Jackjelly komentáře u knih

Výborné čtení o základních příčinách současného neutěšeného stavu velké části bývalých Sudet. Na osudech rodiny Smolíkových je jedno z nejtemnějších období našich moderních dějin vylíčené velmi uvěřitelně a s evidentní znalostí historických reálií dané doby.
Velmi doporučuji k přečtení a těším se na další díl.

16 08.02.2024

Tak mám konečně za sebou celou trilogii. Místy se mi zdálo, že poněkud ztrácí tempo, ale závěrečná kniha vše napravila. Vlastně celá trilogie má vše, co by si fanoušek mohl přát. Zajímavé nápady, napínavý příběh a přiměřeně vykreslenou psychologii hlavních postav. Kombinace steampunku s dragy a jejich krví, měnící schopnosti vybraných lidských jedinců, je originální (alespoň pro mne).
Popis závěrečné bitvy mi ze strany bělokožcovy armády připomněl russké vojenské "umění" ve stylu "nas mnogo". Nezáleží na počtu mrtvých, máme živých dostatečné zásoby. Shodou okolností jsem totiž v obdobnou dobu četl zajímavý a neveselý článek na Foreign Affairs (https://www.foreignaffairs.com/ukraine/ukraine-losing-drone-war-eric-schmidt) , kde používání této strategie ruskou armádou popisují v rámci aktuální války ruské hordy na Ukrajině.
Za mě prostě velmi kvalitní fantazy a nezbývá než souhlasit s tonysojka a doufat, že si ji filmaři všimnou.

5 08.02.2024

Posloucháno na audiotéce, první kniha pana Niedla z jeho "nehistorických". Zajímavě vystavěné prolínající se příběhy. Každopádně mohu doporučit, pozadí osobních příběhů je nejspíše celkem odpovídající realitě období, ve kterém se odehrávají.

PS.: Nezjišťoval jsem si, jak přesné jsou popisované reálie z hlediska historického.

5 01.08.2023

Miluji Morgensterna a tohle "must have" vydání je prostě nádherné. Bez ohledu na temnotu zmateného a ztraceného kolena života.

7 23.03.2023

Krásná kniha, fotky k zamyšlení, k závidění i k jen takovému pokoukání. Nebyla by to Patti Smith, kdyby nedávala podněty očím, uším a vůbec.

12 23.03.2023

To si tak koupíte knihu. Začnete listovat. Najdete texty svých kámošů. Přepadne vás nostalgie. Hledáte staré kazety. Půlka z nich je v prd.li. Ale nevadí to.

Skvělý počin.

6 23.03.2023

Parafrázujíc titul mého oblíbeného filmu mého oblíbeného Woody Allena:
"Vše co jste chtěli vědět o šíleném světě na východ od Vás, ale báli jste se zeptat. "
Nemá to hloubku Mause, ale přesto je to skvělé. Výstižně, stručné a vypovídající.

5 23.03.2023

Dal jsem sice celé 4 hvězdičky, ale snad poprvé jsem hodně váhal. Místy se mi zdálo, že je vaty vyplňující příběh více, než je zdrávo. Nicméně pořád to bylo čitelné a jsem docela zvědav, kam všude pan Niedl pošle " Ondru " na cestě k poslední bitvě krále Jana.

6 22.03.2023

Dvě rychle v krátké době přečtené knihy na stejné téma. Každá trochu jiná, ale obě obohacující. Tahle je dokonalá v tom, jak "rozhovor" dvou vzdělaných a tolik důležitým "kritickým myšlením" vybavených osobností (v mém pojetí odmítáním "nekritizovatelného") dokáže čtenáři předestřít komplikovanou a temnou historii Ukrajiny. Země, která sdílela podobný osud, jako ta naše. S tou smůlou, že Rusko ani v 21 století neopustilo svou utkvělou představu krvavého spasitele lidstva.

