IXOXI komentáře u knih

Král Šumavy se čte lehce, místy je napínavý a podle mě se navzdory zdejším komentářům nejedná o politickou agitku. Byla sice napsány komunistou, který podporoval režim, ale už přibližně v jedné třetině popisuje, jak komunismus hned na svém začátku rozvracel rodiny. Problém je zcela jistě v nepochopení situace. Za druhé světové války pražená také hodili do kina a neřešili celou dobu jen válku. To stejné bylo popsáno i zde, lidé jednoduše chtějí svůj život žít a některé věci neřešit. Proto je celá kniha protkána láskou pohraničníků k ženám, jak vážnými vztahy, tak živočišnou potřebou. K ústřednímu tématu lovení lidí, kteří utíkají před komunismem do zahraničí a převaděčů lze v knize také najít vysvětlení. Po problematických časech dvou válek a politicky nestabilní první republice chtěli lidé věřit, že v komunismu nastane doba relativního klidu, politiku neřešili, jen se zaměřovali na svůj úkol a doufali, že ostatní se postarají o své. Nedopadlo to tak, nicméně to už je nad rámec této knihy, jen se zdá, že autor věrně popsal pocity některých lidí. Dnes také není mezi společností shoda na jediném politickém názoru, který by měli všichni sledovat.

3 01.05.2024

Petrohradské povídky jsou kvalitativně hodně nevyvážené, některé velmi dobré, jiné naprosto nesmyslné a zbytečné. Všechny mají společné rysy jako popis marastu, který v dané době v Rusky byl a také na to navázanou bezmoc prostých lidí.

1 03.03.2024

Boss Babiš je pěkný přehled špinavostí, které se povedlo na Andreje najít, za to si kniha zaslouží největší hodnocení, protože je postupně předkládá a spojuje do větších celků. Dojem mírně kazí mezioborová interpretace výsledků. Například snaha Andreje o zabránění sektorového zdanění bank, protože mu půjčují peníze se zdá extrémně nerealistická – každý kdo rozumí ekonomice ví, jaká je role bank a nerad by je dostal do problémů (např. jako v devadesátých letech, které Andrej zažil jako aktivní podnikatel).

2 02.12.2023

(SPOILER) Jedná se o moji první přečtenou feministickou knihu, která mně bohužel dost zklamala. Čekal jsem vážný pohled na společenský problém a jeho rozbor včetně možností, jak s ním naložit. Dostal jsem jednostranný pohled neříkající celou pravdu, ale jen pravdu, která se hodí. Diskriminovány jsou ženy, muži, mladí, staří, zdraví, nemocní, atd. Dnes je pravděpodobně nejdiskriminovanější skupinou bílý, pracující, zdraví, heterosexuální, bezdětný muž ve věku mezi 30 až 50 lety, jen se kvůli tomu nepíší podobné knihy. Chápu, že po přečtení této "knihy" jsou ženy naštvané, ale řekněme si to na rovinu: "Narodit se jako žena není prokletí, není to ani nemoc nebo něco podobného, naopak je to skvělé a není důvod, proč na to nebýt hrdá". Stěžovat si na to, že žena nemůže nikdy nic udělat správně je úplně stejné jako stěžovat si na to, že muž nemůže nikdy nic udělat správně - pouze subjektivní vnímaní nespravedlnosti, které se týká každého jedince. Bylo by dobré, kdyby autorka dokázala oddělit svoje osobní problémy od celospolečenských problémů, nemá smysl stěžovat si na stejné věci jako kdokoliv jiný, chce-li ukázat problémy jen určité skupiny. Pokud je někdo třetiřadé nebo dokonce čtvrtořadé kvality, tak bude často cítit frustraci, je ale na něm, aby se s tím buď smířil nebo se sebou něco udělal. Dále mně silně vadilo, že autorka pokrytecky ženy, které se líčí neváhá označit za slepice, aby ve stejné kapitole napsala, že není úplně v pořádku vnucovat ostatním svou vlastní strategii a pohrdat těmi, kdo to mají zkrátka jinak. Stejně jako řešení ostatní by měli... Navíc cítím potřebu vyjádřit se k "povinnosti" žen vypadat skvěle a mít na sobě make-up. Sám to nejen nevyžaduji, ale mám raději ženy bez make-upu a v naprosté většině případů, kdy jsem to ženám řekl, tak se mně vysmáli, že je to po nich vyžadováno. Otázka je kým, když mně a kamarádům z mé sociální bubliny přijde make-up jako zbytečnost, která přináší převážně jen negativa. Závěrem mohu říci, že problém existuje, ale nejen že na něm tratí všichni, ve skutečnosti i ostatní trpí diskriminací, jen to může být v jiných oblastech. Bohužel se to nehodí, tak se to nezmiňuje až na výjimky, kde více skupin ovlivňuje společný problém. Byl bych nejraději, kdyby si každý dělal co chce, pokud tím nebude škodit ostatním. Uvědomme si, že to není sobecké, neboť je možné se svobodně rozhodnout někomu pomoci nebo přispět na dobrou věc, ale považuji za naprosto nepřijatelné k tomu někoho nutit nebo být nucen jako je zde předkládáno a obhajováno.

