Inugoya komentáře u knih

Dvojka pokračuje na stejné vlně jako předchozí díl, s tím rozdílem, že je tak nějak víc předvídatelná.
Uhodla jsem hádanku o amuletu, i klíčový předmět třetího dílu.

Přesto to stále zůstává milým a chyrým čtením s krásnými ilustracemi.

Jsem zvědavá na velké finále :)

1 09.12.2022

Moc jsem si takovou knihu přála už v době, kdy jsem četla Dalekou cestu za domovem. Ta totiž obsahuje spoustu nedokončených nebo jen naznačených příběhů a já jsem byla moc zvědavá, o čem vlastně jsou.
Když pak po letech vyšly Příběhy z Kamenitého vrchu, připadalo mi to jako splněný sen.

Bohužel ale přišlo docela zklamání, a i když se mi přání splnilo. Kniha se totiž nečetla tak dobře, jako ta původní a skoro se to stydím napsat, ale... moc mě nebavila.

Tak nebo tak, jsem ráda, že vyšla, i když vracet se k ní nejspíš asi nebudu.

1 13.06.2022

Z prvního dílu jsem si matně pamatovala jen jakéhosi barbara, který sahá ženám na prsa (jako výraz úcty) a buď za to dostane přes hubu a nebo ne.

Druhý jsem otevřela z morbidní zvědavosti, ale hlavně díky přemíře pozitivních recenzí tady.

První půlka mě nebavila, příliš mnoho postav, u nichž jsem neměla ani tušení co, proč, kdy, jak. Většina se pokoušela někoho zabít a nic jiného tam prakticky nedělali. Barbar sahající na prsa už ale zjevně dosahal, protože se objevoval jen sporadicky.

Od půlky jsem se do toho začetla poněkud více a třetí díl si přečtu taky, protože mě osobně zajímá, kam to celé směřuje. Pokud vůbec někam.

Na rovinu ale říkám, že žádné prazvláštní nadšení se nekonalo. Kniha je velmi ambiciozní (že by Hra o trůny po česku? Ale nemůžu srovnat, nečetla jsem, ani neviděla), ale bohužel má několik výrazných nešvarů.
1) Postavy jsou svým způsobem na jedno kopyto (všichni rváči, zabijáci, kouzelníci, prostě killiči) a nenašla jsem si ani jednu, kterou bych si nějak zvlášť oblíbila. Nebo která by se něčím výrazně lišila.
2) Počet mozků propíchnutých dýkou skrze oko a mrtvol per kapitola vysoce převyšoval počet míst, která by se dala popsat jako posun v ději.
3) Největší překvápko knihy bylo hojné hnípání se v Ydrisoidní venerické chorobě (jak vzrušující, bez toho bychom se neobešli).
4) Několik logických nesmyslů (ale nebudu spoilovat).

Kniha se asi bude líbit každému, kdo má rád mrtvoly, bitky, intriky, detailní popisy vyhřezlých střev a řeči o sexu.
Jestli hledáte něco hlubšího (s dějem), hledejte radši jinde...

1 07.06.2022

I když výtvarný styl Toy-Box není úplně můj šálek čaje, všechny palce nahoru za to, že sestavila tuto knihu. Nejenže jde o originálně pojatou "učebnici", především oceňuji, že autorka bez obalu hovoří o všech oblastech, které s tvorbou komixu souvisí, a dává cenné tipy ze své vlastní praxe.
Jsem moc ráda, že tato kniha vznikla, a určitě z ní budu do budoucna hodně čerpat.

1 19.11.2020

Překvapivě dobrá kniha. Předvídatelná, místy mi přišla trochu uspěchaná a nelogická, ale četla se velmi dobře a hlavní hrdinka patří k těm sympatičtějším.
Palec nahoru za originální zpracování řecké mytologie.
Jsem zvědavá na další počiny této autorky.

1 05.11.2020

Kouzelná knížka s překrásnými ilustracemi. I když nejsem cílovka, četla se moc hezky a do knihovničky pro děti bych ji určitě zařadila.
Děj nás provede celou Šumavou a poodhalí nám všechna zajímavá místa. V knize není nouze o všelijaké pohanské i pohádkové bytosti, dokonce má i překvapivý skorozávěr.

