ivetka859
komentáře u knih
Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Prvotně je knížka něco jako rodinná kronika od prvorepublikových prodejních úspěchů, přes útrapy Židů v druhé světové válce, až po utlučení všech ambicí v komunismu. Na druhou stranu silně vzbuzuje emoce; tak jako v názvu se proplétá něco moc krásného s něčím tuze smutným, stejně tak v celém dějí se střídají ladné obrazy přírody s krutou ironií osudu. Celé se mě to hodně dotklo, ačkoli je to tak krátká knížka.
Král Krysa
James Clavell
Jedno velké bravo! Psychologický román o zajateckém táboře. Takhle čtivou, napínavou, nepředvídatelnou, ale zároveň dobře stravitelnou knížku jsem snad v rukou ještě neměla.
I taková drobnost, že vedlejší postavy byly jednoduše, ale jednoznačně popsané a člověk se v nich nezamotával.
Hodně mě bavila autentičnost vyprávění, ten život tak prostě byl a autor to uměl suverénně předat.
Určitě se chystám na jeho trilogii, tenhle styl psaní mě velmi zaujal.
Ze světa lesních samot
Karel Klostermann
K.K. popisuje příběh z dob svého života; jaká bývala Šumava a jaké panovaly poměry. Jak byla ta doba pomíjivá. Je v tom láska, city, pocity a pohlazení, ale i tvrdá realita, respekt i obdiv. Moc bych se chtěla podívat do těch lesů, které popisuje, kde nechodili žádní lidé.
Text je jazykově přizpůsobený tehdejší době, ale přesto se čte velmi plynule a dotváří obraz celého příběhu a prostředí.
Naslouchač
Petra Stehlíková
(SPOILER) Bylo to moje první fantasy a šla jsem do něj s jedinou, ne moc nadšenou recenzí. Dost mě to mile překvapilo co do čtivosti. Příběh jde tak akorát rychle, knižní svět je tak akorát složitý.
Čtenář se s jeho fungováním seznamuje spolu s tím, jak vyrůstá hlavní hrdina, ještě dítě. Nejdřív z úst matky, pak mistra v dílně, nakonec od bojovníků. Tohle učení Ilana ale trvalo větší část knihy. Pořád jen poznával, ale nic se nedělo. Pak naopak přišla smršť událostí, které byly obřího kalibru, ale vlastně předvídatelné.
I když to tak možná nevyznívá, jsem z knížky nadšená. Možná skvěle zapůsobila na emoce a dojem, dokud jí člověk nepodrobí rozboru.
Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
Tohle se četlo jedním tahem! Jmen bylo tak akorát, a i když jsem si je na začátku musela pečlivěji přečíst a utřídit, tak pak většinu knihy nebyl problém. Ladilo to k jednotlivým charakterům a dobře se to pamatovalo.
Stáe jsem si představovala Poirota, jak ho znám z filmů z dětství, to mi určitě taky zlepšovalo dojem z knížky a náladu. Bavilo mě chytat se náznaků a detailů v příběhu, slovíčkaření. Vzbuzovalo to fantazii a snažila jsem se podle toho uhodnout vraha. No, neuhodla jsem. Klasika :)
A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor
Viktor Emil Frankl
Celá kniha je psaná velmi mírumilovně a klidně, což je k neuvěření vzhledem k datu jejího prvního vydání. Žádné ukřivdění ani senzace; věci se děly a pojďme se z nich poučit. Napříč celým obsahem se V. E. Frankl vyhýbá kolektivní vině. Resumé knihy tkví právě a nejen v tom, že jediný způsob, jak členit lidstvo, je na dobré a špatné.
Krásná kniha.
