Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane

11.12.2022

Dostal jsem ji hned, jak vyšla, jako dárek k devatenáctinám od táty, & bylo to mé první setkání s Vonnegutem, & nelíbila se mi. Nějak jsem nechápal, proč z toho jsou všichni tak nadšení, pár milých příběhů, a co jako. Ale navzdory tomu se mi spousta myšlenek z ní uhnízdila v hlavě. Později, po Grotesce, Snídani šampiónů a Kolébce, když jsem Vonnegutovi beznadějně propadl, jsem ji párkrát četl znova a... Jediné, co bych jí nyní mohl vyčíst je fakt, že není alespoň o tisíc stránek delší, haha

24.08.2022

Jednohubka na odpoledne ke kávě a výborné zombie rozhovory. Vonnegut je buď dobrý nebo výborný. Ano, nejsem vůči jeho knihám dostatečně kritický, jelikož se můj pohled na existenci lidstva, jeho úchylky a libůstky, docela hodně blíží pohledu pana spisovatele.
A některé věci mezi nebem a zemí mám úplně stejně.
Třeba tuhle:
"Co se víry či nevíry v posmrtný život týče: někteří z vás možná vědí, že nejsem křesťan ani žid ani buddhista ani člověk jiného konvenčního vyznání. Jsem humanista, což částečně znamená, že jsem se vždy snažil chovat slušně a že po smrti neočekávám žádnou odměnu ani trest."

21.09.2021

Vyhraněné názory a humanismus Kurta Vonneguta je mi hodně sympatický, stejně jako jeho způsob humoru ... škoda jen mého nedostatku, že jsem jména a příběhy spousty zpovídaných vůbec neznala a tudíž neocenila "pointu" rozhovoru.

15.06.2020

Kurt Vonnegut dokázal vždy něčím překvapit a zaujmout. Kniha má sice poněkud delší název, ale jinak je to takové milé sousto na jednu hodinku pohodového čtení (nějaký rekordman to dokonce stihl za 18 minut). Autor coby fiktivní žurnalista posmrtně zpovídá známé osobnosti a klade jim záludné otázky "na tělo". Odpovědi jsou, jak jinak, typicky Vonnegutovské. Mám pro něho slabost, ale nejenom proto hodnotím nejvyšším počtem hvězdiček.

23.10.2019

Mám ráda Kurta Vonneguta. Pro jeho originální nápady. Pro jeho jasně vyhraněný názor na politiku USA, válečnou především. Pro jeho kritiku vyjádřenou pomocí vtipných bodnutí. Např. při setkání s panem Biaginim, který umřel na infarkt při záchraně svého psa:

Zeptal jsem se hrdinného milovníka zvířat, jaké to je, položit život za knírače jménem Teddy. Salvatore Biagini mi nabídl promyšlenou odpověď. Pravil, že je to rozhodně lepší než zemřít pro nic za nic ve Vietnamu.

Mám ho ráda, protože dokáže perfektně vystihnout paradoxy. Protože právě on vytvořil pro mě most mezi sci-fi a "vážnou" literaturou. A protože mi pomocí úsměvu vkládá do hlavy představu humanisty, jakému bych se chtěla podobat. Věřte nevěřte, on to zvládá i na těch několika málo stránkách.

06.08.2019

„Pokud Ježíš hlásal dobro, co na tom záleží, jestli byl nebo nebyl bohem?“
Clemens Vonnegut – pradědeček Kurta Vonneguta Jr.

Clemens Vonnegut nejspíš položil první základní kameny humanismu Kurta Vonneguta Jr.: „Jsem humanista, což částečně znamená, že jsem se vždy snažil chovat slušně a že po smrti neočekávám žádnou odměnu ani trest.“
Nějak podobně to má i strýček Alex Vonnegut (totiž, všichni členové Vonnegutovic rodiny jsou humanisti), člověk sečtělý a moudrý, který měl k lidem jen jednu, ovšem zásadní, výhradu: „když už se jim přihodí, že jsou šťastní, málokdy si toho dovedou všimnout“ :-), a který každý hovor přerušoval neustálými výkřiky: „Jestlipak to není nádhera!“

Čirý optimismus strýčka Alexe mi je sympatický, je jednou z těch zvláštních ingrediencí, ze kterých Kurt V. míchá své „koktejly“ – vyprávění, eseje, povídky, prostě příběhy, které servíruje svým čtenářům.

Tak a teď si představte horký letní den, kdy je vám teplo už jen z toho, jak dýcháte, a maximem dnešní aktivity je, že se vám podaří doplahočit se k lehátku někde ve stínu (u moře, bazénu, na zahradě, … doplní si každý sám). Znavení ulehnete a v tu chvíli vám někdo naservíruje v orosené sklenici lákavě vyhlížející drink – umně namíchanou lahůdku, která vás osvěží, dodá energii, ale hlavně dobrou náladu :-). A přesně takhle jsem to měla s touto opravdu malinkou (pár stránek) knížečkou, byla to báječná, dobře načasovaná, příjemně osvěžující, lahůdka, kterou jsem slupnula jako malinu (mňam .-)¨).

A víte, co? … Jestlipak to není nádhera!
Krásný letní den, pohoda na lehátku, osvěžující koupání po ruce a pár příjemně strávených chvilek – vlastně spíš, provokativních zastavení nad morálními dilematy, vzniklých ze „spolupráce“ s kontroverzním zastáncem asistovaných sebevražd Jackem Kevorkianem, kterým ovšem nechyběl typický (a za mě dokonalý) humor pana Vonneguta :-).

Bylo to krátké, lehké, inspirující a vážně zajímavé setkání!

29.12.2015

Moc mě zaujal námět knihy. To, že Kurt pomocí doktora Kevorkiana může komunikovat se známými osobnostmi. Některé kapitoly byly super, ale vzhledem k tomu, že jsem většinu "slavných mrtvých" neznala, dost často mi unikl ten vtipný závěr, který jsem pochytila jen někdy. Pevně doufám, že jsem nebyla sama. Jinak by to totiž vysvětlovala má barva vlasů...:D

23.02.2015

Miniknížka moudrostí, přičemž některé jsou velice dobře řečeny, některé jako by se "ztratily v překladu"... Moje první setkání s autorem a nejspíš i poslední, ale nikdy neříkám nikdy! :o)

28.10.2014

Naprosto brilantní závěr rozhovoru s Adolfem Hitlerem! Tleskám!

26.03.2014

Pánbůh ti požehnej, humore Kurta Vonneguta! Zase tu máme další knihu, která balancuje na hranici sci-fi, humoristiky, satiry a polemice o životě. Hlavní postava se opakovaně dostává před nebeskou bránu, kde je jí umožněno vést rozhovory s těmi, kteří jsou již po smrti. Mluví tak se spoustou (i nechvalně) slavných osobností, které se snaží vysvětlit svou životní pravdu nebo nějaký důležitý názor. Na této úrovni je jednoduché rozpoznat ironii a komičnost, která je pro autora charakteristická. Krátká knížečka, dlouhý smích a velmi vtipný závěr.

15.02.2013

Na tohoto sem autora jsem byla odkázána vzhledem k mé oblibě Chucka Palahniuka, začla jsem tedy opatrně, touto slaboučkou knížkou. Líbil se mi ten nápad a jakýsi autorův nadhled, tedy hurá na další díla :)