Nezbytná citace:
"Bavili jsme se o tom s Petrou Procházkovou v Oděse a ona vzpomínala na to, že podobné věci jako teď v Buči viděla kdysi v Čečně. Tím myslím to tragikomické rabování, kdy Rusové kradli všechno - od ledniček a praček po ženské prádlo. Jakkoli groteskně to může vypadat, ve skutečnosti je to velice důležitá rovina. Západ totiž často vidí ruskou kulturu skrze romány Dostojevského a moskevské mrakodrapy. Hledá tajuplnou ruskou duši" a snaží se pochopit vymyšlený obraz záhadné, a proto přitažlivé ruské kultury. Ve skutečnosti je to vše mnohem jednodušší: Rusko za hranicemi Moskvy a Petěrburgu je na mile daleko od civilizace, tak jak ji vidíme my. Miliony lidi v Rusku bydlí v poničených domech, nemají ani plyn, ani kanalizaci. Občas se může zdát, že se u nich čas zastavil někde na přelomu 18. a 19. století."

PS: Tou druhou byla kniha https://www.databazeknih.cz/knihy/poselstvi-z-kyjeva-510934

9 22.03.2023

Velmi zajímavá kniha. Pohled ukrajinského filozofa a intelektuála na současnou agresi Ruska na Ukrajině. To vše v kontextu dlouhodobých velmi komplikovaných a pro Ukrajinu hodně krvavých historických souvislostí.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

"V srdci babylónské věže byli v jakési místnosti hudebníci tak zabraní do hry, že se nepodíleli na všeobecné vřavě, a hudba tak unikla zmatení. Zůstala "metajazykem"."

9 22.03.2023

Karma je karma! Takhle nějak stručně bych zhodnotil tuhle naprosto skvělou knihu.

17 24.09.2022

Jednohubka na odpoledne ke kávě a výborné zombie rozhovory. Vonnegut je buď dobrý nebo výborný. Ano, nejsem vůči jeho knihám dostatečně kritický, jelikož se můj pohled na existenci lidstva, jeho úchylky a libůstky, docela hodně blíží pohledu pana spisovatele.
A některé věci mezi nebem a zemí mám úplně stejně.
Třeba tuhle:
"Co se víry či nevíry v posmrtný život týče: někteří z vás možná vědí, že nejsem křesťan ani žid ani buddhista ani člověk jiného konvenčního vyznání. Jsem humanista, což částečně znamená, že jsem se vždy snažil chovat slušně a že po smrti neočekávám žádnou odměnu ani trest."

17 24.08.2022

Tenhle díl mne bavil zatím asi nejvíce. Možná to bude tím, že ubylo prvků "červené knihovny" a přibylo historických a politických souvislostí. Tohle období evropských dějin je velmi zajímavé a pro nás o to více, protože české země stály díky Karlu IV. v jejich epicentru.
Ideální románový doplněk k historické naučné literatuře.

12 21.07.2022

Jako autoři předchozích komentářů i já využil skvělého provedení na ČRo. Výborně zvolená Helena Čermáková při čtení dodala potřebnou dávku sarkasmu i citu, dokonale vystihující onu lehkou rozpolcenost osudů hlavní hrdinky.
Kniha je hořce zábavná, plná sebeironických šlehů a velkého nadhledu nad vlastním složitým životem. A pohled na pohnutou historii XX. století islandskýma očima má také něco do sebe. Lze jen doporučit.

16 14.07.2022

Při čtení téhle knihy mě napadlo, co vede člověka k tomu, aby jel studovat do téhle šílené a brutálním režimem ničené země. Ale díky za to, informací z takovýchto zemí není nikdy dost. I když si nedělám iluze o povaze tohoto režimu, jehož měkčí variantu jsem zažil, pořád se člověk může dozvědět něco dalšího, obvykle ještě šílenějšího, než si dokázal představit.
K přečtení lze doporučit, nicméně její další kniha "Svědectví o životě v KLDR" je dle mého názoru přece jen lepší.

