Izzy komentáře u knih

Murakami mě opět dokázal zaujmout. Samotný příběh není nijak zvlášť strhující, ale pro mě nese mnoho pobídek k přemýšlení. Připomíná mi, že v životě potkáváme mnoho lidí, ale jen u některých cítíme, že jsou pro nás opravdu výjimeční a nezapomenutelní. Máme však kvůli někomu takovému zahodit vše ostatní za hlavu a jít vstříc jen životu s ním? Máme to udělat, když po něm tak moc toužíme, přestože o něm téměř nic nevíme a není nám jasné jeho chování, jeho motivace ani jeho tužby? Je těžké si odpovědět... žijeme spokojeně, máme v podstatě vše, stále je tam však jedno velké ALE... něco chybí, někdo chybí a s tím je strašně těžké žít.
Připomíná mi, že pro lásku často ubližujeme druhým, které opouštíme ...že jsme velmi často sobci. A to, že i nás může velmi snadno opoustit někdo, po kom zbyde v životě velké černé prázdné místo, jež je nenahraditelné.
A ukazuje mi, jak člověk chce mnohdy pořád něco jiného. Chce být lepší, žít jinak. Ale pak se to nedaří, dělá pořád znovu a znovu ty stejné chyby. Těmi chybami je totiž on sám, jsou jeho součástí. A i v lásce možná někdy hledáme stále něco navíc. Co když to tam pak ale stejně nikdy není? Není to i kvůli nám samým? Neměli bychom se naučit žít s tím, že vše není jak ve snech? Neměli bychom se naučit s někým žít a nejen pořád utíkat a zkoušet to znovu od začátku? Kdo ví :)

8 06.02.2014

Tato knížka mi neuvěřitelně sedla. Se spoustou pocitů v ní jsem se ztotožnila. S čím přesně? To se těžko vysvětluje... Ale hlavně jsem si tu knížku celkově naprosto prožila. Zbožňuju, když mě kniha dokáže takhle vtáhnout. A i po přečtení jsem o ní musela pořád přemýšlet a taky o lásce a přátelství, pocitu samoty a celkově o životě. Je trošku smutná, ale i neuvěřitelně krásná, plná i naděje a chuti do života. Byly mi blízké postavy, pocity Naoko nebo i Reiko. Jak se v sobě nedokážou někdy vyznat, jak navenek člověk nějak působí a přitom vevnitř je v něm spousta odlišných věcí, jak jim někdy přeskočí v hlavě a ony nemohou dál. Taky pocity, když jsou hrdinky ve speciálním zařízení, mají svůj svět, kde se cítí bezpečně a doléhá na ně strach z návratu do běžného světa. I hlavní hrdina je hodně zajímavý a líbí se mi i to, jak je nazíráno na erotiku. Nedokážu přesně popsat, jak na mě kniha zapůsobila, spousta věcí je tam mezi řádky, ale jak je v tom člověk ponořený, tak to prostě cítí a vnímá. Nádhera...

8 06.02.2013

Osobně mám radši knihy s vážnějsím obsahem a určitým poselstvím, po jejichž přečtení vám zůstane v hlavě nějaká hlubší myšlenka a něco si z toho odnesete, a proto se mi do Saturnina moc nechtělo... Pravda je to takové lehčí čtení, ale stojí zato. Hned po první kapitole jsem si knihu zamilovala a na tváři se mi objevil úsměv, který až do konce knihy už nezmizel. Opravdu zábavné:) A ne jen díky humorným situacím, ale autor má i skvělý vtipný a čtivý styl psaní.

4 30.11.-0001

Svět podle Garpa na mě ohromně zapůsobil. Líbí se mi, že Irving píše velmi otevřeně a přitom nepůsobí vulgárně. V knize najdeme plno komických situací, ale zároveň se román točí i kolem citlivých témat jako individuality, sexuality, ženského hnutí, násílí, strachu z neštěstí a smrti. Téměř každý si zde najde problém, který se ho osobně dotkne. Je však pochopitelné, že tak jako se najdou čtenáři reagující opravdu nadšeně, tak bude i řada čtenářů reagujících podrážděně. Každopádně dílo vyburcuje k nějakému postoji. Autor k tomu využívá ironii, nadsázku, prtvky tragédie i komedie, satiry, parodie, absurdní komiky, černého humoru; objevují se i jazykové kontrasty.

