Isew komentáře u knih

Film jsem neviděla. Příběh jsem neznala. Šla jsem do neznámého a byla to cesta velmi, velmi příjemná. Četla jsem ji před dvěma lety a vždy si na tento příběh vzpomenu, když čistím vanu. Ano, hlavní hrdina se u hlavní hrdinky vykoupal a pak po sobě umyl vanu. Vím, že by mě asi mělo utkvět v hlavě něco objevnějšího, ale tohle mi přišlo tak úžasné...

16 16.09.2018

Tuto knihu jsem četla někdy na střední škole. Nechtělo se mi do ní protože knížka o ZOO? Jenže ona nebyla o zvířatech, ale o drogách. Tak jsem si ji nakonec přečetla. A vzpomenu si na ní vždycky (fakt vždycky), když jsem na nějakých veřejných WC. Jak Christiana kradla tašky pověšené na klikách kabinek. Tenkrát jsem si říkala, že ji také dám přečíst svým dětem, až nastane ten čas. Už si tím tak jistá nejsem. Několikrát jsem četla a slyšela o tom, jak feťáci začali experimentovat s drogami ze zvědavosti po přečtení této knížky (naposledy narkomanka Katka, kterou "proslavila" H. Třeštíková). Taky si vzpomínám na protidrogovou přednášku. Byl tam nějaký týpek z Drop-in. Vyprávěl nám o drogách. Nakonec se zeptal, kdo si je jistý, že si drogu nikdy nedá. Ruku zvedlo asi 5 lidí (z 60?) včetně mě. Tak nějak shovívavě se na nás podíval a zasmál se tomu (haha, to si jenom myslíte, haha, já vím, jak to chodí). Normálně je mi jedno, co si kdo myslí, ale vzpomínám si na ten pocit, kdy jsem se cítila nenormálně, že nemám potřebu zkoušet jakoukoli drogu. Dovedu si představit, že po takovéto "přednášce" bude existovat pár lidí, kteří to budou chtít vyzkoušet, protože je to přece cool a normální. No, abych to shrnula. Není normální užívat drogy (jakékoli). Je špatné, že po "protidrogové" přednášce máte chuť to vyzkoušet. Docela by mě zajímal výzkum, kolika skutečným feťákům kniha My děti ze stanice ZOO ukázala cestu.

16 24.08.2018

Jak si tak pročítám komentáře, tak jsem měla velké štěstí, že jsem se s Trhlinou setkala v četbě na pokračování v režii ČRo. Dramaturgie zafungovala výborně, takže žádné nudné stránky a věčně se opakující spojení. A jako třešnička vhodně zvolená hudba. Budu tedy hodnotit ne styl autora, ale příběh. A tady nemám co vytknout. Téma mě zaujalo, dokonce jsem shlédla video natočené v zimním období na Tribeči, přečetla si rozhovor s autorem. Vygooglila nějaké stránky o Tribeči a přečetla i stránku Howadoora. A mám jasno. Na výlet tam nepojedu.
SPOILER
Jen jednu drobnost. Hlavní hrdina vše fotil a dokumentoval. I když bylo telefonem vší silou hozeno o zem, stále by snad bylo možné dostat tato data ven a ověřit např. počet účastníků.

