tajemství zase otevírá. Teprve dnes si v celém rozsahu uvědomujeme, jak nebezpečné může tajemství být. Nabíjelo se stále větší mocí v různých sférách, které spolu jen zdánlivě nesouvisejí."

17 20.07.2021

Tady už asi všichni snesli všechny zasloužené superlativy a ani já nezůstanu stranou. Podrobnosti mi nevadily, byť si je samozřejmě nezapamatuji, ale pro dokonalost vyznění díla byly dle mého názoru naprosto zásadní.
Nejlepší knihy o historii jsou ty, které jsou zároveň o naší současnosti. Alespoň já to mám takto nastaveno a v tomto směru je "Jan Žižka" dílo, které tento požadavek splňuje na minimálně 99,99%.
Prostě se v historii dovídáme o naší současnosti více, než by se nám líbilo. Protože historie není zrovna procházkou ozářeným rájem. I když o rájích je v ní více než je zdrávo.
A tak se dozvíme, že naší "hrdinové" nejsou lidé bez bázně a hany, že nekompromisní "zásadovost" přináší často pouze zkázu a že fanatické lpění na své jediné pravdě je cesta do pekel.
Citace na závěr? Nemohu jinak, ale zvolil jsem dvě pasáže. První, která popisuje hodnocení "našeho" království v oněch dobách pohledem cizince a trochu sráží českou sebestřednost a pocit výjimečnosti.
A druhou, která je dle mého názoru trvale platná v jakékoliv společnosti, i když se nám to nelíbí a máme potřebu názor v ní sdělovaný neustále zpochybňovat.:

"Poměry byly opravdu hrozivé a povšiml si jich též francouzský diplomat a básník Eustache Deschamps, který v roce 1397 navštívil České království, včetně Prahy, a jehož verše tvoří motto této kapitoly. Francouzskému poetovi se u nás nelíbilo. Nerozuměl česky, latinsky si popovídal jen s několika lidmi, francouzsky asi s nikým. Z pobytu vytěžil na čtyři desítky básní, jen jediná, popisující krásy Prahy, projevuje k českému prostředí přívětivost. Jinak mu vadilo všechno: špatné jídlo, zablešené a zavšivené noclehy, nedostatečná hygiena, barbarské zvyky, drobné zranění, které utrpěl jako divák při turnaji, a především fakt, že v zemi málokdo respektuje zákon. Poznal to na vlastní kůži. Dokonce ho přepadli a okradli. I když leckteré jeho nářky motivovala přezíravost člověka z kulturního centra Evropy vůči periferií západokřesťanského světa, bylo by chybou mávat nad nimi rukou. Nečteme jen běžná topoi. Podobných hlasů slyšíme celou řadu a z různých končin."

"Hus shromážděnou církevní elitu o své pravdě nepřesvědčil a ani přesvědčit nemohl. Proto jeho fyzický život ukončily 6. července 1415 plameny hranice určené zatvrzelým kacířům.
Důvody jsou zřejmé. Nespočívaly ani tak v rozdílném filozofickém východisku či ve věroučných odchylkách, někdy dokonce jen domnělých," nýbrž především v politické výbušnosti českého reformního konceptu. Již před zahájením koncilu bylo patrné, že jeho vůdčí osobnosti nemohou akceptovat Husovo zpochybňování institucionální církve, ani jeho výměr božího zákona, nadřazeného kanonickému a civilnímu právu.
Nejuznávanější tehdejší teolog Jean Gerson se už roku 1414 vyjádřil na adresu Husových názorů nekompromisně. Na celém světě, říká kancléř pařížské Sorbonny, se společnost spravuje církevními a světskými zákony, nikoliv morálními kategoriemi, které závisejí na subjektivních interpretacích. Pokud by taková vláda přece jen existovala, pak by byla krajně nejistá a labilní.
Právo prostě není (a ani nemůže být) totožné se spravedlností, kterou v dokonalé podobě nelze na pozemském světě uskutečnit."