3 25.08.2012

Kniha Člověk a zvíře se velmi dobře čte, není složitě napsaná, ale zároveň předkládá mnoho zajímavých a důležitých poznatků. Zdeněk Veselovský pracuje s velkým počtem jiné literatury zabývající se obdobným tématem a zmiňuje další autory a vědce. Uvádí mnoho příkladů z historie i současnosti, dozvídáme se i spoustu číselných a statistických údajů. Text je také doplněn krásnými ilustracemi Jana Dungela a fotografiemi Zdeňka Veselovského. V předmluvě se Zdeněk Veselovský vyznává: „Rád bych, aby se byť jen malou inspirací k nutným změnám našeho vztahu k živé přírodě stala i tato kniha“ (Veselovský, 2000: 10). Mně toto dílo v mnoha věcech jako inspirace posloužilo a myslím, že i další lidi může přivést k uvažování nad vztahem ke zvířatům.

3 24.08.2012

Autorova prvotina. Sbírka napsaná v souladu s programem tzv. "poezie všedního dne", navazuje na brechtovskou intelektuální poezii a na lyrismus Prévertův. Objevuje krásu každodennosti. Inspirací je Holubovi moderní svět vědy a techniky a život obyčejného člověka. Autor sám je vědcem - imunologem, proto zdůrazňuje tvůrčí, intelektuální poznávací činnost, sbližuje vědu a umění a dosahuje svérázné věcné lyričnosti. ˇustřední témata jsou: proces poznávání, poetizace odvahy a houževnatosti, cesta k pravdě. Styl je maximálně sdělný, básně jsou uzavřeny jasnou myšlenkou. Plnoprávnou sloužkou slovníku autora jsou odborné termíny biologické, fyzikální a matematické, které jsou povýšeny na působivé básnické prostředky.
Básně se čtou dobře, jsou srozumitelné.

3 20.03.2011

Zrání navazuje na Clapectví a Mládí. Já jsem tyto knihy nečetla. Nečetla jsem vlastně žádné jiné dílo od Coetzeeho, ale po přečtení Zrání o tom dost uvažuji. Chlapectví a Mládí nám může třeba pomoct pochopit lépe postavu Coetzeeho, může nám i trošku vyjasnit vztah mezi Coetzeem a jeho otcem, který je v knize určitě také důležitý. Nebo nám díky tomu bude jasnější, proč ostatní viděli Coetzeeho jako podivína, o čemž se ve Zrání dočteme.
Tato kniha mě nezaujala tolik vyprávěnými příběhy jako spíše zvláštním zpracováním. Jedná se vlastně o autobiografii, ale v knize je Coetzee už po smrti a jeho životopis chce sepsat Vincent. Mají mu k tomu pomoci Coetzeeho datované a nedatované zápisky a rozhovory s pěticí lidí, kteří se někdy s Coetzeem setkali a byli pro něj určitým způsobem důležití. Jsou to: Coetzeeho milenka Julie, sestřenice Margot, nenaplněná láska a matka jeho žačky Adriana, přítel Martin a kolegyně z univerzity a milenka Sofie. Kolik pravdivých informací se ale Vincent dozví? Julie Vincenta varuje, že mu bude vykládat svůj příběh, v němž Coetzee sehrál určitou roli, ale to je něco zcela jiného než Coetzeeho příběh a její role v něm. Julie také používá dialogy...opravdu se tak kdysi ale odehrály, nebo jsou pouze nynějším výmyslem Julie? Rozhovor s Margot sepíše Vincent do souvislého vyprávění, které jí dává číst. Ta s tím ale není úplně spokojená, nyní jí to vyznívá jinak...že by si Vincent něco domýšlel? A mohla Adrianin příběh, ikdyž třeba jen lehce a nezáměrně, pozměnit přítomná překladatelka? Martin pak zpochybňuje hodnotu svěděctví milenky. Říká:"Nebude to jen snůška babských drbů?" Vincent si myslí, že deníkům Coetzeeho nejde příliš věřit, že Coetzee byl přece spisovatel, ale Sofie mu oponuje s názorem, že v každém z nás je trošku spisovatel a že rozhovory jsou také hodně stylizované.
Je zajímavé přemýšlet nakolik je tento žiotopis pravdivý a nakolik ne. Líbí se mi ale, že se Coetzee snaží dívat se na sebe i z jiných pohledů. Náš život není přece jen náš vlastní příběh. Vstupujeme i do životů jiných lidí a stáváme se tak součástí dalších příběhů a pomáháme je tvořit a ony tak zase dotvářejí naši osobnost.