16 10.06.2018

Jsou knihy, na které po přečtení velmi brzy úspěšně zapomenu. Jsou knihy, na které nezapomenu nikdy. Tato kniha je ten druhý případ. Silný příběh dvacátého století. Omlouvám se za vulgarismus, ale je to citace a já to tak cítím "Komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině." A to i ti, kteří se po revoluci převlékli z montérek do fialových sak. Porevoluční doba byla popsána stejně pravdivě jako období komunismu. Je to kronika dvacátého století. Doporučím ji svým dětem, protože je nutné, aby věděli, jaká byla doba do které se narodili jejich rodiče a proč někteří spoluobčané i po třiceti letech po pádu toho zrůdného režimu chtějí do čela státu demokraticky zvolit usvědčeného estébáka, lháře a zloděje.
Citace z knihy: "Marcela přemýšlela o tom, že tu zvláštní dobu už asi nikdo nepochopí. Nikdo si to už neumí představit. Jen nevěděla, jestli je to dobře. Jestli je dobře, že by už asi nikdo z dnešní mladé generace neuvěřil tomu, čeho byla za svůj život svědkem. Neuvěřil by vyprávění Františka a Karla o tom, čeho může být člověk schopen. Co se může stát, když si lidi dobrovolně a demokraticky zvolí systém, který umožní vládnout psychopatům a zrůdám."

15 14.01.2023

Už dlouho se mi nestalo, abych knize věnovala čas na spaní. Usínala po půlnoci, protože si čtu a vstávala v půl páté ráno, abych si mohla číst. Pár unavených dní mi za to ale stálo. Kniha je velmi čtivá a bavila mě od začátku do konce. Všudypřítomná atmosféra strachu. Ani na nejvyšších místech si člověk nebyl jistý ničím. Čím výše postavený, tím víc na ráně. Lidská schopnost přežít v jakýchkoli podmínkách je obdivuhodná. A to jen proto, že malý, zamindrákovaný šílenec Stalin (162 cm) se dostal k řízení obrovského množství lidí. Nechci dělat anologie ale Putin měří 170 cm. Babička, která zažila obě války mi vyprávěla, že němci byli hrozní, ale sověti, kteří nás přišli osvobodit, byli ještě tisíckrát horší.

15 11.05.2015

Jde o alternativní historii, ale nedělám si iluze o tom, že kdyby v '89 byl SSSR v lepší kondici, tak by to tak dopadnout mohlo. Každý, kdo vzývá Russko a vzpomíná na "staré dobré časy" by se měl ideálně sebrat a jet se do své země vyvolené podívat. A nejlépe tam zůstat už napořád. Z Ruska nepřišlo nikdy nic dobrého. Tato kniha ve mě od počátku vyvolala pocit hnusu, kterého je těžké se zbavit. Jsem šťastná, že '89 dopadl tak jak dopadl. A to říkám s vědomím všech různých přešlapů, Ruskem ovládaných prezidentů, vzestupem slovenského nevzdělaného makaka... To je jen důsledek vlády jedné strany, která otrávila mysl lidí na dalších x let.

„Probuďte mě za 100 let a zeptejte se, co se děje v Rusku, a já okamžitě odpovím - pijí a kradou.“ — Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin

"Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu". - Karel Havlíček Borovský

Komunismus je svinstvo a bolševici jsou svině. - Pupendo - a pod tohle se velkým písmem podepisuji.

14 28.04.2024

Jako dítě jsem se setkávala se sudetskými Němci, kteří nebyli odsunuti. Poznat je nebylo vůbec těžké, protože se nikdy nenaučili pořádně česky a vždy měli silný přízvuk. Byla jsem dítě vyrůstající v socialismu a moc jsem nerozuměla, proč nemluví jako ostatní. A nikdo mi to vlastně ani nechtěl vysvětlit. Nechápala jsem proč, ale asi to stále bylo palčivé téma a to i přesto (možná právě proto), že většina z nich už byla velmi stará. Až po revoluci jsem se začala seznamovat s pohnutou historií Sudet a sudetských Němců. Většina informací o sudetských Němcích je z období odsunu po válce. Tato kniha se zabývá vztahy Čechů a Němců v Sudetech mezi oběma válkami. Což není příliš frekventované a prozkoumané téma. Za mě výborný a čtivý román.