20 06.07.2022

Karel IV byl prostě velmi zajímavá a významná postava našich dějin a tahle část ságy jej zobrazuje jako člověka, kterému se nevyhýbají ani slasti, ani strasti obyčejných lidí.
Pokud se někomu nechce číst o životě "Otce vlasti" nic odbornějšího, tahle sága je docela dobrá náhrada.

10 06.07.2022

Další střípek do mozaiky, ze které se vyjevuje dlouhodobě destruktivní charakter Ruska, jeho naprosto zničující vliv na vlastní obyvatelstvo a genocidní formu okupace zemí, které se pod Ruskou nadvládu dostaly. Vše znásobené nástupem bolševiků k moci.
Čtivě napsané reportáže z cest po "Impériu" se značnou znalostí historických souvislostí mohu, obzvlášť v této době, jen doporučit.
Asi mě nikdy nepřestane udivovat ona směs barbarství, široce rozevřené a dusící náruče, mesianismu a komplexů ze Západu, jakou lze vyčíst z téměř jakékoliv knihy, zabývající se Ruskem. Bez ohledu na dobu vzniku. O tom, jak moc je tahle třaskavá směs přítomná i v klasické ruské literatuře nemluvě.
A myslím si, že pro (nejen) současné Rusko platí, že se v něm v podivně pokřivené podobě setkaly všechny tři metly najednou. Ruský nacionalismus, za který bojují příslušníci porobených národů, rasismus proti všem a náboženský fundamentalismus, hlásaný bývalými agenty KGB:

"Svět ohrožují tři metly lidstva, tři epidemie.
První metlou je nacionalismus.
Druhou je rasismus.
Třetí metlou je náboženský fundamentalismus.
Všechny tři mají společný rys, společného jmenovatele – je jím agresivní, všemocná, totální iracionálnost. Rozum zasažený jednou z nich je nepřístupný jakýmkoli argumentům. V takové hlavě prostě hoří svatá hranice, která jen čeká na své oběti."

21 06.07.2022

Příběh o vůli, snech a ... neskutečné dávce tvrdohlavosti. A taky závisti, byrokracii a dalších lidských nešvarech, tak často způsobujících rezignaci na sny.
Každopádně čtivá a zajímavá kniha, jak už to Stone v životopisech umí. A také jako výzva dozvědět se o tom všem něco více.

14 30.05.2022

Sítě kam se podíváš. Vše, co se děje, je jimi ovlivněno. Tu více, tu méně, ale nikdo jim neunikne.
Další skvělá kniha pana Fergusona se zabývá vlivem sítí na fungování lidské společnosti, její vývoj, organizaci, vzestupy a pády. Prostě vztahy mezi pomyslnou věží a náměstím. Sítě nakonec nejspíše budou mít na svědomí i zánik naší "civilizace".
Čtení jeho knih je zábavné a současně nutí hodně k přemýšlení nad jeho propracovanými argumenty.
Budu tuto knihu vstřebávat ještě nějaký čas. Spolu s další jeho knihou "Civilizace", kterou jsem četl nedávno, tvoří poměrně ucelený pohled na vývoj lidstva a především na naši moderní společnost s velmi zajímavými analogiemi z historie. Třeba ona, v předchozím komentáři zmiňovaná, analogie současného období, charakterizovaného zásadní změnou v distribuci informací ve společnosti, svou revolučností a nepředvídatelností způsobených společenských otřesů srovnatelná s dopadem objevu knihtisku. Tohle srovnání jsem zaregistroval již jinde a dává mi smysl, bohužel včetně pravděpodobně neradostných vyhlídek budoucnosti.