31 20.07.2021

Po přečtení slavných děl "1984" (ještě na "cyklostylu"), "Farma zvířat" a "Hold Katalánsku" v rozmezí let 1987-92 jsem si dal od Orwella naprosto nepochopitelný oddech. Zásadní chyba.
Nicméně ji postupně napravuji, doplnil jsem knihovnu o eseje a deníky a mám za sebou první svazek. A musím říci, že mi dal velmi mnoho.
Je až neuvěřitelné, jakou míru nadčasovosti v sobě skrývají jeho texty. Ať už se jedná o recenze knih, z nichž většinu jsem nečetl a neměl tušení o jejich existenci (s výjimkou mého oblíbence Henry Millera), nebo texty "novinářské". Ve všech dokázal nalézt nečekané souvislosti se stavem (nejen tehdejší) společnosti. Vlastně jsem v této knize nenarazil na text, který by neměl větší či menší přesah do dnešní doby.
Pouštím se do druhého svazku esejů a těším se na další intelektuálně-provokativní literární zážitek.
A nejspíše po dočtení všech čtyř svazků a paralelně čtených deníků si znovu po letech přečtu ty dva nejslavnější romány. Obzvláště Farma zvířat mi v létech těsně po převratu velmi konvenovala s mým vnímáním toho, co se tehdy stalo. A bohužel, současné obsazení vrcholných mocenských funkcí tomu docela odpovídá.
Při přemýšlení o volbě citace z knihy mi to nedá, abych nezvolil tu, která mi přijde pro naší současnost a reálie "hybridní války" asi nejdůležitější. Protože Orwell obdobu evidentně zažil a dnes by měl nejspíše pocit déjà vu. S tím rozdílem, že dnes na straně "zla" těch intelektuálů moc nenalezneme:

"Intelektuálové, kteří tak rádi srovnávají demokracii s totalitou a ,,dokazují“, že jedno je stejně špatné jako druhé, jsou prostě lehkovážní lidé, kteří se nikdy nemuseli potýkat se skutečností. Ted' když s fašismem začínají flirtovat, chápou jej stejně povrchně jako před rokem či dvěma, kdy je pobuřoval. Otázka nestojí tak, zda je možné v debatě Hitlera obhájit. Otázkou je, zda byste opravdu přijali to, co obhajujete. Jste ochotni se podvolit Hitlerově vládě? Chcete vidět, jak dobude Anglii, nebo ne?
Bylo by lépe si tuto otázku vyjasnit dřív, než se začneme lehkovážně stavět na stranu nepřítele. Neboť' ve válce neexistuje žádná neutralita; v praxi musí člověk pomáhat jedné či druhé straně. Až dojde na věc, nikdo vychovaný v západní tradici nemůže přijmout fašistickou vizi života. Je důležité tohle si uvědomit nyní a pochopit, co to obnáší."

16 20.07.2021

Knihu jsem si koupil, abych prodělal lehkou historickou přípravu před čtením Jana Žižky. Je úžasné, jak pan Čornej dokáže čtivě, srozumitelně a přitom zajímavě vylíčit husitskou éru. Éru, kterou dodnes u nás část veřejnosti, pro kterou husité skončili bitvou u Lipan, považuje za boj česko-německý a ne za náboženský konflikt, kterou ve skutečnosti především byla.
Za mě velká spokojenost, pár informací, o kterých jsem nevěděl, jsem si doplnil a mohu se směle pustit do čtení věnované české historické legendární postavě, kterou budu mít vizuálně navždy spojenou s expresivním výrazem Zdeňka Štěpánka.

25 08.05.2021

Další "cyklo-detektivka" za mnou. Občas jsem doposlouchal nedoposlouchanou kapitolu i po dojezdu do cíle.
Dost mrtvých policajtů a také slepých uliček, které na detektivkách asi baví nejvíce.
Za mě dobře vypointovaný a napínavý děj, při kterém kilometry na lesních cestách rychle ubíhají.