14 19.11.2023

Velmi čtivý a poutavý příběh z Vídně konce 19. století. Autor umí vykreslit atmosféru tak, že máte pocit, jako byste tam byli. Centrální hřbitov, Augustin Rothmayer, nemrtví, Almanach pro hrobníky, nové kriminalistické metody a nafoukaný fricek, který přišel do Vídně kriminálním inspektorům ukázat, jak špatně svou práci dělají. Náraz s realitou byl očekávaný. Případy byly logické, nikde nic nedrhlo. Už se těším na pokračování.

14 23.01.2023

Těšila jsem se na pokračování Rychlých šípů. Trochu jsem se obávala, že to nebude úplně ono. ALE... Neskutečné překvapení. Bylo to mnohem lepší, než ne příliš povedený třetí díl - Tajemství Velkého Vonta. Znovu jsem měla pocit, že jsem ve Stínadlech. Mrzí mě, že pan Velinský nedokončil Černé stíny - započatý třetí díl Vontských dobrodružství. Moc ráda bych si ho přečetla. V tomto zakončení stínadelských příběhů se dočkáme uzavření všech záhad. Kdo byl Jan Tleskač, kde se vzal hlavolam Ježek v kleci, co se stalo s Mažňákem, jak se mohl nákres kola vejít do Ježka v kleci, jak vypadala Stínadla pod vedením Losny... Zapojení děvčat bylo na čase. Zvlášť po první světové válce se postavení žen v mnohém změnilo a Foglar to ve svých knihách nereflektoval. Otevření Stínadel se mi moc nezamlouvalo, ale to nemění nic na tom, že jsem nadšená a zařazuji na čestné místo vedle Stínadelské trilogie.

14 09.10.2022

Když jsem byla mnohem mladší, nechápala jsem, proč ostatní státy dovolí, aby v KLDR byly koncentrační tábory, hladomor a umírající lidé. Proč nezakročí. Později jsem pochopila, že to není tak jednoduché, jak se mi to dřív zdálo. Zajímavé byly všechny rozhovory, které kniha nabízí. Starší paní, která stále obdivuje Kim Il Songa a místo fotografií dětí při útěku přibalila jeho fotografii. Její pohled na Korejskou válku, kdy vůbec nepřipustí, že by agresorem mohlo být KLDR. Systém úplatků a hmotných "darů" ve škole a šikana těch, kteří s ohledem na chudobu, nemohou platit. Neustálé udávání jeden druhého. Všudypřítomná paranoia. Názor taxikáře na to, když viděl poprvé řídit ženu. On by to nedovolil, protože ženy na řízení nemají geny. Vymývání mozků všech generací severokorejců, je neskutečné. Neustálá propaganda a metoda cukru a biče. Tři generace vůdců, tři generace kultu osobnosti. Dříve či později se tento chatrný domeček bez základů zbortí. Otázkou zůstává, jak to ovlivní okolní svět.

14 28.05.2021

Pak, že nemáme v současnosti kvalitní české autory. Skvělá knížka. I popis budoucnosti je naprosto reálný. Trochu jsem se obávala, jak dopadne prolnutí různých časových období. Zbytečně. Strhující. Nedá se odtrhnout. Ideální na zfilmování. Velmi mě mrzí, že takto kvalitní knížka, kterých opravdu není moc, nemá vůbec žádnou propagaci. Cožpak vydavatel neví, jaký poklad a potenciál má v ruce? Je mi smutno z toho, že se propagují knihy, které ani zdaleka nedosahují kvalit Propasti času. A o této knize téměř nikdo neví. To je obrovská škoda, protože nic lepšího jsem už pár let nečetla.

14 05.12.2015

Myslím, že zvlášť tomuto dílu škodí školní osnovy. Romeo a Julie. Příběh velké a tragické lásky. Proč to číst, když vím o čem to je? Ten známý příběh je jen svrchní vrstva. Vše je ukryté, jako v každém Shakespearově díle, v podtextu. Jaký byl vlastně Romeo? Zamilovaný mladík s romantickými sklony? Já ho spíš vidím jako přelétavého floutka, který by, pokud by nedošlo k závěrečnému vyvrcholení, po pár měsících Julii vyměnil za jinou. To je Shakespeare. Není prvoplánový. A to se mi líbí.

