J.P.S. komentáře u knih

Za mě asi nejlepší kniha od pana Kmenty. Četla se mi mnohem lépe než trilogie o Mrázkovi (více "vyprávěcí" styl), a také lépe než trilogie o Krejčířovi (více odkazů na zdroje a méně "románovosti").
Kniha pro všechny, kdo se chtějí dozvědět, co je náš premiér SKUTEČNĚ zač (i když kdo to chce vědět, tak už to ví, a ti, kdo by to nejvíc potřebovali, tak si tuhle knížku stejně nepřečtou).

Velká pocta panu Kmentovi za tohle dílo a velké poděkování za to, co dělá.

9 09.11.2020

Méně známý a neprávem opomíjený Štorchův román zasazený na území Čech v 7. století. První část knihy popisuje spojení porobených slovanských kmenů a jejich povstání proti avarské nadvládě, druhá část se odehrává o několik desítek let později a popisuje obranu před franskou invazí.
Dle mého názoru je však z knihy až příliš cítit podprahově podsouvané "české vlastenectví" a znázorňování slovanských národů jako "lepších lidí".

9 19.09.2020

Zcela souhlasím s hodnocením, které ke knize napsala o pět komentářů níže Hebrey (v podstatě bych se pod to mohl podepsat). Velmi přesný a trefný rozbor napsal o více komentářů níže HanzeeHans (byť se nepřikláním k hodnocení odpad)

Tedy shrnutí: Mnohé autorovy názory jsou jistě zajímavé, s částí z nich bych se i ztotožnil. Bohužel spousta jím tvrzených historických paralel je dost vytržených z kontextu. Některá "fakta" týkající se dnešní doby jsou zcela smyšlená (vybavuje se mi například rozhořčení, kolik zbytečných zákonů u nás vydají soudci nebo starostové - ani jedni ani druzí ale žádné zákony nevydávají). Značné rozpaky budí odkazy na prameny, tvořené ze valné části články z Parlamentních listů. Nejvíce mě mrzí, že ač autor v úvodu knihy vybízí ke smířlivosti a k toleranci odlišných názorů, tak sám své názorové oponenty naprosto dehonestuje a pochopení jiného názoru naprosto odmítá (například příznivce EU hned označuje za evropského nohsleda a patolízala - přitom i člověk podporující EU může mít proti jejímu fungování řadu výhrad; velmi často používá v negativním kontextu slovo "aktivista" - aniž by vysvětlil, koho tím vlastně míní).

Bylo zajímavé si tuhle knížku přečíst a popřemýšlet o autorových názorech, ale příště radši zase sáhnu po nějakém jeho historickém románu, protože ty mu jdou (podle mého názoru) lépe než úvahové eseje.

9 13.09.2020

Zajímavé představení válečné události, o které jsem dosud nic netušil. Poprvé jsem se dozvěděl nejen o tzv. lamačích blokády (s německým námořnictvem jsem měl spojeny spíše jen ponorky) a o jejich ekonomickém významu pro zbrojní průmysl Říše, ale také o tom, jak se na jejich eliminaci podíleli i Čechoslováci. Příběh tak sledujeme ze tří různých pohledů: Jednak britských zpravodajců, jednak německých námořníků, a jednak československých letců. Patrně nejrealističtější je popis práce britských zpravodajců, kde autor patrně zúročil vlastní zkušenosti z působení ve zpravodajské službě. Mě ale nejvíce bavily části, v nichž byl děj popisován očima příslušníků z československé 311. bombardovací perutě. Je zde velmi dobře znázorněno, že reálná válka je z velké části o dlouhém vyčkávání a řešení tisíce všedních nepříjemností, přičemž samotná „akce“ zpravidla trvá jen krátký okamžik. Podstatná část vaší „bojové“ činnosti tedy může vypadat i tak, že celé hodiny jen pozorujete z letadla monotónní mořskou hladinu a přitom mrznete v kokpitu či střelecké věži, aniž byste na cokoliv narazili, a toto se opakuje celé dny a týdny...až jednou (!)