3 04.02.2011

(SPOILER) Výborná kniha. Rozhodně doporučuji přečíst. Je tlustá, ale stránky ubíhají jedna za druhou. Dějové roviny se navzájem proplétají a autor si stále nechává nějaká ukrytá tajemství pro další stránky a tak udržuje čtenáře v napětí a v očekávání. Občas se vám může zdát, že některé pasáže jsou méně zajímavé, ale jako celek to pak stojí za to. Zvláštní je kombinace erotické stránky knihy a válečné stránky s hrůznými vzpomínkami na válku, které se zdají být opravdu věrohodné. Skvěle je zpracována psychika hlavních postav, především Sophie a Nathana, Styron nám ji umí perfektně popsat a ukázat, takže máme pocit, že ty dva známe a dokážeme je alespon v rámci možností pochypit v jejich činech až do toho posledního...sebevraždy. Ale i sledování Stinga a jeho myšlenek je zajímavé. On nám příběh postupně vypravuje, stále více odhaluje tajemství Sophie i na Nathana a v neposledním případě zasahuje do děje a vytváří si s oběma určitý vztah. Prostě úžasné:)

3 30.11.-0001

Kniha se snaží objasnit zajímavé poznatky vědy tak, aby jim rozuměl každý člověk, aniž by potřeboval odborné vzdělání. Moderní věda je totiž složitá a mnohým publikovaným zjištěním tak může dobře porozumět jen člověk zabývající se podrobněji fyzikou. Jenže i mnohé další z nás občas trápí otázky jako: Z čeho pochází vesmír? Kdy a proč se začal vyvíjet? Bude mít konec? Jde o otázky pátrající po původu a smyslu věcí a pro člověka je typické zamýšlet se právě nad problémem jeho existence. A právě v tom se mu snaží pomoci i tato kniha. Dle mého názoru se jí to docela daří. Knížka dokáže vtáhnout, je zajímavá, poměrně čtivá. Přesto jsem se v ní občas ztrácela, a bez svých výpisků z četby knihy, bych asi jen s obtížemi dokázala říct, čím se vůbec zabývala. Asi lépe zaujme někoho, kdo už ví něco více o vesmíru a fyzice a je to jeho koníček. Ale přinejmenším mě kniha vedla k zamyšlení se nad existenciální otázku, kterou se zabývám ráda, a ukázala mi, jak je při hledání odpovědi na tuto otázku důležitá i věda.
V knize jde především o záznam vývoje Hawkingových myšlenek, práce a objevů a lehce nahlédneme i do osudu autora. Nejde jen o vědecké výklady, jsou zde líčeny i nejrůznější Hawkingovi příhody. Stephen Hawking nepředává lidem jen pozoruhodné vědecké objevy, ale i důležité poselství o tom, že se nikdy nemají vzdávat, že i zdravotně postižený člověk může žít bohatým životem.
Zaujalo mě, že Hawkingova kniha se týká také Boha. V závěru Stručné historie času Hawking píše: „Objevíme-li úplnou teorii, stane se ve svých základech pochopitelnou pro každého, nejenom pro hrstku vědců. Potom my všichni – filozofové, vědci, obyčejní lidé – se budeme moci účastnit diskusí nad otázkou, proč my a vesmír existujeme. Nalezneme-li odpověď, bude to znamenat konečné vítězství lidského ducha – protože pak pochopíme mysl Boha“ (Hawking, 1991: 166). Není ale i jiná cesta než vědecká k pochopení Boha?
Ke knize doporučuji přečíst i dílo Stephen Hawking: hledání teorie všeho od Kitty Fergusonové.