Nikdo tomu neuteče:
"Žijeme ve světě propojeném sítěmi - nebo nám to alespoň někdo neustále tvrdí. Slovo „síť" (nebo anglické network) a od něj odvozená slovesa, jejichž užívání bylo až do sklonku 19. století spíše řídké, jsou nyní užívána až příliš. Pro ctižádostivého mladého adepta korporátní kariéry vždycky stojí za to jít ještě na jeden večírek, ať už je jakkoli pozdě, jen kvůli networkingu. Chtělo by se jít spát, ale strach ze zmeškání něčeho důležitého je mučivý. Na druhé straně pro nespokojeného starého outsidera má to slovo jiné konotace. Vzrůstá podezření, že svět ovládají mocné a nedostupné sítě: banky, establishment, systém, Židé, svobodní zednář, ilumináti. Téměř vše, co bylo kdy napsáno v tomto tónu, jsou nesmysly.
Zdá se však nepravděpodobné, že by konspirační teorie byly natolik trvanlivé, kdyby takové sítě neexistovaly vůbec. S teoretiky konspirace je ta potíž, že podobně jako ukřivdění outsideři bez výjimky špatně chápou a popisují způsoby, jak sítě fungují. Obzvláště mají tendenci se domnívat, že elitářské sítě skrytě a snadno ovládají formální mocenské struktury. Můj výzkum - stejně jako moje osobní zkušenost - prozrazují, že tomu tak není.

Dobrý sluha, zlý pán...:
"...sítě mají schopnost produkovat a rozšiřovat zlé myšlenky stejně jako ty dobré. V případech sociální epidemie nebo „lavinovitého šíření“ myšlenek dokážou sítě siřit paniku stejně pohotově, jako umějí předávat kolektivní poznání - lačnost po upalování čarodějnic se rozšiřuje stejně snadno jako neškodná posedlost fotografiemi koťat."

Stalinská "síťová paranoia" samozřejmě nemůže chybět:
"Na vrcholu stalinského teroru znamenalo „veřejné blaho" naprostou nejistotu v soukromí. Bezpečně se nemohl cítit doslova nikdo, a nejméně ze všech ti, kdo stáli v čele NKVD. Genrich Jagoda byl v roce 1938 zastřelen coby trockista; jeho nástupce Nikolaje Ježova zastřelili v roce 1940 jako britského špiona; Lavrentij Berija byl zastřelen krátce po Stalinově smrti. Lidé, kteří tento život na „mušce" přežili, nebyli nutně všichni konformní s režimem. Měli prostě jen štěstí. Mezi zatčenými bylo i 53 členů Leningradského spolku hluchoněmých. Obvinění, které bylo vůči této údajně „fašistické organizaci" vzneseno, spočívalo v tom, že ve spolčení s německou tajnou službou chtěli při vojenské přehlídce na výroční den revoluce na Rudém náměstí v Moskvě zaútočit na Stalina a další členy politbyra podomácku vyrobenou bombou. 34 z nich bylo zastřelen, zbytek dostal desetileté i delší tresty v táborech. Ve skutečnosti se stalo jen to, že předseda spolku udal některé členy za to, že v příměstských vlacích prodávají cetky, aby si vydělali na živobytí. Udání vedlo k tomu, že se do věci vložila NKVD. Z údajného spiknutí byl vzápětí obviněn i sám předseda - a byl zastřelen. O rok později NKVD usoudila, že původní vyšetřování vzbuzuje podezření, a zatčeni byli i místní policisté."