I přes zmiňované kvality však pro mě kniha Operace Stonewall nakonec nebyla takovou "peckou" jako kniha Dva proti Říši, ve které si autor nastavil laťku neskutečně vysoko a jen tak ji už něčím nepřekoná.

8 27.12.2023

Viz můj komentář k prvnímu dílu.
V tomhle už jsem trochu začal cítit určitý stereotyp a opakování některých motivů z dřívějších dílů. Jak se píše v komentáři níže, už to začíná být lehce nastavovaná kaše. Celkově ale stále ještě slušná úroveň. Současně pokračuje generační obměna hlavních hrdinů, v tomto díle již odchází většina těch, kteří byli v sáze od samého počátku (paní Markéty mi bylo velmi líto...).

8 16.01.2023

Pro mě třetí a zřejmě i poslední setkání s Oldřichem z Chlumu a panošem Otou.

Možná je to tím, že jsem četl několik knížek z této série po sobě, ale mám pocit, jakoby autor čtenáře dokola táhl na vařené nudli: Hlavní vyšetřovatel s charakterem Mirka Dušína a instinktem Colomba, kterého doprovází přesluhující panoš s charakterem Playboye, jehož šarmu neodolá žádná děva, která mu spolu s roztáhnutím noh předá nějakou klíčovou informaci, díky níž pak Colombo-Dušín převeze celý tým spiklenců. A i když chápu, že do správné detektivky patří vražda, tak princip „čím víc pruhů-tím víc Adidas“ tady opravdu nefunguje (aneb se vzrůstajícím počtem mrtvol nemusí nutně vzrůstat kvalita – v tomhle směru zde platila spíše nepřímá úměra).

Za sebe se tímto s Hříšnými lidmi Království českého nejspíš nadobro loučím.

(P. S.: Všem čtenářům, kterým se tato série líbí, bych velmi doporučil vyzkoušet něco ze série Stein-Barbarič od slovenského spisovatele Juraje Červeňáka. Dostanete realističtější popis prostředí, napínavější příběh, smysluplnější rozuzlení a zejména uvěřitelnější hlavní hrdiny. P. P. S. : Opravdu nejsem placený propagátor konkurenčního vydavatele, jen subjektivně srovnávám díla podobného žánru – pokud to redakci přijde jako nevhodná propagace, nechť tento příspěvek promaže).

8 24.07.2022

Po nadšení z Přemyslovské a Husitské epopeje, rozporuplného pocitu z Breviáře pozitivní anarchie a zklamání z Kroniky zániku Evropy jsem se rozhodl dát autorovi šanci a přečíst si některou z jeho detektivek.

Bohužel se dostavilo zklamání.
Příběh je sice zasazen do přemyslovských Čech 13. století, ale středověká atmosféra mu úplně schází. Zcela v něm postrádám realističnost a syrovost středověkého života, které znám z jiných podobných románů. Zasazení děje do doby panování Přemysla Otakara II. je opravdu jen formální, pokud by se napsalo, že místo něj panuje např. Karel IV. či Rudolf II. a pozměnila se jména některých protagonistů (např. historického Havla z Lemberka a jeho ženy Zdislavy), tak prakticky nepoznáte žádný rozdíl. Celé to na mě působilo jako televizní pohádka, kde se herci navlečou do kostýmů a navštíví hradní exteriér, aniž by záleželo na tom, zda reprezentují nějakou konkrétní dobu a jakou mají navodit atmosféru. Nezachránila to ani detektivní linie příběhu, která mi nepřišla moc napínává a jejíž vyústění nedávalo příliš smysl.

Zkrátka na detektivku málo detektivní, na historický román málo historické. Možná kdybych to četl o pár let dříve, tak bych hodnotil výše, ale v porovnání s jinými romány na obdobné téma (např. s Červeňákovou sérií Stein-Barbarič) byl toto opravdu podprůměr.