5 26.03.2023

Jedná se o soubor povídek, kterým většinou chybí pointa. Závěr je v podstatě vždy stejný, ať se stane cokoliv je to vůle boží.

27.10.2022

Sestřička Carrie popisuje dobu, která nebýt kočárů doplněných šalinami a jiných v omezeném čase hojně používaných věcí, nebyla by snad ani určitelná. To je dáno hlubokým popisem postav zejména z psychologického pohledu, který se u lidí v posledních stoletích jistě výrazně nezměnil. Krásně je zde ukázáno, že lidé patřící k různým vrstvám mají odlišné zkušenosti neumožňující plně porozumět ostatním vrstvám. Tím pádem pokud dojde k přechodu z jedné vrstvy do druhé, pak mají tito lidé problémy bez ohledu jestli se posouvají směrem k nižším nebo vyšším vrstvám. Zde je to krásně popsáno pohledem z obou stran, což považuji za největší hodnotu této knihy.

1 15.10.2022

Hluboce věřící rodina vedena dominantní matkou vede nudný, nuzný a neperspektivní život. Největšího prohřešku na svých dětech se přesto dopouští v mnohem horším lhaní, snažícím se je za každou cenu uchránit od všeho zlého. Dopadem je, že děti jsou na okraji společnosti bez zkušeností z běžného života. Úvodní část tedy popisuje zejména dospívání relativně starého nejstaršího syna Clyda, který je inteligentní, šikovný a hlavně zhnusený dosavadním životem svojí rodiny. Jeho ctižádost se pomalu daří naplňovat nejprve po rozhodnutí, že si musí najít práci. Šikovnost, podnětné pracovní prostředí a podporující kolegové mu umožní nasávat životní zkušenosti i od jiných lidí, ale také poprvé v životě dělání chyb. Komu bylo v životě v zabránění dělání malých chyb, začíná od velkých. Nejinak tomu je v případě Clyda, který tak poznává, že i jeho zkušenější nový přátelé se mohou dostat do situací, ze kterých si neumějí snadno poradit.
Po nabití pár životních zkušeností Clyde poprvé potkává bohatého člena západní větve své rodiny a cítí příležitost pro zásadní změnu svého postavení. Neváhá a brzy zjišťuje, že sny se od skutečnosti značně liší a nic v životě není zadarmo. Vnitřně si nastaví pravidla, pro která nemá dostatek disciplíny a ocitá se na pomezí dvou světů. Jeden vzájemně vylučuje druhý a on s bláhovými nadějemi a nedostatečnými zkušenostmi neví, co má správně dělat.
Theodor Dreiser se ve svém popisu báječně zaměřuje zejména na psychologii postav, jejich vnitřní pocity a emoční důsledky jejich činů. Možnost sledovat děj Clydův jakožto protagonisty a přitom vidět za oponu co si myslí ostatní, kteří na něj zvnějšku působí vytváří největší přidanou hodnotu. Trošku je škoda, jednoho zcela zbytečného politického výlevu, ale celkově se jedná o velice povedené dílo. Nakonec jsem se rozhodl ubrat jednu hvězdička za příliš dlouhý popis útrpného života, kdy byl rodinou trýzněn náboženskými zvyky, které Clyde nikdy nepřijal.