Doporučuji, a pokud se chystáte na Šumavu, určitě vám přispěje k tomu, abyste se o to víc těšili :)

1 14.09.2020

Lepší průměr. Teda až na ten konec.
V knize je několik pěkných motivů, hlavní postavy jsou relativně sympatické, ale je to celé nějaké plytké a uspěchané. Často mě napadala paralela s Maasovou a jejím Skleněným trůnem.
Konec byl divný a to, co se stalo hlavnímu hrdinovi, bylo poněkud přitažené za vlasy.
Taky mi občas dělalo problémy rozlišovat, kdy se mluví o Randovi a kdy o Radě.
Jméno Bitterblue mě doslova iritovalo, působilo to jako pěst na oko, a do daného světa moc nezapadalo.

Jinak lze doporučit jako oddychovku, cílovku to možná nadchne více.

1 11.08.2020

Celkem zbytečná kniha. Četla se hezky, ale nějak jsem nepochopila, proč vlastně vznikla. Nepopisuje nic zásadního, o hlavních postavách se téměř nic nedozvíme, není tam žádný posun.
Děj by se dal shrnout slovy: hlavní postavy jsou a žijí.
A to je trochu málo, pane Paolini...

1 04.06.2020

Jak mě prvních pár stránek moc nenadchlo, tak dojezd byl úplně jiný. Velmi povedená kniha, ve které se asi najde většina z nás.
Příběh, kde dobro a zlo není na první pohled očividné, a kdy největší překvapení můžeme zažít, když si dovolíme spatřit sami sebe.
Ač nejsem cílovka, příběh mě strhnul, takže za mě palec nahoru.

1 20.04.2020

Přiznám se, že si nejsem úplně jistá, co si o tom myslet. Přišlo mi to takové celé strašně nijaké. Ani fantasy, ani reálný život, od všeho tak trochu.

Palec nahoru za pokus citlivě zpracovat téma první menstruace a přerodu v ženu, ale tenhle komix by mi s tím asi nepomohl, kdybych ho otevřela v době, kdy se mě to týkalo.

Po výtvarné stránce je to hodně povedené.

29.04.2024

Co si budeme povídat, James Herriot je jednom jeden.

Kladu si otázku, proč to tak je. Geniální styl psaní? Geniální překlad?
Těžko říct.

V každém případě jakákoliv jiná kniha od dalšího veterináře už prostě nemá ten náboj, kvůli kterému se spousta z nás, aspoň na okamžik, chtěla zvěrolékařem stát.

A to i přesto, že všichni vetové čelí v podstatě podobným problémům.

Výjimkou není ani veterinářka Gillian, která k tomu přibrala i něco navíc: fakt, že je žena. A tak musí navíc odrážet skepsi farmářů i pokusy o dohazování.

Pokud máte rádi historky z profese zvěrolékaře a nevadí vám občas detailní (a trochu nechutné) popisy některých procedur, knížku si otevřete.

Pokud ale čekáte sebeironizující vlídný humor, poetičnost a noblesu, radši si znova přečtěte Herriota.

05.11.2023

Kladu si otázku, proč něco takového vzniklo, a proč to máme číst.

Týden dvou příbuzných u jezera, které slouží jenom jako kulisa.
Ale čeho?

Na střet dvou generací je to příliš plytké (OK, chápeme, starší generace nám tvrdí, že něco se má dělat nějak, ale my si to chceme dělat po svém - ale to není nic nového).
Na to, abych sympatizovala s kterýmkoliv protagonistou je to opět příliš plytké (starší v jednom kuse rejpe a prudí, mladší je poněkud sebelítostivý a trochu životní "lůzr").

Hvězdičky dávám za zásadní moudro celé knihy: "Jestli chceš být rybář, musíš myslet jako ryba." (ale kvůli tomu to číst nemusíte), za prostředí, kde se to odehrává, a za to překvapení na konci.

Jinak je to prakticky deníček hudebníka, o kterém jsem v životě neslyšela, a který se zřejmě z některých věcí potřeboval vypsat.

Nenadchlo, neurazí.
Zkusit to můžete a uvidíte. Já už ji znova neotevřu.

27.10.2023

Překvapivě dobrá kniha, až mě mrzí, že jejího pokračování se v překladu zřejmě nikdy nedočkáme.