8 24.07.2022

Za mě rozhodně lepší než první díl. Jde o komiksové zpracování části příběhu z knihy "Bouřková sezóna", konkrétně části, kde se Geralt za doprovodu trpaslíka Addaria Bacha plaví na říční lodi, jejíž posádka unesla mládě Aguary, která začne pořádat hon. Oproti knižní předloze je tady několik rozdílů: Není zde provázanost s dějovou linkou v Keracku, Geralt má oba své meče, přibydou nové postavy i nové nestvůry (zejméma vodní babice jsou opravdu masakrózní - brrr!!! :)))
Příjemná oddychovka, kteoru fanoušci zaklínačovské série jistě docení.

8 28.11.2021

Zajímavý nápad, ale na můj vkus byl příběh až příliš abstraktní (i když ne tak moc jako v poslendím díle blednoucí vzpomínky). Do stylu zaklínačovského světa mi tenhle sty příběhu moc nepasuje. Spíš mi přijde, že postava Geralta z Rivie zde jen byla využita k projití strašidelného domu, jímž stejným způsobem mohl projít v zásadě kdokoliv jiný...

8 28.11.2021

K tomuto klenotu jsem se dostal náhodou, když se na jednom nejmenovaném úřadě likvidovala tamní knihovna a knihy se rozdávaly zájemcům. S chutí jsem se začetl do zmačkané a několikrát přehýbané knížky vydané krátce po Sametové revoluci. A nemohl jsem se odtrhnout. A opět jsem zjistil, kolik věcí o druhé světové válce stále ještě nevím a jak mě téma Čechoslováků bojujících v Anglii za naši svobodu dovede znovu a opět zaujmout.

Některá zajímavá zjištění po přečtení této knížky:
1) Útěkové cesty z Protektorátu nevedly vždy jen přes Polsko (jaké překvapení, že např. Maďarsko, Švýcarsko a tisovské Slovensko uprchlíky vracely!)
2) Nemálo (ve skutečnosti strašně moc!) úmrtí našich letců bylo zapřičiněno vyslovenými banalitami - např. kvůli selhání rádia se vracející bombardér nemohl ohlásit a tak byl sestřelen vlastní protiletadlovou obranou; kvůli chybě při navigaci byl vracející se bombardér nasměrován přímo do balónových baráží; kvůli neznalosti angličtiny byl sestřelený český letec vystrašenými anglickými vesničany mylně pokládán za nepřítele a ubodán vidlemi či zastřelen domácí brokovnicí...
3) Mezi československými vojáky v Anglii byli zjevně přimíchání i němečtí špioni, jejichž totožnost se pravděpodobně už nikdy nezjistí

Zkrátka: Famózně popsaný příběh československé 311. bombardovací divize, který by byl skvělým materiálem pro netflixový seriál ve stylu Band of Brothers.

8 03.01.2021

Tato knížka obsahuje příběhy ze sklonku devadesátých let a z počátku milénia, kdy jsem už Čtyřlístek neodebíral, takže šlo o příběhy pro mě dosud neznámé. Jsem rád, že jsem měl možnost poznat je nyní, po téměř dvaceti letech (za mě TOP je dvoudílný "Fantom Ušína").

Dále viz můj komentář k prvnímu dílu.

8 27.12.2020

Tyto "první" díly žáků Kopyta a Mňouka (původně vydávány v časopisech Pionýr a Větrník) byly zdaleka nejlepší. Jednalo se o veselé povídky, kde snahy kluků o detektivní pátrání nebo odhalení tajemna končily takřka výhradně nějakou humornou blamáží či fiaskem. Tím se tyto první povídky lišily od pozdějších, které se postupně stávaly více "detektivní" a s úspěšným vyřešením případu.

