J.Connor komentáře u knih
Pro dlouholetého fanouška KVIFF, za nějž se považuji, je to vlastně nutnost. Kniha je skvěle zpracovaná, velmi bohatě zásobená fotografiemi a paní Zaoralové se její obsah povedl skvěle vycentrovat. Neaspiruje tedy na nějakou kompletní a podrobnou kroniku, jak je zde i uváděno, ale tvoří čtivou sondu do historie jedné z nejvýznamnějších kulturních akcí u nás, přičemž, řečeno filmovou řečí, nemá přepálenou stopáž, zůstává čtivá pro "laika" a zároveň nezapomíná na nic podstatného. Mně osobně jen přišlo, že možná ta poslední etapa cca 10-15 let je pojatá možná až příliš stručně a jelikož se mě jako účastníka týká právě tato, byl jsem v tomto ohledu mírňounce zklamán.
Opravdu nevím, jak tuto knihu hodnotit. Nejsem nějakým fanouškem přílišné doslovnosti, ale zde abych si toho v ději domýšlel tolik, že je to až iritující. Zajímavý záznam hrůz kolonialismu a otroctví se poměrně rychle vytrácí a zůstávají působivé podněty k zamyšlení. Jenže zase se jedná spíše o výstřely do tmy, které nejsou nijak více rozpracované. A opět, nechci samozřejmě na položené "otázky" nějaké sáhodlouhé odpovědi, ale aby na člověka v tomto ohledu více zapůsobily a opravdu donutily k úvahám, bylo by, alespoň pro mě, potřeba je trochu rozvinout. Na druhou stranu spousta výjevů a pasáží ve mě zůstává i drahnou dobu po přečtení a dále se zahryzávají. Fakt nevím, nechám to tedy s hvězdami někde uprostřed. Mimochodem svou lásku ke Conradovi ve filmu vyjádřil i Ridley Scott, viz loď Nostromo.
Velice čtivá a zajímavá biografie jedné z nejdůležitějších kapel moderní hudební historie. Zřejmě především díky tajnůstkářství Kraftwerk se kniha musí obejít bez typických součástí hudebních biografií, tedy bulvárnějších pasáží a většiny "historek z natáčení" a zbývá pouze hudba / dílo. Což vůbec není na škodu. Ač jsou pro mě Kraftwerk jako pro fanouška elektronické a industriální hudby samozřejmě svatou modlou, nebyl jsem na druhou stranu nikdy hardcore fanda, co by vlastnil spoustu desek a pídil se po každé informaci. Přesto mě kniha detailně mapující snad každou skladbu, kterou kdy vytvořili a vydali, nijak nenudila (naopak) a jsem přesvědčen, že každého, kdo má alespoň elementární zájem o moderní hudbu, musí zaujmout. Ke zdejší anotaci bych dodal, že kniha vyšla jako speciální 100. číslo časopisu XMAG a obsahuje i stručnou historii tohoto fenoménu od jeho zakladatelů včetně fotek všech obálek.
Rozhodně Minka nepovažuji za špatnou knihu a přečetl jsem jej s chutí, bohužel se ale jedná o dílo s dvěma velmi nevyváženými polovinami, což snad může pramenit i z toho, že se jedná o část vytrženou z většího celku. Zatímco tedy schylování se ke zločinu a následné události jsou velmi působivé, druhá polovina a obrat na jinou postavu již takovému přízvisku zdaleka nedostojí. Problematické může být i to, že zatímco první polovina se dějově odehraje na ploše několika měsíců, druhá trvá spoustu let, aniž by se to však odrazilo na objemu textu, a tak je vykreslení osudů zákonitě mělčí. Mohl to být autorův záměr, ale měl jsem také osobní problém s identifikací s hlavním hrdinou, prosťáčkem, který si za všechno vlastně tak trochu mohl sám, zatímco jeho "protivníci", alespoň v této novele, nevyznívají až tak negativně. Právě to může být ona vytrženost z kontextu... Rád jsem si nicméně doplnil alespoň maličko vzdělání ohledně páně Faulknera a byť nadšením nijak nehýřím, rozhodně nad autorem nelámu hůl, protože kniha měla několik skvělých momentů, pasáží.
Možná jsem jen dlouho nečetl nějaký životopis, ale bavil jsem se náramně, navíc za 20,- v LK skvělý kauf. Jako fanoušek filmu bych možná uvítal i větší detailnost, je však možné, že by to bylo na úkor čtivosti. Je taky fakt, že bych se zrovna u takové knihy ani nebránil tradiční foto příloze.