14 02.08.2014

Začátek knihy byl opravdu zábavný. Cesta přes poušť, nedostatek vody a neskutečné horko. Sierra také ještě také šla, ale když Lucie přecházela přes Oregon, začal knize docházet dech. Washington byl už slabý dojezd úžasného začátku. Mrzelo mě, že v knize nebylo víc o akci k 50 letům PCT. Jak to vypadalo, co se tam dělo? Mohlo to být velmi zajímavé. Ale z celé akce jsme si odnesli jen love story. Celou knihou se nese, že Goldilocks byla legendou PCT. Všichni ji znali, všichni ji milovali, mluvili o ní a pomáhali jí a ona také všechny milovala. Viděla jsem nějaké rozhovory s Lucií a nikde se nezmiňovala o tom, že by se s lidmi, které potkala na trailu, ještě někdy setkala. Což je zvláštní u takové legendy. PCT je nebezpečná. Četla jsem, že tam zemřelo 15 lidí. Většina na úraz. Lucie by pro krásný výhled udělala cokoli a často na hraně nebezpečí. Při popisu toho, jak běhala z kopce s naloženým batohem, padala a nějaké možné následky neřešila, mi často trnulo. Je možné, že ta příhoda se sněhem a zhrouceným tarpem bylo poslední varování. Naštěstí v pořádku došla až do Kanady. Myslím, že k horám má být respekt a ten jsem z Luciiny knihy necítila. Jen já to chci, tak to zkrátka udělám. Často mi to přišlo jen na efekt, zvlášť v té epizodě s Gilliganem. Vždycky budeme spát tam, kde je krásný výhled. Přišlo mi, že PCT Lucii moc nezměnilo.

13 20.08.2022

Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by mě hned na první stránce rozesmála.
"Ne, že by byla zjevu odpudivého, avšak budila dojem, že by se dala použít jako beranidlo při člením útoku proti hradní bráně."
Kniha je zajímavá, velmi dobře se čte, nikde nedrhne. A má skryté tajemství ... z pomocníka Šimona se mnohokrát stane Štěpán. Dokonce se tato transformace podaří i v jedné, ne poměrně dlouhé větě. Na začátku věty je to Šimon a na konci Štěpán. Ale dobře, člověk si řekne, je to jen pomocník, pravděpodobně nevzdělaný a asi si sám není jistý jestli je Šimon nebo Štěpán. Ale co si myslet o hlavní postavě, vzdělané, sečtělé, chytré ... Nejprve na půdě sleduje lapky Lukáš, ale když to vypadá, že půda bude mít nečekanou návštěvu, bojí se Tomáš. A z půdy utíká zase Lukáš. V tu chvíli jsme se začala bát já. Tajemné síly obstoupily tuto knihu. Hlavou mi vířily myšlenky, kdo z knihy projde transmutací ? Kdyby se to odehrávalo v době Rudolfa II. a ne Václava IV., tak by se to dalo svést na tajemné alchymisty, ale takhle. No záhada nad záhady.
Nejenom, že kniha je to opravdu zajímavá, ale získává i další rozměr a na napínavosti ji přidává i tajemná hra se jmény. Dojde i na Angelu? Uf, napětí by se dalo krájet. Jsem zvědavá, co nečekaného si autor přichystá v druhém díle nazvaném Pavoučí síť. Jdu do toho...

13 11.07.2020

Vyrostla jsem na Čtyřlístku a Strážcích. Rychlé šípy mě minuly. V knihovně jsem je zahlédla, tak jsem si je půjčila a z ruky už nepustila. Tedy musela jsem je vrátit, ale zašla jsem do knihkupectví a pořídila si své. Kdysi jeden známý řekl mému muži, že v knížkách je všechno. No, v Rychlých šípech je skoro všechno. Dobrodružství, lumpárny i čestné chování. Foglar, stejně jako ve svých knížkách, se ani tady nevyhýbá tématu smrti. O to větší šok to pro děti je, když se proboří led a někdo se tam utopí. Je to víc ze života a situace jsou mnohem reálnější a uvěřitelnější, než v jiných komiksech.