8 02.10.2020

Tato kniha měl velmi potěšila. Mistr Sapkowski přeci jen na svého nejslavnějšího hrdinu zcela nezanevřel a po téměř patnácti letech se k němu opět vrátil.

Příběh sice zdaleka nemá šťávu původních povídek ani většiny dílů ságy, ale je celkově zdařilý a příjemně mě potešil. Nicméně podle mě by bylo lepší, kdyby autor knihu rozdělil na dvě, protože dějová linka týkající se únosu mláděte Aguary prakticky vůbec nesouvisela s hlavním příběhem točícím se kolem událostí v Keracku, takže klidně mohla být vypuštěna a vydána jako zcela samostatná povídka.

8 01.10.2020

Ke znovuobjevení tohoto díla mě paradoxně ponoukl tento článek od Petra Koubského,
(https://denikn.cz/1203650/o-americke-obsesi-mimozemstany-a-hluboce-zakorenene-neduvere-k-vlade/?ref=list), který mi připomněl, jak jsem v dětství trávil prázdniny u svého dědy, který byl do Dänikenova díla úplně nadšený.

Teď, když jsem to otevřel asi po 25ti letech, mi dochází, jaký je to neskutečný paskvil. Celé bych to shrnul asi takhle: Má nějaká socha mayského náčelníka čelenku z peří? Tak jsou to ve skutečnosti antény (a důkaz o mimozemšťanech)! Je na nějakém starověkém podstavci čtvercový vzorek? Určitě jsou to klávesy od PC (a důkaz o mimozemšťanech)! A takhle by se dalo pokračovat... Prostě neskutečné slátaniny.

Navzdory tomu nemůžu upřít, že ta knížka je prostě ČTIVÁ. Říkám si, jaká je škoda, že autor na tomhle podvozku nezkusil napsat nějakou sci-fi. Teda vlastně on sci-fi napsal, akorát výplody své fantazie prezentuje jako fakta. Což je vlastně na tom to nejsmutnější.

Jednu hvězdu dávám za příjemné rozdráždění fantazie v dětských letech, která jsem trávil na prázdninách u dnes již zesnulého dědy, který autorovi zcela nekriticky věřil, a to natolik, že si jeho slátaniny promítl do zážitků z vlastní minulosti, a tak svým vnukům (nejen mě) vyprávěl záhadné historky z vlastního života, které si neuměl vysvětlit jinak než tím, že se možná setkal s mimozemšťany. V porovnání s tím, jak chudák děda později věřil různým podomním prodejcům a šmejdům z předváděcích akcí, byli Dänikenovi mimozemšťané vlastně naprosto nevinná zábava....
Proto aspoň ta jedna hvězda a nikoliv odpad, kterým to jinak zcela objektivně je.

7 07.08.2023

Tento třetí díl se mi dostal do ruky jako první ze série a díky němu si ji oblíbil. Jde o krátké shrnutí různých historických událostí, které obecně (nebo aspoň v našich končinách) nejsou příliš známé, ačkoliv jejich dopady na lidský vývoj byly nezřídka značné. Titul Zapomenuté příběhy je zcela trefný.