4 03.03.2022

Stoik přesně popisuje Frankovu povahu v obchodním světě v posledních fázích svého životu. Naproti tomu je opakem jeho povahy v osobním životě, jehož po celou dobu formovali vztahy k různým ženám. Závěrečný díl se od předchozích dvou značně odlišuje zejména upozaděním Franka. kdy ostatní postavy, zejména pak Aileen a Berenice dostávají mnohem více prostoru. Obchodní méně výrazná stránka popisuje zejména rozdíly Britských zvyků oproti Americkým. Mnohem více prostoru dostávají vztahy k obou hlavním ženám a balancování ke konci života, přemýšlení o vlastním odkazu a co bude s nahromaděnými statky. Navzdory faktu, že kniha je nedokončená, Frankův příběh byl dopsán do konce. Osobně mě nedopsaná část, nakousnutá životem v Indii nepřipadá zajímavá a kdyby kniha byla delší, tak bych pravděpodobně sáhl k nižšímu hodnocení.

27.02.2022

Titán popisuje příběh Franka Algernona Cowperwood (Charles Tyson Yerkes) po propuštění z vězení, kdy hledá pro sebe a svou milenku Aileen vhodné místo pro nový začátek. Obohacen předchozími skutečnostmi ztratil své bláhové romantické představy, že v případě potíží mu všichni ku své vlastní újmě budou pomáhat, vybral Chicago jako město v prudké fázi svého rozvoje. Od burzovních obchodů a machinací přešel k většinovému vlastnictví společností zaměřující se na moderní odvětví, která jsou v plenkách. Své cíle si vybírá s úmyslem zlepšit situaci masám občanů a pro splnění svého cíle se neváhá obrátit pomocí svých lidí, úplatků a vydírání téměř k ničemu. Přesto mu jde jen o obchodní stránku věci a nikdy se nesnaží zbytečně někomu ublížit, naopak někdy nezištně pomůže i lidem, kteří ho nepodpoří. Druhou podobně obsáhlou stránkou románu je o Cowperwoodově fascinaci ženami, která je podle komunistického dodatku, jak vykládat příběh založena také na zkušenostech Theodora Dreisera, který byl v rámci svého postavení v podobné situaci. Touha po ženách druhých lidí Franka přiváděla do potíží a časem způsobila hodně zlé krve. Mimo jiné měla zásadní vliv o nepřijetí do vyšší společnosti. V čemž tkvěla další myšlenka knihy, kdy ani peníze, ani vzhledem nemohou pomoci ke společenskému uznání. Titána považuji za nadčasové dílo, neboť popisuje život, jaký byl, je a dokud se lidé nezmění, tak i ve všech koutech světa bude. Jako pověstná třešnička na dortu je v průběhu popisována stejná situace, která Franka přivedla v první knize k úpadku, jen tentokrát stojí na druhé straně...

1 20.02.2022

Historicky důležitá kniha, kterou vyspělé společnosti dávno překonali. Kromě myšlenek, které jsou staletí vyvráceny mně osobně vadila těžká autorova ruka. Psala složitě jednoduché věci, podobně jako vídáme u „odborníků“, kteří by si rádi nesrozumitelností přidali „punc fundovanosti“. Vzhledem k ostatním hodnocením možná vypadám jako černá ovce, ale přisuzovat moudrost knize velebící neznalost se mně příčí, zvláště když ji někdo kvůli moudrosti doporučuje číst ostatním. Tím nechci snižovat některé myšlenky jako, že ustoupit je někdy lepší, dávat okázalost najevo budí chtíč ostatních a další.

05.12.2021

Populárně naučná psychologie vysvětlená na základě pokusů. Jen se nesmí brát příliš vážně, protože některá tvrzení jako skládání Hippokratovi přísahy není tak jednoznačné, jak zde bylo naznačeno. Celkově se už dnes nejedná o objevné myšlenky, kniha je oddechová a nejspíše jen člověka utvrdí v tom, co už si beztak myslel.

1 03.12.2021

(SPOILER) S Baťou v džungli jsem i přes značné úsilí musel odložit přibližně v jedné třetině, neboť i přes dost kontroverzní téma nekonzistentní rodiny je problém knihy v příliš velké fantazii autorky. Rozhodující byly tři příběhy, z nichž první popisoval dokonalou ženu, která sama nic nedělá, ale ví přesně co měli ostatní udělat (i když jim to bohužel nedošlo), druhý byl z pohledu mrtvého muže popisující mimo jiné i současnou situaci v ČR (kterou samozřejmě nezažil) a poslední popisující utopická přání z pohledu budovy. Ostatní výtky od čtenářů jako hodně zamotaný děj a problematický popis z pohledu nové postavy v každé kapitole jsou pravdivé, ale dokázal jsem se s nimi smířit, nicméně utvrzení, že se jedná o výplod fantazie už na mě bylo přespříliš.