Cesta do středu Země
Jules Verne
Na jednu stranu jsem měla pocit, že čtu pohádku, na straně druhé používá autor velmi bohatý slovník, a tak jsem se nedokázala cítit ani trochu dětsky. Četla jsem výtisk z r.1965 a ty zažloutlé, ale pevné stránky tomu dodávaly taky svoje zvláštní kouzlo.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Četlo se to jedna báseň! Člověk se rozhoduje, jestli se nechat unášet čtivostí, anebo si knížku dávkovat a důkladněji se přitom seznamovat se všemi těmi místy.
Vypsala jsem si spoustu tipů na výlety a během čtení knížku koupila ještě dvakrát, protože tohle je zároveň geniální dárek pro kohokoli, kdo nesedí na zadku a občas výletí.
Autor umí vybalancovat informace s humorem a obdivuji, jak se zvládl vyhnout mainstreamovým turistickým bodům (a když už na tu stezku korunami stromů dorazil, dal jim to sežrat)
Jediné ale velké mínus byla velikost písmen. Chápu, že by knížka bývala měla možná až děsivý rozsah, ale tohle bylo velké znepříjemnění. A to nejsem ještě ani důchodce :D
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Tohle téma pro mě bylo fascinující a blízké zároveň. Bylinkářství mi není cizí, ale o oblasti Žítkové, Hrozenkova, jsem slyšela poprvé. Svět vesnice a samot je mi sympatický, obrazy přírody se mi moc líbily.
Ale ta forma, ach jo. Na jednu stranu je obdivuhodné, co autorka zkonstruovala, ale prvních 200 stran byl děj tvořený hlavně procházením spisů, přepisů dopisů, zápisů, krkolomného písma a jazyka... ano, chápu, autentičnost, ale na můj vkus toho bylo až příliš. Po přečtené polovině knížky jsem byla vyšťavená a asi by mi to i stačilo. K druhé půlce jsem se spíš nutila a i to rozplétání osudu mi přišlo nástavbové.
Prostě myšlenka skvělá, zpracování pro fajnšmekry.
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
Uf a wow. Hmmm, kudy do toho. Čekám, až se ve mně Denemarková usadí. Čekám den, dva, tři...
Děj o událostech konce války, návratech, restituci.
Během čtení se dojmy střídaly. Nejdřív jsem měla pocit, že lokám neředěný sirup. Pak se to přerodilo v zahlcení, ze kterého jsem se potřebovala nějak oklepat. Pak se příběh přesunul do roku 2005 a šlo to líp. Možná děj a jazyk zvolnily, možná jsem si zvykla. Možná mi místo surových drasťáren knížka podstrčila víc psychologie, a to mě ba.
Kdyby to nebylo společné čtení, někde kolem strany 30 bych to odložila. Už podruhé. Ten jazyk mi na prvních stránkách nešel přes pysky. Podle komentářů i některých rozborů je styl knížky problém většiny čtenářů. A našla jsem o tom dokonce celou diplomku. A bakalářek je prý taky několik.
Doporučuji si četbu zpestřit nějakými rozhovory s autorkou nebo dalšími rozbory, diskutovat, číst splečně, poslechnout si pár minut na audiotéce pro porovnání... tohle všechno mi utvořilo z jedné krátké, ale koncentrované knížky dost silný zážitek.
A propos, víte někdo, proč je na obálce ta židle?
Hanin kufřík
Karen Levine
Knížku jsem četla podruhé. Mám pocit, že kdysi to byla moje první knížka o holocaustu. Je opravdu stylizovaná do dětské mluvy, krátkých kapitol a vysvětluje elementární pojmy z druhé světové války. Jako vstupní bránu jí doporučuji všemi deseti. Pro dospěláka je to záležitost na jeden večer, kdyby to mělo být víc, zoufale by mě to nebavilo.
Vývoj v knize probíhá ve dvou linkách - život malé Hany a pátrání po něm o 60 let později. Život Hany je spojený s bratrem Jiřím, který informace o ní poskytl. Tedy nula fikce.