Líbil se mi zajímavý svět, ve kterém se lidé rodí jako dvojčata: privilegované Alfy a znetvořené Omegy. Jejich životy jsou ovšem navždy propojené: když zemře jeden, zemře i druhý.

Děj sice není nějaký překomplikovaný, ale postavy jsou zajímavé dost na to, aby vás u čtení udržely.

A konec skrývá nějaká ta překvapení, takže člověka zajímá, co bude dál.

Určitě lepší čtení než Vlků zaslíbená nebo Z krve a popela.

26.10.2023

Sbírka komixových stripů ze života skautů.

Já už aktivní skaut nejsem, takže některé zmiňované situace ani neznám (Co jsou to etapovky?), ale jiné ano a bylo to milé nostalgické vzpomínání na doby nočních hlídek a propršených táborů.

26.07.2023

Měla jsem problémy ji číst a to knihy o přírodě a zvířatech miluju.

"O duši lesa" se mi líbila podstatně více.

23.07.2023

Tenhle díl považuju za ten z povedenějších, i když má taky svoje mouchy.

Možná to bylo tím, že Marina a Rowan nedostali tolik prostoru, případně tím, že se tam trochu víc probíraly ty souvislosti s jevy z jiného světa, zajímavosti a mild esoterika.

Spousta věcí tam byla naznačena, ale nedořečena: Owi tam byl k čemu vůbec? Jak to teda bylo s tím horoskopem Anety? Ví Rowan, co se píše v té knize?
Samé otázky.

Zuby mi trnuly u dvou momentů: u těch zoofilně-lesbických scén mezi Marinou a kočkama, které se objevily už v předchozí knize (nechápu to, paní autorko, a ano, fakt mi to vadí, i když nedokážu říct přesně proč. A už vůbec nechci vědět, kde jste k tomu vzala inspiraci).
A potom taky u každé zmínky toho, kdy Rowan a Marina na to chtějí vlítnout, ale zatím nemůžou, protože "až za rok" (fakt mladí takhle uvažují o své sexualitě? Já to teda měla jinak, ale je pravda, že já jsem v pubertě neměla nic jako velkou opětovanou lásku).

Palec nahoru letí za pár aha momentů a drobných návodů, které velmi rezonovaly s tím, s čím se momentálně sama potýkám.

Tenhle díl hodnotím výš než ty předchozí a jsem zvědavá na další.
Marinu už si asi neoblíbím, ale sérii rozhodně dočtu.

15.07.2023

Přidávám se k těm, kteří čekali něco jiného než dostali.
Začátek dobrý, ale žádné velké wow se neodehrálo.

Obsah a styl připomínají knihy Laurenta Gounella, ale ten to zvládne napsat o mnoho líp.

Pokud s tímhle druhem literatury ještě nemáte zkušenosti, určitě se vám bude líbit.
Já už jsem hodně podobných věcí četla, takže ji dávám do kategorie "nenadchne, neurazí".

13.07.2023

Upřímně se přiznám, že se mi nepodařilo se začíst, přesto, že jsem se o to usilovně snažila.
Takže jsem knihu jen tak prolistovala a sem tam v ní přečetla nějakou pasáž. A proto taky nehodnotím hvězdičkama, nepřišlo mi to fér.

V podstatě jde o knižní vydání deníčku, ve kterém se hlavní hrdinka rozpadla na dvě osobnosti: Beath a Thris, které si mezi sebou povídají.
A povídají si o neuspokojivém životě autorky, která v knize řeší práci, vztah s chlapem, s kterým je jen kvůli dětem a vztah s druhým chlapem, který ji (logicky) nechce, ale "otevřel" jí oči jen tím, že ona se do něj zamilovala.

Co může čtenáře odrazovat na první dobrou, je název: protože hrubka (jestli je to záměr, to se mi dohledat nepodařilo), dále forma: nonstop dialog se špatně čte a těžko se v něm orientuje.
A taky "anglická" jména postav v prostředí, které je očividně české.

Podle anotace byste čekali "chudinku", která se v průběhu děje postaví do své síly a se svým životem něco razantního udělá.