Na pokračování Míň než nula jsem se moc těšil a byť mají kromě společných hrdinů a autora i další styčné body, již na mě tolik nezapůsobila. Imperial bedrooms je spíše než nihilistický popis určité vrstvy společnosti svého druhu paranoidní detektivkou, kde je vůbec sama zápletka odhalována až nesnesitelně dlouho a výsledná katarze už nebyla tak silná, protože detektivní rovina, nepříliš zajímavá, se dostává až příliš do popředí...Ale Americké psycho stejně výhledově dám, jen si musím dát od Ellise na chvíli pauzu.
Pro mě průměrný detektivní thriller, který se vlastně i docela táhnul, spád kniha dostala až ve druhé půli.
Film je celkem solidní a americká literatura u mě tak nějak tradičně vede, takže na Ellise jsem se již dlouho chystal a volba padla právě na prvotinu. Upřímně řečeno mě útržkovitá, popisná a zdánlivě totálně nevzrušivá forma svým způsobem šokovala a velké WTF viselo ve vzduchu. Jenže kniha na čtenáře působí jako mírná žíravina, která leptá a leptá a na konci nepříliš dlouhé novely se dostavil nevídaný pocit prázdnoty a zmaru úzce korespondující s hlavním hrdinou. Opravdu mimořádně působivé dílo, kde výrazný emocionální účinek stojí ve zdánlivém rozporu s jednoduchou formou. Kniha je navíc snad aktuálnější než v době svého vzniku vzhledem k obecně vzrůstajícímu blahobytu euroatlantidy a atakům prázdnoty v době, která postrádá autenticitu.
Film už léta zbožňuju a očekávání tak byla vysoká. Kniha nabízí jiná východiska či otázky a její temnota je poněkud hlubší. Rozhodně to není špatné čtení, nicméně se prostě nemůžu oprostit od filmu, jehož působivost je až monumentální a kniha mi takový zážitek nenabídla. Zajímavé je, že zásadní postava filmu, Roy Batty, která svou popularitou dle mě zdaleka předčí i Deckarda, je zde odsouzena k poměrně ploché figurce s nedostatkem prostoru.
Jedním dechem. Je to sice stále v podstatě šestákové čtení, nicméně výtečné.
Legenda. Kromě neutuchající akce a přívalu šíleností je mistrným záznamem vystřízlivění z ideálů 60. let.
Škoda, že toho zatím od Huntera u nás nevyšlo víc.... Rumový deník se mi nelíbil o nic méně než druhé dvě mnohem slavnější autorovy knihy. Neodolatelný odér exotiky a hlavně výtečné zachycení (trochu divočejšího) období v životě muže.
Ke knize jsem se dostal již v útlém věku jako fanoušek všeho indiánského. Po Mayovkách pěkně kruté vystřízlivění.
Perfekt. Za prvé je třeba ocenit komplexnost pojednání. Za druhé čtivost a smysl vypíchnout to podstatné, suchopárnost a přílišná popisnost typická pro spoustu teoretických statí o umění/umělcích naštěstí chybí. A za třetí se mi líbí, že autorka přistupuje k dílu K.S. objektivně a z nadhledu, není to žádný tribute od adorujícího fanouška. Povinnost do knihovničky, čertvíproč původně vydaná v malém nákladu.
V podstatě průměrné šestákové čtení nenabízející nic zvláštního navíc, což pro mě bylo trochu zklamáním. Zkusím ještě někdy v budoucnu ten komplet 3 x Fantomas, kde se mi snad dostane alespoň více napětí, doufám až hororového.
Pasáže popisující jednotlivé zážitky a životní období jsou velmi čtivé a poutavé, úvahy o společnosti, prohibici, zkrátka ty sociologické již s odstupem času řekněme "roztomilé", kdy autor rád popírá sám sebe. Přeci jen tohle asi nebyla úplně Jackovo parketa, tedy socialisty, které pro volební právo žen zas moc není, ale tu prohibici by odhlasovat mohly. Nejlepší je v tomto ohledu však asi závěr, kde je na několika stranách popisováno všechno zlo způsobené pitím a následně je až oslavní pasáž, co vše díky němu zažil, že v podstatě nelituje a do žádných chlapeckých klubů bez pití stejně s kámošema nechodili, i když mohli.
Bondovky jsou klasické odpočinkové čtení pro pány se všemi ingrediencemi, které dané publikum požaduje. Zde Bond např. zajde v milostném dobrodružství tak daleko, že přeučí i šéfku lesbického gangu. Od jiné spotřební zábavy Bonda dělí právě ona zmiňovaná omáčka, detailní popisy exotických lokací, podrobnosti o dobové technice, politice, sportu, bontonu, oblékání, stravování atd. - již jen ta asi desetistránková partie golfu s Goldfingerem! Právě tato omáčka dle mého názoru tahá Bonda z vod průměrného "rodokapsu".