Fascinoval mě popis středověkého osidlování Grónska, dosud jsem netušil, že tato oblast od objevení Erikem Rudým v 10. století měla až do 14. století stálé evropské (resp. norské) osídlení, dokonce i s vlastním biskupství! Tamní obyvatelé - kteří odváděli daně norskému trůnu - přitom dobře věděli o americkém pobřeží, které bylo doslova za humny, proto je neuvěřitelné, že zbytek Evropy s jeho osidlováním vyčkával až do Kolumbovy plavby.
Neméně mě fascinoval příběh Juana Pujola Garcíi, který svou špionážní kariéru vybudoval na naprostých výmyslech a fabulacích, které ale při vyváženém poměru dovedly příznivě ovlivnit průběh spojeneckého vylodění v Normandii.
S napětím jsem četl o odvaze izraelských obránců v pevnůstce Budapešť v tzv. jomkipurské válce v roce 1973, a nestačil se divit nad nepřipraveností tehdejšího izraelského vrchního velení. (Zde musím ocitovat geniální hlášku autora: "Ve čtvrtek 4 . října však dorazily dvě zprávy, které byly asi stejně subtilní jako cihla prohozená oknem" :D :D)
Obdivoval jsem kuráž britské posádky hájící v 18. století Gibraltar, který je (nejen) díky tomu v rukou Britů dodnes.
Mrazilo mě, když jsem se dočetl, jak se největší stříbrný důl v Potosí stal fakticky koncentrákem pro mužskou populaci jihoamerických Indiánů, kdy hlavní roli hrál tradiční incký daňový systém založený na odvádění práce v kombinaci s nenažraností španělského trůnu (aneb kam se hrabou všichni conquistadoři na rtuť v dolech...).
Ještě víc mě mrazilo, kolik nebohých zaměstnankyň doplatilo na lehkovážné vedení firmy vyrábějící radioaktivní ciferníky, jakým volem byl marnivý milionář draze platící za používání radioaktivního životabudiče, a jak to dopadne, když se mezi vědci zkoumajícími radiaci objeví aspoň dva nezodpovědní pitomci.
Žasnul jsem, jak přílišná snaha centrální moci o odstranění hlavních vůdců národnostní menšiny může paradoxně vyústit v její úplnou nezávislost, aneb v čem se chyby Angličanů vůči Irům podobaly pozdějším chybám Iráčanů vůči Kurdům.
Litoval jsem geniálního raketového inženýra Sergej Koroljova, že mu osud nadělil narodit se zrovna v Rusku. A kroutil jsem hlavou, jak nesmyslně Sověti plýtvali materiálními i lidskými prostředky při snaze přistát na měsíci a kolik drahých raket nazdařbůh povybuchovalo v kazažské stepi.
A vůbec nejvíc mě dostal příběh o tom, jak se vědecké kruhy v 19. století vzájemně utvrzovaly v omylu, že se cholera šíří díky městskému smradu, ale naštěstí se objevil jeden všímavý lékař a jeden všímavý farář, kteří přišli na to, že skutečnou příčinou je kontaminovaná voda, takže k vymýcení epidemie v celé londýnské čtvrti Soho nakonec stačilo jen vyměnit táhlo z místní veřejné pumpy.

Shrnutí těchto událostí je přitom podáno neskutečně zajímavě, čtivě, a především s výborným zasazením do kontextu s jinými známějšímu událostmi. Vřele doporučuji nejen zájemcům o historii!

7 07.08.2023

Paměti zakladatele československé vojenské rozvědky nejsou jen popisem poměrů ve zpravodajských službách, jak by se mohlo zdát z anotace. Generál Moravec především pracoval s lidmi, jednak velel rozsáhlému týmu zpravodajců, ale také se zpovídal vrchnímu velení či představitelům vlády, takže jeho dílo je třeba vnímat též jako vzpomínky vrcholného manažera a personalisty. Dostáváme tak velmi netradiční popis poměrů první republiky, zejména vnitřního fungování její státní správy. Takže se mimo jiné dozvíme, že i tehdy bujela protekce a klientelismus (příkladem budiž generál Jan Syrový, který se do funkce armádního generála dostal díky známostem z válečných let, třebaže byl manažersky naprosto neschopný a kromě vizáže Jana Žižky neměl prakticky co nabídnout), že se o důležitých záležitostech nekoncepčně a plýtvalo se prostředky na úplné zbytečnosti, zatímco řešení důležitých věcí se do poslední chvíle odkládalo a ignorovalo (např. ještě v polovině třicátých let se za hlavní bezpečnostní hrozbu pro stát považoval možný návrat Habsburků, zatímco vzestup Hitlera se téměř přehlížel takže naše rozvědka pravidelně podávala podrobná hlášení o tom, co obědvala excísařovna Zita ve Vídni, zatímco o počtu a stavu ozbrojených jednotek číhajících doslova za kopcem dlouho neměla žádné relevantní informace ). Při čtení těchto částí jsem si uvědomoval smutnou podobnost s dnešní dobou, kdy se řešení systémově důležitých věcí také odkládá až na dobu, kdy už je pozdě