2 05.08.2012

Četla jsem od Williama Styrona Sophiinu volbu, která mě naprosto nadchla, a tak jsem si chtěla od něj přečíst ještě něco dalšího. Z jeho dalších knih ,mě po přečtení anotací nejvíce nadchla tato. Má zajímavé téma: depresi, která může dohánět k sebevraždě. Navíc jde o autobiografii. Dílo se mi líbilo. Umožňuje nahlédnout do nitra Styrona i do utrpení dalších lidí postižených touto chorobou, které okolí často nechápe. Kniha popisuje hodně detailů, např. jaké bral léky a podobně. Čekala jsem, že se bude ještě více pitvat v psychice, pocitech, stavech zoufalství a v myšlenkách na sebevraždu a že bude kniha více filozofická, místo toho se mi zdá, že občas na svou nemoc už nahlíží s odstupem. To mě malinko zklamalo,. I tak ale stojí za přečtení a za zamyšlení.

2 04.02.2011

Dílo je psáno s ironickým zabarvením. Je v něm srovnáváno lidské společenství s opičím stádem, v kterém můžeme najít některé rysy shodné s tehdejším polofeudálním Rakouskem. Říše Hanumanova je výstražnou utopií. Autor zesměšňuje přizpůsobivost. Zavrhuje povrchní uniformitu, která ničí české mravy, povahu i řeč. V eposu najdeme spoustu žertů, ale vyznívá z něj i vážná pravda, že nesmíme zapírat vlastní bytost a mravy předků. Čech je i proti militarismu. Nebezpečí vidí v Německu, odkud chce brát vojáky i Hanuman. Pěkné je i Čechovo líčení pralesa, které se proplétá všemi zpěvy.

1 05.08.2012

Svatopluk Čech pomocí historické látky líčí odpor proti ničitelům svobody. Je zde vykreslen idylický život na Rvenci, když ještě žil Bohuslav z Michalovic. Do kontrastu jsou pak dány hrůzy a převraty bitvy bělohorské. Jsou tu také líčeny bohaté a skvostné hostiny a slavnosti vítězů z Bílé hory a na tomto pozadí dobře vyniká Václavova vzpoura. Báseň vrcholí Václavovým proslovem k lidu, v němž vypovídá poslušnost jezuitům a proklamuje vzpouru. Je v tom obsažen nepřímý apel básníka na čtenáře.

1 05.08.2012

Příběhy se odehrávají v Beskydách, které si Růžena Svobodová zamilovala, a jsou navzájem spjaty postavou církevního knížete. S osobou knížete a jeho osudy se seznámíme v první povídce O knížeti. Jeho družinu tvoří 12 osobních myslivců a v povídkách se vždy s nějakým tímto myslivcem setkáme. Myslivci doprovází knížete při lovech nebo na cestách a přezdívá se jim „černí myslivci“.
Je zde hodně popisována a vykreslena příroda, je líčen její život a je ukázáno pouto člověka k ní. V díle je také patrná snaha o vytvoření příběhů v souladu s duchem a legendou kraje.
Muž (myslivec) miluje svobodu a horskou přírodu. Je obvykle svůdcem a nestará se, jaké budou důsledky toho, co činí. Muž je činitel aktivní, Svobodová se však zaobírá hlavně reakcemi žen. Svobodová se u některých hrdinek snaží o psychologickou studii, chce zachytit jejich vnitřní svět.