Je to zajímavě pojaté svědectví i s přesahem do dnešní doby - poučme se z chyb a vyvarujme se takových znovu.
Anna z Avonlea
Lucy Maud Montgomery
Člověk se musí jenom odevzdat tomu, že není kam spěchat. Děj je totiž úplně předvídatelný, ale i tak kouzelný, romantický a krásný. Stejně tak čtenáře hladí a šimrají všechny lyrické kudrlinky.
Někdy jsem na sebe tu ryzí pohádku nechala jen tak působit, jindy jsem hledala střípky výpovědi o době - Kanada v roce 1909. Ale v tomhle směru bych se chtěla před dalším dílem připravit líp.
Škoda byla toho konce. Konečně jsem zpomalila do tempa snění a události naopak nabraly zrychlený spád. Na posledních 20 stranách se událo tolik velkých milníků v životech hrdinů, že by to vystačilo na další samostatný román
Válka s Mloky
Karel Čapek
(SPOILER) V té knížce je všechno! Filosofie, hospodářství, ekologie, politika, jedinec vs. společnost, konference a sněmy... Na několika místech jsem nevěřila, že dílo vzniklo v roce 1935 - jsou v něm tak moderní a aktuální názory, perspektivy a predikce. Taky mě napadlo, kolik událostí z toho posledního století se stalo se znalostí téhle knížky, jestli byla někomu inspirací.
Čte se to teda špatně, těžko, nepřehledně. U prostřední části s novinovými výstřižky jsem hrozně moc chtěla přeskakovat, jinde se zase míchají jazyky, nářečí, brainstorming, jména a místopis a je to krkolomné. Na druhou stranu, ono by to bez toho všeho asi nebylo takové, autentické a propracované.
Nemohla jsem se dočkat, jak to dopadne. Světový mír? Zjistím návod na život? Ne. Dějiny prostě plynou dál.
Vinnetou I
Karel May
Když jsem jednou chtěla zabít večer bez elektřiny a připojení, otevřela jsem tady stažené pdf s 384stranami. Je to ale tak nepřekonatelně čtivá knížka, že jsem nezůstala jenom u jednoho večera.
Na jednu stranu mi pomáhalo, že filmy jsme jako děti pouštěli pořád dokola - mohla jsem si lépe představit jednotlivé postavy, hlavně Sama Hawkense jsem si přehrávala neustále. Na druhou stranu je to tak dávno, že jsem si naprosto nepamatovala zápletku.
Vůbec nechápu, kde se schoval ten rozsah knížky, stránky utíkaly jedna za druhou. Popisy byly čitelné a dobře představitelné. Byla jsem chvíli napjatá, pak zase pobavená. Tu knížku bych si přála mít v knihovně už napořád.
Vejce a já
Betty MacDonald
Zpočátku mě šokoval proud vyprávění. Autorka sype svůj příběh nezadržitelným tempem, až to působí jako chaotická změť vzpomínek. Pak buď tempo povolí, anebo si možná člověk zvykne.
Příběh vypráví o velké dřině, nepochopitelných společenských pravidlech i o beznadějně zvláštních sousedech s tím resumé, že vždycky nějak bylo a bude a je potřeba se z toho nepo***t.
Jako malá jsem od autorky četla pohádky o Paní Láryfáry - měly hodně podobný nádech.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Je to silné téma a brouk v hlavě. Od prvních stránek jsem obsah často porovnávala s Orwellovým 1984 (což je s podivem, že mě to netáhlo spíš k aktuálním protiepidemiologickým opatřením a konspiracím o brzkém návratu totality u nás). Byl to pro mě velký impuls si o KLDR doplnit základní znalosti, nadchlo mě to pro četbu Mezi dvěma Kimy a kdyby byly i další podobné?