Za nejzajímavější hodnotím část týkající poměrů ve válečném Londýně. Opět nejde jen popis organizace zpravodajské činnosti, dočteme se také například o tom, jaké typy lidí se vyskytovali mezi československými emigranty (zdaleka nešlo jen o vojáky, ale také o různé prospěcháře a spekulanty). Zde autor nešetří kritikou exilového prezidenta Beneše, který po svém návratu z Moskvy v roce 1943 začal naprosto nepochopitelně důvěřovat Stalinovi a československým komunistům, a to i přes důrazná varování vlastních bezpečnostních poradců. Mrazilo mě, když autor vzpomínal, kterak na příkaz prezidenta Beneše musel prakticky veškeré poznatky naší rozvědky (včetně informací poskytnutých nám od Britů!) obratem předávat sovětskému velvyslanci v Londýně, aniž by za to od sovětů dostal nějaké hodnotné informace na oplátku. Při čtení těchto řádků jsem i navzdory propasti času doslova cítil autorovu frustraci a opět se utvrdil v názoru, že únor 1948 se ve skutečnosti zrodil už o několik let dříve v Londýně. A opět jsem si položil otázku, čím to, že se v naší zemi do funkce prezidenta opakovaně dostávají osoby ženoucí národ do chřtánu ruského medvěda (doufám, že se exprezident Beneš smaží v pekle hned vedle Gottwalda a Stalina, a také doufám, že už tam roztápějí kotel pro Zemana s Putinem).

Přesto téhle mimořádně čtivé knize nemůžu dát plný počet hvězdiček.
Jednak si autor některé události dost popletl. Jak už popisovali někteří čtenáři níže, dost nepřesností se vyskytuje v částech popisující spolupráci s agentem A-54 (autor např. uvádí, že ještě v roce 1944 se s ním jeho lidé setkávali v Istanbulu přitom byl prokazatelně zatčen gestapem už v únoru 1942), nebo popis operace Anthropoid (autor např. tvrdí, že Kubiš s Gabčíkem seskočili v dubnu 1942 a za čtrnáct dnů provedli atentát na Heydricha přitom prokazatelně seskočili již v prosinci 1941 a atentát chystali téměř půl roku). Také se mi dost nelíbilo, jak se autor neustále podivoval, proč se parašutisté v Protektorátu obraceli na domácí odboj, když přece všechno potřebné dostali už v Anglii. Je smutné, že si autor ani po dvaceti letech nechtěl přiznat, že ve skutečnosti ty dvacetileté kluky posílali s naprosto katastrofální výbavou do absolutního neznáma (ono je hezké vyzbrojit chlapa trhavinami, ale přitom mu neobstarat ani pořádný doklad či potravinové lístky, ono je pěkné dát mu vysílačku, ale bez náhradních dílů, ono je super zaúkolovat ho sabotáží ve fabrice, ale přitom ho vysadit 200 km od cíle, ono je úžasné dát mu kontaktní adresu na osobu, která je už několik let po smrti....), a že velký díl spoluzodpovědnosti za tyto hrubé přehmaty ležel i na straně zpravodajského oddělení, v jehož čele stál. Právě v částech, v nichž autor horem spodem kritizoval počínání parašutistů a domácího odboje, a přitom se bez náznaku studu či sebereflexe strašlivě podivoval, proč mu pak po válce někteří přeživší či pozůstalí tolik spílali, u mě dost ztrácel sympatie budované v předchozích částech knihy.