Ve skutečnosti dostáváte autobiografii totálně nesebevědomé, citové závislé ženy, která sebedůvěru a sebehodnotu za celých sto stran rozhodně nenajde. Zato našla toxickou rovinu ezokeců, kterými se utěšuje a omlouvá si, proč se svým životem neudělá něco i nadále:

"A tak se radši necháš psychicky týrat?"
"Zřejmě mu splácím daň z minulého života, nevím, nerozumím tomu, vím ale, že se všechno děje tak, jak má."

A samotném v závěru pak:

"Jak jsem někde slyšela, v životě si nesmíš nechat ujít šanci... ... Myslím, že i to, že sečkávám kvůli dětem, má nějaký význam..."

Závěr taky odhaluje skutečnou roli autorčiny mužské modly, který je ale pro ni ve skutečnosti přinejlepším jen převozníkem, což si sám dobře uvědomuje a proto dává ruce pryč:

"Dává mi prostor, abych si vyřešila svoje věci..... ... A i když vím, že má pravdu, přesto bych ráda věděla, jestli ke mně chová nějaké city."


Autorka knihu věnuje všem ženám, které prochází těžkým a nerozhodným obdobím ve svém životě.
Ty by ji ale rozhodně neměly číst, protože z ní nenačerpají vůbec nic: ani sílu, ani naději, ani optimismus. Maximálně jakousi smutnou solidaritu, že v tom nejsou samy.

Závěrem bych napsala, že i když se to možná z mé strany zdá jako tvrdé hodnocení, je to proto, že jsem si něčím podobným v životě prošla taky a tohle NENÍ cesta.
Takže nějaké uvědomění se přece jen nakonec konalo: toho, že už jsem v životě někde jinde. Naštěstí.

Tenhle díl jsem četla hned po tom prvním, takže jsem si pamatovala, kdo, jak, co... a uvítala jsem, že byly vysvětleny některé věci z prvního dílu.

Čtivost zůstala zachována, ale seberu jednu hvězdu za hlavní hrdinku Clove, dceru protagonistů prvního dílu.

Clove je totiž nesympatický, sobecký a nevyrovnaný fracek, jehož chování nelze žádnou měrou svést na pubertální hormony.
Jako příklad bych uvedla její postoj k nejlepší kamarádce Meg, o které věděla, že není na holky a stejně ji políbila, protože láska jejího života, žejo. Aby vzápětí zjisila, že přestřelila, tak drama největší a za pár dní se už vesele muchluje s další dívkou svého života, opět dokonalou.

Nebo její postoj ke všem 4 rodičům:
Adoptivní: Bé, fuj, vy jste mě adoptovali, já chci svoje pravý rodiče.
Skuteční: Bé, fuj, hlavně mě nevychovávejte vy, já chci svoje adoptivní rodiče.

Na seznam bych ještě přihodila nadměrné množství lesbických flirtovaček a miliskovaček, ale hádám, že tady je to čistě objektivní míra: za mě toho mohlo být podstatě míň.

Za nejzajímavější pasáže považuju ty o cestování časem a krásné propojení s předchozím dílem, takže to celé dává hlubší smysl.

Celkově sérii můžu doporučit jako příjemnou oddechovku, kde se dají najít i podněty k hlubšímu zamyšlení. Pokud je teda nečekáte od Clove...

08.02.2023

Z knihy mám trochu rozporuplné pocity. Občas jsem měla pocit, že čtu spíš jakousi autobiografii kříženou s prodejní stránkou (reference téměř všude) se špetkou praxe a vědeckých studií.
S Lesní myslí mám přímou zkušenost a vím, jak úžasná může být, ale nejsem si jistá, jestli kniha působí stejně i na člověka, který takovou zkušenost nemá.

Vyzdvihla bych grafickou stránku, kapitoly dlouhé "tak akorát", praktická cvičení, která si každý může vyzkoušet na vlastní kůži, i vědecké studie, které (jak je trefně zmíněno v knize) dodávají celému konceptu vážnost a věrohodnost.

Mezi autorčinými postřehy ze života s lesem se dají občas vylovit i hluboké perly, chce to ale trpělivě pátrat mezi častými informacemi odkud kdo kam jel, na jaké konferenci byl, apod.

Potenciál tématu tak zůstal poněkud nevyužit, přesto jsem moc ráda za první česky psanou vlaštovku z oblasti lesních terapií.

18.01.2023