Myslím, že těch sedm rozhovorů pokrylo široké spektrum dění a myslím, že jich bylo tak akorát do syta. Profesorka, Dělník a vojna, Převaděč, Vysokoškolačka, Feministka, Řidič, Důchodkyně. Mladí a staří, lidé z lepších i okrajových rodin, město i venkov. Byla to barvitá a pečlivě vymalovaná psychologie postav.
Sice se v téhle knize těžko hodnotí literární autořina Niny Špitálníkové, když jde o přepis a zpracování rozhovorů. Na druhou stranu si uvědomme, kolik úsilí a práce za knihou stojí - ať už její cesty do Soulu a samotná režie rozhovorů, doplnění o právní informace, práce na anonymizaci a částečné cenzuře za cílem bezpečnosti druhých lidí, i to, jakou změnou vlastní osobnosti a tolerance k jiným lidem si autorka musela v průběhu těch let projít.
Určitě doporučuji podívat se i na rozhovory s Ninou Špitálníkovou, ať už ve studiu Českého rozhlasu, v Liberatuře, v DVTV, nebo ve Čtení tě mění. Když se člověk přenese přes její všudypřítomné "páč", tak to velmi pěkně zaobalí celý dojem z knihy :)
Co mě naučil tučňák
Tom Michell
Krásné, plynulé čtení. Může být cestopisem, pohádkou, popisem politické situace, stejně jako knížkou o vztazích. Po přečtení mi bylo fakt hezky. Tak trochu renovovaný Malý princ.
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Tahle Remarquova knížka byla úplně jiná, než ostatní moje doposud přečtené, byla jiná i než očekávání od autora.
Ačkoli se pořád jedná o válečné téma, resp. meziválečné období, není tu popisována přímo válka a její masakry, ale všední společnost, která válku zažila a do další se řítí. Z toho vyvstávají postavy životem vyučené, které v běžném dialogu dávají důvěryhodnost a sílu životním pravdám jen tak mimo řečí sděleným.
Tři kamarádi také vybočují z mojí předchozí zkušenosti s EMR v tom, že dějová linka je výraznější než hloubka. Nejdřív mi přijde na mysl ta romance a nemoc, a až na druhém místě oddanost a lidská povaha.
S Pattinou nemocí jsem vzpomínala na Betty MacDonald, která tuberkulózu čtenáři předávala úplně jinak, bylo to zajímavé srovnání.
A propos, bezprostředně po dočtení jsem ještě poslechla audio Nebe nezná vyvolených od ČRo. A jak pro mě byly Tři kamarádi vybočující, tak s "Nebem" mi přišly málem identické. Máte někdo podobný pocit? Klidně mi napiště do zpráv :)
Smrt staré posluhovačky
Agatha Christie
Hercule Poirot mi zase spravil chuť. Až do konce jsem neměla tušení, kdo byl vrahem. Opět mě A. Ch. tahala po nitkách a já stejně netušila, kam vedou.
Po dočtení každé autorčiny knížky si teprve uvědomím, jak snadno se mi četla, jak dobře byly scény i zápletky popsané, jak hladce to všechno plyne. Píše tak přirozeně a vlastně i jaksi nadčasově.
Kdybych někdy zapomněla to wow, kdo byl vrahem, tenhle kousek si ráda přečtu znovu.
Nasterea
Petra Stehlíková
Těch obřích a často fatálních zvratů bylo možná až moc. Knížka je rozsáhlá, ale i tak se mi těch 500 stran podařilo díky čtivosti přelouskat rychle. Kdybych o den později měla říct, co všechno se v ní odehrálo nebo vlastními slovy vysvětlit spory všech těch světů, nevěděla bych.
Některé pasáže jsou popisované tak zdlouhavě a důkladně, až to nudí. jiné jsem naopak nepobrala, nedokázala jsem si je představit.
Na druhou stranu jsem si námět zamilovala a přijde mi obdivuhodné, co autorka zkonstruovala. I díky tomu se budu těšit na další díl. Je to moje osobní brána do světa fantasy žánru.