Shrnuto: Zajímavá a čtivá kniha, ale je nutno brát v úvahu, že jde o subjektivní vzpomínky, které leckdy neodpovídají skutečnosti.

7 02.04.2023

Viz můj komentář k prvnímu dílu.
V tomto díle následuje částečná generační obměna, otěže příběhu pomalu přebírají děti hrdinů z prvních dílů. Na scéně se objevuje Jiří z Poděbrad a kniha končí jeho převzetím moci nad Prahou.

7 16.01.2023

Viz můj komentář k prvnímu dílu.
Pokud jste dosud považovali Jana Žižku za velikána našich dějin, tak tato kniha vás přesvědčí, jaký to byl gauner a že kališníci byli z velké části jen zdivočelá pakáž (tedy, ne že by na tom katolická strana byla lépe...). Za největšího záporáka tohoto dílu považuji Jana Želivského, který je zde vylíčen jako dokonalý sociopat a manipulátor (až se člověk stydí za ty současné názvy ulic a stanic MHD :))

7 16.01.2023

Zcela souhlasím s komentářem od Harry_ Konečně klasická a nepřemodernizovaná kresba. Velice mě potěšil příběh, který v sobě neukrývá stovky "iluzí a abstrakcí" (narozdíl od jiných dílů série), ale je zcela realistický a velmi zapadá do stylu Sapkowského světa, resp. do stylu knižních povídek (dovedu si představit jeho zpracování i jako příběhové povídky ve stylu knížek "Poslední přání" či "Meč osudu"). Geralt je najat proti nestvůře, která se každou noc zjevuje v pokoji dospívající dcery městského rychtáře, jenže se ukáže, že tou nestvůrou navštěvující mladou dívku je...Marigold :)) A právě díky trubadůrově milostné eskapádě a jeho nenechavosti k magickým předmětům se oba hrdinové ocitnou v exotickém Ofiru, kde musejí čelí prchlivosti místního vládce, intrikám dvorní čarodějky i vraždícímu démonovi...

Za mě dosud nejlepší díl komiksové série o zaklínači. Autorka odvedla skvělou práci, rozhodně mi její styl sedí vic než Tobinův (jako Polka se zjevně více dovede vcítit do stylu Sapkowského).

7 28.11.2021

Toto dílo bych shrnul následovně: Krásný a hluboký příběh, leč podaný naprosto kostrbatým a nestravitelným jazykem.

Vím, že právě jazyková hodnota je v souvislosti s touto knihou nejvíce vyzdvihována a již v době prvního vydání byla velmi oceňována. Jenže já asi bohužel ještě nedozrál k tomu, abych Vančurovskou češtinu docenil. Dle mého (čistě subjektivního) názoru právě jazyk, jímž je kniha napsána, neskutečně sráží úroveň jinak velmi zajímavého příběhu. Ten se totiž opravdu povedl, prostřednictvím příslušníků dvou znesvářených zemanských rodů, které se živí loupežemi a drancováním, je velmi dobře vylíčena syrovost středověkého života. Ale ten způsob podání je prostě utrpení! Být týž příběh napsán "normálním" jazykem (či dokonce ve stylu příběhů Stein&Barbarič od J. Červeňáka), tak tleskám jako malé děcko a bez váhání hodnotím plným počtem hvězd. V tomto případě si však autor svůj kvalitní námět totálně pohřbil jazykovou rozbředlostí, díky které je jeho dílo na samé hraně čitelnosti. Přečteno opravdu s vypětím všech sil, celkový dojem spíše negativní (2* dávám čistě za příběh a úctu ke klasice).

….literární kritici mi snad prominou, ale opravdu nikdy nepochopím, jak něco takového může být dáváno za příklad literárního jazyka vysoké hodnoty.

(velmi zajímavý komentář od maki6607 - takto jsem nad tím nepřemýšlel... ale nějak si nejsem jistý, jestli takto nad tím přemýšlel i sám autor :)))

7 01.11.2021