Socialista píše o anarchismu, aniž by věděl co to znamená... to byla moje první myšlenka po přečtení pár stránek. Ve skutečnosti je i proti socialismu, ale celkově je levicového zaměření a anarchii si představuje jako jím daný nový systém, který má zaručit sociální spravedlnost.

Co dodat nového k nejznámějšímu detektivovi? V použitém přídavném jménu už je vše obsaženo. Při čtení knihy jsem si na mnoho zápletek vzpomněl, možná ze školy, možná z některého z mnoha filmů, seriálů … Je v tom trochu problém, po pár povídkách jsou i ty neznámá najednou snadno předvídatelné, čímž se vytrácí prvek překvapení a náš génius vypadá jako kdokoliv jiný s obdivovatelem v podobě doktora. Viktoriánskou Anglii mám v knihách moc rád, ale Charles Dickens ji popsal lépe. Při hodnocení jsem byl dost na vážkách, dnes se jedná o průměrné dílo, které v minulosti formovalo celý žánr. Nakonec jsem se rozhodl v hodnocení trochu přidat za celkový přínos, ale dnes již Sherlock nepůsobí nedostižně jako tomu pravděpodobně bylo v minulosti.

4 11.07.2021

(SPOILER) Fuente ovejuna je nadčasový příběh ukazující, jací lidé celou dobu jsou. I přes mnohé podobné dochované příběhy se stále objevují nový utlačovatelé a utlačovaní. Zde dostali obě strany dost prostoru dostat co chtějí, jenže to nakonec není výhra pro žádnou z nich. Závěrečné poučení o nemožnosti trestu na základě kolektivní viny se do dneška často zneužívá, v ovčím pramenu je to nakonec jediný způsob, jak dosáhnout spravedlnosti, protože člověk zespodu, přece nemůže soudit ty společensky nad ním... mladší staršího... nevzdělaný vzdělaného... chudý bohatého... atd. Popsaný příběh pěkně vystihuje nepodstatnost argumentů či důkazů ve sporech mezi různými společenskými vrstvami, pokud o ně výše postavená „autorita“ nemá zájem, jak jsme každý v životě mnohokrát zažily.

2 19.05.2021

Metro 2033 mně přijde jako parabola na dospívání. Na začátku knihy hlavní hrdina Arťom sice dospělý, ale bez možnosti získání mnoha zkušeností zahájí cestu na popud lovce, pro něj v podstatě neznámého člověka. Cestovat moskevským metrem není v post-apokalyptickém světe jednoduché a tak mu pomáhají náhodní kolemjdoucí, kteří formují jeho názor na započatou cestu. Mohlo by se zdát, že vyvrcholením je okamžik, kdy mu jeden upřímný člověk na rovinu řekne, že na něm nezáleží, neboť když Arťom padne, tak jej ihned nahradí davy dalších, ale v závěru se dočkáme ještě dalšího stupně vývoje Arťomova poznání. Zbytek je jen omáčka okolo, která je chvílemi zábavnější, ale občas jen nadbytečná výplň.

Největší přidaná hodnota v našem západním světě je východní hodnotový systém založený na dennodenní zkušenosti, kdy se oproti například Francouzkým knihám neřeší, který aristokrat koho urazil nebo zneužil, ale základní problémy jak přežít. V knize je množství pop-kulturních odkazů připomínající západní produkci, jenže zde se Dmitry zaměřuje více na východní kulturu.

Jako kontroverzní mně přijde množství opakujících se výjevů, které se ve skutečnosti nestaly. Občas jsou zřejmé od začátku, někdy si je člověk uvědomí později. Nakonec mně přišly jako zbytečné, dvakrát by bylo dost, jenže zde natahují příběh až člověka omrzí.

S hodnocením jsem váhal, kniha je v podstatě průměrná, ale nakonec jsem se rozhodl hvězdičku přidat za východní kulturní obohacení.