21 06.05.2021

Knihu jsem si pořídil na doporučení kamaráda při debatě o integritě osobnosti. Trochu mě samozřejmě zarazila popiska, kde se píše, že je určena klientům a pacientům a současně analytikům a terapeutům. Do druhé skupiny vím, že patřit nebudu. Ale řekl jsem si že tu první nemohu nikdy vyloučit.
Každopádně první část knihy byla pro mě velmi zajímavá. Takový základní vhled do problematiky "individuace" a psychoanalýzy s historickým exkurzem k především k Jungovi. Prostě takové různé pohledy na vznik "hotového člověka", celostní osobnosti, hotového jedince. Pro laiky jako já psáno navíc celkem srozumitelně a zajímavě.
Další část, věnovaná příkladům překračování hranic při práci s klienty už byla přece jen více směřována pro obě skupiny, kterých se tato problematika týká osobně. Z mého pohledu méně zajímavá část, v níž některé uváděné příklady mi připomínaly scény z "neurotických" filmů Woody Allena.
V každém případě pokud někoho tyto věci zajímají, neudělá s touto knihou chybu.

"Uposlechneme-li svědomí, jsme osamoceni. Naslouchali jsme subjektivnímu hlasu, nevíme však, jaké jsou jeho pohnutky. Nikdo není schopen zaručit, že jsou vždycky vznešené.
Pojetí svědomí jako hlasu Božího je mimořádně ožehavý problém.
V praxi je velmi obtížné říci, kde přesně končí ,,pravé“ svědomí a začíná ,,falešné“ a na základě jakého kritéria jedno od druhého oddělíme."

13 28.04.2021

Myslím, že tato kniha vyšla u nás v téměř ideálním načasování. Všechna tři témata jsou více než aktuální v dnešní době rozhádané společnosti a Eco celkem srozumitelně dovozuje jejich propojenost.
Já se současně shoduji s jeho, pro někoho pesimistickým, pro jiného realistickým, pohledem na "současný" fenomén migrace, který vlastně není nijak nový a je součástí lidstva od pradávna. Přináší pozitivní i negativní důsledky a boj proti ní je něco na způsob boje proti přírodě. Občas se vyhraje dílčí "bitva, ale samotnou "válku" vyhrát nelze. Eco, stejně jako já, vidí cestu v toleranci a v pochopení odlišností, které mohou žít vedle sebe. I když se to zdá nemožné, historie lidstva ukazuje pravý opak. S vědomím skutečnosti, jak složité a krvavé to z hlediska individuálního vnímání historie bylo.
Věčný fašismus jsem četl již dříve a je pro mě zjednodušeným a přesným popisem toho, co za fašistické tendence považuji i já. Jednotlivé prvky jsou vlastně přirozenou součástí část lidské existence odkazující k animálních reflexům každého člověka. A moderní civilizace je pro mě systém, který se snaží tyto prvky lidského chování potlačit pomocí zákonů, morálky a vědomí lidské sounáležitosti.
Na závěr citace, která v sobě zahrnuje ono riziko "fašismu naruby", současně jde proti skutečné toleranci a představuje jen nesnášenlivost s opačným znaménkem.

"Vzpomeňte si na fenomén politické korektnosti, "political correctness", v Americe. Vznikl s úmyslem propagovat toleranci a uznání jakýchkoli náboženských, rasových a sexuálních rozdílů, a přece se z něj stává nová forma fundamentalismu, jež téměř rituálním způsobem postihuje každodenní mluvu a pracuje s doslovností na úkor důvtipu a tak může dokonce docházet k diskriminaci slepců jenom proto, že se takovým lidem musí ohleduplně říkat ,nevidomí", a především k diskriminaci těch, kteří se neřídí pravidly politické korektnosti.

27 22.04.2021