13 24.09.2018

Remarque patřil k mým nejoblíbenějším spisovatelům v době střední školy. Určitě bych tuto knihu v tom věku ocenila víc, než teď. Mrzelo mě, že děj i konec byl příliš předvídatelný. Přesto je to kniha, která stojí za přečtení.

12 02.03.2024

Jedna stará fotografie, pět starých žen a podivná úmrtí v krátkém časovém sledu. Na malém prostoru autor rozehrává příběh, který vás svou atmosférou vtáhne a budete se strachovat o dámy, které jsou ještě naživu. Opravdu jsou všechny dívky ze staré fotografie odsouzeny k smrti? Velmi, velmi povedené.

12 22.06.2021

Strhující. Jako každá kniha od Romana Bureše. Apokalypsa lidstva, která přišla pod pláštíkem radosti. Děsivé je, že jak Propsat času, tak Planeta idiotů, může být naše naprosto reálná budoucnost. Můžeme ji brát jako sci-fi, nebo se zamyslet, jestli ještě můžeme něco změnit, nebo už je pozdě.

12 04.05.2021

Na třetí díl jsem se vrhla hned po přečtení druhého. Lukášova dobrodružství mě pohltila. Hlavní hrdina se vrací zpátky do Prahy. Potkává staré známé a už to není vystrašený malý kluk, ale sebevědomý mladý muž, který toho hodně umí a má toho hodně za sebou. Kniha ani ve třetím díle neztratila napínavost, vtip a poutavost. Velmi povedená série a znovu musím ocenit Čtenářskou výzvu, protože bych se k ní nebýt tématu "Kniha, jejíž první věta začíná zájmenem" asi nedostala. Teď už vím, co je to platnéřství a mnoho dalších řemesel, která jsem znala jen podle názvu, ale obsah mi zůstával skrytý. Musím také ocenit, že oproti předchozím dílům, předčtenářka z knihovny - učitelka češtiny, našla pouze jedinou chybičku. A Lukášova dobrodružství mi budou trochu chybět ...

12 20.07.2020

Ačkoliv nemám ráda všechna ta přirovnání a podobenství, uznávám, že na tom názorném příkladu s houbařením něco je. Představte si dva houbaře. První je houbař nenasytný, co chce posbírat všechny houby hned a proto lítá po lese jak splašený a přesto přinese maximálně pár shnilých prašivek. Druhý houbař je rozvážný a pomalejší. Projde les pomaleji, ale o to důkladněji a vysbírá vše, co les nabízí.
První příklad je Saturnin se vrací od Miroslava Macka. Druhý příklad je Saturnin Jirotkův. Miroslav Macek neměl nazývat tuto knihu Saturnin se vrací, ale Teta Kateřina, Milouš a strýc František se vrací. V Jirotkově knize byl Saturnin nenápadným a o to důkladnějším hybatelem děje. V Mackově verzi se Saturnin vytratil a vše přebírá výše uvedená trojice. Ačkoli se Macek snaží Jirotku vykrádat nehorázným způsobem, přesto mu to nejde. Veškerá poetika se vytratila. Na malém prostoru se Macek snaží nacpat co nejvíce historek. A to tak splácaných dohromady, že se za chvíli ztratíte a je vám jedno, kde hlavní hrdinové jsou a proč tam jsou. Hlavně, že nám strýc František či kdokoli jiný poví další svou "zajímavou" historku. Za mě velké šlápnutí vedle. Znovu se můžeme přesvědčit o tom, slovy tety Kateřiny, že když dva dělají totéž není to totéž.

12 05.03.2018