4 30.01.2021

Hold Katalánsku se mně nejprve zdál napsán z nepochopení, později jsem ovšem našel řádné vysvětlení tohoto jevu. Orwell jako socialista snažící se o budovaní nové a rovné socialistické společnosti dobrovolně nastoupil do španělské občanské války na stranu anarchistů, kupodivu podporujících socialisty proti fašistům (Frankovi). Obě strany jsou podporovány dobrovolníky z celého světa i státy (SSSR), přesto boje jsou jen na oko, ani jedna strana nezásobuje muže na frontě, aby mohli porazit druhou stranu, jen udržují status quo. Orwell si užívá rovnost v bídě, poznává množství analfabetů, který přišli podpořit stejnou věc, aniž by věděli, za kterou stranu bojují. Kromě toho si všímá lživé propagandy na své straně a předpokládá, že fašisti, představující jím nenáviděný kapitalismus, klamou stejně. Během své dovolené při návštěvě Barcelony si dále nemůže neuvědomit, že socialismus se člení do mnoha tříd, nejen na chudé, střední a vyšší třídu. Současně objevil, že do vyšších tříd, velících chudším se dostávají lidé bohatí, bez potřebných zkušeností a byť to přímo nezmiňuje je vidět, že socialismus představuje hodnoty, kvůli kterým nenávidí kapitalismus.
Stručně řečeno, jedná se o popis jak negramotní lidé bojují za ideály, které jim někdo představil, aniž by věděli, že lže, o jejich postupném vystřízlivění, které historicky Orwellovi trvalo mnohem déle a později vyvrcholilo v románu 1984. Navzdory dříve napsanému, se jedná o velmi hodnotné dílo, popisující detaily, které izolovaně vyvrací jeden druhý, ale v celku přesně popisuje dobu s nízkou vzdělaností, pomalostí rozšiřování poznání, propagandu, lež a nemožnost snadného ověřování faktů, kde jen dobrá paměť lidem umožnila časem dojít k opravdovému poznání. Nadto Orwell potvrzuje známé Machiaveliho tvrzení, že historii píší vítězové.

4 25.12.2020

Tesla trpěl záchvaty schizofrenie, egoismem, hulvátstvím, naivitou a řadou dalších špatných vlastností. Napsat dobrou knihu o někom podobném je nelehký úkol navzdory velkým objevům, které dodnes používáme. Průměrné hodnocení knize dávám, neboť při čtení jsem měl chuť Teslu několikrát nakopat do...

Jedná se o jeden z řady životopisů, v tomto případě vyprávěný jako dlouhý souvislý příběh. K dobru jednoznačně přičítám, že oproti jiným životopisům z Tesly nedělá svatouška, zatímco ostatní jako J.P. Morgana haní. Zde ostatní nezabírají více prostoru, než je pro děj důležité a Tesla se projevuje jako slibotechna, dlužník, slaboch, namyšlenec apod...

Když se nad svými myšlenkami zamyslím, tak kniha je jednoznačně dobrá, ale po přečtení zůstává silná pachuť.

2 20.07.2020

Věřím, že v době svého uvedení byl Den Trifidů velkolepý svou myšlenkou rozvádějící post-apokalyptický svět. Na začátku 21. století , kdy je toto téma velmi rozvedené v televizní produkci a také častým motivem u počítačových her bohužel působí všedně. Podobných příběhů se ke mně dostalo dost z jiných směrů dříve a tato kniha nad nimi nijak nevyniká. Největší přínos vidím v historické hodnotě pomáhající mapovat rozvoj žánru, z toho důvodu v hodnocení trochu přidávám.

8 21.06.2020

Pěkná knihy, popisující hrůzy války? Težko říci... v samotné knize je v poznámkách napsáno, že popisuje neexistující události. Kromě toho Zajcev je legenda, o které koluje hodně pověr, zejména relativně známý film Nepřítel před branami představuje alternativní fiktivní verzi. Jako hezký příběh beru, ale moc se nepitvám ve faktech. Ani v knize ani ve filmu, jinak by hodnocení muselo jít níže. Dále musím bránit tuto knihu, o které všichni říkají, že je plná sovětské propagandy – jsem si jistý, že americká či německá propaganda byly výrazně horší, než co jsem tu četl. Na druhou stranu možná se jedná o nedorozumění, mně osobně v knize vadil (důvod, proč jsem z maximálního hodnocení jednu * slevil) extrémní nacionalismus pro který nemám pochopení zde ani nikde jinde.

19.04.2020