1 05.08.2012

Novela pojednává o krizi manželství. Celá kniha je konstruována jako jediný vnitřní monolog hlavní hrdinky Marie. Marie nám popisuje své každodenní úkony v domácnosti, nakupování, různé starosti s dětmi, vzájemné odcizení se s manželem, postupné objevování jeho nevěry a své pokusy o navázání nového milostného vztahu. Marie také vzpomíná na minulost, kdy byli ještě šťastní, a do toho se prolínají Mariiny nejrůznější myšlenky a pocity. Není zcela jasná hranice mezi příběhy a myšlenkami. Tím, že je vše líčeno jejíma subjektivníma očima, můžeme dobře nahlížet do jejího niterního psychického života, který je nejednoznačný a komplikovaný, protože hrdinka prochází těžkým obdobím svého života. Marie se snaží najít svou identitu. Přemýšlí, co s ní bude dál. Mariina situace se postupně zhoršuje. Marie je nejdřív dost pasivní, neví, co má dělat, cítí se neschopná nějak zasáhnout. Postupně si však začíná uvědomovat, že nemusí žít jen v uzavřeném rodinném světě. Poznává sama sebe, odstraňuje rozštěpení mysli a nalézá opět svou identitu.
V knize se objevuje motiv zrcadla.

1 05.08.2012

Tohle byla moje nejoblíbenější knížka dětství. Jako malá jsem ji četla několikrát a moc mě bavila. Hlavní hrdinku mladou čarodějnici Mary jsem si naprosto zamilovala a vžívala se do jejích dobrodružstvích a pocitů.

1 30.11.-0001

Ráj: Letopisy dětské duše - kniha vzpomínek psaná ich-formou. Vzpomínky jsou členěny do kapitol různými drobnými událostmi, které pro ni jako pro dítě byly významné. Není zde tedy přesná dějová návaznost. Atmosféra je především idylická, ale objevují se i smutné události. Autorka se snaží i o psychologickou studii dítěte. Ukazuje, jak je dětský svět plný tajemství, objasňuje nejrůznější dětské dojmy z neznámých věcí a dějů a zabývá se odlišností citového a myšlenkového světa dětí od dospělých. Hlavní hrdinka Petruška zažívá pocity lásky, něhy, klidu, bezpečí, ale zároveň i nějaké první rozpory. Vnímá hlavně odlišnost vztahu, který má s matkou, od vztahu s otcem.
Dále v knize najdeme povídky, ty jsou také věnované dětem. Růžena Svobodová líčí hlavně děti chudé a trpící. Odhaluje sociální útlak. Chudé děti jsou zde poučeny, že zázraky se nedějí. Nedokážou si představit, že by mohly žít lépe, neví, jak blahobyt vypadá, pouze sní o prostých darech. Růžena Svobodová se zabývala i dětmi ze zajištěných rodin. Snažila se ukázat, že dítě, které zdánlivě prožívá šťastné a bezstarostné dětství, ve skutečnosti narazí na různé problémy, které ho mohou poznamenat. Děti dosahují vítězství, která jsou sice někdy drobná, ale představují mravní hodnotu. Svůj názor, že dítě ze všeho nejvíc potřebuje lásku a pochopení vkládá Svobodová do různých děl.

05.08.2012

Reprezentativní soubor 65 známých i méně známých pověstí, které se váží k moravským a slezským hradům, zámkům a tvrzím, v nichž vystupují postavy dobré i zlé, stateční rytíři, odvážné paní a panny, draci, čerti, hledači zlata a stříbra, řemeslníci, hradní čeládka a poddaný lid. Autorka zde využívá rozsáhlého, dnes už obecně málo známého bohatství lidové slovesnosti a přetváří je vlastním projevem, přičemž s ohledem na dětského čtenáře vylučuje vše, co by mohlo působit disharmonicky. Závěrečná stať Hrady, zámky a tvrze v minulosti a dnes přibližuje čtenáři jednotlivé pověsti.

04.02.2011