12 30.05.2022

Ve snaze pochopit, co se to v Rusku stále děje a proč je ta země po staletí zmítaná kombinací mesianismu, sebedestrukce, komplexů i pocitů nadřazenosti, jsem přečetl už celkem dost knih. Od ruských klasiků přes historické knihy po díla spíše politologická či reportážní. Samozřejmě zatím marný boj, Rusko se vymyká běžnému chápání a takový Daniil Charms a nebo Dostojevský to dobře věděli.
Tahle kniha je dle mého asi nejlepší z těch, co se zabývají nástupem zatím poslední verze ruské formy diktatury. Je to taková syntéza informací, shrnutá do celku, který dává smysl a stojí za to si tuto knihu přečíst. Jsou v ní shrnuty informace, které lze nalézt roztroušené v různých jiných knihách, zde jsou však koncentrovány a uvedeny do vzájemných souvislostí. A lze z nich aspoň částečně nalézt vysvětlení, jak mohlo dojít k tak razantnímu nástupu dalšího zločineckého režimu na území, zmítaném schizofrenním vědomím rozhraní mezi Asií a Evropou. Vypadá to , že zase vyhrává asijská mentalita, považující člověka za bezvýznamnou součást společnosti, ovládané všemocnými vůdci.
Zaujalo mne, mimo jiné, neuvěřitelné propojení běžného světa se světem kriminálním. Tato souvislost mi do přečtení této knihy unikala. A samozřejmě, etablování komunistických a svazáckých pohlavárů, důstojníků KGB a kriminálníků ve velké ekonomice a politice po konci Sovětského svazu. U nás proběhlo v 90 letech něco podobného, ale samozřejmě v měřítku adekvátně menším. Ale dodnes s tím, ne moc úspěšně, válčíme.
Jak píše Josef Chuchma v recenzi na stránkách ČT Art, "Z citací by se ostatně mohla sestávat prakticky celá recenze, neboť autorka výborně formuluje a umí jít k věci." vyberu si taky jednu, která dle mého názoru výstižně popisuje počátky současných konců Ruska.

"Převrat, který se odehrál v letech 1989-1993, nebyl převratem rovnostářským. Mezi těmi, z nichž reformy udělaly vítěze, najdeme hlavně funkcionáře státního aparátu a komunistické strany, kterým se podařilo zpeněžit své výsady a své postavení. K nim se pak řadí všemožní mafiánští podnikatelé vzešlí z Komsomolu, z KGB, z odborných ústavů, z armády a z prostředí sportu. Hodnostáři komunistického režimu, kteří se v divokém, drsném kapitalismu necítí dobře, se obracejí na různé vychytralé prostředníky, aby mohli s jejich pomocí privatizovat stranický majetek a patřičně zorganizovat svoje pochybné transakce. Tito zprostředkovatelé, jsou-li šikovní, postupně bohatnou a stávají se oligarchy, tj. začleňují se do vládnoucí vrstvy. Mnohým z nich se daří nabýt vrchu nad aparátčíky, kteří je „uvedli do provozu". Do služeb takovýchto oligarchů mnohdy nastupují i bývalí důstojníci KGB. A neměli bychom zapomínat ani na „vklad“ prostředí zlodějského, jehož elity se propojily s aparátčíky a místy - zejména v regionech, odkud se vyvážejí suroviny, ale i v pohraničí, v přístavech a v některých finančních centrech (Vladivostok, Krym, Podněstří) - je zcela pohltily. V postkomunistickém prostoru hraje organizovaný zločin významnější úlohu než stát - Společenství nezávislých států (SNS) udržovala dlouho bezpečně pohromadě právě tato skutečnost.
Nové elity, které časem začaly určovat podobu ruské politiky, mají zvláštní způsob myšlení. Od sovětského systému převzaly nemorálnost a pohrdavý postoj k zákonu a ke ,stádu". ou nasáklé sociálním darwinismem. Lichotit silným, drtit slabé, likvidovat soupeře - jejich chování se řídí takovýmito primitivními pravidly. Lidé, jimž se nepodařilo zbohatnout (tedy celé to obrovské množství obyvatel, kteří žijí v krajní nouzi), jsou považováni za ztroskotance, kteří si takový úděl zasloužili. Roku 1992 byli podvedeni dvojnásobně - zaprvé inflací, která je během několika týdnů připravila o životní úspory, zadruhé mafiánskou privatizací, provedenou ve prospěch boháčů a oněch privilegovaných, kteří si myslí, že si mohou dovolit doslova všechno, zkrášlují si paláce zlatými umyvadly, okázale vyhazují peníze oknem a beze strachu, že by mohli způsobit újmu někomu z podlidí, chodících pěšky,
ignorují pravidla silničního provozu, protože se dobře znají s úplatnými policisty."

13 24.05.2022